MF Dnes: Uzavřít se imigraci není řešení
Evropský pracovní trh se bez posil zvenčí neobejde, ten středoevropský zvlášť. Příchod gastarbeitrů je však třeba kočírovat. Kdo žije v debatách na sociálních sítích, tomu to může uniknout. Avšak je to fakt: největšími zastánci otevřenosti vůči uprchlíkům nejsou "sluníčkáři" ani profesionální altruisté, ale racionální průmyslníci. A to nejen u nás.
V Česku se k uvolnění imigrační politiky aktivně hlásí hospodářská komora. Nejradikálnější vládní obhájce otevírání dveří Jiří Dienstbier argumentuje pěti tisíci volnými místy v českých firmách. V Německu k obraně Angely Merkelové, jejíž pozice slábne kvůli vstřícnosti vůči imigrantům, povstal šéf Spolkového svazu německého průmyslu Ulrich Grillo. Sám potomek italských přistěhovalců ze 17. století tvrdí, že největší evropská ekonomika se bez přílivu cizinců neobejde a že je třeba uprchlíky přijímat "i za cenu určitých obětí".
Evropu obchází strašidlo slábnoucí pracovní síly. Evropané stárnou a lenivějí. Nejde jen o dělníky a o průmysl. Mladí jazykově zdatní Evropané se stěhují z chudších států za lepšími výdělky na Západ, takže z Česka, Polska, Maďarska či Slovenska odcházejí lékaři, sestry, IT technici i inženýři. Týdeník Economist nedávno upozornil, že třeba Polsko disponuje sotva pěti ošetřovatelkami na tisíc obyvatel, zatímco Německo třinácti. V Maďarsku je 40 procent lékařů starších 60 let, i v Česku už hlásí některé nemocnice, že jsou bez doktorů. Slovenský rozvoj automobilového průmyslu začíná limitovat nedostatek inženýrů. Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je vše, co se s tím dá dělat. Střední Evropa se - a dokonce víc než Německo - bez zahraničních pracovníků neobejde.
Jenomže sama imigrační vlna, s níž Evropa zápasí, problém s volnými místy nevyřeší. Jen málo běženců ovládá některý evropský jazyk. Nemají obvykle kvalifikaci odpovídající poptávce zdejšího trhu práce. Podle mnichovského ekonomického institutu Ifo až polovina válečných uprchlíků ze Sýrie nemá ani základní vzdělání, čtvrtina je bez jakékoliv kvalifikace (vysokoškoláků je mezi nimi devět procent, něco přes desetinu má k vystudování vysoké školy předpoklady). Přitom i v minulých letech, kdy do Evropy mířilo méně lidí v akutní nouzi, a tedy s lepšími předpoklady se uchytit, byla integrace příchozích obtížná. Například v Německu je mezi imigranty z Afriky a Středního východu po pětiletém pobytu v zemi nezaměstnanost stále o 13 procent vyšší než u rodilých Němců.
Přesto je nesmysl uzavírat neprodyšně hranice a znemožňovat zájemcům práci a pobyt u nás. Chce to prozíravou imigrační politiku, jež může plnit hned dva cíle: pomoct lidem v nouzi, toužícím po bezpečnějším i lepším životě, a pomoct vlastnímu trhu práce. Příchozí mohou být z Afriky, Blízkého východu, Balkánu, Mongolska či Ukrajiny, musí však být schopni přizpůsobit se zdejším zákonům i zvyklostem. To vyžaduje funkční vízový i jasný azylový systém, pružnější politiku pracovních povolení. A také výkonné programy napomáhající integraci příchozích. Je třeba jim pomoci s bydlením, vzděláním, kulturním sžíváním. Potíž je, že o tom, jak a komu se má země otvírat, se nevede žádná politická ani odborná diskuse.
Autor: Zuzana Kubátová
Celý článek v dnešním vydání MF DNES
