Tisková konference na Úřadu vlády ČR dne 25. 8. 2000

Tisková konference na téma odškodnění nuceně nasazených, která se konala dne 25. 8. 2000 v budově Úřadu vlády ČR

Libor Rouček, mluvčí vlády: Dámy a pánové, přeji pěkné odpoledne a vítejte na této tiskové konferenci na téma odškodnění našich nuceně nasazených občanů v Německu během 2. světové války. Úvodní slovo bude mít ministr zahraničí, pan Kavan, poté promluví hlavní vyjednavač ČR pan Šitler a přizvali jsme i místopředsedu Svazu nuceně nasazených pana Horáka a předsedu Sdružení osvobozených politických vězňů pana Stránského. Tolik na úvod a nyní předávám slovo ministru zahraničí panu Kavanovi.

Jan Kavan, ministr zahraničních věcí: Děkuji, já budu stručný, potom budete mít jistě řadu otázek. Já bych chtěl jenom zdůraznit, že vnímám naše půldruharoční jednání a především jeho zakončení za velký úspěch české diplomacie, ale především nám šlo o to, abychom získali aspoň tuto relativně symbolickou částku, i když si myslím, že ta výše částky 423 mil. marek je vzhledem k našim obětem částka poměrně vysoká, prakticky dvojnásobek částky, která byla původně na jednacím stole. Šlo nám především o to, pomoci obětem, které se této doby dožily. To byla hlavní motivace. Pokud se současně podařilo skloubit hlavní zájem s ujištěním, že jakékoliv dohody: německo-americké či jakékoliv jiné nezpochybňují poválečná česká opatření včetně opatření vůči německému majetku, tzn. když se nám podařilo potvrdit atmosféru právní jistoty, je to samozřejmě jenom dobře.

Ale nám nešlo o to, nějakým spektakulárním způsobem skórovat politické body, šlo nám o to, co nejúspěšněji vyjednat pro ty, kterých se to nejvíc týká, v rámci možností co nejlepší podmínky. To se týká jak dokončeného jednání se SRN, tak i jednání s Rakouskem. Ve svém úvodním slově jsem chtěl podtrhnout, o co nám celou dobu šlo, a jsem rád, že i během jednání řada z vás, o tom, že probíhala, věděla, a velmi oceňuji, že během jednání nedošlo k takovým mediálním výstupům, která by úspěšnost jednání ohrozila. Před hodinou jsem dostal od vašich kolegů otázku, proč jsme některé detaily během jednání nezveřejňovali. Jsem přesvědčen a výsledek mi dává za pravdu, že během jednání není nejvhodnější o všech detailech hovořit veřejně, což neznamená zadržování informací vám novinářům, ale znamená to dokončit diplomatickou iniciativu a teprve pak se o ni rozdělit s novináři, poté, co ji můžeme i vyhodnotit. Toto vnímám jako iniciativu, která v souladu se zahraničně politickými cíli byla úspěšná jak vůči českým obětem nacismu, tak současně musím podtrhnout, že se i během velmi složitých jednání podařilo udržet velmi vysokou kvalitu vzájemných česko-německých vztahů. Naposled jsem o tom hovořil před dvěma dny s ministrem zahraničních věcí Joschkou Fischerem na závěr mezinárodního semináře v Řecku a byl jsem znovu ujištěn, že naše vztahy jsou i nadále velmi dobré.

Jiří Šitler, ředitel odboru střední Evropy MZV: Dámy a pánové, já bych nechtěl opakovat, co bylo už v posledních dnech a týdnech řečeno mnohokrát. Z těch praktických detailů ani to, co řekl pan ministr. Já bych chtěl upozornit, že v tuto chvíli přecházíme od fáze vyjednávání do fáze praktické realizace odškodnění dovnitř, tedy do ČR. Proto bych vás chtěl informovat o tom, jak budeme postupovat nadále a zároveň bych chtěl upozornit na to, o co se čeští občané, popř. české organizace a instituce, u německé nadace, která byla tímto jednáním založena, mohou ucházet.

