Tisková konference po schůzi vlády ČR 15. 11. 1999

Záznam z tiskové konference po schůzi vlády ČR v pondělí 15. listopadu 1999

Libor Rouček, mluvčí vlády: Dámy a pánové, přeji hezké odpoledne. Vláda má dnes na programu celkem 50 bodů, z toho 23 návrhů zákonů. Pokud byste to chtěli srovnat s prací jiných vlád nebo i jiných poslaneckých sněmoven, tak vám mohu sdělit, že například Kongres Spojených států amerických za celý letošní rok schválil doposud 39 zákonů, z toho 34 jich bylo rutinních.
Ale přejděme k práci české vlády. Dopoledne se vláda zabývala reformou státní správy, lépe řečeno veřejné správy. Byly postupně schváleny návrhy zákona o obcích, o krajích, o okresních úřadech, o hlavním městě Praze a některé na to navazující zákony. K tomu nyní předkladatel ministr vnitra pan Grulich.

Václav Grulich, ministr vnitra: Dámy a pánové, dochází k tomu, co bylo avizováno již na jedné z předchozích tiskových konferencí. Dnes vlastně tedy vláda sedí znovu už nad definitivním zněním těchto zákonů, kdy prošly dalšími koly připomínkových řízení a jednání s jednotlivými resorty, byly předběžně projednávány i s poslanci v poslanecké sněmovně a byly předmětem dlouhého jednání i v Legislativní radě vlády. Je to těch avizovaných 12 zákonů, kdy zákon o volbách do krajů byl předán poslanecké sněmovně už dříve, aby náhodou nedošlo k časové prodlevě a k tomu, že by v případě určitých procedurálních zpoždění v Parlamentu ČR, mohlo dojít ke zpožděnému vydání zákona, k jeho pozdní účinnosti.
První zákon, který vláda dnes projednávala, a první nejenom z toho balíku, ale i jako pořad jednání vlády, byl zákon o obcích (obecní zřízení) a o změně některých zákonů. Samozřejmě, že jestliže provádíme reformu veřejné správy, tak zákon o obcích je tím základním zákonem, ze kterého musíme vycházet. Obce vykonávají jak samosprávu, tak státní správu v přenesené působnosti a pochopitelně, jestliže hovoříme o dekoncentraci a decentralizaci, tak nelze jen hovořit o krajích a pravomocích krajů, ale je potřeba začít u obcí, u jejich zvýšených pravomocích u zajištění jejich činnosti. To všechno se snaží tento zákon řešit a realizovat. Na základě Evropské charty řeší i ochranu národnostních menšin, návrh právní úpravy obecního zřízení pamatuje i na práva tradičních národnostních menšin, pokud jde o označování obcí, ulic a jiných veřejných prostranství v jazyce národnostní menšiny a tak dále. To byl tedy první zákon, který se dnes projednával a který byl schválen.
Druhý zákon je Zákon o krajích (krajské zřízení). Je to nezbytná norma k tomu, aby kraje mohli zahájit svou činnost v určeném termínu a fungovat v ústavou předpokládaném rozsahu práv a povinností a aby bylo plně realizováno právo na samosprávu, které je zaručeno v článku 8 Ústavy ČR. Tento zákon podrobně vymezuje postavení a působnost krajů, jejich samostatnou, ale také přenesenou působnost, tj. přenesenou působnost státní správy. Dále určuje strukturu, oprávnění orgánů kraje, především kompetence zastupitelstva kraje. Navrhované znění respektuje doporučení poslanecké sněmovny, podle kterého má být veřejná správa na úrovni kraje vykonávána orgány samosprávy. Musím říct, že tento úkol byl nejkomplikovanější, protože bylo třeba rozdělit to, co je potřeba předat krajům, rozdělit to, co je nutno nechat ještě v kompetencích státní správy a v případě přenesené působnosti byl problém v tom, jak zajistit určitou kontrolu, tj. zpětnou vazbu. To byl problém, na který jsem upozorňoval už poslaneckou sněmovnu při volbě tohoto modelu. Protože byl model oddělené státní správy k dispozici, jak jsme ho v koncepci předkládali Poslanecké sněmovně a model spojené samosprávy a státní správy. Pochopitelně, že tento navrhovaný zákon bude mít podpůrnou povahu k dalším zvláštním zákonům, které podrobně upraví působnost krajů. Je zcela samozřejmé a vám také jasné, že ta faktická existence a činnost krajů bude základním předpokladem pro vytvoření regionální politiky a pro vstup ČR do EU. Vy také víte, že faktická neexistence těchto zákonů, které dnes vláda projednává a které schválila, byla kritizována ve zprávě komise EU, protože tato komise sice konstatovala, že byl udělán obrovský kus práce v resortu vnitra i v dalších resortech, ale pokud tyto zákony nejsou přijaty poslaneckou sněmovnou, senátem a podepsány prezidentem, tedy všemi ostatními orgány, EU prostě vzala na vědomí, že ta práce byla vykonána, ale současně kritizuje to, že tyto zákony neexistují a že ještě nevstoupily v účinnost. Dnes tedy učiníme základní krok k uspokojení nejenom EU, ale k tomu, aby se občanská společnost v samosprávném chápání v naší republice stala skutkem.
