Lidové noviny: „Integraci Romů je třeba šít na míru“

* LN Starostové ze severu Čech se nedávno ozvali s prosbou o pomoc kvůli problémům s Romy. Obce, které dokážou své velké romské menšiny dobře integrovat, přitom existují, například Kadaň. Proč se dobrá praxe nešíří?

Žádný model integrace nemůžete vzít jen tak bez úprav, vždy je nutné ho přizpůsobit okolnostem, ušít na míru. V Kadani je specialita v tom, že vyloučenou lokalitu mají mimo město. A s tím se holt pracuje jinak než se sídlištěm uprostřed města. V každém případě modely dobré praxe mohou jen pomoci. Navštívili jsme několik míst, kde se daří se sociálním vyloučením něco dělat. I ta, kde tvrdí, že to nejde. Základní rozdíl spatřuji v tom, že v Kadani jsme viděli politickou vůli a na Šluknovsku, například v Duchcově, ne. Právě vůle problém řešit je zásadní. Snaha vedení obce spolu se zajištěním lidové podpory jsou základními předpoklady dobrého řešení.

* LN V Kadani mají tzv. propustný systém bydlení, kdy obec sociálně vyloučeným zprostředkovává ubytování v závislosti na tom, jak platí své dluhy a jak se v bytech chovají. Jak jste ale sám řekl, vyloučená lokalita je tam za městem. Je takový model možný i ve Varnsdorfu, kde jsou naopak paneláky s Romy v těsné blízkosti rodinných domků?

Neznám poměry v té které obci. Záleží na tom, kolik domů obce ještě vůbec vlastní. Určitě se ale dá leccos vymyslet. My můžeme pomoci analyzovat situaci, navrhnout řešení, zprostředkovat fondy například na rekonstrukce domů. To základní rozhodnutí ale leží na vůli a odvaze místních politiků. Segregační přístupy mohou přinést hlasy, ale dlouhodobě rozhodně obcím nepomohou. Přitom právě dlouhodobá hlediska jsou zásadní, je v našem zájmu, abychom problém řešili. Pokud nebudeme, bude se žít hůře všem, nejen sociálně vyloučeným, ale i většinové společnosti.

* LN Ptali jste se vedení měst, zda se například nepokoušeli svůj úspěšný model nabídnout jiným?

Ano. Bohužel na to ale není ještě asi zralá situace. Na jedné straně jsme slyšeli stížnosti na „vás z Prahy“, ale ochota nebyla o moc větší, ani pokud s plány přišli sami starostové. Několikrát jsme i od těch aktivních slyšeli: „Dostali jsme ocenění, tím se ale chlubit nemůžeme, jsou pak na nás spíše naštvaní.“ Je vidět, že řešení problémů se sociálně vyloučenými je u nás stále v začátcích a nemáme s ním tolik zkušeností, ani historických. Dřív nebo později to ale kraje stejně nemine, řešení budou muset hledat a pak mohou pomoci zkušenosti a příklady jiných.

* LN Dá se najít i nějaká jiná, například finanční motivace pro obce?

Určitě. Zrovna nyní startuje sedmileté finanční období a dotační tituly na chudobu, včetně integrace, počítají s desítkami miliard korun. Peníze se dají dobře použít i pro řešení vyloučených lokalit. Ale také pro sociální bydlení a pomoc například seniorům nebo rodinám s jedním příjmem (matky živitelky) atd. Další peníze mohou obce získat z programu vzdělávání.

* LN Příkladů integrace je více. V Maďarsku třeba funguje systém „láskyplné segregace“, kdy si menšiny mohou otvírat vlastní školy a stát pouze kontroluje úroveň vzdělávání. Myslíte, že náš model integrace je nejlepší?

Já tohle jako rozumné příliš nevidím. Navíc v ČR Romové netvoří menšinu teritoriální, tedy samostatné školy a podobně nejsou řešení. Považuji za úspěch naopak rovnoměrné zastoupení všech menšin ve školách, inkluzivní model vzdělávání. Segregované školy jsou špatným příkladem.