V médiích na prvním místě byla vždy otázka obětí nucených prací, protože největší část té částky je jim určena, možná že se ale trochu pozapomnělo na to, že německá nadace má i jiné úkoly a že jsou tam i jiné kapitoly či fondy, o něž se mohou čeští občané ucházet. Na ty bych zejména rád upozornil. Především je to samostatná částka, vyčleněná na majetkové újmy. Jde o zabavený a nevrácený movitý majetek, jako jsou bankovní konta, šperky, pojistky obětem nacismu. Tato část nebude spravována na rozdíl od nuceně nasazených českou partnerskou organizací, ale bude zde jednotné místo pro nárokovatele z celého světa. Toto místo již bylo určeno. Bude to Mezinárodní organizace pro migraci se sídlem v Ženevě (International Organisation for Migration). Při této organizaci bude vytvořena tříčlenná komise - jeden zástupce z USA, jeden ze SRN a třetí bude vybrán oběma zeměmi - a ta bude o jednotlivých nárocích rozhodovat. My se na české straně budeme snažit zajistit maximální informovanost, případně poradit těm lidem. Samotné rozhodování o nároku nebude v našich rukou. Přesto bych chtěl všechny potenciální nárokovatele vyzvat, aby si už začali připravovat podklady, dokumentaci a byli připraveni na okamžik, kdy dojde k vyhlášení této akce, aby české oběti nebyly pozadu s přihlašováním nároků. Chci upozornit, že nárok nemusí vznést jen přímo postižení, ale i jejich dědici, a není tady ani kritérium, že dotyčná osoba musela zemřít po 16.2.1999, jak je to u nucených prací, ale jsou to dědici osob, které umřely kdykoliv během války či v poválečném období. Ovšem okruh dědiců je určitým způsobem omezen. Na prvním místě budou manželé nebo manželky a děti. Na druhém místě budou vnuci a sourozenci a na třetím místě budou dědici ze závěti, pokud nebude nikdo z předchozích naživu. Účelem tohoto vymezení je to, aby tam byl okruh lidí, kteří měli přímý vztah k postiženému. Dále ten nárok mohou vznést i - v případě, pokud šlo o rasové pronásledování - náboženské obce, tzn. např. i české židovské obce, pokud prokáží, že jim byl zabaven movitý majetek, který nebyl vrácen, budou se o něj moci ucházet.

Dále je tam samostatná částka, která je vyčleněná na zabavené pojistky obětí nacismu. Tam budou platit zcela speciální pravidla stanovená Mezinárodní komisí pro pojistky obětí holocaustu. V té má ČR zastoupení jakožto pozorovatel, proto jsme mohli určitým způsobem ovlivnit činnost této komise. Veškeré materiály např. jsou k dispozici i v češtině, tato komise vytvořila internetovou stránku, kde má všechny podklady i v češtině. V letáku, který je tu k dispozici, je odkaz na internetovou stránku komise. Kromě toho je tam odkaz na internetovou stránku MZV, kam se snažíme dávat všechny relevantní informace pro naše občany.

Kromě majetkových křivd a kromě nuceně nasazených je tam ještě jeden další fond, ze kterého mohou naši občané čerpat. Jsou to tzv. jiné újmy. Jde o osobní újmy typu pseudolékařských pokusů nebo nucených přerušení těhotenství a podobných věcí, které musely oběti nacismu vytrpět. I o odškodnění těchto škod bude možno se ucházet. Upozorňuji, že jak majetkové újmy, tak tzv. osobní újmy se mohou kombinovat i s nárokem za nucené práce, tzn. že se to vzájemně nevylučuje. Pokud někdo utrpěl osobní újmu, zároveň byl na nucených pracích a ještě utrpěl majetkovou škodu, je možné ucházet se o všechny tři odškodnění. U osobních křivd bude procedura taková, že sice žádosti bude sbírat místní partnerská organizace, tzv. Česko-německý fond budoucnosti, a bude je vyhodnocovat, ale o tom, kolik finančních prostředků a jakým způsobem je dostanou, bude opět rozhodovat tříčlenná komise při Mezinárodní komisi pro migraci. My budeme tedy jakýmsi zprostředkovatelem a budeme ohodnocovat jednotlivé nároky. Vlastní rozhodnutí ovšem nebude v našich rukou.

