Rozhovor s Michalem Mejstříkem: Před válkou nás ochrání rostoucí blahobyt

* HN: Média v posledních týdnech hovoří o měnové válce. Probíhá opravdu, nebo jde jen o mediální klišé?

„Měnová válka“ je spíše heslem pro široké publikum. Co se nyní děje? Amerika se stará hlavně o vlastní měnu, tedy pouští miliardy dolarů do domácí ekonomiky.

* HN: Takže USA jsou v této „válce“ agresorem?

Ve válce je většinou viník nejasný. Celé to začalo tím, že Spojené státy mají velký deficit platební bilance a část jejich dluhu financuje Čína. A ta zavěsila svou měnu na dolar. Nyní s tím, jak klesá kurz dolaru, klesá i čínský jüan. Čímž se zlevňuje čínský vývoz do celého světa.

* HN: Kdo si tedy začal?

Najít viníka je těžké. Číňané říkají, že jsou chudí a musí víc exportovat. Je ale jasné, že v Číně dřív nebo později ke zpevnění kurzu jüanu dojde. Část zboží se pak bude z Číny vyvážet hůř, část zboží z Ameriky zase lépe. S Evropou je to ale jiné. Euro posiluje proti dolaru i jüanu, což je špatné pro evropský export. Hráčů je na světovém hřišti několik a každý si odehrává to svoje.

* HN: Jakou pozici v té válce má Česko?

Na světě je sedm miliard obyvatel, Česko se svými deseti miliony jen přijímá výkyvy, jak přicházejí. My jsme žádnou krizi nevyvolali, jen jsme si ji dovezli. Budeme i nadále vystaveni výkyvům. Pozitivním i negativním. Když dolar klesá, klesnou ceny surovin, což může být dobré. Na druhou stranu může dojít ke zpevnění koruny, což bude nebezpečné pro náš vývoz.

* HN: Může se stát Česko obětí přílivu spekulativního kapitálu?

Určitě si je této hrozby vědoma centrální banka – naše sazby jsou proto nejnižší v Evropě. Příliv spekulativního kapitálu u nás nehrozí. Spekulace může přijít jen na posilování české koruny.

Mzdy v Česku musí jít dolů

* HN: Takže jaký bude celkový dopad měnových válek na Česko?

Můžeme vydělat na straně dovozu a prodělat na vývozu. Celkově, pokud bude náš kurz zpevňovat, to bude vytvářet větší tlak na vnitřní devalvaci, tedy na relativní snížení mezd. Dám vám příklad: v posledních letech ve zpracovatelském průmyslu roste rychleji produktivita práce než mzdy. To vyrovnává vliv silné koruny. Jenže ve státní správě to neplatí. Veřejný sektor je neefektivní, je slabou součástí Česka. A celková produktivita práce na obyvatele roste pomaleji než mzdy. Sice doháníme mzdy v zahraničí, to ano, ale nemáme to ničím podložené.

* HN: Takže jsme tlačeni vývojem ve světě ke snižování mezd?

Jsme tlačeni k růstu produktivity práce. Proto musíme tlumit nárůst mezd. Zatím se to povedlo jen Němcům v rámci Hartzovy reformy. Dokázali zkrotit mzdy, zabránili tomu, aby se nezaměstnaní vyhýbali práci, a zároveň se soustředili na výzkum a vývoj. To zvedlo jejich produktivitu. Není to problém, který by řešilo jen Česko, v podstatě se týká většiny zemí Evropské unie. Musíte prostě pracovat tak, aby z toho byl nějaký efekt. Nesmí to být v duchu hesla „šlapu usilovně, ale špatným směrem“. Tedy soustředit se na oblasti, kde je možné dosáhnout nějaký výkon a ne na ty, kde se jen mrhá veřejnými penězi.

* HN: Jak to má Česko udělat?

Znamená to připravit na export firmy, které si zvykly na pohodlí na domácím trhu. Řada z nich potřebuje restrukturalizaci i rekvalifikace pracovníků. Současně si musí vláda nastavit exportní politiku, síť zastoupení státu v zahraničí. Stát musí pomoci se získáváním veřejných zakázek v zahraničí. Na této úrovni musí jednat politik s politikem, to si nemůže vyjednat podnik sám. Vláda si musí vyjasnit, jakou exportní strategii chce.

* HN: Když se vrátíme ke G20. Co by se stalo, kdyby Čína revalvovala jüan?

Oni podle mě postupně připustí další zpevňování jüanu o 2 až 5 procent. Pokud ale zbytek světa chce, aby jüan zpevnil o 20 procent, je to nereálné. V Číně by to vyvolalo sociální otřesy. Jejich zboží by se stalo nekonkurenceschopným, část exportního sektoru by museli zavřít.

* HN: Jak se díváte na americký návrh zavést varovný mechanismus proti velkým přebytkům a schodkům v mezinárodním obchodu?