Třetí zákon je návrh zákona o okresních úřadech. Tento zákon především reaguje na ústavní zákon č. 347/97 Sb., to byl ten zákon o krajích, o vyšších územních samosprávných celcích, jak se původně nazýval. Je to /nesrozumitelné/, kterým byly vytvořeny vyšší územní celky a vymezeno jejich území. V zákoně o okresních úřadech se vymezuje koordinační funkce okresních úřadů ve vztahu k ostatním územním správním úřadům, k orgánům obcí při plnění společných úkolů, které vyplývají z usnesení vlády. Zcela nově se upravuje kontrola výkonu přenesené působnosti orgány obcí okresním úřadem a také samotná kontrola činnosti okresních úřadů. Jsou tam stanoveny jiné podmínky při jmenování velkých funkcionářů okresních úřadů, tj. přednosta okresních úřadů, zástupce přednosty okresního úřadu, jsou tam přesně stanoveny podmínky, za kterých jsou nejenom tito funkcionáři jmenováni, ale za kterých také mohou být odvoláni a to jak vládou, to se týká přednosty okresního úřadu na návrh ministra vnitra, tak zástupce okresního úřadu, kterého podle této normy jmenuje ministr vnitra a také odvolává ministr vnitra. Je tam samozřejmě i řada dalších nových ustanovení. Rozhodující je i ta záležitost, že vlastně ministerstvo vnitra se stává správcem kapitoly, protože doposud vlastně, a ukázalo se to jako velký nedostatek, kapitola, kde byly přidělovány finanční prostředky okresním úřadům nebyla dostatečně kontrolována a také postupně, jak nejvyšším kontrolním úřadem, tak jinými kontrolními orgány v této záležitosti byly zjišťovány největší nedostatky.
Čtvrtým zákonem, který byl projednán a schválen je návrh zákona o hlavním městě Praze. Vy víte, že je to zákon, okolo kterého bylo nejvíce polemik a diskusí. Je třeba říct, že proběhla řada jednání i s primátorem a zástupci zastupitelů hlavního města Prahy. Tento zákon byl samozřejmě projednáván tak, jako všechny ostatní, byl projednává i s těmi, kterých se týká a to byli zastupitelé nejenom magistrátu, ale i jednotlivých městských částí. V tom konečném jednání došlo k tomu, že byli přítomni zástupci magistrátu na zasedání legislativní rady, byl přítomen primátor, nakonec došlo k jakémusi konsensu,     že ?gro? tohoto zákona bylo přijato pozitivně až s výjimkou o ustavení dozoru nad činností hlavního města Prahy, tj. vládního delegáta. Ukazuje se, že to je právě jeden z těch problémů o kterých jsem hovořil, kdy nad výkonem státní správy je třeba udržet určitou kontrolu, určitou zpětnou vazbu a kdy se této kontrole představitelé zastupitelských orgánů brání, protože to cítí jako zasahování do práv samosprávy. Pravděpodobně i v poslanecké sněmovně kolem tohoto bodu bude dost diskusí a polemik. Cítí to jako zasahování do svých pravomocí o ustavení a o ochraně veřejného pořádku, ale jinak je třeba říct, že proti tomu zásadnímu odporu, který na začátku byl, proti tomu, že vlastně vláda navrhuje Praze zákon o hlavním městě Praze, magistráty chtěli tento zákon zpracovávat samy, ale dávaliysi na to rok času, ale to samozřejmě není možné, protože tento zákon je součástí celého toho balíku o reformě veřejné správy a není dost dobře možné už kvůli kontinuitě těchto zákonů, aby tyto zákony byly zpracovávány na různých úrovních a někým jiným než vládou. Je to povinnost vlády a vláda se této povinnosti nemůže zříkat.
Pátý zákon, který byl dnes ve vládě schválen a je třeba říct, že všechny ty zákony byly přijaty, pokud ne naprosto jednomyslně, tak naprostou převažující většinou, v některých případech došlo k rozdílu jednoho jediného hlasu, takže pátý zákon je zákon o změně zákonů v souvislosti s přímým přijetím zákona o krajích (krajské zřízení), zákona o obcích (obecní zřízení) a o změně některých zákonů, zákona o okresních úřadech a zákona o hlavním městě Praze, tedy ty zákony, které už jsem tady probíral. Samozřejmě, že v souvislosti s přijetím těchto zákonů je třeba sáhnout k novelizaci celé řady zákonů. My pochopitelně počítáme s tím, že tato legislativní činnost bude pokračovat úměrně s tím, jak se nám kraje zabydlí. Jak se zabydlí bude realizovat reforma. V některých případech víme už dnes o některých zákonech, které bude potřeba novelizovat a začne se a začíná se už na těch novelách pracovat. Dále musíme počítat s tím, že tak, jak se bude reforma postupně prohlubovat, protože reforma není jednorázové opatření, jakmile bude pokračovat decentralizace, dekoncentrace, tak bude potřeba postupně novelizovat některé zákony a samozřejmě, že vláda je odhodlána v této činnosti nadále pokračovat. To byl tedy pátý zákon k reformě.

Libor Rouček, mluvčí vlády: Děkuji. Součástí reformy veřejné správy jsou i zákony, které se týkají jejího financování a k tomu ministr financí Pavel Mertlík.

