Rozhovor s Pavlem Kysilkou: Arogance bankéřů zhoršila pověst bank
Zatímco firmy si už začínají brát úvěry, lidé jsou stále obezřetní. Nevěří v rychlé zlepšení ekonomické situace. Vidí vysokou nezaměstnanost, která se zdá na vyšší úrovni, než jaké by odpovídal reálný stav ekonomiky, říká generální ředitel České spořitelny Pavel Kysilka.
* LN Čistý zisk České spořitelny v prvním čtvrtletí vzrostl o více než 20 procent na 3,8 miliardy korun, tvorbu opravných položek na nesplácené úvěry bylo možné snížit. Na druhé straně je možné vysledovat i mírný pokles provozního zisku. Odráží takový vývoj i stav české ekonomiky?
Výsledky České spořitelny opravdu v podstatě odrážejí postupné oživování celé ekonomiky. Souhlasím, že to není jen růžové, ale světlé barvy převládají. Nicméně ta růžová není tak svítivá jako před krizí. Výsledky České spořitelny ukazují spící, resp. pomalu se probouzející poptávku domácností po spotřebním financování. U hypoték již nastává boom odpovídající stavu před krizí. Korporátní trh na rozdíl od domácností oživení vykazuje. Ekonomika již roste, některé obory a firmy ale ještě budou zažívat problémy.
* LN Významným ukazatelem vývoje ekonomiky je tradičně poptávka po úvěrech ze strany firem. Jak se vyvíjí?
Firmy představují nejméně problémový sektor. Vývoj v něm vybízí k optimismu. Ze statistického pohledu firemní sektor roste již šesté čtvrtletí po sobě. Mohu-li hovořit o našich klientech, vidíme, že mají plné zakázkové knihy.
* LN Proč tedy tak mnoho domácích firem i nadále bojuje s napjatou finanční situací?
Kdyby měly firmy takto plné zakázkové knihy před krizí, byly by v úžasné finanční situaci. Dnes tomu ale tak není. Důvodem je to, že nejrychleji rostoucí sektory, zejména u průmyslu, resp. strojírenství, jsou taženy německými importy od nás a naše firmy nemohou tvořit konečné ceny. Přestože tedy domácí firmy zaznamenávají nárůst poptávky, nemohou ji promítnout do vyšších cen. Navíc je zde i řada oborů, o kterých nelze tvrdit, že zažívají pokrizový boom. Příkladem je třeba stavebnictví nebo obecně obory, které jsou navázány na poptávku vlády, ale i na poptávku domácností.
* LN Znamená to, že zatímco firmy již začínají být ochotné brát si úvěry a utrácet, lidé jsou zatím stále obezřetní?
Ano. Spotřebitelská poptávka je skutečně zamrzlá. Očekáváme, že domácnosti letos přispějí k dvouprocentnímu růstu HDP pouze desetinami procenta.
* LN Proč je spotřebitelská poptávka stále slabá?
Souvisí to s negativním sentimentem ve společnosti. Nedávné průzkumy očekávání obyvatel ukázaly, že zlepšení ekonomické situace v horizontu jednoho roku předpokládá menšina lidí. Většina čeká spíše stagnaci, nebo dokonce zhoršení.
* LN Co je příčinou takového negativismu?
Lidé stále vidí vysokou nezaměstnanost. Ta se zdá na vyšší úrovni, než jaké by odpovídal reálný stav ekonomiky. Důvodem je to, že i firmy, které již dnes vyrábí ve větších objemech než před krizí, zaměstnávají méně lidí než v minulosti. Krize je přiměla racionalizovat výrobu a firmy stále váhají nabírat lidi na budoucí růst. Firmy nabírají jen na zabezpečení stávajících zakázek.
* LN Netýká se to však podle všeho jen najímání pracovní síly. Přestože, jak tvrdíte, mají firmy plné zakázkové knihy, poptávku po úvěrování výrazně nezvyšují. Proč?
Korporátní úvěrování v době krize klesalo. Tento trend se zastavil a otočil až před pár měsíci. Nyní zaznamenáváme mírný nárůst. Největší příležitosti financování spatřujeme u klientů, kteří jsou navázáni na německé investiční exporty do Číny, Indie, Severní a Jižní Ameriky. Prostřednictvím německých exportů tak můžeme i my v Česku těžit z ekonomického růstu těchto regionů. Z dlouhodobého hlediska je však zřejmé, že nenastane velký boom ani v korporátním financování.
