Rozhovor s Pavlem Kysilkou: Unie by bankám řeckou bolístku stejně pofoukala

Investoři jsou jako děti, kteří zkouší, co si ještě mohou dovolit, a stále věří, že je někdo jiný zachrání. Tak zdůvodňuje šéf České spořitelny Pavel Kysilka, proč se soukromý sektor má podílet na oddlužení Řeků. Důvěru si centrální bankéř musí střežit jako oko v hlavě, říká šéf České spořitelny, který v roce 1998 stanul v čele České národní banky. Komentuje tak stálé přemety evropských centrálních bankéřů a politiků při pokusech o záchranu Řecka a eura. Zároveň Kysilka hovoří o přípravách na novou bankovní konkurenci, která se na podzim chystá na český trh.

* Vrátí se podle vás kvůli Řecku na podzim opět krize či recese?

Nikdy nemůžete vyloučit, že se finanční krize přelije do krize reálné ekonomiky. Ale já tomu nepřikládám velkou pravděpodobnost. Nečekám, že by se krizové řešení financí Řecka muselo přenést do recese, protože expozice bank a dalších finančních institucí vůči Řecku není dramatická. I kdyby byly postiženy, tak by to nemělo přímý dopad na jejich schopnost úvěrovat. A ony asi postiženy nebudou, protože pokud by to hrozilo, tak by si Unie společně s Evropskou centrální bankou (ECB) našla cestu, jak jim řeckou bolístku pofoukat.

* Takže nečekáte druhé 15. září, jako byl krach banky Lehman Brothers kvůli dluhové krizi?

Rozhodně ne z problémů Řecka. Pokud by došlo na krizi důvěry vůči eurozóně, která je už teď nahlodaná kvůli tomu, že ztrácejí důvěru nejen evropští politici, ale částečně i ECB, tak potom je situace nevyzpytatelná. A krize důvěry se může přenést do reálného ekonomického života. Kroky evropských politiků jsou totiž nevyzpytatelné. Vždy si říkám, že už to horší být nemůže, ale oni mě nakonec ještě překvapí (úsměv).

* Na druhou stranu se v poslední době chovali tak, že vždy zachraňovali soukromý sektor, tedy i vás. Takže zase tak špatná rozhodnutí z vašeho pohledu nedělají, ne?

Souhlasím. Nakonec udělají nějaké kroky, které pomáhají tišit bolest plynoucí z dluhové krize. Ale je problém, že při tom ztrácejí důvěryhodnost, která je velmi důležitá. Jestli je i ECB schopná něco říci a za čtyři dny jednat opačně, tak jso možná všichni rádi, že pomáhá tištěním peněz, ale ztrácí důvěru. A to je věc, kterou si musí centrální bankéř chránit jako oko v hlavě.

* Jak se díváte na návrhy Německa, že by se na odepsání řeckého dluhu měl podílet i soukromý sektor, tedy i banky?

To je správný hlas. Když do něčeho investuji, tak musím počítat se ziskem i ztrátou. Jen je nutné tento princip uplatňovat konzistentně. A toto je obrátka i u Němců. ECB navíc investovala svoji pověst do toho, že se najdou jiná řešení než ztráty investorů. Pokud by tedy svou variantu prosadilo Německo, ECB ještě více ztratí svou důvěryhodnost. Ale princip je to správný, jinak spustíte morální hazard, tedy všechny naučíte to, že mohou investovat, do čeho chtějí, a nakonec je někdo zachrání. Buď tiskárna peněz, tedy centrální banka, nebo peníze daňových poplatníků, tedy vlády jiných zemí.

* V posledních třech letech se však navzdory slibům politiků po krizi morální hazard jen prohloubil.

Ano. Všichni se naučili, že mohou dělat nezodpovědná rozhodnutí, protože je z nich nakonec někdo vyseká. Rozmohla se taková mentalita dítěte, které zkouší, co všechno ještě může s rodiči po boku.

* Máte zkušenosti i z české centrální banky. Jak by v praxi mohl řízený krach Řecka vypadat?

Je to věc tužky a papíru. Musíte si spočítat, co Řecko reálně unese za splátky, pokud bude postupovat podle svých slibů – tedy privatizovat majetek, držet daně a škrtat výdaje. Pak lze dojít k tomu, že třeba ani nebude nutné část dluhu škrtnout, ale jen se prodlouží jeho splatnost. Formálně je to samozřejmě bankrot a budou reagovat ratingové agentury, které už reagovaly. Pak se musí vyřešit, jak za rozumný úrok financovat dál Řecko, ale na tomá Unie nástroje.

* S delší splatností by musel souhlasit i soukromý sektor.

Je to pro něj lepší než odepsat část nominální hodnoty dluhu.

* Co si myslíte o variantě vykoupit ze strany ECB od soukromého sektoru dluhopisy Řecka a pak je odepsat?

Je to možné, ale pak by se narušily všechny principy zdravé měnové politiky. Navíc ECB už se musí začít dívat i na svůj druhý zásadní úkol – krocení inflace. A výkup dluhopisů Řecka by byl v přímém rozporu, protože to vlastně znamená tištění nových peněz. Je to stálý rozpor, který jsme řešili i v 90. letech v Česku. ČNB musela volit mezi hlídáním inflace a řešením problémů bankovního sektoru.

* Jak vypadá situace v české ekonomice z hlediska vašich firemních klientů? Prý už opět dochází ke zpomalování objednávek a firmy nerostou, jak plánovaly.

Dobře se daří firmám, které jsou napojeny na objednávky ze zahraničí, hlavně z Německa. Firmy, které jsou navázány na domácí poptávku a veřejný sektor, mají problém. Dokonce v některých oborech vidíme ještě další propad oproti loňsku, který byl velmi špatný. Naštěstí je to menší část ekonomiky. Ale i společnosti, kterým se daří, se potýkají s nižší ziskovostí. Prodejní ceny jsou totiž obrovsky stlačené, a naopak ceny vstupů vysoko. A poslední věc, kterou z firemního sektoru začínám slyšet, jsou opět nářky nad nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. To by znamenalo, že se kvůli krizi zvýšila strukturální nezaměstnanost, tedy přibylo lidí, kteří už budou obtížně hledat práci.

* Některé zahraniční bankovní domy opět začaly propouštět bankéře. Jak je to u vás?

Už nechceme propouštět. Zaprvé vidíme optimisticky na příští tři roky růst české ekonomiky, ne nějaká obrovská čísla, ale v přespříštím roce by to mohlo být kolem čtyř procent. Zadruhé vidíme měnící se chování českých zákazníků, kteří prošli krizí a požadují po bankách stále lepší služby. A na to budeme potřebovat lidi. Takže necítíme potřebu redukovat náklady, věříme, že nás čeká návrat na růstovou dráhu.

* Jak jako největší banka pro lidi odpovíte na podzim na vstup tří nových bank na český trh?

Chystáme se již delší dobu, změny budou postupné a vyvrcholí někdy v příštím roce. Pravidelně se ptáme na preference klientů a jim se budeme přizpůsobovat. Lidé poptávají po krizi hlavně důvěru, poradenství a dobrý poměr ceny a užitku. Při naší velikosti si nemůžeme hrát na striktní specializaci, ale přitom musíme jednotlivým segmentům zákazníků dodávat přesně to, co chtějí. Takže tímto směrem půjdeme.

* Zavedete konto zadarmo pro nějakou vybranou skupinu klientů?

Ceny budou odpovídat tomu, co různé segmenty zákazníků chtějí a potřebují. Zda bude konto za nulu, teď nechci říkat.

Publikováno v MF Dnes, 22.7.2011