Pavel Mertlík, ministr financí: Děkuji. Jde opět o balík pěti zákonů, které byly dnes předloženy vládě. Jako šestý v pořadí to byl návrh zákona o rozpočtových pravidlech. Tento návrh zákona dosti zásadním způsobem mění stávající rozpočtová pravidla státu, respektive republiky. Základní myšlenkou, která je zde realizována, a musím říci, že v jistém slova smyslu pouze částečně, a to záměrně, je myšlenka stání pokladny. Na základě tohoto zákona získá stát možnost řídit svá aktiva a pasiva způsobem, jakým se řídí aktiva a pasiva v jiných institucích, které spravují rozsáhlé finanční prostředky. Tomuto principu se říká státní pokladna. Existuje v rozpočtových pravidlech převážné většiny vyspělých zemí. Státní pokladna, jak je zde navržena je, řekl bych, skromná. Předpokládáme, že v budoucnosti, v časovém horizontu asi tak dvou let, bychom předložili zcela nový návrh zákona o státní pokladně s tím, že tento postupný proces modernizace rozpočtových pravidel jsme zvolili proto, že v současné době ani ministerstvo financí, ani jiné subjekty, zejména národní banka, nejsou plně připraveny technicky na to, aby plnohodnotnou státní pokladnu utvořily v době předpokládané platnosti tohoto zákona. Přesto je to velmi významný pokrok, který umožní podstatně racionálnější nakládání s veřejnými prostředky.
V jistém slova smyslu navazujícím návrhem zákona je návrh zákona o pravidlech hospodaření územních samosprávných celků, čili rozpočtová pravidla územních rozpočtů. To je poměrně stručný návrh zákona, který je jakousi realizací rozpočtových pravidel pro kraje.
Velmi složitou normou, která byla dnes přijata, je návrh zákona o rozpočtovém určení daní. Do vlády šel tento návrh s otevřenými položkami konkrétního určení jednotlivých druhů daní. Důvodem bylo to, že tato čísla velmi závisela na tom, v jaké podobě bude schválen desátý bod dnešního jednání vlády, totiž návrh zákona o přechodu některých věcných práv a závazků z majetku ČR do majetku vyšších územních samosprávných celků.
Čili ten vlastní věcný obsah reformy veřejné správy, jímž se definuje rozdělení kompetencí mezi ústřední vládou a kraji, tento návrh byl rovněž schválen, čili nejdříve řeknu něco o něm. Předpokládá poměrně rozsáhlé přesuny kompetencí ve vztahu zejména ke stávajícím kapitolám ministerstva školství, v menší míře ministerstva zdravotnictví, ministerstva kultury a řady dalších, jako je například ministerstvo dopravy a spojů, ministerstvo pro místní rozvoj, ministerstvo zemědělství. Tím, že bylo dosaženo shody na tom, jak masivní bude přesun těchto kompetencí, zejména v oblasti školství, kde šlo o velký blok a před jednáním vlády na to byly různé názory, tak se vytvořily předpoklady i pro schválení onoho návrhu zákona o rozpočtovém určení daní.
Konečně bych chtěl říct, že z tohoto bloku dosud nebyl schválen jeden a to bod číslo 9, návrh zákona o majetku ČR a jejím vystupováním v právních vztazích. Spolu s návrhem zákona o změnách některých zákonů, v souvislosti s přijetím zákona o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, tento bod byl přerušen. Předpokládáme, že jej vláda schválí ve večerních hodinách. Důvodem byly rozpory mezi předkladatelem, tedy ministrem financí a Legislativní radou vlády týkající se úpravy jednoho z paragrafů, čili zástupci legislativy obou úřadů toho času dopracovávají některé dílčí sporné věci a je dobrá naděje, že bude dosaženo podoby, která bude akceptovatelná pro vládu jako celek. Čili i tento zákon bude pravděpodobně dnes schválen a tím bude onen balík deseti zákonů, týkajících se reformy veřejné správy dnes schválen jako celek.

Libor Rouček, mluvčí vlády: Tolik tedy k tomu základnímu balíku zákonů, které dnes vláda projednávala a nyní ještě ve zkratce k těm dalším. Ministr kultury Pavel Dostál předkládal autorský zákon, ten byl též schválen a on vám o tom poví něco více.

Pavel Dostál, ministr kultury: Dobrý podvečer, dámy a pánové, já jsem tedy jediný z ministrů, který nepředkládal balík, tedy balík zákonů. Autorský zákon je zákon, který je z hlediska resortu asi nejdůležitějším zákonem, který byl za posledních deset let navržen a přijat. Od revoluce bylo učiněno několik pokusů novelizovat autorský zákon, šlo vesměs o pokusy neúspěšné. Nutno přiznat, že tento zákon je ze všech stran samozřejmě strašně lobován. Proto jsme na ministerstvu kultury přistoupili k tomu, že vznik tohoto zákona nebyl záležitostí ministerských úředníků, ale nechal jsem vytvořit široké pracovní grémium, kde kromě právníků ministerstva kultury byli zástupci právnických fakult a pracovníků Ústavu práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Dále tam byli zastoupeni význační výkonní umělci, kterých se to týká, kteří mají zkušenosti a také nějaké významné subjekty, pokud se týká advokátních kanceláří. A právě v této kooperaci vznikl tento nový zákon, který vláda bez připomínek přijala.
Já vám řeknu některé zajímavosti týkající se tohoto zákona. Především tento návrh obsahuje všechny závazky, které ČR převzala z mezinárodních úmluv a smluv týkajících se autorského práva a práv souvisejících. Neměníme nic na tom, že autorské právo setrvává dále v náručí občanského práva a je tedy zvláštním zákonem k občanskému zákoníku. Pro vás a hlavně pro elektronická média bude zajímavý fakt, že návrh zákona setrvává na kontinentální koncepci práv duševního vlastnictví. Jinými slovy, tento zákon odmítá pojetí americké a říká, že autorská práva jsou nezcizitelná a hlavně, že se jich nelze vzdát. Proto říkám, že to bude zajímat elektronická média a hlavně tedy privátní televize. Nastane prostě konec tomu, že například herci v dabingu dostanou smlouvu a jestli si chtějí vydělat, tak musí podepsat prohlášení, že vzdávají autorských práv. Toto už nebude možné. Svých autorských práv se na základě tohoto zákona nemůže nikdo z nás vzdát. Myslím si, že to je v tomto zákoně velice důležitá záležitost. Velmi významným principem tohoto zákona je také kolektivní správa autorských práv a práv s nimi souvisejících, která nabyla na významu právě dnes, kdy jsou díla šířena moderními technologiemi. Myslím si, že více k tomu zákonu nemusím říkat. Děkuji.

