Deník PRÁVO: Lidé si cestu k urnám najdou

Cílem vlády je umožnit větší zapojení lidí do rozhodování tam, kde je zájem a má to smysl. Nechceme nahradit zastupitelskou demokracii přímou demokracií, ale na druhou stranu je v některých mimořádných případech potřebné dát lidem právo se vyjádřit – zejména v zásadních věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu.

V minulosti se pravicové vlády referendu bránily, poněvadž by jen těžko obhájily některé své ideologicky motivované kroky. Je jasné, jak by například dopadlo hlasování o míře církevních restitucí nebo o stavbě amerického vojenského radaru na českém území.

Diskuse se dá vést o povinném množství podpisů pod peticí za konání referenda. Na Slovensku to je 350 tisíc, ve Švýcarsku 50 tisíc. My jsme zvolili zlatou střední cestu – 250 tisíc podpisů. Rozhodnutí v referendu bude přijato, pokud nadpoloviční většina hlasujících a zároveň nejméně 25 procent všech, kteří mají právo hlasovat, odpoví na položenou otázku kladně nebo záporně. Takové rozhodnutí bude potom pro vládu i parlament závazné a referendum ve stejné věci bude možné zopakovat nejdříve za tři roky.

„Kolik občanů bude ochotno jít k dalšímu z řady hlasování?,“ ptá se Pavel Mates a dodává, že „účast ve volbách v tomto směru zatím mnoho optimismu nedává.“

Autorovu skepsi nesdílím. Když se zvedne čtvrt milionu lidí, aby iniciovali konání referenda, musí už jít o skutečně živé téma, jež je součástí politické i mediální debaty. Jakkoliv účast u voleb oslnivá není, celkově u nás občanská participace stoupá. Lidé se nebojí ventilovat své názory v peticích, na demonstracích, na internetových fórech. Účast v místních referendech je sice kolísavá, ale tam, kde jde opravdu o hodně a kde jsou splněna kritéria pro konání referenda, si lidé cestu k urnám najít dokáží. Jen bych přivítal, kdyby se ji někteří lokální politici nesnažili občanům komplikovat.

Referendum má také řadu pozitivních vedlejších efektů. Veřejnost je díky němu lépe informována. Rozvíjí užitečné debaty a polemiky. Zastupitelé i celé politické strany získávají vodítko pro své rozhodování i v dalších věcech. Občané mají možnost upozornit na to, co je pálí. Zvyšuje se důvěra lidí v politický a ústavní systém a respekt k zákonům. Kromě toho je obtížnější zlobbovat občany než skupinku politiků. Hlavně ale občané cítí, že jejich vlastní názor má váhu a jsou to oni, kdo nese odpovědnost za svá rozhodnutí.

Na otázku po vůli občanů hlasovat lze nepřímo odpovědět i gruzínským příslovím „Popudil jsi vládce – obrať se k lidu, popudil jsi lid – utíkej.“ Politici si zaslouží být pod bedlivějším dozorem. A když se svým voličům vzdálí, jistě se najde dost těch, co jim to důrazně připomenou. Vlastně bychom mohli referendum pokládat i za lék na neduhy parlamentní demokracie. Až budou vyléčeny, možná vymizí i veřejná poptávka po referendech. K takovému stavu ale máme ještě hodně daleko.

Jiří Dienstbier (ministr a senátor za ČSSD), PRÁVO, 23. 9. 2014
(Pozn.: text je reakcí na článek právníka Pavla Matese z 16. 9. 2014 v PRÁVU)