* LN Občas se tu ozývá, že romští rodiče své děti do škol nechtějí pouštět...

Nemůžeme dokázat, že to platí většinově. Jde-li o Romy, panuje hodně stereotypů a vycházíme jen ze zkušeností s rodiči, kteří opravdu o své děti zájem nemají. Teď jsem například slyšel o projektu v Ostravě. Sociální pracovníci tam připravovali romské děti na vstup do základní školy. Součástí projektu bylo i vyhodnocení, proto pracovníci věděli, že když děti k zápisu šly, byly na výuku v běžné základní škole připravené. Výsledky ale byly všelijaké. Na některých školách sice děti bez problémů přijali, na jiných to bylo horší. Na jedné škole se dokonce ředitel zasekl a děti za žádnou cenu vzít nechtěl, i když je dle zákona vzít musí. I to je realita. Nehovořme jen o argumentu, že Romové údajně nechtějí většinově své děti posílat do školy.

* LN Pořád se tu oháníme nutností integrace, ale přitom se běžně stává, že děti do školky nebo do školy chodit přestanou. Dostanou se například na střední školu, ale po roce studia zanechají. Učitelé s tím nic nezmůžou...

V těchto případech nestačí pouze školka nebo škola. Je nutné mít návaznost v sociální práci. Pokud dítě do školy chodit přestane, měli by pracovníci být v kontaktu s rodiči a starat se o to, proč k tomu došlo. To ovšem školy samy dělat nemohou. Je potřeba mít vytvořený systém sociální práce, který mají nabízet města. Nejen u Romů. Klíčové je, že jde o právo dítěte na vzdělání, nikoliv rodičů. S tím souvisí motivace při hledání zaměstnání, rekvalifikace dle toho, budu-li mít potom šanci získat práci atd. A samozřejmě se to netýká jen Romů. Vždyť kolik lidí v některých regionech nezíská po maturitě pracovní uplatnění a upadá do bezmoci a letargie?

* LN Romové jsou u nás jen jednou zmenšin. Máme tu i velkou menšinu Slováků, Ukrajinců nebo Vietnamců. Jsou integrovanější než Romové?

Jak v čem. Rozdíl je spíš v tom, že jiné menšiny nejsou plošně vnímány negativně a není tam tak velké sociální napětí. Sice si žijí dle vlastního kulturního vzorce, ale většinou se to nevnímá tak negativně jako u Romů.

* LN Například s Vietnamci jsme ale jako společnost příliš velký problém neměli.

Nějaké tu přece jen byly, například pašování a další problémy se zákonem. Z hlediska pocitu většinové společnosti je ale soužití s Vietnamci jednoduší než soužití s Romy. Podstatnou roli hraje i fakt, že z původního romského obyvatelstva období první republiky, které bylo velmi dobře integrované, tu zůstala jen malá část. Romové, kteří jsou u nás nyní, přišli z velké části cílenou migrací ze Slovenska, ale řada z nich tu už žije minimálně druhou třetí generaci. Část dovedla své děti k vysokoškolskému vzdělání, část nikoliv.

* LN Proč ale neregistrujeme tolik problémů s Vietnamci například na trhu práce? Běžnému člověku by se mohlo zdát, že naprostá většina z nich u nás pracuje.

Podstatný faktor je, že z Vietnamu sem přijíždějí většinou jinak situovaní lidé. Ve většině případů nejde o chudé a nevzdělané obyvatele. Naopak - obecně přijíždějí vzdělanější mladí lidé, kteří navíc získají know-how od již existující zdejší komunity, a proto obecně nemají takový problém s uplatněním na trhu práce. Část Romů, o níž mluvíme, tedy oněch osmdesát tisíc z celkového počtu, je na tom hůř - ocitli se na hranici chudoby a my si s tím buď poradíme a bude nás to stát v konečném důsledku méně peněz, nebo ne. A hlavně nezapomeňme, že se nám na hranici chudoby dostávají už i senioři, matky samoživitelky atd. Měli bychom být připraveni na to, jak takové situace řešit.

Michal Kolmaš, Lidové noviny, 10.06.2014, str. 2