Libor Rouček, mluvčí vlády: Já také děkuji. Ministr vnitra dnes předkládal další důležitý zákon, a to byl takzvaný krizový zákon.

Václav Grulich, ministr vnitra: Dámy a pánové, je to zákon o krizovém řízení a integrovaném záchranném systému. Vy víte, že o tomto zákonu se mluví dlouho, zejména od té doby, co byla Morava postižena povodněmi, co v loňském roce byly postiženy povodní východní Čechy, zejména Rychnovsko. Tento zákon také využívá zkušeností, jak byly povodně řešeny a vychází z ústavního zákona o bezpečnosti Autom. řádkování   ČR. Zavádí pojem ?stav nebezpečí?, který bude moci vyhlásit přednosta okresního úřadu nebo předseda zastupitelstva nově zřizovaných krajů, kdy ještě sice nebude situace taková, že by ohrožovala zdraví, životy a majetek občanů, ale nebude možno tuto situaci zvládnout běžnými prostředky.
Tento zákon dále stanoví integrovaný záchranný systém pro koordinaci přípravy a provádění záchranných a likvidačních prací, zejména při haváriích a živelných pohromách. Obsahuje rovněž úpravu civilního nouzového plánování, ochrany obyvatelstva, civilní ochrany, práv a povinností fyzických, právnických osob při krizových situacích, včetně vymezení základních práv, která lze při krizových stavech omezit a stanovení pracovních povinností a pracovní výpomoci, jež lze za zákonem stanovených podmínek uložit. To je zcela nová věc, která zatím nebyla v zákoně nikde podchycena. Tento zákon obsahuje také návrh novel některých právních předpisů, které budou nezbytně muset následovat a kde Legislativní rada vlády navrhla, aby tyto novely byly řešeny jedním novelizačním zákonem.
Nově se zřizují takzvané bezpečnostní rady. Víte, že z ústavy je zřízena a pracuje Bezpečnostní rada státu. Musím přiznat, že jsme se dostali, a tím mám na mysli resort vnitra, poněkud do rozporu s Legislativní radou vlády, protože my jsme navrhli zřídit tyto bezpečnostní rady na těch stupních, kde se rozhoduje o likvidaci jmenovaných katastrof, to znamená kraje, okresy a obce. Byla okolo toho ve vládě debata, protože náš názor byl takový, že Bezpečnostní rada státu, pakliže nemá na jednotlivých nižších stupních adekvátní orgány, tak je vlastně držena nahoře bez toho praktického dosahu a krizové štáby, které jsou zřizovány, podle našeho názoru, musí Obrázek být zřizovány ?ad hoc? podle druhu katastrofy, která právě nastala. Jiný krizový štáb, přinejmenším v částečně jiném složení, jistě bude fungovat při povodni, jiný při ekologické katastrofě, jiný při masivním požáru s ekologickými důsledky a tak dále. A pro prevenci plánování a přípravu zásahu jsme přesvědčeni o tom, že je nutno na těchto stupních zřídit tyto bezpečnostní rady. Vláda se přiklonila k našemu názoru a do tohoto zákona jsou bezpečnostní rady vloženy, takže tím pádem průřezově už od Bezpečnostní rady státu budou fungovat i bezpečnostní rady na jednotlivých stupních. Myslím, že v tuto chvíli by ta základní informace stačila. Děkuji.

Libor Rouček, mluvčí vlády: A pro naše hospodářské novináře na závěr ještě krátce o čtyřech hospodářských návrzích. Je to novela zákona o konkurzu a vyrovnání. Cílem je odstranit nejzávažnější nedostatky a provést nezbytná zpřesnění stávající úpravy konkurzu a vyrovnání tak, aby na konkurzním řízení a jeho výsledcích participoval co nejširší okruh věřitelů a aby bylo umožněno širší praktické použití institutu vyrovnání. Ta navržená novelizace má plnit funkci pouze překlenovací úpravy a to do doby zpracování nové komplexní úpravy úpadkového práva. Ta novela přináší především následující změny. Těmi jsou zohlednění revitalizačních procesů v konkurzním řízení, zejména ve vazbě na institut ochranné lhůty, dále omezení neúměrného zvýhodnění preferovaných věřitelů, posílení pozice věřitelů a věřitelských orgánů vůči správci podstaty, zpřesnění povinnosti dlužníka podat návrh na konkurz, stanovení lhůty, v níž musí soud rozhodnout o návrhu dlužníka na konkurz a upřesnění právní úpravy, složení zálohy na náklady konkurzu. To jsou tedy ty nejdůležitější body tohoto návrhu.
Vláda dále schválila novelu zákona o ochraně hospodářské soutěže. Zde je účelem rozšířit možnost postihovat případy zneužití postavení soutěžitelů na trhu o případy, kdy soutěžitelé zneužívají v obchodních vztazích ekonomické závislosti, aniž lze takové jednání postihnout ve smyslu dosavadní právní úpravy jako zneužití dominantního postavení. K těmto nekalým praktikám dochází zejména na maloobchodním trhu a to ze strany obchodních řetězců. Ten zákon stanoví, že zneužívání ekonomické závislosti se zakazuje a rovněž asi v osmi nebo devíti bodech stanovuje co je vlastně to zneužívání ekonomické závislosti. Pokud k tomu budete chtít další vysvětlení, jsem připraven odpovědět v otázkách.
A na závěr ještě dva důležité zákony a to je návrh zákona o přiznání majetku a návrh zákona o registračních pokladnách. K tomu předkladatel Pavel Mertlík.

