ČRo Plus: Výzva českých vědců k větší toleranci vůči uprchlíkům

Jiří LESCHTINA, redaktor
--------------------
Výzva „Vědci proti strachu a lhostejnosti“, kterou podepsalo již více než tři tisíce vědeckých pracovníků, je důrazným hlasem proti přitápění pod kotlem nenávisti vůči uprchlíkům ze Sýrie a dalších zemí. A je příznačné, že mnohé reakce na ni se nesou v duchu přišlápnutého alibismu ve stylu: Podstata dokumentu je racionální, ale autoři nenabízejí žádné řešení. Smyslem apelu ale bylo varovat před nazrávajícím nebezpečím xenofobie. Nikoliv řešit problém běženců, který zatím u nás zdaleka nedosáhl rozměru uprchlických vln z poloviny devadesátých let. To je úkol pro politiky, kteří teď mlčí nebo dokonce skrytě přitakávají šibeničnímu řádění extrémistů. A zároveň navrhují opatření, mající daleko k racionálním krokům, s nimiž tato země v minulosti zvládla třeba i příchod 3 500 muslimských běženců z Bosny. Navíc není tak docela pravda, že by vědci dosud neinspirovali k řešením. Orientalisté přicházejí se zasvěcenými rozbory islámu, varují před zaměňováním více než miliardy jeho vyznavačů s extrémisty. Někteří ekonomové upozorňují, že našemu hospodářství mohou být imigranti přínosem. Část sociologů poukazuje na fakt, že schopnost uprchlíků přizpůsobit se naší kultuře je daleko větší, než si myslíme. Že jsou ze svých zemí zvyklí postarat se o sebe, nespoléhat se na stát. Strohá fakta a střízlivost odborníků ale rychle blednou, když prezident republiky hází všechny muslimy do jednoho pytle, chce poslat na naše hranice armádu a holedbá se, že až přijdou islámští radikálové, vezme pušku a půjde do boje. Což pronáší s patřičným patosem matky z Čapkova dramatu, posílající do války vlastního syna. Kritici manifestu nejvíc strhali pasáž, v níž vědci píší, že „všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení.“ Jenže autoři netvrdí, že by všichni utečenci měli v Evropě zůstat. Jde o to, že při rozhodování o jejich osudu, se k nim nesmí stát chovat surově. Což je na místě připomenout právě naší vládě, která imigranty, prchající před válkou a diktaturami, drží jako vězně za ostnatým drátem, odebírá jim mobilní telefony, aniž by je informovala, co se nima vlastně děje či bude dít. Náš stát tím bez skrupulí porušuje evropská pravidla. V tak přísném režimu je totiž možné držet jen cizince poté, co bylo v řádném azylovém řízení rozhodnuto o jejich vyhoštění z republiky. Měli bychom nyní pozorně sledovat, jak na výzvu reagují politici. K manifestu se jednoznačně přihlásili ministr Jiří Dienstbier, ministryně Kateřina Valachová a vicepremiér Pavel Bělobrádek. Šéf resortu spravedlnosti Robert Pelikán dokonce manifest podepsal. To není tak špatný začátek vzhledem k mrtvolnému tichu, s nímž politická scéna dosud přihlížela vyvolávání nenávisti vůči cizincům. Vždyť to ticho bylo větším nebezpečím pro naši demokracii než jakákoliv uprchlická vlna.