Úplně posledním balíkem peněz, o něž se mohou české instituce či organizace ucházet, je tzv. Fond budoucnosti, který vznikl v rámci německé nadace. Ten bude dotován částkou 700 mil. marek, ovšem bude žít většinou z úroků, tzn. ročně se počítá přibližně 30 - 40 mil. marek. Tam se budou moci české instituce či organizace ucházet o financování nejrůznějších projektů. Upozorňuji, že bude záležet pouze na iniciativě českých organizací, na kvalitě projektů. Říkám to proto, že se setkáváme často s kritikou toho, že nejsou finanční zdroje na různé chvályhodné účely, ale často to bývá i tak, že finanční zdroje jsou, ale bohužel nejsou instituce, organizace, které jsou schopné vyprodukovat projekt, který by měl hlavu a patu. Tyto projekty musí podporovat porozumění mezi národy, musí sloužit zájmům osob, které přežily nacionálně socialistický režim, a mají podporovat mezinárodní spolupráci v humanitární oblasti. Mají také sloužit dědicům obětí nacistického bezpráví. Nikoliv snad v tom smyslu, že by měly dostávat přímé finanční dávky, ale pokud zde budou nějaké výměny mládeže, tak pokud do toho budou zapojeni potomci obětí, tak budou upřednostňováni. To jsou zhruba fondy, které vznikly a o nichž se budou moci naši občané či organizace ucházet. Ta největší suma se týká obětí nucených prací. To bude přímo v kompetenci české partnerské organizace čili Česko-německého fondu budoucnosti, jehož představitelé sedí v publiku, takže pokud budou dotazy, budou jistě rádi odpovídat. V podstatě už funguje pobočka Česko-německého fondu budoucnosti pod názvem Česká rada pro oběti nacismu, která byla zřízena v Legerově ulici. Tato kancelář přejímá veškeré databáze a podklady od svazů, jejichž představitelé zde sedí a se kterými velmi dobře spolupracujeme. Za to bych chtěl také poděkovat. Kancelář je připravena i na to, aby začala přijímat nové žádosti, ovšem máme zde jeden problém. Při podání žádosti požaduje německý zákon, aby se dotyčná osoba zřekla svých případných budoucích nároků. My máme obavu, aby když se sejde kuratorium německé nadace v září, aby tam nebylo řečeno, pokud tu akci rozjedeme nyní, že třeba formulace zřeknutí se nároku měla znít jinak, abychom potom nemuseli celou tu byrokratickou proceduru zahájit znovu. Proto jsme trošku na vážkách, jestli máme registraci zahájit okamžitě nebo až v září, kdy si budeme jisti, že formulář nebude změnitelný. To je taková věc, kterou v tuto chvíli nevyřešíme. Jenom bych chtěl podotknout, že až se celá akce rozjede, tak bude k dispozici nejen pražská kancelář, ale také podle usnesení vlády z 12.7. sociální referáty okresních úřadů budou mít za úkol mít k dispozici veškeré dotazníky, podklady a informace, aby se naši občané nemuseli s každým dotazem obracet do Prahy. To je na úvod všechno. Kdyby byly nějaké konkrétní dotazy, rád je odpovím.

