Petr Pithart
2.1.1941 Kladno funkční období: 6.2.1990 - 2.7.1992
1962 absolvoval Právnické fakultě UK v Praze, kde 1962-1970 působil jako odborný asistent na katedře teorie státu a práva. 1960-1970 člen KSČ. 1966-1968 tajemník mezioborového týmu ČSAV pro výzkum rozvoje čs. politického systému (vedeného Zdeňkem Mlynářem). 1968-1969 redaktor Literárních listů, resp. Listů. 1969 postgraduálně studoval na St. Anthony College v Oxfordu. Jako exponent reformního procesu 1968-1969 vyloučen 1970 z KSČ a nucen odejít z PF UK. 1970-1972 čerpač u Vodních zdrojů Praha, 1972-1977 právník Ředitelství výstavby pracovišť ČSAV, 1977-1979 (po podpisu Charty 77) dělník Sadů, lesů a zahradnictví hl. města Prahy, 1979-1989 úředník Ústředních skladů hl. města Prahy, od července do prosince 1989 správce knihovny Husovy čs. bohoslovecké fakulty v Praze. V 70. a 80. letech činný v disentu, publikoval v samizdatu a v zahraničí a podílel se na kolportáži prohibitní zahraniční a exilové literatury; signatář Charty 77, 1987-1989 člen redakční rady a spolupracovník samizdatových Lidových novin. Od prosince 1989 do února 1990 představitel Koordinačního centra Občanského fóra. V lednu-červnu 1990 poslanec SN FS a člen předsednictva FS za OF. Od 6. 2. 1990 do 2. 7. 1992 předseda vlády ČR (v únoru až červnu 1990 zároveň místopředseda vlády ČSFR), od června 1990 do června 1992 poslanec ČNR za OF, posléze Občanské hnutí. 1990-1992 přední účastník neúspěšných jednání mezi českou a slovenskou politickou reprezentací o novém státoprávním modelu ČSFR. Jeden z reprezentantů liberálního křídla OF, 1991 spoluzakladatel a 1991-92 místopředseda Občanského hnutí. Svým intelektuálním a moralizujícím přístupem k politice představoval protějšek k pragmatismu soudobé české politické pravice (zejména ODS). Po volebním neúspěchu OH 1992 odešel na čas z politického života a věnoval se publicistické a pedagogické činnosti (od 1990 docent PF UK, 1992-1994 přednášel na Středoevropské universitě v Praze). Na jaře 1995 signatář proklamace Smíření 95, vyzývající českou vládu k přímému jednání se sudetoněmeckou reprezentací. 1991-1993 člen OH, 1993-1995 strany Svobodných demokratů, 1995-1996 Svobodných demokratů - Liberální strany národně sociální, z níž v červnu 1996 vystoupil. Od listopadu 1996 senátorem za KDU-ČSL (aniž se stal členem strany), od prosince 1996 do prosince 1998 předseda, od prosince 1998 do prosince 2000 místopředseda a od prosince 2000 opět předseda Senátu PČR. Od března 1999 člen KDU-ČSL. Autor řady politologických a historických studií a esejů, z nichž zvl. pozornost vzbudily Obrana politiky (samizdat 1973, knižně 1990), Pokus o vlast (revue Svědectví 1979) a Osmašedesátý (pod pseudonymem J. Sládeček - Kolín nad Rýnem 1980, Londýn 1987; pod vlastním jménem - Praha 1990); menší texty z let 1977-1989 vydány v souboru Dějiny a politika (1991), úvahy z let 1992-96 vyšly v souboru Po devětaosmdesátém: Kdo jsme? (1998). Spoluautor kontroverzního díla Češi v dějinách nové doby (pod kolektivním pseud. "Podiven"), pokoušejícího se o revizi dosavadních pohledů na české dějiny od národního obrození po 2. světovou válku. Překladatel a editor vybraných částí Scrutonova Slovníku politického myšleni (1991).