Pražský deník: Martin Šimáček: Přál bych si, aby se moje děti mohly na škole učit romsky

Podle strategie romské integrace, kterou schválila vláda, by se měla na školách zavádět výuka nepovinné romštiny. Myslíte, že bude dost kantorů?

Vím, že se v současnosti rozšiřují řady studentů romistiky. Zůstává otázkou, kolik by jich dokázalo a chtělo učit na školách. A jaký by byl zájem samotných škol. Na druhou stranu její dostupnost je velmi důležitá. Děti ze sociálně vyloučených romských domácností častokrát neumí česky natož romsky. I z nedostatku kontaktu s okolím. Aby dokázaly komunikovat i v češtině, jazykem ve kterém se poté učí a který budou potřebovat k práci.

Měli by tedy mít učitelé romštiny pedagogické minimum? Před časem se řešila otázka vzdělání kantorů například v zájmových kroužcích pro předškolní děti, kdy hrozilo, že by rodiče bez vzdělání nemohli učit děti ani hrát na kytaru.

Je to k diskuzi, jestli jsou podobné kroky správné. Ale ve chvíli, kdy budeme vědět, že za tři nebo čtyři roky budemepotřebovat pokrýt poptávku po učitelích romštiny, tak budeme muset začít spolupracovat s univerzitami, kde se vyučuje romistika, s již vystudovanými romisty i se studenty. Adát jim možnost k získání pedagogického minimai prostorem pro výuku romštiny na školách. Což je i jeden z důvodů, proč si taková studia vybrali: chtějí podpořit romštinu v Česku. Nemámstrach z nedostatku kapacit, ale vůle.

Dá romština něco i majoritě?

Romové žijí v Česku po staletí a budou zde také žít dále. Jsou součástí kultury České republiky. Proto romština musí patřit do základního jazykového zázemí státu. Já bych si možnost, aby se školáci seznamovali s romským jazykem a kulturou, pro své děti přál.

Stát dlouhodobě počítá s podporou předškolního vzdělávání, problémem je i záškoláctví. Neměl by například podmínit sociální dávky docházkou do školy?

Snažíme se všemi způsoby podporovat funkci rodiny při vzdělávání dětí, a s myšlenkou na provázání sociálních dávek s chozením dětí do školy tam, kde rodina patologicky nefunguje, se setkávám. Ale to je zjednodušená představa, že by se tím problém vyřešil. Jde spíš o jednoduchou restrikci, a ta v praxi nemusí příliš fungovat. V chování rodičů se nemusí změnit nic. Často v sociálně slabších rodinách utrácí například za automaty otec, i když matka dávky potřebuje a chce je dát například na chod domácnosti či dopravu dítěte do školky. Jenom bychom tak vyvolávali obranné reakce vůči většinové společnosti.

Strategie počítá i s „pozitivní diskriminací“ na úřadech práce.

Upozorňoval jsem, že zvýhodnění při hledání zaměstnání na základě etnicity není možné. Mnohem důležitější je to, co se odehrává v posledních třech letech v některých regionech, kdy úřady práce jsou schopné reagovat na potřeby dlouhodobě nezaměstnaných. Začínají řešit nejenom služby zaměstnanosti, ale spolupracují s neziskovými organizacemi v oblasti sociální práce. Sociální pracovníci učí pracovat rodiny s domácím rozpočtem, pomáhají řešit bydlení. Nepovažuji za nejpotřebnější, aby Romové byli zvýhodněni při zprostředkování práce, ale aby úřady práce byly schopné zabývat se jejich celkovou situací. A poté je podporovat například skrze neziskové organizace. Důležité je si legální zaměstnání udržet. Ohrožení mohou být i majoritní obyvatelé. Že se má ke znevýhodněním na trhu přihlížet při zprostředkování, o tom nepochybuji. Starší lidé nebo matky samoživitelky jsou diskriminovaní. Stejně tak jako Romové. A s tím se pracovat musí.

Celý článek na: http://www.denik.cz/z_domova/jak-vyresit-integraci-romu-pozitivni-diskriminaci-20150326.html