Karel Horák, místopředseda Svazu nuceně nasazených: Já bych chtěl říci, že na základě příkazu největšího otrokáře 20. století, Fritze Saukla, muselo opustit svoji vlast 640 tis. mladých chlapců a děvčat, a byli roztroušeni po celé Evropě, tzn. od Rakouska až po polární kruh a od Gouvernementu až po západní val. Bohužel se všichni nedočkali návratu do osvobozené vlasti. Více jak 6 tis. hrobů je rozseto po celé Evropě, kde zůstali naši mladí hoši. Dneska žije zhruba 10 % z totálně nasazených. Máme jich v computeru 62 500. Chtěl bych říci, že díky dnešnímu panu ministrovi a odboru pro střední a východní Evropu a Dr. Šitlerovi se dosáhlo po dvouletém jednání nejen morální omluvy, kterou provedl Dr. Rau, ale i materiálního odškodnění částečně pozůstalým, kteří ještě žijí. Většina z nich žije na úrovni životního minima, poněvadž pracovali hodně v průmyslu, zemědělství, a tam jsou důchody malé. Pět tisíc marek, které dostanou je sice částka na naše poměry dost vysoká, ale v porovnání - je to průměrný měsíční plat německého dělníka. Takže zase tak moc velké terno to není. Chtěl bych ještě touto cestou poděkovat všem našim předsedům okresních organizací, kteří po deset let pracovali nezištně a prakticky za nic na shromažďování dokladů a udržovali tak celý svaz v permanenci. Takže děkuji předsedům osmdesáti okresů, kteří skutečně vykonali dobrou práci. Doklady, které jsme léta shromažďovali, se daly do centra do Legerovy ulice, kde budou připraveny k výplatám. Rádi bychom, aby koncem roku mohlo dojít k prvním výplatám odškodnění. Děkuji.

Oldřich Stránský, předseda Sdružení osvobozených politických vězňů: Já bych chtěl jenom říct pár slov k tomu, jak probíhají ty věci u bývalých vězňů koncentračních táborů, ghet a věznic a káznic. Dneska jsme poměrně dost daleko, máme prakticky k začátku července

5 600 osob evidovaných a máme jejich přihlášky a všechno v databázi v pořádku. Teď se ovšem vyskytl jeden malý problém, bohužel není moc malý, který se týká těch, kteří byli ve věznicích a káznicích, u nichž se v zákoně nepodařilo změnit jejich umístění nebo zhodnocení jejich ztrát do skupiny A, tzn. jako ti, co byli v koncentračních táborech, a jsou ve skupině B, tzn. jako nuceně nasazení. Musím říct, že z hlediska těch osob samotných jim nejde ani o to, že finančně na tom budou hůř, my nakonec už jsme našli určitý způsob, jak je možno jim to finančně vynahradit, ale oni se cítí morálně dost poškození, poněvadž pochopitelně každému z nás je jasné, že lidé, kteří prošli např. Pečkárnou a Malou pevností a různými věznicemi, že jsou postaveni na stejnou úroveň jako ti, co byli nuceně nasazení, což pochopitelně není dobře srovnatelné. Já nevím, jak se s tím vypořádáme, ale s tím se nedá nic dělat. Já jsem si vytáhl, jak od začátku probíhalo jednání a zjistil jsem, že jsme od začátku trvali na tom, aby tito lidé dostali stejné peníze jako ti z koncentračních táborů, ale tlaky ze strany Německa byly tak silné, že se tomu nedalo uhnout. To je určité minus, ale nelze vždycky počítat, že všechno projde a že se všechno podaří. Jinak mohu říct, že my jsme prakticky hotoví a že rozhodující je datum 16.2.1999, kdy kdo žil k tomuto datu, má nárok, a pokud nežije, mají nárok dědicové. To je důležité, protože dnes se nám vyskytují, ti lidé umírají hrozně rychle. My jsme původně předpokládali, před půldruhým rokem, asi 7 tis. lidí, dnes jich je už jenom

5 600. Vidíte, že je nejvyšší čas. Jinak bych taky chtěl poděkovat celému ministerstvu zahraničí, zvláště pak panu Šitlerovi, který tomu opravdu věnoval velkou práci a velkou námahu, že se tohle všechno podařilo. Děkuji.

