Rozhovor s Jiřím Schwarzem: Co s korupcí? Až komise určí los.

* Kromě NERV jste nově i členem Pražské protikorupční rady primátora Svobody

V Praze totiž nyní vzniklo velmi dobré klima pro prosazení skutečných změn v zadávání veřejných zakázek. Je cítit odhodlání něco s uplácením opravdu dělat. Tím ovšem nechci říci, že tu dříve docházelo k větší korupci než ve zbytku České republiky.

* Jak hodláte s korupcí zatočit? Je to vůbec možné?

Velmi důležitá je informovanost. Je třeba veřejně informovat o všech veřejných zakázkách nad určitým limitem - třeba milion nebo dva miliony korun. Je nutné o veřejné zakázky opravdu soutěžit. Navíc musí probíhat zpětná kontrola plnění těchto zakázek. Osobně usiluji zejména o odstranění omezujících podmínek, které jsou doprovodným rysem zakázek takříkajíc šitých na míru a které mají ze hry dostat ostatní soutěžitele. Považuji za důležité i to, že soutěžitel, jenž zakázku získá, ji musí dokončit za cenu, s níž do boje šel. Nesmí existovat možnost dodatečné cenové korekce. Nesmí existovat nějaké „vícenáklady“.

* Takže to, co se nedávno stalo v souvislosti s tunelem Blanka, kdy Metrostav navýšil cenu stavby o nějakých deset miliard korun, nebude možné?

To opravdu ne. Cena musí být seriózně postavena, protože nabídku přece činí kompetentní a zkušená firma. Konkrétně když kope tunel, musí počítat i s tím, že se ten tunel někde propadne. To všechno už musí být zahrnuto do nákladů předem. Metrostav přece v Praze nekope první tunel.

* Považujete situaci kolem Blanky za vydírání, nebo je možné, že by to byly objektivní vícenáklady?

Nevím. Ale takovéto navýšení znamená, že Metrostav nepodal odpovědný návrh projektu. Nepodal odpovědnou nabídku. Neznám tu konkrétní soutěž, ale pokud byla kritériem cena a došlo k jejímu podtržení s cílem zvítězit s tím, že „pak to nějak dopadne“, jak se u nás často uvažuje, pak zpochybňuji všechna ostatní kritéria, jako je kvalifikace či kompetence pracovníků té firmy a další.

* Co ještě dělat proti korupci?

Další věcí, kterou se snažím prosadit, je metoda losování. Metoda losování je odpovídajícím způsobem, jak vybírat členy odborných komisí, které budou o zakázkách rozhodovat. Počet členů komisí musí být omezený. Rád bych viděl, aby rozhodovalo pouze pět lidí. Pět, to je to správné číslo. Přitom jména těchto lidí budou známa a ti lidé také ponesou odpovědnost. A budou podle toho ohodnoceni. Nemělo by jich tudíž být sedmnáct nebo devatenáct.

* Ne přímo korupce, ale až příliš silné a nezdravé lobbistické tlaky jsou prý cítit za aktuálním návrhem důchodové reformy. Prý je tato reforma šitá na míru penzijním fondům. Souhlasíte?

Neviděl bych to jako slabinu. Penzijní fondy byly dosud v České republice dost úspěšné při motivování zaměstnanců, aby si spořili si na svůj důchod. Myslím, že je dobré využít jejich zkušenosti - protože kdo jiný tyto zkušenosti má? Česká správa sociálního zabezpečení jistě zaměstnává značný počet kvalifikovaných lidí, ale nečekejme, že takováto instituce se stane hybatelem penzijní reformy. Takovým hybatelem musí být někdo, komu jsou vlastní motivace se prosadit, kdo dokáže prosadit svoji myšlenku a je připraven do ní hodně investovat.

