Lidové noviny: Politika solidarity je nespravedlivá

* LN Americké ministerstvo zahraničních věcí zkritizovalo postavení Romů v Česku. Jak ho hodnotíte vy?

Jsou oblasti, kde jsme zlepšení zaznamenali. Je například více romských vysokoškoláků i středoškoláků. To je klíčové pro vzestup celé komunity. Nedaří se zlepšovat ale jejich každodenní život. Podařilo se však poukázat na hlavní problémy. Už nemusíme přesvědčovat politiky, že se děje třeba diskriminace na trhu s bydlením, stejně tak diskriminace na trhu práce. Faktem ale je, že situace se ve prospěch Romů nemění. Nezvyšuje se počet zaměstnaných Romů. Jedna rovina je postoj lidí a to těžko změníme z roku na rok. Nestačilo nám ani 20 let. Pomůžeme tomu ale, a to je druhá rovina, konkrétními opatřeními. Specificky zaměřené programy ovšem často dráždí veřejnost, která říká: zas se něco dělá pro Romy, ale oni přitom nepracují. Protože výzkumy ukazují, že 80 procent populace tuto komunitu nemá rádo, a to říkám velmi korektně. Jiní odborníci jsou pro obecně popsané programy, do kterých se "vejdou" i Romové.

* LN Může být prvním krokem společné vzdělávání?

To je hodně důležité. Princip společného vzdělávání v konečném důsledku pomůže všem, i když část veřejnosti o tom přesvědčená není. Po nějaké době snad všichni pochopí, že to je jediná cesta, která může zlepšit soužití. Je legitimní rozlišovat lidi podle toho, zda jsou dobří, nebo špatní. Ale skutečně je posoudit, neodsuzovat jenom podle vzhledu. Netvrdím, že inkluze je samospásná myšlenka. Některé problémy budou přetrvávat.

* LN Nemáte pocit, že se inkluze řeší hlavně kvůli obavě z dětí, které spadají do kolonky sociálně vyloučené?

Může to tak klidně být. Ale to právě může vyřešit, že se budou potkávat jak děti, tak i rodiče mezi sebou. Pokud jsou mezi romskými, ale i ostatními dětmi ty zlobivé, má na to mít systém nastavená opatření. Je potřeba, aby školy, sociální služby a další instituce jednaly, jestliže je to nutné.

* LN V jednom svém příspěvku jste řekl, že praktické školy zdecimovaly romskou kulturu. Jak jste to konkrétně myslel?

Zvláštní školy, kterým se dnes říká praktické, jsou špatným svědomím této země vůči Romům. V dobré víře, že tam dětem bude poskytnuto alespoň nějaké vzdělání, v nich skončilo téměř každé druhé romské dítě. Tento systém se i mě snažil dvakrát nacpat do zvláštní školy. Jednou při zápisu, pak během první třídy. Maminka ale řekla, že s tím nesouhlasí. Stovky dětí tohle štěstí neměly. Když se s těmito školami začínalo, byly některé dokonce čistě romské. Až 50 procent romské populace v určitých ročnících prošlo zvláštním školstvím. A co s touto skupinou, když je v produktivním věku, společnost chce dělat? Ti lidé byli vzděláváni jako mentálně retardované děti.

* LN Připravoval je tedy systém rovnou na životní nezdary a neúspěchy?

Tento systém byl asi opravdu připravený s dobrými úmysly. Mysleli si, že Romové jsou ti nejlepší dělníci. Můj děda pokládal koleje, babička pracovala ve sklárně, maminka také.

* LN Pořád platí, že je téměř polovina Romů v produktivním věku nezaměstnaná?

Pokud se podíváme celkově do romské populace, tak ano. V sociálně vyloučených lokalitách je ale situace ještě horší, tam je to v průměru okolo 80 procent. Jsou ale i lokality, kde nepracuje nikdo. Žijí tam lidé, kteří nikdy nepracovali nebo jsou i 20 let bez práce. Značný počet Romů je dlouhodobě nezaměstnaných a to je opravdu velký problém. Pokud by pracovali, extrémně by to pomohlo lokálním ekonomikám a čtvrtě by se hodně zvedly. Myslím, že hodně mladých lidí a dětí, kteří žijí v sociálně vyloučených lokalitách, nemá šanci žít normální život.

* LN Ve zprávě také stojí, že 48 procent firem by Roma nezaměstnalo. Existují projekty, které je k tomu mají motivovat?

Nevím o tom, že by stát takové programy specificky pro Romy dělal. Nepochybně jsou neziskové organizace, které se snaží firmy ovlivňovat. Je to ale pracné a drahé. Vznikají sociální firmy, které si uvědomují handicapy lidí, zdravotní i sociální. Pomáhají jim vyrovnat se s realitou pracovního trhu, aby se z nich stala konkurenceschopná solidní pracovní síla. Bez speciální asistence se ale umisťují velmi těžce. Jsou samozřejmě výjimky. VČesku žije okolo 250 tisíc Romů, v průměru kolem 80 tisíc z nich, když odečteme děti, pracuje standardně. Celé je to ale trochu zacyklené. Přijde nevládní organizace - nebo i úřad práce dělá takové programy -, řekne, že bude pracovat s touto skupinou, nalijí se tam peníze, vše je skvělé a na konci vám zbude skupina motivovaných lidí. Pak ten proškolený a připravený člověk přijde do firmy, vytlačí ho kolektiv, už má špatnou zkušenost a bojí se ji zažít znovu. Nebo se potká přímo s "ne".

* LN V Česku je více než 600 sociálně vyloučených lokalit. Dostat se z nich a najít si bydlení jinde je těžké už jenom kvůli romským příjmením...

Jsou lidé, kteří znají tu komunitu a znají i příjmení. To je prostě realita. Smutné je, že se to netýká jen Romů. S diskriminací se setkávají i rodiče samoživitelé, lidé, kterým je 55 plus, a mladí lidé bez praxe. Pokud Rom patří do některé z těchto kategorií, je diskriminace vícenásobná.

* LN Překvapila vás vůbec kauza s realitní makléřkou, která odmítla zájemkyni o byt, jež sehrála, že je Romka?

Já jsem to zažil před čtrnácti lety, když jsme hledali bydlení v Praze. Trvalo to skoro sedm měsíců, než se nám to nakonec podařilo. Přiznávám veřejně, že jsem úmyslně rozdával vizitky s logem Úřadu vlády. Myslel jsem si, že když zjistí, že jsem úředník, že to pomůže. I v inzerátech se objevovalo: Romové, nevolejte. Rozumím, že chce mít majitel jistotu, že pronajímá svůj byt solventnímu nájemníkovi. Musí to být ale fér. Může si přece říct o referenci.

* LN Ghetta ale podle romské asociace vytvářejí často přímo samosprávy. Sociální byty staví na okraji. Co s tímto?

Domnívám se, že to jde jen těžko ovlivnit, protože je to právě činností samosprávy. Tu smí přezkoumat v této republice pouze soud. Nebo ji lze upravit zákonem, samozřejmě. Následky toho, že se rozhoduje o přidělování bytů tímto způsobem, si pak obec nese sama. Bohužel, u voličů to má pozitivní odezvu. Pamatuji si, že když jsme se snažili zavést program prostupného bydlení, obyvatelé na diskusním fóru psali o nepřizpůsobivých, že se bojí. Těžko jsme jim vysvětlovali, že jde o lidi, kteří by museli projít až dvouletou intenzivní spoluprací se sociálními pracovníky. To je ale nezajímalo.

...

Celý článek v dnešním vydání Lidových novin