Jiří Šitler, ředitel odboru střední Evropy MZV: Pan Stránský zmínil otázku vězňů z káznic a věznic. Chtěl bych jenom podotknout, že celá věc není definitivně uzavřená, byla přenesena do kompetence kuratoria německé nadace, kde se skýtá určitá možnost, že na základě posouzení individuálních osudů bude možné zařadit ty lidi do kategorie A. Máme také písemné potvrzení poslanců Bundestagu, kteří se touto věcí zabývají a kteří také patrně budou členy kuratoria německé nadace, že např. kauzy typu Malá pevnost v Terezíně považují za případy, které jsou srovnatelné v plné míře s koncentračními tábory, a budou v tomto duchu pracovat i v kuratoriu německé nadace. Takže celá věc ještě úplně nekončí. Půjde také o poměrně malý počet osob, upozorňuji, znamená to, že pokud by nám bylo umožněno vyplatit částku 15 tis. na hlavu, nijakým způsobem to nebude znamenat větší nárok, budeme se moci dobře pohybovat v rámci 423 mil. marek, a to je z hlediska německé strany to podstatné. Nejde tedy o nějakou skupinu osob, která by znamenala radikální přehodnocení dosažených dohod, jde spíš o symbolickou záležitost a my to plně chápeme.

Aleš Heřmánek, ČRo: Já bych se nejprve zeptal na celá jména a funkce obou pánů, protože nejsou tak veřejně známy, omlouvám se. Potom k praktickým otázkám. Zatím nejsou přesně známá kritéria, za kterých bude odškodňování poskytováno, třeba délka nuceného nasazení, doklady, které musí jednotliví žadatelé předložit. Chtěl jsem se zeptal, do kdy ta kritéria budou známá a jaká předpokládáte, to za prvé a vůbec, jaký předpokládáte časový harmonogram odškodňování. Tzn. že zdali se v září budou podávat žádosti nebo ne a jak to bude probíhat. Děkuji.

Jiří Šitler, ředitel odboru střední Evropy MZV: Já bych chtěl upozornit, že tato kritéria jsou známa, a myslím, že jsme se je pokoušeli mnohokrát i sdělovat do veřejnosti. Délka nuceného nasazení nehraje roli. Pokud se týče dalších kritérií, půjde v kategorii A - otrocké práce, kde o osoby, které byly nuceny pracovat v koncentračních táborech a podobných zařízeních, otázka je, co je to podobné zařízení, o tom už jsem se zmínil, to bude řešit kuratorium německé nadace, to se týká skupiny lidí z káznic a věznic, to je tedy otázka k dořešení. Pokud se týče té druhé skupiny, půjde o osoby deportované či lidi, kteří museli nedobrovolně odejít z území tzv. protektorátu na území Říše či Říší okupovaných území. V případě, že budeme schopni pohybovat se v rámci částky 423 mil. marek, je na nás či na partnerské organizaci, abychom toto kritérium zvolnili, tzn. německý zákon nám umožňuje, abychom vyplatili tyto peníze např. i nějakým zvláště tvrdě postiženým případům z tzv. protektorátu, ale zdůrazňuji, pouze v rámci této částky 423 mil. marek. Nedá se tedy uvažovat o plošném rozšíření na všechny, kdo byli nuceně nasazeni v protektorátu.

Ještě jde o otázku způsobů výplat. Zatím německý zákon stanovuje, že u první kategorie bude možné vyplatit v první fázi 50 % částky, tzn. 7,5 tis. marek a u druhé skupiny 35 % částky - asi 1 800 marek. Ovšem nám se podařilo prosadit v komunikaci s poslanci německého Bundestagu, ta komunikace byla velice dobrá, přijetí opatření do zákona, přibyla tam věta, že na žádost partnerské organizace může být tato splátka zvýšena. Ovšem partnerská organizace se musí zaručit, že nepřekročí částku 423 mil. marek v žádném případě. To je primárně to, na čem německé straně záleží, aby se neotevíraly žádné další nároky nad rámec dohodnuté sumy. Musím říci, že pro to máme plné pochopení, protože je třeba držet slovo a dohodnuté úmluvy.

