Mladá Fronta DNES: Plán romské integrace je úkol pro všechny

No právě. Znamenají jakákoliv koncepce či vládní úmysl již samy o sobě úspěch či snad reálné naplnění onoho úmyslu? Buďme však spravedliví a oceňme úsilí, které vláda tomuto nelehkému úkolu věnovala – jistě s dobrým úmyslem. Jistě to bude ceněno v zahraničí, i když u nás ani tento úmysl širší veřejnost na vědomí nevezme, a už vůbec ho nebude hodnotit kladně. A o to právě jde.

Pokud nebude jakýkoliv vládní úmysl podporován veřejností nebo aspoň brán racionálně jako nutný úkol, bude jeho naplňování provázeno řadou nesnází, překážek a neúspěchů. To je případ ČR, kde obecná nenávist vůči Romům přechází do neochoty cokoliv s tím problémem dělat, kromě rad spousty populistů, které ovšem nevedou nikam jinam než do pekla. A našli bychom je i v nejvyšších politických špičkách. Českým lvem oceněný film Cesta ven to ukazuje zřetelně.

Je tedy třeba dělat i něco jiného, přestože nám koncepce dává řadu doporučení, o jejichž správnosti netřeba pochybovat. Na jejich precizaci se pracovalo nejméně rok v diskusích, které za dané situace byly možné.

Úřední návrh nebyl zpočátku přijatelný. Jen díky nasazení určité části romských představitelů – a lze mě kritizovat za to, že jsem si dovolil takový výběr jmenovat – sdružených při vládní Radě pro záležitosti Romů v její občanské části, došlo k předložení dokumentu.

Opět může někdo vyskočit a prohlásit: Jaká troufalost! Považovat se za romského představitele, intelektuála! A co zbývající romský národ? Ten souhlasí – ale je připraven nasadit své síly?

Kulhá nám to na všech stranách. Avšak po pětadvaceti letech úsilí o demokratickou společnost se už mezi Romy dobře ví, koho berou za své mluvčí a kdo má jejich důvěru. Na koncepci je to znát.

Konečně opět, aspoň doufám, nastává renesance romského národa, kterému je v koncepci takový status plně přiznán. Romská kultura není kulturou chudoby, je bohatá, sahá do daleké historie, je obohacována stále živým romským jazykem a její vyznavači nenaplňují jen sociální lokality, byť právě ony jsou fenoménem, který má svůj původ v hlubokých kořenech společnosti a je součástí jednoho z programů romské integrace.

Co tedy dělat, aby i koncepce měla šanci uspět? Dvě věci.

Zaprvé, je třeba změnit myšlení ve společnosti, která nemusí překypovat láskou k romské menšině, ale měla by racionálně zhodnotit, co je třeba dělat, ať se to někomu líbí či nelíbí. To je reálné a naše autority, především duchovní, o to musí usilovat.
Zadruhé, romský národ musí vyjít z letargie, do níž se definitivně dostal, ať už vinou kohokoliv. Bez toho, bez Romů a bez jejich občanské angažovanosti, to nepůjde.

Po tomto konstatování mne snad nikdo nebude podezírat, že jsem zastáncem jakékoli privilegovanosti pro Romy. Nepomůže nám nic jiného než zdravý rozum! A k tomu nám tato koncepce musí stačit.

Autor: Karel Holomek (romský aktivista)