Úřad vlády nově přechází na doménu vlada.gov.cz. Více informací

V médiích

20. 10. 2023 8:53

Odplata za útok Hamásu se odrazí v reakci EU, míní ministr Dvořák. ‚Mohou posílit antiizraelské nálady‘

Postoj Evropské unie vůči Izraeli a Palestině nebyl vždy jednotný. Přesto po útoku Hamásu vyslala unijní sedmadvacítka jasný signál, že terorismus je nepřijatelný. „Podpora Izraele však není bezbřehá,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN). Dění na Blízkém východě se může podle něj propsat i do vztahu k Ukrajině a oslabení zájmu. „Západ je dostatečně silný, aby mohl fungovat na obou místech,“ věří.

Jak je to s finanční pomocí Evropské unie pro Palestinu? Byla kolem toho spousta zmatků... Můžete vysvětlit, jak se věci mají?
Situace se stále vyvíjí. Zmatky do toho ze začátku vnesla dvě do značné míry protichůdná prohlášení. Nejprve komisař Oliver Varhelyi (má na starosti portfolio pro sousedství a rozšíření – pozn. red.) prohlásil, že okamžitě ukončujeme veškerou pomoc, potom Janez Lenarčič (eurokomisař pro humanitární pomoc a řešení krizí – pozn. red.) řekl, že ji budeme revidovat.

Skutečnost je taková, že v tuto chvíli stejně žádné peníze neproudí, takže v podstatě realita je totožná v obou těch vyjádřeních, je to pravda. V tuhle chvíli revidujeme, ale neposíláme.

Další trošku kontroverzní nebo diskutované téma je prohlášení Ursuly von der Leyenové, že budeme zvyšovat na trojnásobek humanitární část, což je v plné kompetenci Evropské komise. Komise má právo se takto rozhodnout a podle nejčerstvějších informací od pana premiéra (Petra Fialy z ODS) z úterního večerního jednání šéfů členských států tohle nikdo nezpochybňuje.

Na humanitární pomoci pro Palestince tedy v Unii shoda je?
Všichni jsou smířeni a připraveni na to, že humanitární pomoc má nejenom pokračovat, ale dokonce být posílená, protože prostě v tuhle chvíli se humanitární situace výrazně zhoršuje a postihuje samozřejmě i civilisty, matky, děti, starce, protože Hamás není schopen a připraven se o ně starat.

S tím nikdo žádný problém nemá. Na druhou stranu rostou a sílí hlasy, které zdůrazňují, že kontrola musí být mnohem důslednější. Aby se naprosto jednoznačně zabránilo tomu, že by část těch peněz končila v rukách Hamásu a teroristů.

A když to vztáhneme na otázku finančních toků do Palestiny z Česka?
Pokud jde o Česko, máme nějaké projekty pouze na Západním břehu. Do Gazy neposíláme nic, s Hamásem nijak nekomunikujeme a projekty, které my financujeme nebo spolufinancujeme, jsou opravdu ryze čistě humanitární.

Proizraelské vs. propalestinské

Posunulo se v Evropské unii vnímání toho, co představuje dlouholetý spor Izraele a Palestiny v kontextu útoku Hamásu? Třeba Česko zastávalo vždy výrazný proizraelský postoj. Což se ale nedá říct o všech členských zemích. EU skrze humanitární pomoc Palestině svým způsobem zdůrazňovala ten propalestinský ráz, který v českém kontextu nemá takové pochopení a ani neměl už před útokem.
Myslím, že určitě došlo k prudkému vychýlení nebo změně způsobu nahlížení ve chvíli, kdy ten útok nastal a nastal tak brutální a strašidelnou formou, jako jsme mohli vidět. A vlastně to stále ještě pokračuje, těch nových poznatků přibývá. V tu chvíli se asi úplně každý nějakým způsobem zastavil, zatřásl a říkal si, tohle přece nemůžeme.