Libor Rouček: Pokud jde o jména účastníků tiskové konference, vedle mě sedí pan Oldřich Stránský, předseda Sdružení osvobozených politických vězňů. Po mé krajní levici je pan Karel Horák, místopředseda Svazu nuceně nasazených.

?: Chtěl bych se zeptat na harmonogram podávání žádostí a kdy by mohlo dojít k prvním výplatám.

Jiří Šitler, ředitel odboru střední Evropy MZV: O tom jsem mluvil ve svém úvodním vystoupení, že vlastně my na české straně, kancelář je připravena, budou k dispozici sociální referáty na OÚ atd. a že to záleží na tom, abychom skutečně mohli celou akci rozjet, na kuratoriu německé nadace, kdy se poprvé sejde, abychom, když tu akci zahájíme, abychom ji nemuseli z formálních důvodů zahajovat ještě jednou znova. Abychom všech 70 tis. lidí nenutili znovu podávat nové dotazníky a nové žádosti. To by bylo v průběhu dvou měsíců poněkud nepraktické a jistě by to nikomu neprospělo. My jsme navrhovali, myslím tím státy střední a východní Evropy, aby se kuratorium německé nadace sešlo již v srpnu, ovšem německé ministerstvo financí hodlá schůzku uspořádat v září. Teprve v tuto chvíli bude zřejmě možné zahájit přijímání nových žádostí, popř. doplnění starých. Do značné míry to bude také záležet, budeme v úzkém kontaktu s Fondem budoucnosti, s organizacemi obětí, jaký pohled na to budou mít oni, ale mně se to riziko toho, že v září budou stanovena nějaká jiná pravidla, zdá tak vysoké, že bych se obával to spustit příliš brzy a tím pádem vydávat peníze i na administrativu, které se pak ukážou jako neúčelně vynaložené.

Lída Rakušanová: Já bych se chtěla zeptat, jestli už se rýsují nějaká kritéria, za jakých se bude třeba eventuelně, pokud z té částky něco zbude, odškodňovat právě ne plošně, ale nějak selektivně ty případy z protektorátu. Já mám na mysli např. technické prapory, které byly nasazovány velice brutálním způsobem při hašení požárů, při bombardování apod. Druhá otázka: Ten připravovaný Fond budoucnosti má dost styčných bodů s Česko-německým fondem budoucnosti. Do jaké míry je práce Česko-německého fondu ovlivněna vznikem této instituce? Pak mám ještě jednu otázku: Vynořily se během jednání s německou stranou náznaky, že by se někdy mohlo začít jednat o nárocích německých občanů, kteří tady po válce byli internováni a byla na ně uvalena pracovní povinnost, než byli odsunuti? A pokud se tyto náznaky nevynořily, jaký postoj k této otázce zaujímá česká strana a jestli i toto spadá pod pojem potvrzení právních jistot, o kterém mluvil pan ministr.

Jiří Šitler, ředitel odboru střední Evropy MZV: K první otázce nuceně nasazených v protektorátu. Ano, domnívám se, že např. skupina, kterou jste zmínila, by podle mého názoru byla tou, která by přicházela nejvíce v úvahu. Obecně by ale muselo jít (je to velmi předběžné) o ty, kteří byli deportováni z místa svého bydliště, museli žít v nějakých táborových zařízeních pod ostrahou a museli vykonávat práci za zvláště těžkých podmínek, ohrožujících život a zdraví. Tyto podmínky splňuje nejlépe vámi zmíněná skupina, ale i podobné skupiny, např. lidé zaměstnaní tzv. Organisation Toth nebo Organisation Ley, Luftschutz apod.

Fond budoucnosti a Česko-německý fond budoucnosti. Já myslím, že se tam otevírá vynikající možnost spolufinancování některých projektů (u Fondu budoucnosti). Skutečně ty styčné body tam jsou. Víme, že Fond budoucnosti česko-německý nikdy nefinancuje projekt celý, ale vyžaduje finanční spoluúčast třetí strany, a já se domnívám, že tady se otevírá vynikající možnost intenzivnější spolupráce. To ukáže praxe.