* LN Co je příčinou toho, že financování firemního sektoru ze strany bank v Česku v porovnání s Evropou zaostává?
Na to nemám přesnou odpověď. Může to souviset s tím, že domácí firmy si jsou schopny zajistit alternativní zdroje financování, že existují trvalejší dodavatelsko-odběratelská partnerství. Spousta velkých a středních firem je součástí větších skupin, takže může docházet k vnitrofiremním přesunům financí.
* LN Nemůže být jedním z důvodů i to, že motor ekonomiky, tedy malé a střední podniky, je stále ještě zadřený a růst české ekonomiky je tažen montovnami, jež jsou součástí nadnárodních korporací, které finance zajišťují mimo Česko?
Stovky malých a středních firem jsou navázány na větší firmy, a tudíž vykazují stejné charakteristiky jako ony. Tedy rostou a mají plné zakázkové knihy. Když se podíváme do historických statistik, zjistíme, že se nejedná o neobvyklý jev. Česká ekonomika byla v útlumu v roce 1996–2000. Po obnovení růstu ale stále klesal absolutní objem úvěrů firemnímu sektoru a trvalo to několik let. Důvodem tehdy bylo, že úrokové sazby v Česku byly vyšší než v eurozóně. Český firemní sektor se financoval prostřednictvím svých evropských matek a pomáhal i svým dodavatelům.
* LN Dnes však je situace opačná. V Česku jsou nižší úrokové sazby než v eurozóně...
To je pravda. Proto musíme situaci analyzovat.
* LN Mají banky zdroje na financování korporátního sektoru poté, co ekonomika začne rychleji růst?
Celý český bankovní sektor, včetně České spořitelny, má velké zdroje, aby zvládl mnohem větší růst. Poměr půjček a vkladů se v Česku pohybuje kolem 80 procent a v České spořitelně dokonce pod 70 procent. Z toho vyplývá, že 30 procent našich zdrojů je zde dnes volných pro financování klientů.
* LN Jak se vyvíjel podíl úvěrů a vkladů?
Za krize klesal. Vklady zůstávaly, ale poptávka po úvěrech klesala. V krizi navíc bylo pro banky dobré držet si likviditní polštář, protože nešlo předpovídat, jak se bude vyvíjet cena peněz. Dnes se tento likviditní polštář začíná ztenčovat a banky jsou opět připravené zapojovat do financování firem více zdrojů.
* LN Znamená to, že banky již očekávají trvalejší růst ekonomiky a revidují svoji obezřetnost k půjčování peněz firmám?
Trendy, o kterých mluvím, jsou vyvolány poptávkou po úvěrech. Obezřetnost je výsledkem zvažování rizik a je aktuální v dobách dobrých i špatných. Při uplatnění stejných rizikových modelů jsme dnes schopni poskytovat více úvěrů. A to díky lepší kondici firem i celé ekonomiky.
* LN Jak se vyvíjí počet odmítaných žádostí firem o úvěry?
Snižuje se. S rostoucím oživováním není důvod tolik záměrů a projektů odmítat. Jsou z pohledu zahraniční a domácí poptávky více a více životaschopné.
* LN Dalo by se čekat, že při očekávaní trvalejšího růstu budou banky svádět tvrdý boj o zákazníky. Na první pohled se to ale neděje. Nepotvrzují se tím hodnocení některých analytiků, že český bankovní trh není příliš konkurenční?
Naopak. Konkurence je neobyčejně ostrá. Neprojevuje se ani tak v marketingových kampaních, ale v soutěžích o financování konkrétních případů, ať již se jedná o financování firem, municipalit nebo veřejných zakázek. Svojí agresivitou je ale někdy až iracionální. Nechci spekulovat o příčinách.
* LN Proč?
Musel bych se vyjadřovat o konkurenci, což neděláme. Ale situace je taková. Některé podmínky obchodů jsou až na hranici toho, co by banky měly dělat, chtějí-li na trhu působit dlouhodobě.