Na druhou stranu je pravda, že i Evropou běží jakési dělení na státy, které jsou více proizraelské, a státy, které jsou více propalestinské. Má to své historické důvody a je těžké předpokládat, že něco, co se utváří desítky let, se změní jedním teroristickým atakem. Není to první a obávám se, že ani poslední incident takového typu. Je otázka, jak zareaguje Izrael, jak masivní bude odplata.

Co by to mohlo způsobit?
Podle mého názoru – při veškerém pochopení pro případnou intenzitu takové reakce – to může posílit antiizraelské nálady. Protože Palestinci, respektive hnutí Hamás, si dá hodně záležet na tom, aby byla média plná nevinných obětí.

A i ten nejednoznačný příběh s vybombardovanou nemocnicí naznačuje, že se budou jednotlivé bojující strany snažit co nejvíc do toho zatáhnout veřejnost a co nejvíc jí otřást a dostat ji na svoji stranu.

Vývoj je opravdu hodně dramatický. Počáteční reakce byla velmi silná, velmi prudká a postupně se to zase bude zřejmě pomalinku vracet zpátky k tomu dosavadnímu víceméně danému rozdělení, někdo je víc proizraelský, někdo je víc propalestinský. Každopádně se všichni dušují, že nejvíc ze všeho jsou pro mír.

Prozatím tedy platí konsenzus, který odráží výsledky toho zmiňovaného mimořádného summitu lídrů, že stojíme solidárně za Izraelem a zároveň klademe důraz na řešení humanitárních potřeb Palestinců, což ovšem není v rozporu s rázným postojem vůči teroristům Hamásu.
Myslím, že jste to popsala úplně přesně. Konsenzus na těchto dvou základních principech je. Odsuzujeme teroristický útok, respektujeme právo Izraele na reakci, a to nás ale nemůže nebo nemělo by to zbrzdit v tom, že bychom měli řešit humanitární situaci, která tam nastala, která se samozřejmě válečným konfliktem nezlepší, ale naopak.

Upozaděná Ukrajina

Jeden z prvních hlasů, který se ozval, že Izrael má právo bránit své území, patřil Ukrajině. Zajímá mě, jak vnímáte úbytek pozornosti, která se z Ukrajiny přesunula na Izrael. Neutrpěla pozornost vůči válce na Ukrajině?
Nevím, jestli slovo „utrpěla“ bych úplně použil, jestli je to to pravé. Ale máte pravdu, že světová veřejnost a veřejné mínění jsou trošku vrtkavý fenomén. I ty největší tragédie, tím spíš pokud už se táhnou nějakou dobu, jako invaze na Ukrajinu, která už trvá více než 600 dní, tak je překryje nějaká brutální, nová, velmi silná skutečnost, zážitek a trauma. To se může stát a bude se to dít.

Ale ono to má i další podtext. Situace na Blízkém východě je dlouhodobě třaskavá a může mít potenciál stát se konfliktem celosvětovým nebo konfliktem mnohem širšího rozměru.

Ví to Ukrajina?
Ukrajinci jsou si toho vědomi. A právě proto si myslím, že přispěchali mezi prvními, aby vyjádřili svoji solidaritu Izraeli. Aby bylo jasné, že i oni si uvědomují, že svět v tuhle chvíli má k řešení i jiný problém než jen Ukrajinu. Považuji to za velmi vstřícné gesto. Ale taky rozumím Ukrajincům, že by velmi nechtěli přijít o tu podporu, kterou mají.

Jenže kapacity světových podporovatelů jsou prostě limitované, nejsou nekonečné. Pokud se místo jedné zemi nebo jednomu konfliktu teď budeme věnovat dvěma, tak to pro tu Ukrajinu může znamenat oslabení zájmu, a tedy i oslabení podpory. Ale já věřím, že Západ je dostatečně silný, tak aby mohl aktivně fungovat na obou místech.