Pokud se té třetí otázky týče, chci připomenout, že již v r. 1947 se touto otázkou zabývala Komise OSN a odmítla zabývat se touto skupinou osob. Myslím, že tady je to velmi komplikované, zejména proto, že Jaltská konference rozhodla, že část válečných škod má být nahražena německou prací, ať už o tom máme dnes určité pochybnosti. To se po válce dělo, dělo se to u nás, v USA, kde byli masově nasazováni němečtí váleční zajatci, dělo se to v Belgickém Kongu, dělo se to několik let po válce. Zase na druhou stranu je pravda, že tyto oběti byly do značné míry odškodňovány podle všeobecného zákona o následcích války v SRN. Vím, že v německém Bundestagu někteří poslanci poukazovali na tuto skutečnost, na poválečné dění ve všech spojeneckých zemích, není to tedy české specifikum, ale je to určitá obtížná kapitola historie a jistě si zaslouží nějaké zpracování.

Marek Volner, ČT: Já jsem se chtěl zeptat, když jste mluvili o těch lidech, kteří prošli věznicemi gestapa, a mluvili jste pouze neurčitě, že je to malá skupina, jestli máte spočítáno, kolik jich je. A další otázky - jak se bude prokazovat případně zabavený majetek, zabavené šperky? Existují na to vůbec doklady? Jak se budou prokazovat ty pseudovědecké pokusy? Asi tam těžko existuje nějaká dokumentace.

Oldřich Stránský, předseda Sdružení osvobozených politických vězňů: Otázka, kolik jich je. Přesné číslo nemáme, ale vzhledem k tomu, co se rýsuje, že by lidé, kteří byli v Malé pevnosti, jsme odečetli, dá se očekávat asi 1 500 osob.

Jiří Šitler, ředitel odboru střední Evropy MZV: Pokud se prokazování majetkových nároků a jiných osobních škod týká, to vám říci nemohu z toho důvodu, že to nebude v rukou české partnerské organizace, ale tříčlenné komise při Mezinárodní organizaci pro migraci, která zřejmě stanoví obecné standardy. Jenom chci připomenout, že německý zákon vyžaduje, aby to probíhalo nebyrokraticky a aby dokazování bylo jednoduché. Mělo by stačit, pokud dotyčná osoba učiní svůj nárok věrohodným. Tzn. nemusí tam být nutně jenom písemná dokumentace, ale z celkového osudu toho člověka bude jasné, že hovoří pravdu, tak by se k tomu mělo určitým způsobem přihlédnout a příznivě posuzovat. Pokud ten člověk sám jako takový nemá žádné dokumenty, německý zákon vyžaduje, aby jak veřejné instituce v SRN poskytly příslušné informace, tak i jednotlivé německé podniky jsou povinny poskytnout dotyčné osobě informace. Dále my se na české straně snažíme např. vyhledávat v našich archívem seznamy konfiskačních příkazů gestapa. Snažíme se je opisovat, dávat dohromady. Máme už asi 20 tis. jmen, to jsou lidé, jejichž majetek byl tenkrát konfiskován, nevíme, jaké mají dnes potomky, jaká jsou jejich jména atd. Ale dáváme všechno na internet a doufáme, že si tam mohou ti potomci nalézt jméno svého předka.

K pseudovědeckým pokusům platí totéž, co jsem uvedl k majetkovým otázkám.

Novotná, Zemské noviny: Mnozí naši čtenáři byli nuceně nasazeni v Rakousku a jistě jim v této souvislosti vyvstane otázka, co mohou očekávat oni. Kam až v této době došla jednání?

