Lidové noviny: Srpnový Orwell

Mám tedy radost, že paní ministryně Valachová a páni ministři Bělobrádek, Dienstbier a Pelikán podpořili výzvu vědců proti strachu a lhostejnosti. A mám radost, že pan premiér Sobotka, pan senátor Štěch a paní poslankyně Němcová při výročí sovětské okupace jasně řekli, že současné Rusko se chová vůči Ukrajině podobně okupantsky, jako tehdejší Sovětský svaz vůči nám. A mám radost, že tyto zdánlivě samozřejmé pravdy znějí od politiků ze stran levicových i pravicových. Tváří v tvář strachu, lhostejnosti a okupaci totiž žádná „levice versus pravice“ neplatí. Tam platí jen statečnost, či aspoň slušnost versus podělanectví a kolaborantství.
Tomu rozumí i můj dvanáctiletý synovec Bořivoj, který čte právě Orwella. Generace a jejich technické možnosti se mění (Bořivoj to umí s internetem lépe než já), ale pořád platí, že dobrá literatura je nejlepší učitelkou historie. Chodili jsme tak po Praze, hleděli na Můstku na vystavené připomínky sovětské okupace, Bořivoj vyprávěl epizody z románu 1984 i z Farmy zvířat a společně jsme k nim hledali historické paralely. Jak se na statku slibuje zavést zemský ráj bez hospodářů; jak se prasata stanou horšími vládci, než bylo vyhnané panstvo; jak prasata začnou boj mezi sebou a jak se z uctívaných vůdců stávají proklínaní zrádci; jak se v 1984 systematicky komolí jazyk a jak se kupříkladu centrála tajné policie, špehování a mučení nazývá ministerstvem lásky. A hle, jak může i dítě porozumět těm zdánlivě tak komplikovaným dějinám komunistické totality. Počáteční oprávněná touha po sociální spravedlnosti, vznik nové komoušské smetánky, Stalinův kult, stranické čistky, spílání trockistickým a jiným zrádcům, Čeka proměňující se postupně až v KGB a FSB, a přece zůstávající stále toutéž zločineckou institucí, a nakonec i ta okupace, které se musí povinně říkat „bratrská pomoc“ – a všichni ten hovadný termín říkají tak často, že se tomu nikdo nesměje, nikdo nad tím nepláče, prostě se stane „normálním“. A to je ta „normalizace“.
Ostatně, tuto orwellovskou práci s jazykem převzala i dnešní kremelská propaganda. Občanská společnost na Majdanu byla „bandou banderovců“, obsazení Krymu byl „strategický obranný tah“, ukrajinská vláda je „fašistická junta“, vojáci ruské armády na Ukrajině jsou „dobrovolníci na dovolené“. A i čeští pohůnci Kremlu opakují ty hovadné termíny tak často, že se tomu nikdo nesměje, nikdo nad tím nepláče... Ale jak praví kniha Kazatel, je čas smát se a čas plakat. K další četbě jsem Bořivojovi doporučil rusky píšícího ukrajinského mistra smíchu a pláče, mistra zobrazování občasné proměny lidí v prasata: Nikolaje Gogola.

Autor: Martin C. Putna