Čínský přebytek 200 miliard dolarů není zas tak velký s ohledem na celkový čínský hrubý domácí produkt. Je to asi pět procent jejich HDP. Většina zemí má dokonce v poměru k HDP větší přebytek. Takže návrhy na omezení schodků by postihly méně Čínu než ostatní země.

* HN: Je šance na dohodu při nynějším jednání G 20?

To je proces na celou řadu summitů. Čína možná přistoupí na mírné zpevnění jüanu. Důležité je, aby se nevytvořily nové hradby proti liberalizaci kapitálových toků.

Těžiště světové ekonomiky se mění

* HN: V čem je tedy problém s Čínou ve světovém obchodu?

V tom, že Čína nabízí zajímavé výnosy a zároveň se peníze špatně stahují z Číny zpět do domovských zemí investorů. Čínský trh není jednoduchý, je tam spousta bublin, které časem zřejmě prasknou, ale je nesmírně atraktivní. Stejné to je ale i v Indii a Latinské Americe. Navíc tyto země začínají obchodovat mezi sebou, což zatím ještě nedoceňujeme. Čína začala investovat v zahraničí do komodit, kupuje například těžební ložiska. A platí za to třeba stavbou dálnic. Je to systém něco za něco. Svět je jiný, než býval. I jednání G20 bude muset odrážet fakt, že se těžiště obchodu posunuje jinam, než se čekalo.

* HN: Co může udělat se světem změna čínské zahraniční strategie?

Čína (a nejen ona) si zajišťuje zdroje v zemích, které Evropa a USA v minulosti opustily. Dochází ke strategické geopolitické změně. Z bipolárního světa se stává jednoznačně svět multipolární.

* HN: Naznačujete, že se Evropa a USA přesouvají na periferii světa?

To jsou příliš silné metafory. Americká ekonomika je stále největší a nejefektivnější. Mám ale obavy o Evropu. Podívejte se na unijní Strategii 2020. Evropa chce současně posílit konkurenceschopnost a omezit chudobu. Když to vztáhneme na příklad České republiky, kde máme v podstatě nejmenším podíl chudoby v Evropě, znamená to další prohlubování rovnostářství. A to rozhodně není cesta, jak zvýšit konkurenceschopnost. My potřebujeme lidi motivovat k aktivitě. Rozpočty jsou děravé a není možné aby všichni dostávali všechno, aniž by se o to nějak zasloužili. Tato logika je pro Evropu sebevražedná. Zvyšování míry komfortu znamená pro Evropu další ztrátu konkurenceschopnosti.

* HN: Evropa si zvykla na levné čínské zboží a současně křičí, že čínský vývoz likviduje její průmysl. Jak tomu paradoxu rozumět?

Podívejte se, kdo takto křičí. Němci to nejsou. V Evropě jsou různé typy zemí. Ty ze středomořského hospodářského a sociálního modelu nejsou schopné vyvážet ani do Evropy, natož mimo ni. Pak jsou ale země, které to mají vyrovnané, jako Francie. Pak je tady případ Česka, která má kladnou bilanci s Evropou a zápornou se zbytkem světa. A nakonec několik zemí typu Finska a Německa, které mají kladnou obchodní bilanci jak s Evropou, tak i se zámořím. Evropa se vnitřně štěpí úplně jinak, než se na to dosud nahlíželo. Nejsou tady už staré a nové členské země. Jsou tu severské zeme zaměřené na konkurenceschopnost, které jsou nezadlužené a schopné obstát ve světě a proti nim stojí země jižního křídla, které ztrácejí konkurenceschopnost, zadlužují se a dříve nebo později se stanou skanzenem turismu. Evropa musí fungovat společně

* HN: Takže byste Evropu rozpustil?

Nebyl jsem jejím konstruktérem. Ale projekt EU je projektem kontinentu bez válek. To vyšlo a jsem rád, že jsem se toho dožil. Pro nynější Evropu platí analogie s naší ekonomikou. V ní se také pohybuje část lidí, kteří chtějí být černými pasažéry. A to není dlouhodobě možné. Buď budeme všichni v Evropě fungovat, nebo jako celek dopadneme špatně.

* HN: Když se vrátíme k měnovým válkám. Nemohou vyústit až do otevřenému konfliktu?

Zatím situace není tak daleko, aby přerostla v závažnější konflikt. Co vytáhlo velkou část světové populace z chudoby? Mezinárodní obchod! To všechny země vědí. Každý potenciální konflikt tento základ stability rozbíjí.

* HN: Stejně se argumentovalo i před první a druhou světovou válkou. A stejně se sáhlo po zbraních.

Nezapomeňte ale, že nikdy nedošlo k takovému omezení chudoby jako v posledních třiceti letech. To je bezprecedentní období vývoje světa.

* HN: Blahobyt nás tedy chrání před válkou?

Je to přesně tak. Nikoliv blahobyt v absolutním měřítku, ale jeho nárůst. Je tady sice dost zemí, které se stále trápí, ale ukazuje se, že kapitalismus měl velký úspěch.

Publikováno v Hospodářských novinách, 12.11.2010