Jiří Šitler, ředitel odboru střední Evropy MZV: Já bych řekl, že dosavadní jednání s Rakouskem lze hodnotit jako úspěšná, našim obětem bude zaručen srovnatelný standard odškodnění jako občanům jiných zemí. Model je poněkud odlišný od modelu, týkajícího se SRN. V Rakousku byl rovněž schválen zákon, jímž bude zřízen fond odškodnění, ale jednotlivé státy sjednávají s Rakouskem bilaterální dohody. Na expertní úrovni dohoda mezi ČR a Rakouskem již byla sjednaná a oběti obdrží v podstatě stejné částky, které poskytuje německá nadace, tzn. 105 tis. rakouských šilinků pro oběti otrockých prací, 35 tis. šilinků pro ty, kteří byli nuceně nasazení v průmyslu a ve veřejných službách. A navíc rakouský zákon definuje kategorie zemědělství a lesního hospodářství, tam je to asi 20 tis. šilinků. Rakousko bude teprve postupně shromažďovat finanční prostředky a zákon vstoupí v platnost až poté, co prostředky budou k dispozici. Rakousko však přislíbilo, že pokud shromažďování bude příliš vleklé, tak do toho procesu samo vstoupí svými aktivy. V této chvíli jednání lze hodnotit jako úspěšná.

Blanka Závitkovská, TV ARD: Já mám dotaz na pana Horáka a na pana Stránského, jestli se z jejich hlediska při jednáních něco nepodařilo prosadit a jaký názor mají na podmíněnost toho, že jim odškodnění bude vyplaceno pouze v případě, že se zřeknou toho nároku. Děkuji.

Karel Horák, místopředseda Svazu nuceně nasazených: Já bych chtěl říct, že co se nám nepodařilo bylo hlavně, že jsme chtěli 100 % odškodnění, tzn. žádných 35 %, poněvadž jsme všichni už staří na hranici 80 let a umíráme. Takže další část, těch 65 %, v dalších letech by bylo pro nás nevýhodné. Rakouská vláda naproti tomu nabízí 100 % odškodnění pro všechny. To je jediná věc, která se nám nepodařila a nelíbí.

Oldřich Stránský, předseda Sdružení osvobozených politických vězňů: Já mohu říct obdobné. Aby se zvýšila ta první splátka na 80 %, když už tedy tam chtějí Němci mít nějakou rezervu, to se bohužel nepodařilo. Ale zase je tam dovětek v zákoně, že je možno s kuratoriem dohodnout jiné číslo, než co je v zákoně. Tak si slibujeme, že se tam podaří něco udělat. Dále pokud jde o věznice a káznice, nejde o peníze, ty lidi to trápí proto, že jsou postavení na nižší úroveň, než lidé, kteří byli v koncentračních táborech. Pokud jde o nároky, lidi s tím počítají, a dokonce jsme dostali dopis od Vitiho(?), to je známý advokát v Mnichově, který nás žádá, resp. čtyři naši lidé se zúčastnili té hromadné žaloby, a musí se vzdát té žaloby, tzn. musí advokátovi říct, že netrvá na tom, aby žaloba dál pokračovala a Viti toto předává americké vládě nebo komu, a to podmiňuji, že všichni, kteří podali hromadné žaloby, že se vzdávají dalších případných žalob. Ovšem je tam podmínka, dostanou-li peníze, které jim náleží.

Jiří Šitler, ředitel odboru střední Evropy MZV: Já bych chtěl jenom potvrdit to, co řekl Karel Horák. Řada prvků je pro naše oběti, které pracovaly v Rakousku, dokonce výhodnější než odškodnění z německé nadace, protože se to týká toho, že oběti obdrží 100 % dávky a ne to odstupňované. Na druhé straně Rakousko je poněkud opožděné v jednáních s USA o právních zárukách. A v neposlední řadě odškodnění mohou dostat dědici nuceně nasazených k jinému datu, tedy kteří žili k 15.2.2000 a ne jen k 15.2.1999, jak je to v případě Německa. Jinak je to srovnatelné.

Libor Rouček: Další dotazy nejsou, děkuji všem za účast.