Ministr Dienstbier uctil památku obětí transportu smrti v Roztokách u Prahy

V rámci dnešní pietní vzpomínky položil věnce a květiny postupně na třech místech. Nejprve na hřbitově v Levém Hradci (součást Roztok u Prahy), kde jsou pohřbeni vězni koncetračních táborů, kteří transport smrti nepřežili. Poté k pomníku roztockých Židům na Nám. 5. května a na závěr k pamětní desce připomínající zastavení vlaku s vězni na roztockém nádraží.

„Připomínání hrůz v koncentračních táborech a uctívání památky těch, kteří v nich zahynuli i jejich pozůstalých, je naší morální povinností. A mělo by být nejen výrazem účasti a respektu, ale také výstrahou pro všechny, kteří již zapomněli a snaží se toto utrpení bagatelizovat.  Utrpení, které stálo životy miliony lidí a vtisklo nesmazatelnou stopu do evropské historie,“ říká ministr Jiří Dienstbier.  

Akci pořádalo město Roztoky, Český svaz bojovníků za svobodu Praha–západ a Československá obec legionářská.

Historie z dubna 1945
Transportní vlak vyjel z pobočného tábora v Litoměřicích, který spadal pod koncentrační tábor Flossenbürgu. Do Roztok dojel 29. dubna 1945, kde se zastavil. 

Zpráva o příjezdu vlaku se ve městě rychle roznesla a na nádraží zamířilo mnoho roztockých občanů a lidí z blízkého okolí. Po vyjednávání přednosty stanice Jana Najdra a roztockých sokolů s velitelem transportu se podařilo dosáhnout uvolnění asi 80 nemocných a zraněných vězňů k lékařskému ošetření. Ti pak byli převezeni do provizorního lazaretu v bývalém chudobinci, kde o ně pečovali lékaři, sestry Červeného kříže a dobrovolné ošetřovatelky.

V nádražní čekárně vznikla provizorní kuchyně, kam lidé přinášeli velké množství potravin, které se pak se pod dohledem místních zdravotníků rozdělovaly mezi vyhladovělé vězně. Více než třem stovkám z nich se dokonce podařilo z transportu utéct.

Z vlaku byla vyložena těla mrtvých vězňů a byla spolu s těmi, kteří zemřeli z důvodů bídného zdravotního stavu přímo v Roztokách,  důstojně pohřbena na Levém Hradci.

Z Roztok vlak odjel odpoledne 30. dubna 1945. Postupně projel Prahou, byly k němu připojovány vagóny s dalšími vězni. V Olbramovicích a blízkých Křešicích došlo k tragickým událostem, při nichž bylo z tohoto transportu zastřeleno vice než sto lidí. Vyčerpané, vyhladovělé a nemocné vězně osvobodili 8. května u Velešína v jižních Čechách.