Pavel Mertlík, ministr financí: Děkuji. Co se týče návrhu zákona o přiznání k majetku a o změně zákona číslo 140/61, tedy trestního zákona ve znění pozdějších předpisů a zákona o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů, tam byl schválen návrh zákona v podobě, v jaké ho připravilo ministerstvo financí s tím, že oproti návrhu ministerstva financí byl zpřísněn v tom smyslu, že původní návrh předpokládá, že dodatečně vyměřená daň ve výši, tuším, 40 %, bude vybírána u nedoplatků nad 500 tisíc korun a vláda toto snížila na polovinu, nad 250 tisíc korun.
Co se týče návrhu zákona o registračních pokladnách a změně některých dalších zákonů, ten byl schválen v té podobě, jak byl vládě ministerstvem financí navržen. Předpokládá tedy zavedení registračních pokladen tak, že ty povinné osoby, které ji budou muset mít zavedeny, tak budou muset učinit k 1. lednu roku 2002. Platnost tohoto zákona předpokládáme od roku 2001 a rok tedy budou mít všechny subjekty na to, aby se přizpůsobily požadavkům tohoto zákona. Původní návrh ministerstva financí předpokládal odstupňování této povinnosti pro různé roky, pro různé skupiny plátců, nicméně na jednání vlády došlo k zpřísnění tím, že různé skupiny byly vyškrtnuty, to rozdělení podle velikosti jednotlivých ekonomických subjektů a bylo tam dáno jednotné datum, čili 1. leden roku 2002.
Možná bych se ještě měl zmínit o jednom zákonu, který má hospodářskou povahu a to návrhu zákona o hospodářských opatřeních pro krizové stavy. Zpracovatelem tohoto zákona byla Správa státních hmotných rezerv. Tento návrh zákona, v souladu s úpravou obvyklou v zemích Severoatlantické aliance, dává vládě poměrně rozsáhlé možnosti v případě vyhlášení krizového stavu, měnit určité parametry hospodářského života, jako například stanovovat výši daní vládním nařízením a regulovat oběh určitého zboží a podobně. Jde o úpravu, která je obvyklá v zemích NATO, a v našem právním řádu neexistovaly pro to dosud odpovídající instituty, které by umožnily vládě v zemi, nacházející se v krizovém stavu, efektivně řídit odpovídajícím způsobem hospodářské procesy.

Libor Rouček, mluvčí vlády: Děkuji, tolik náš úvod, nyní je řada na vás. Dáme slovo nejdříve panu Heřmánkovi, protože ten vysílá jako první.

Aleš Heřmánek, Český rozhlas: Chtěl bych se zeptat pana vicepremiéra Mertlíka, mám tři otázky. První se týká těch krajů, z kterých daní získají výnosy a jestli se také počítá s tou sedmiprocentní klauzulí na navýšení. Druhá otázka se týká přiznání majetku, jestli byste mohl upřesnit, koho se tedy bude týkat to přiznání a za jakých podmínek se ten majetek bude přiznávat zejména s tím ohledem, jak bude oceňován. A třetí věc se týká registračních pokladen, opět to samé, koho se bude týkat. Děkuji.

