Avízo: Vláda projedná návrh ústavního zákona o zpřesnění pravomocí prezidenta

Prvním z materiálů Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Cílem ústavního zákona je zpřesnění pravomocí prezidenta republiky a dalších ústavních aktérů.

Navrhuje se zpřesnit kompetence prezidenta republiky při jmenování a odvolávání vlády a při přijímání její demise a demise předsedy vlády. Ve vztahu k moci soudní se navrhuje upravit jeho pravomoci spočívající ve jmenování předsedů a místopředsedů Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, přičemž podstatnou změnou v této oblasti je přesunutí této kompetence, pokud jde o Nejvyšší správní soud, mezi pravomoci privilegované, čímž dojde ke sjednocení postupů jmenování funkcionářů u obou nejvyšších soudů. Dále se navrhuje posílit spolupráci prezidenta republiky s mocí zákonodárnou ve věci jmenování členů Bankovní rady České národní banky. Toto jmenování by mělo probíhat stejně jako u jmenování soudců Ústavního soudu se souhlasem Senátu. K upřesnění je navrhováno i ustanovení týkající se tzv. impeachmentu. Podle návrhu ústavního zákona jsou oprávněny podat ústavní žalobu obě komory Parlamentu, a to nezávisle na sobě, bez souhlasu té druhé. Současně se jednoznačně zakotvuje postavení prezidenta republiky a vlády, pokud jde o zahraniční politiku státu.

Dále se počítá se zavedením nové konstrukce rozpuštění Poslanecké sněmovny (resp. zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny). Nově se navrhuje zavést tzv. klouzavý mandát poslanců, který spočívá v přerušení výkonu mandátu poslance, který se stal členem vlády po dobu jeho členství ve vládě. Současně se navrhuje prodloužení doby na projednávání návrhu zákona Senátem ze třiceti na šedesát dnů. Tato změna by měla vést k posílení role Senátu v legislativním procesu.

Druhým z materiálu je Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti se změnou Ústavy České republiky týkající se úpravy pravomocí prezidenta republiky. Návrh byl zpracován v návaznosti na návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, přičemž se předloženým návrhem novelizuje:

• zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, pokud jde o jmenování členů Bankovní rady České národní banky,
• zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, v části upravující řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky,
• zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, do kterého se doplňují ustanovení o jednání Poslanecké sněmovny o ústavní žalobě Sněmovny proti prezidentu republiky, dále v  souvislosti s novou konstrukcí rozpuštění Poslanecké sněmovny, zavedením klouzavého mandátu poslance a prodloužením doby na projednávání návrhu zákona Senátem,
• zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, rovněž v části upravující jednání o žalobě Senátu proti prezidentu republiky a v části upravující vyslovení souhlasu s jmenováním soudců Ústavního soudu v souvislosti s navrhovaným vyslovením souhlasu Senátu i se jmenováním členů Bankovní rady České národní banky,
• zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, pokud jde o jmenování funkcionářů Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu.

Třetím z materiálů je Návrh poslanců Miroslava Kalouska a Františka Laudáta na vydání zákona, kterým se zrušuje zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití (sněmovní tisk č. 478). Cílem poslaneckého návrhu zákona je okamžité zrušení bez náhrady zákona č. 359/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití. Předkladatelé tvrdí, že dopady současné podoby zákona o významné tržní síle jsou podle názorů většiny účastníků trhu negativní. Stávající podoba zákona i pokusy o jeho novelizaci neřeší zásadní problémy, které tato legislativa přináší. Proto navrhují zrušení zákona. Domnívají se totiž, že není vhodné, aby jakákoli právní norma v této oblasti byla diskriminační, tj. postihovala pouze jednu stranu dodavatelsko-odběratelských vztahů (obchodníky). Zákon navíc považují za nedůvodně selektivní a zdůrazňují, že obdobné vztahy se nepochybně vyskytují i v jiných odvětvích národního hospodářství než je maloobchod.

Čtvrtým z materiálů je pravidelná Výroční zpráva Vládního výboru pro zdravotně postižené občany za rok 2014, kterou Jiří Dienstbier předkládá společně s předsedou vlády Bohuslavem Sobotkou. Materiál konstatuje, že hlavním úkolem pro rok 2014 bylo vypracování nového Národního plánu pro osoby se zdravotním postižením na další období. Dále se Výbor věnoval koordinaci Národního rozvojového programu mobility pro všechny a také prodloužení trvání tohoto programu na další období prostřednictvím návrhu nového Vládního plánu financování Národního rozvojového programu mobility pro všechny na léta 2016–2025, který byl vládou v roce 2014 schválen. Dále Výbor počtvrté monitoroval Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010–2014 a realizoval XXI. ročník Ceny VVZPO za publicistické práce zaměřené na problematiku zdravotního postižení.