Ukrajina nicméně stále vévodí unijnímu dění. EU v těchto dnech jedná o vylepšení nástrojů na podporu obnovy, rekonstrukce a modernizace Ukrajiny. V úterý rozpočet 50 milionů eur podpořili europoslanci. Jenže s přihlédnutím k setkání maďarského premiéra Viktora Orbána s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, čekáte, že tento nástroj projde i mezi členskými státy?
Obávám se, že Viktoru Orbánovi nikdo do hlavy úplně nevidí a nemůžeme vyloučit, že bude hrát nějakou rusky vypadající kartu v té záležitosti.

Ale na druhou stranu i Viktor Orbán už opakovaně ukázal, že je velký pragmatik a že všechno se dá nějak zobchodovat. Svůj souhlas může podmínit nějakým jiným ústupkem, jako jsme to viděli teď nedávno. Není to hezké, ale je to prostě realita.

Orbánovy hry

Souvisí s tím i to ticho, které po Orbánově setkání následovalo? Evropské špičky, ale ani nikdo z české vlády ho do této chvíle (středa odpoledne) nijak nekomentoval…
Úplně bych se nebránil i teorii nebo myšlence, že v úterý byl tak nabitý den, že na to nebyl čas. Pominu to, že se tady ve Sněmovně desítky hodin diskutovalo o vyjádření důvěry vládě a ministři se tam střídali jako svatí na orloji u řečnického pultu.

Druhá věc je, že pan premiér měl právě již zmiňovanou večerní konferenci kolem Izraele. Zase se dostáváme k tomu, v tuhle chvíli Izrael jakoby překrývá to, co se odehrává na Ukrajině nebo to, co se odehrává ve vztahu k Ukrajině. Anebo prostě nebyl čas, nebyla kapacita. Nemůžu ale vyloučit, že nebyla ani úplně vůle se k tomu v tuhle chvíli vyjadřovat. Možná, že ti, kteří by to mohli a měli komentovat, byli trošku zaskočeni.

Proč by měli být politici tak zaskočeni setkáním Orbána s Putinem, že si kvůli tomu ani nenašli čas na jeden komentář?
Nevím o tom, že bychom dopředu měli avízo, že se setkají v Pekingu. Takže ta reakce možná přijde s malým zpožděním a možná nebude tak prudká, jak bychom si někteří představovali. Ale nepochybuji o tom, že si o tom lídři států budou povídat.

Orbán často provokuje svými prohlášeními, maďarské kontakty s Moskvou nejsou ničím ojedinělým, ale jak už jste zmínil, přístup vůči EU je pak velice pragmatický. Zatímco tedy své projevy konstruuje jedním způsobem, jeho činy nebo vyjádření maďarských ministrů už nejsou tak razantní. Jaké máte zkušenosti z těch ministerských rad se svými maďarskými protějšky?
Pan premiér Orbán není jediným politikem, který hraje trošku jinou hru dovnitř ke svému domácímu publiku a jinak se pak chová přímo na místě v Bruselu nebo na těch vyjednáváních.

Co se týče mých osobních zkušeností s maďarskými reprezentanty, stihnul jsem už potkat dva. Protože moje původní „protějška“ Judith Vargová byla mezitím nahrazena novým ministrem pro evropské záležitosti, údajně se jedná o přípravu na evropské volby. Ale jeden i druhý jsou jednoznačně a prokazatelně velmi loajální k instrukcím, které zřejmě Budapešť vydává centrálně.

Rozhodně se neodchylují od postojů, které prezentuje Viktor Orbán, což nevylučuje, že je formulují výrazně diplomatičtěji, jen méně razantně. Ale stále v tom cítíte ten podtext: my Maďaři teď na to máme jiný názor.

Celý rozhovor, včetně ilustračních obrázků, najdete zde.

 

vytisknout   e-mailem   Facebook   síť X