* LN Po vašem nástupu do čela České spořitelny jste vyhlásil, že se chcete stát lídrem firemního financování v zemi. Jak toho chcete dosáhnout?
Nebudeme rozhodně bankou, která se podbízí cenou. Náš cíl je být za tři roky jedničkou na trhu firemního financování v Česku. K jeho vyhlášení nás přiměla spokojenost a loajalita našich stávajících firemních zákazníků, ať již se jedná o mezinárodní korporace, nebo o firmy domácí. Neklienti ale o kvalitě naší nabídky typicky tolik nevědí. Nicméně v mnoha disciplínách firemního byznysu už pozici lídra trhu máme.
* LN Co však chcete konkrétně firmám nabídnout, abyste se lídry skutečně stali?
Důležité je, že se můžeme opřít o silnou středoevropskou bankovní skupinu. Pro český korporátní sektor je středoevropský region klíčový. Velká část českých vývozů míří do Německa, Slovenska, Polska, Rakouska. To je přesně i území, které pokrývá naše mateřská skupina Erste. Díky tomu můžeme české exportéry v tomto teritoriu doprovázet. Navíc se můžeme těšit i z pozice číslo jedna v českém municipálním sektoru a také v oblasti retailu.
* LN V období recese stát prostřednictvím fiskální expanze doléval na trh peníze chybějící v privátním sektoru. Nyní je situace opačná. Stát šetří a banky mají podle vašeho vyjádření peněz dost. Lze očekávat, že bankovní úvěry alespoň částečně nahradí státní investice?
Je pravda, že fiskální restrikce vytváří příležitosti, které by jinak neexistovaly. Některé investiční záměry musí být profinancované. Když na ně nedá peníze stát, může vzrůst poptávka po bankovních úvěrech.
* LN Stát chce také změnit podmínky stavebního spoření. Ministr financí Miroslav Kalousek například otevřeně hovoří o tom, že by stavební spoření měly nabízet i banky. Jak by se k tomu postavila Česká spořitelna? Nepřevedli byste vaši samostatnou stavební spořitelnu pod banku?
Důvody, proč držet samostatnou stavební spořitelnu, byly dány státní podporou. Většinou je existence dceřiných společností dána buď daňovými důvody, nebo regulatorními důvody. Pomine-li státní podpora stavebnímu spoření, jsou legitimní úvahy, jestli stále máme držet takovou produktovou továrnu mimo banku, nebo ji začlenit jako součást banky. Pokud ke zrušení státní podpory skutečně dojde, budeme i o takovém kroku uvažovat.
* LN Banky a jejich penzijní fondy budou bezpochyby mít zájem aktivně se účastnit i penzijní reformy. Mnoho lidí ale vidí v bankách spíše žraloky, které je chtějí obrat o peníze. Čím je chcete přesvědčit, že tomu tak není?
Bankéři si toto zavinili sami. Nedokázali srozumitelně vysvětlit, co lidé za peníze zaplacené bance získávají. Nejen banky v Česku jsou v této komunikaci slabé. Nedostatek srozumitelnosti byl důsledkem něčeho, co lze nazvat i arogancí bankéřů. Lidem vysvětlovali finanční problematiku tak, jako kdyby lékaři komunikovali s pacienty pouze prostřednictvím latinského popisu jejich zdravotního stavu.
* LN Stal jste se po dlouhé době českým generálním ředitelem České spořitelny. Změnil jste na rozdíl od vašich předchůdců, Američana Jacka Stacka a Rakušana Gernota Mittendorfera, způsob řízení banky?
Hlavní změnou je, že se zaměstnanci můžu mluvit česky. Hodně času se navíc snažím vyčlenit návštěvám poboček v rámci celé země. Nebavím se tam ani tak s řediteli, ale sednu si za přepážku a sleduji, jak komunikují poradci s klienty, což mi umožňuje podporovat takové změny v bance, které co nejvíce pomohou vnímavému a vstřícnému dialogu s klienty a poradenství.
* LN Chodíte ohlášen, či neohlášen?
Tak i tak.
* LN Jak na vás reagují řadoví zaměstnanci?
Asi ze začátku představuji stresující faktor. Ale když lidé cítí, že se mají čím pochlubit, jsou nakonec za návštěvu rádi.
Publikováno v LN, 7. 5. 2011