Pavel Mertlík, ministr financí: Daňové příjmy rozpočtů krajů budou tvořeny celostátním hrubým výnosem spotřební daně z lihu a lihovin, celostátním hrubým výnosem spotřební daně z piva, celostátním hrubým výnosem spotřební daně z vína, výnosem daně darovací, výnosem daně dědické, desetiprocentním podílem z celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty, podílem na deseti procentech z celostátního hrubého výnosu daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, opět desetiprocentním podílem z hrubého výnosu daně z příjmu fyzických osob srážené podle zvláštní sazby, dále desetiprocentním podílem z celostátního hrubého výnosu daně z příjmu fyzických osob s výjimkou výnosu uvedených pod písmeny G a H, což jsou ty dvě předchozí, které jsem přečetl. A konečně podílem opět desetiprocentním z celostátního hrubého výnosu daně z příjmu právnických osob a opět deseti procenty hrubého výnosu daně z převodu nemovitostí.
Co se týče daňových příjmů rozpočtu obcí, tam jde o výnos daně z nemovitostí. Příjemcem je ta obec, na jejímž území se nemovitost nachází. Dále podílem na 22 % z celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty, podílem na 22 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků.
Teď bych zopakoval stejné tituly, které byly u těch 10 % v případě krajů, vždy 22 % v případě obcí, u hrubého výnosu těch dvou zbylých typů daní z příjmu fyzických osob, totéž se týká daně z příjmu právnických osob a konečně celá daň z příjmu právnických osob v případech, kdy poplatníkem je příslušná obec s výjimkou daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby. Dále ještě jsou tam dvě dodatečně upřesněná ustanovení - daňové příjmy státního fondu dopravy. To je 20 % podíl na celostátním hrubém výnosu spotřební daně z uhlovodíkových paliv a maziv a nacelostátním hrubém výnosu daně silniční. U fondu rozvoje bydlení je daňovým příjmem 15 % podíl na celostátním hrubém výnosu daně z převodu nemovitostí. Ona pohyblivá část, kterou mohli subjekty samosprávy určovat, z toho návrhu vypadla, čili není tam. Nicméně připomínám, že je v příslušných novelách zákonů, kterou jsou v poslanecké sněmovně a týkají se těch jednotlivých daní. Čili není v tomto zákoně, a je otázka, jakým způsobem se k tomu samozřejmě poslanecká sněmovna postaví.
 Alt. obrázek  Poznámka Co se týče zákona o majetkovém přiznání ? přiznání k majetku je povinna podat povinná osoba vždy, pokud souhrnná hodnota jejího majetku s výjimkou majetku osvobozeného od přihlašovací povinnosti přesáhne k rozhodnému dni cenu 10 miliónů korun. Zahrnuje se tam také cena majetku darovaného povinnou osobou fyzické nebo právnické osobě v období od předchozího přiznání. To v budoucnosti, až se budou periodicky dávat tato daňová přiznání. Do souhrnné hodnoty majetku se u povinné osoby při převodu majetku mezi osobami ekonomicky nebo personálně spojenými zahrne majetek v ceně podle zvláštního právního předpisu. Tím se má na mysli zákon o oceňování majetku a o změně některých zákonů. Dále je toto přiznání povinna podat každá osoba, která je tomu vyzvána správcem daně a majetek se do přiznání pro účely tohoto zákona uvede v případě společného jmění manželů rovným podílem připadajícím na každého z manželů, podílového spoluvlastnictví je výše podílu připadající na polovinu, povinné nezletilé osoby nebo osoby nezpůsobilé k právním úkonům a nebo osoby, jejíž způsobnost právním úkonům byla omezena nepřipočtený k majetku zákonného zástupce. Přiznání lze účinně podat na tiskopise vydaném ministerstvem financí. Čili jsou to v podstatě všechny domácnosti s definovaným majetkem nad 10 miliónů korun, či od 10 miliónů korun, přičemž z toho majetku jsou osvobozeny určité položky. Jsou to movité věci osobní spotřeby s výjimkou věcí registrovaných u příslušných orgánů státní správy, cenné papíry nezahrnuté do obchodního majetku, nutné vybavení domácností, peněžní prostředky v hotovosti jestliže jejich úhrn nepřesáhne k rozhodnému dni částku 200 tisíc korun, movité věci sloužící výhradně pro potřeby zdravotně postižené osoby a konečně výtvarná díla, která povinná osoba sama vytvořila, čili netýká se výkonných umělců, jejich vlastní produkce.
Co se týče registračních pokladen, tam je úprava taková, že se v podstatě týkají všech podnikatelů s několika výjimkami, jako jsou například banky. Ale tam je to proto, že u bank je celé účetnictví sledováno národní bankou v mnohem větších podrobnostech a toto fakticky není nutné. A je tady ustanovení takové, že se dává vládě možnost nařízením vlády osvobodit určité subjekty z té obecnosti tohoto pravidla. Čili pokud by se ukázalo, že v některém případě to není vhodné, tak není toto zcela vyloučeno. Je tam tato možnost dávána vládě, což je řešení, které navrhla Legislativní rada vlády proto, aby se řešily některé komplikované případy.

Jaroslav Lenert, Hospodářské noviny: Já bych měl několik dotazů. Ta první várka by asi směřovala na pana ministra Grulicha. Nejprve k zákonu o obcích, jaké jsou tam nejvýznačnější změny oproti dnešku, jestli je tam nějak znovu upraven ten poměr mezi zastupitelstvem a radou. Druhá otázka, jestli navrhujete krajům možnost legislativní iniciativy. A potom ten bod asi zřejmě nejspornější, jaké pravomoci bude mít ten státní dozorce nebo tedy vládní delegát, jak se tomu říká. Potom k těm okresům, znamená to tedy, že okresy zůstanou zachovány. Hovořilo se o tom, že nezůstanou, že zaniknou, byť v nějaké delší perspektivě. Takže jestli se s nimi počítá v tom dlouhodobém výhledu.

