Rada vlády pro lidská práva podpořila optimalizaci systému péče o ohrožené děti

Tato roztříštěnost znemožňuje dosažení efektivity i lepší uplatňování opatření, která jsou v nejlepším zájmu daného dítěte. Za další zásadní problémy byly označeny velké kapacity pobytových zařízení, nezajištění místní dostupnosti vhodných terénních služeb pro rodiny s dětmi, či umisťování malých dětí do nevyhovujícího ústavního prostředí oproti péči v rodině. Nakonec se Rada věnovala naléhavé potřebě zahrnutí dětské a dorostové psychiatrie do reformy psychiatrické péče v ČR. 

Základním problémem nedostatečné efektivity současného systému péče o ohrožené děti je jeho roztříštěnost. V současné době služby péče o ohrožené děti spadají pod tři různé rezorty – Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo zdravotnictví. „Tím jsou dána i různá pravidla řízení, financování, různá míra a pravidla kontroly kvality i různý přístup k  potřebám dítěte. Potřeby dítěte jsou přitom velice komplexní a roztříštěný systém není schopný na ně adekvátně reagovat,“ uvedl ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier.

„Z mezinárodní závazků ČR vyplývá povinnost zajistit ochranu dítěte primárně v jeho přirozeném prostředí. Pokud pobyt v původní rodině není možný, má být dítě umístěno přednostně v náhradní rodině. Až pokud ani tato forma není v konkrétním případě v nejlepším zájmu daného dítěte, může být dítě umístěno do pobytového zařízení,“ vysvětlila Klára Šimáčková Laurenčíková, předsedkyně Výboru pro práva dítěte Rady vlády pro lidská práva. Tato pobytová zařízení by však měla mít formu malých zařízení a co nejvíce se přibližovat rodinnému prostředí. „Péče je v ČR často poskytována v ústavech s velkou lůžkovou kapacitou, což je pro děti zcela nevyhovující a neodpovídá standardům kvality. Počet dětí v ústavní péči je přitom v ČR v porovnání s ostatními rozvinutými státy stále vysoký,“ uvedla Anna Hofschneiderová, odbornice na práva dítěte.

Současný systém není jen nevyhovující z hlediska sledování nejlepšího zájmu dítěte. Je současně nehospodárný. Finanční toky jsou v něm nerovnoměrně rozloženy, směřují spíše do řešení následků umisťováním dětí do nákladnější ústavní péče místo preventivní práce s rodinou a služeb v terénu. Zjednodušení a zpřehlednění systému péče pomůže efektivnějšímu využívání zdrojů.

Rada apeluje na to, aby byl systém péče o ohrožené děti sjednocen pod jeden rezort a jednotně koordinován a rozvíjen tak, aby dostatečně odpovídal potřebám jednotlivých skupin ohrožených dětí. Posíleny musí být terénní sociální služby a náhradní rodinná péče, aby mohly děti vyrůstat co nejvíce v rodinném prostředí, které je pro jejich příznivý vývoj a obecně blaho velice důležité.  Nezbytná je sociální i materiální podpora ohrožených rodin, aby děti mohly zůstávat v původních rodinách, pokud to jde. Mezi nejčastější důvody umístění dětí do institucionální péče patří totiž často právě špatná ekonomická a bytová situace rodiny. Nutné je též postupné snižování kapacit zařízení pobytové péče, aby zde děti žily v menších skupinách a zařízení se co nejvíce blížily prostředí rodinnému, zajištění územní dostupnosti služeb pro ohrožené děti a jejich plánování, aby odpovídaly konkrétním potřebám dětí a rodin.

Mezi požadavky Rady je i zakotvení věkové hranice, pod níž nebude možné malé děti umisťovat do ústavní péče. Výzkumy prokázaly, že již krátkodobý pobyt malého dítěte v ústavní péči má negativní vliv na jeho psychický a emoční vývoj a rozvoj jeho mozkových schopností. Dítě v raném věku intenzivně potřebuje vytvořit si úzké vztahy v kruhu rodiny, citové pouto s konkrétním člověkem, aby samo mohlo navazovat a rozvíjet blízké mezilidské vztahy. Rada navrhuje, aby bylo umisťování dětí předškolního věku do kolektivní péče zákonem omezeno a postupně zakázáno, jako je tomu již v řadě dalších evropských států, včetně Slovenska, Polska či Maďarska. Umístění dítěte do pobytové péče může být však přípustné jen ve výjimečných případech, kdy jeho ponechání v rodině nebo umístění do náhradní rodinné péče nebude možné, a na velice krátkou dobu.

Na zasedání se Rada věnovala též otázce situace psychiatrické péče pro děti a dorost v České republice. Současná koncepce reformy psychiatrické péče se dosud nevěnuje specifickým potřebám této skupiny populace. Přitom rozvoj ambulantní a terénní formy psychiatrické péče o děti je velice důležitý. Dětských psychiatrů je v ČR nadto až tragický nedostatek. Rada proto požaduje rozšíření plánovanou reformu psychiatrické péče tak, aby byla rozvíjena síť zdravotních a sociálních služeb v této oblasti.