* Jistě, soukromý sektor je asi vždy dynamičtější, "nabuzenější", více se pídí za ziskovými možnostmi a za efektivitou. Ale má-li možnost si prolobbovat pravidla šitá na míru, konkurence a efektivita se vytrácejí. Řadoví klienti se stávají zajatci lobbistických skupin. To jsem měl na mysli.

Od toho přece máme volené zástupce lidu, aby korigovali ten návrh tak, aby nepřístojně nezvýhodňoval poskytovatele penzijního zabezpečení a aby tedy nedocházelo k zajetí klientů tohoto zabezpečení. Pak nemůže nastat třeba ta situace, že z nich fondy budou stahovat nejrůznější správní poplatky. Osobně jsem ovšem obdivovatelem chilské důchodové reformy, ačkoli si uvědomuji, že její prosazení je v evropském kontextu - kde převládá model státu blahobytu - téměř nemožné.

* V čem chilská reforma spočívala?

Vychází výhradně z fondového systému, přičemž průběžný systém byl zcela vytlačen. Domnívám se totiž, že když je reforma polovičatá - jak se děje v evropských zemích -, tak fondový systém bude časem infikován problémy státního, průběžného systému.

* NERV má v popisu práce i návrh reformy školství. ČR bývá přitom označována za stát se spíše nižší kvalitou vyššího vzdělání a nyní vlastně i toho základního. Máte coby bývalý děkan klíčové ekonomické fakulty podobný názor?

Ano, je tomu tak. U přijímacích testů jsem se setkával se základními neznalostmi pravopisu či matematiky. A to šlo o přijímačky na renomovanou fakultu. Problémem bylo třeba i schválení zadání bakalářské práce. Jestliže v anotaci najdu pět nebo sedm hrubých chyb, tak byť jde o práci z ekonomie, domnívám se, že jako děkan něco takového nemohu podepsat. Pozoroval jsem tedy klesající úroveň nikoli základního či středního školství jako takového, ale jeho produktu.

* Jak se absolventi uplatňují na trhu práce? A jak se to vyvíjí v čase? Slýchám často, že takový parketář si dnes vydělá více než vystudovaný ekonom či právník.

A to je správné. Je správné i to, že si více vydělávají absolventi technických a přírodovědných oborů. Je to totiž důkaz, že ekonomie funguje - že umí ocenit vzácnost. To je to, co mě uklidňuje, že profese, po nichž je poptávka, nezaniknou.

* Doporučil byste například nyní svým dětem, aš jsou klidně pracovat rukama, pokud chtějí?

Určitě. Nikoho bych netlačil do studia za každou cenu, neboť honba za diplomy se může ukázat jako velmi krátkozraká. Ale uplatnění studentů Národohospodářské fakulty, kde působím, nebo třeba Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy, jejichž kariéry zkoumáme pět let po absolvování magisterského studia, je velmi příkladné. Je po nich poptávka a jejich nezaměstnanost je nulová. Právě zaměstnanost absolventů by se měla stát dalším kritériem, podle něhož budou vysoké školy hodnoceny - a NERV už takový materiál připravuje. Cílem státního vzdělávání není vychovávat vysokoškoláky v co největším počtu, ale v takové struktuře, kterou upotřebí národní ekonomika.

* V čem by dále měla spočívat reforma školství?

Bude o třech významných parametrech. Prvním bude vícezdrojové financování, druhým zvýšení motivovanosti, především tedy na straně studentů, a třetím pak kontrola efektivnosti studijních programů, které jsou hrazeny z veřejných zdrojů.

* Předpokládám, že váš názor na školné je kladný.

Jsem pro vícezdrojové financování státních vysokých škol, pod čímž si nejsnadněji představíme opravdu školné. Školné musí být ovšem zavedeno ruku v ruce se systémem vysokoškolských půjček. Tyto půjčky by přitom byly přístupné i studentům soukromých vysokých škol. Instituce, jež budou půjčky poskytovat, si vyhodnotí, zda jde o úvěr návratný, nebo ne.

Publikováno v Týdnu, 28.2.2011