Václav Grulich, ministr vnitra: Takže nejdříve ten zákon o obcích. Je to novela stávajícího zákona. Jsou zde stanoveny samozřejmě funkce, povinnosti jednotlivých orgánech jak zastupitelstva, tak rady, tak počty zastupitelů při určité velikosti obce. Ta struktura toho zákona je v podstatě zachována, je v jednotlivých těch dílech rozšířena o ty nové pravomoci. Je rozšířena samozřejmě v tom smyslu, že obce, které budou mít dneska větší příjmy, a víte, že jsme vždycky říkali, že když jim dáme víc pravomocí, musíme zabezpečit, aby ty pravomoci bylo za co vykonávat.
Ten zákon je tím pádem značně obsáhlý, jako konečně vidíte ty ostatní. Předpokládáme, a protože byl diskutován se starosty a zastupiteli obcí, musím říct, že všechny tyto zákony byly podrobeny tak veřejné diskusi, tak široké, že neznáme, když jsme se zamýšleli nad tím, kdy nějaká legislativní norma byla takto široce veřejně diskutována, tak v minulosti jsme nenašli obdobu, protože nejenom, že jsou na internetu, byly široce diskutovány se Svazem obcí a měst na jednotlivých shromážděních starostů, veřejnost měla možnost posílat připomínky, diskutovány dopředu byly s poslanci se senátory, na seminářích, na výborech a tak dále. Takže dnes ta prodiskutovanost zákonných návrhů těchto norem je skutečně široká.
Druhý dotaz zněl k pravomocím krajům, zákonodárná iniciativa. Zákonodárná iniciativa se nepředpokládá, uvidíme, co na to Poslanecká sněmovna a případně Senát. Takže tam samozřejmě zase předpokládáme, že budou přicházet pozměňovací návrhy už při jednání ve výborech a při jednání ve sněmovně a v Senátu jako v plénu.
Třetí otázka byla k pravomoci těch dozorců nebo těch delegátů, abychom to nazvali správně. V podstatě takové, jaké má dneska přednosta okresního úřadu, který může pozastavit usnesení obecního či městské zastupitelstva a obrátit se na Poslaneckou sněmovnu o konečně rozhodnutí. Tam se uvažovalo, jestli to má být Poslanecká sněmovna nebo jestli to má být soud. My ovšem nejvyšší správní soud nemáme, i když ho máme zakotven v ústavě, takže o samosprávných orgánech předpokládám, že ji Poslanecké sněmovně převáží tento názor, by zase měl rozhodovat zastupitelský orgán. To znamená, zase tedy Poslanecká sněmovna, jako je tomu dosud. Nenašli jsme jiný způsob efektivnější, kterým by byla určitá kontrola výkonu státní správy zabezpečena. Jedná se ještě o to, jakým způsobem například by mohly jednotlivé resorty ovlivnit jednotlivé odbory na těch krajských zastupitelstvech, například jmenování jejich vedoucího, nebo jejich odvolání, jakým způsobem by do určitého výkonu nebo kontroly výkonu státní správy resorty mohly v těchto případech zasáhnout, aby ta zpětná vazba pro výkon státní správy byla zaručena.
Tam zase předpokládáme, i když to je prodiskutováno, a už dneska máme na stole vlastně určitý soubor připravovaných pozměňovacích návrhů.
Okresy nemáme zakotveny, pokud máte na mysli okres jako území, celek, tak ty nemáme zakotveny ani v Ústavě České republiky. Samozřejmě, že my dneska, když říkáme okres, tak velmi často se také pod tím myslí okresní úřad. Okresní úřady by měly zaniknout roku 2003. Do té doby předpokládáme jejich fungování, byť postupně v omezené míře, postupně jak budou vznikat ty pracovně řečeno tzv. malé okresy, kde bude přenesena působnost, měly by být omezovány pravomoci a činnost okresních úřadů. V roce 2003 by se mělo rozhodnout, jestli na tom území stávajícího okresu, kde ovšem je celá řada i jiných institucí, které v rámci tohoto územního celku existují, jestli zůstane ještě nějaký zástupce nebo vykonavatel nějaké státní správy nebo ne. Já osobně předpokládám, že v těchto případech ne, ta určitá koordinace, pokud bud nutná, tu bude nutno řešit, ale spíš nám ukáže praxe těch prvních dvou, tří let, jak bude nutno postupovat. Ale roku 2003 se počítá se zánikem okresních úřadů.

Jaroslav Lenert, Hospodářské noviny: Dotaz na pana Mertlíka. Jak bude fungovat státní pokladna a co si pod tím máme představit. A potom, když jste tady hovořil o určení daní, tak jaká část daňového výnosu připadne centru a jaká část připadne regionu, tedy v tom případě. Děkuji.

Pavel Mertlík, ministr financí: Předpokládáme, že jaksi velmi hrubým odhadem ten objem těch rozpočtů regionů by se měl pohybovat v prvním roce někde kolem 50 miliard korun. Uvidíme v dalším vývoji, jakým způsobem to poběží, každopádně předpokládá vláda, že pro první rok činnosti přinejmenším bude nezbytné vytvořit v rezervě nebo v nějakém jiném místě rozpočtu, tedy rozpočtu na rok 2001, takové položky, které by umožňovaly eventuálně dotovat ty krajské rozpočty, než se prostě ten systém zaběhne. A pak je možné i eventuelně uvažovat o nějakém přerozdělení toho daňového výnosu. Prostě v tomto případě se všichni budeme učit a to, co jsme navrhli dnes, bylo po zvážení, po kvantifikacích provedených podle stávajících potřeb a očekávaných delimitacích na kraje, převážně z centra. Je to skutečně velmi hrubého, já bych doporučil v tomto případě se obrátit na tiskového mluvčího ministerstva financí, který k tomu bude mít rozsáhlý materiál zpracován během jednoho nebo dvou dnů. Čili to bude asi vhodnější informační zdroj s tím, že samozřejmě jde o odhady.
Co se týče principu státní pokladny. Ten spočívá v tom, že vláda nemá pouze státní rozpočet, ale existují také různé jiné účty, které dnes spravuje pro vládu národní banka. Na nich jsou aktiva a pasiva a princip státní pokladny spočívá v tom, že vláda bude schopna, respektive ministerstvo financí jako její orgán k tomu určený, řídit pohyb na těch účtech jako celek. Čili dnes, když dejme tomu dojde k deficitu státního rozpočtu, tak jedinou možnou formou prakticky pokrytí toho deficitu je emise obligací nebo nějakých jiných cenných papírů na pokrytí toho schodku. V tomto případě by bylo možné část tomu odpovídající krýt tím, že na některém jiném účtu je odpovídající částka, buď dočasně nebo trvale. Je to princip, podle kterého fungují peněžní zdroje ve většině vyspělých zemí světa. Pro nás to znamená poměrně radikální odklon od takovéhoto tradičního typu hospodaření státu s tím, že ovšem nejde o odklon, který by vedl k nějaké netransparentnosti. Tam jsou přesně stanovena pravidla, kdy a za jakých okolností může vláda použít krytí z různých zdrojů na pokrytí těch výdajů.

Charvát, Česká televize: Já bych měl dotaz na pana ministra Grulicha, protože vláda se dnes měla také zabývat zavedením vízových povinností pro Rusko a další země. A nezávisle na tom, ať to bylo schváleno nebo ne, by mě zajímalo, zda-li jedním z těch motivů toho návrhu, které zřejmě připomínkovalo i vaše ministerstvo, bylo to, co vládě doporučovala ve své zpráva Bezpečnostní informací služba ve vztahu k působení východních tajných služeb na našem území. A podotázka taková v tomto smyslu, zda-li podle vás vláda varováním naší kontrarozvědky přikládá dostatečnou váhu a zda naše kontrarozvědky pracují dostatečně efektivně v tomto ohledu také, podle vás.

Václav Grulich, ministr vnitra: Tak zaprvé, tyto návrhy byly odloženy na návrh ministra zahraničních věcí na příští zasedání, tedy za týden. Takže se neprojednávaly návrhy těchto opatření a ani dneska nebudou, až za týden. Ale je to návrh samozřejmě ministerstva zahraničních věcí. Jestli zprávy kontrarozvědky, BIS a podobně, já musím říct, že žádné takové zprávy vláda neprojednávala, žádné takové zprávy nám jako ministrům nebyly doručeny. To znamená to, co se objevilo v médiích, v tisku je zatím mediální virtualita, která nebyla předmětem jednání vlády. Důvody pro zavedení víz jsou dlouho jasné, jsou dány požadavkem Evropské unie a jsou dány situací naší vnitřní, zejména silnou ilegální migrací z některých států, narušením situace na našem pracovním trhu a narůstající zločinností, trestností. Protože dnes například ta vážná trestná činnost v Praze, zejména co se týče fyzického násilí, je prakticky z 80 % páchána cizími státními příslušníky, v převážné míře ilegálně existujícími na území České republiky. Takže ty důvody jsou celkem jasné, jsou jak zahraničněpolitické, tedy požadavkem Evropské unie, tak dány vnitřní situací této republiky.

Charvát, Česká televize: Mě by zajímalo, zda tedy vy jste si jako vláda vědoma těch rizik, které plynou z těch činností cizích tajných služeb směřujících proti naší zemi a zda jim přikládáte nějakou váhu. Nebo říkáte, že tady žádní nepůsobí, nebo jak tomu mám rozumět?

Václav Grulich, ministr vnitra: To, co je obecně konstatováno, že naším vstupem do NATO a naším úsilím o přijetí do Evropské unie, určité oblasti státu vznikne větší zájem jejich služeb o dění u nás, to je obecně daný a přiznávaný fakt, se kterým samozřejmě vláda počítá a musí počítat a musím s ním počítat i služby, které jsou vládou řízeny. Víc k tomu asi takto obecně nelze říct.

Televize Prima: Já mám dotaz na oba pány ministry. Ministr zdravotnictví Ivan David dnes deklaroval, že napříště bude například v televizních vystoupení vystupovat vždy na živo, navíc hodlá kontrolovat a cenzurovat to, co o něm napíší novináři ještě před tím, než to vyjde. Je to podle vás normální vztah ministra k médiím. Děkuji.

Pavel Mertlík, ministr financí: Neznám žádné vyjádření pana ministra Davida, nemohu ho komentovat.

Václav Grulich, ministr vnitra: Stejně tak. Neslyšel jsem takové vyjádření, nevím jakou mediální politiku ministr zdravotnictví chce realizovat.

Televize Prima: Já se tedy zeptám hypoteticky. Kdyby to byla pravda a toto jste od pana ministra Davida slyšeli, kdyby vám to řekl. Připadalo by vám to normální třeba, aby vy jste si takto uzpůsobili váš vztah k novinářům?

Pavel Mertlík, ministr financí: Já si myslím, že skutečně to je otázka, která by měla směřovat nikoliv třeba na mě, ale na pana ministra Davida. Těžko vám na to odpovědět.

Václav Grulich, ministr vnitra: Musím říct totéž, protože hypotézy, zejména když se týkají konkrétních osob, nemám rád. Je to věc každého ministra, je potřeba se zeptat jeho. Samozřejmě, že já o tom můžu mít a mám svůj názor, ale je to můj soukromý názor, který není na zveřejňování.

Mladá fronta Dnes: Já se chci zeptat pana Mertlíka, jestli se projednával plán privatizace energetických společností a s jakým výsledkem.

Pavel Mertlík, ministr financí: Zatím nikoli, jsme u bodu číslo 20.

Libor Rouček, mluvčí vlády: Musíme končit, máme na programu ještě 30 bodů. Zítra v 11.00 hodin tady uděláme briefing, kde vás seznámím s těmi zbývajícími 30 body.