Rozhovor s Jiřím Rusnokem: V Česku si pěstujeme balkánské návyky

Recept na krizi je podle něj v zásadě jednoduchý. Nejdůležitější ze všeho je zavést pořádek, tedy nastavit pravidla tak, aby konečně platila pro všechny stejně. „My jsme na jednu stranu velmi šikovní a kreativní, ale na druhou stranu si pořád pěstujeme nějaké balkánské návyky, které deformují kvalitu a výkonnost země,“ říká Rusnok.

* HN: Proč je na tom Česko z hlediska vývoje HDP nejhůř ze všech okolních zemí?

V rámci regionu jsme nejvíc šlápli na brzdu u státního rozpočtu. Což by se dalo pochopit do roku 2011. Ale už tehdy řada ekonomů upozorňovala, že riziko druhého propadu je velké a že by se to mělo odrazit i při tvorbě rozpočtu. NERV na to upozorňoval, ale nikdo to nechtěl slyšet.

* HN: Ministr Kalousek vás nechtěl poslouchat?

Není to tak, že bychom nějak křičeli a přivazovali se ke dveřím ministerstva financí, všichni máme na problémech nějakou spoluvinu. Ale varování o návratu recese tady byla. A když se to doplní všemi ostatními problémy, potom jsme na tom hůř než ostatní.

* HN: Co máte konkrétně na mysli?

Jednoduché věci se tady řeší neuvěřitelně složitě a dlouho. Nevím, jestli jde o neschopnost či o něčí zájmy. Například už tři roky říkáme, že by bylo dobré použít peníze Lesů ČR na nějaký rozumný program typu Zelená úsporám či Panel. Tyto programy jsou vyzkoušené a díky spoluúčasti i efektivní. Navíc jsou relativně levné. Místo toho, aby se do nich nasypaly peníze, tak se zastavily. Nikdo není schopen opravit zákon o státním podniku, kde stačí změnit jednu větu. Potom z toho vyplývá, že buď někdo čeká, že si peníze vybere nějak jinak, nebo jde o neschopnost. Říkám tomu nekvalitní vládnutí.

* HN: Chtělo by to víc příkladů...

Koncepce státních příjmů je založená na tom, že stále víc budeme stříhat stále méně oveček, a to je cesta do pekel. Existuje mnoho děr, kterými ovečky z daňové ohrádky utíkají. Je pro mě nepochopitelné, že všichni nemají stejné podmínky. Například, jak je možné, že jen čtyři procenta vietnamských obchodníků platí DPH? Proč už dávno nejsou zavedené registrační pokladny? Roky se dějí také podvody na DPH u pohonných hmot nebo alkoholu. Ať mi nikdo neříká, že celní správa o tom nevěděla. Platíme několik tisíc celníků v zemi, která nemá jedinou schengenskou hranici. Mají proto pod palcem i spotřební daň a výběr mýta a v obou těchto systémech je díra jako hrom. Nebo třeba hazard. Ať se na mě pan ministr Kalousek nezlobí, ale opět je tu mnoho řečí a málo skutků. Jsme jedna z mála zemí EU, kde je stále problém se sázením přes internet, což dokázala vyřešit už i Itálie. Nedělejme si iluze, že někdo vymyslí něco zázračného. Jen je potřeba ucpat díry, které tady zjevně existují a kudy utíkají miliardy. Pamatuji si, jak prognostický ústav v 80. letech psal studie, v nichž jedno z klíčových poselství bylo obnovit či zavést elementární pořádek. Mám pocit, že jsme v té samé situaci. Chybí nám euro

* HN: Mezitím tady podle vás nějaký pořádek existoval? Třeba když jste byl ministrem za Zemanovy vlády vy?

Ne, ale nebylo to naléhavé. Řešili jsme tehdy zásadnější věci jako třeba privatizaci bank a obnovu růstu. Ale po dvaceti a více letech jsme už v nové společnosti z hlediska správy země a je evidentní, že se musíme vrátit k obnovení a udržení elementárního pořádku.

* HN: Zlepšení typu „X opatření k růstu“ vláda ale předkládá stále. Proč to moc nefunguje?

Není to dostatečné. Ale nechtěl bych to vidět černobíle, tato vláda udělala spoustu dobrých věcí a má i snahu o větší transparentnost. Problém je ale v kvalitě nejvyššího vládnutí, řada dobrých úmyslů se rozplizne v neschopnosti lidí to realizovat.

* HN: Do jaké míry vidíte jako účinná opatření, která vláda už přijala – typu zrychlení odpisů či vyšší investice do infrastruktury?

Já myslím, že by mělo dojít k obojímu. Krátkodobá opatření typu odpisů nejsou na závadu, i když bych je nepřeceňoval, protože když firma nemá zisk, nemá co odepisovat. Problémem je poptávka. Stát by mohl zlepšit situaci tak, že by investoval do věcí, které tak jako tak musí udělat. Nechápu, proč v situaci, kdy si půjčujeme peníze s úrokem do dvou procent, proč si nepůjčíme víc a nezačneme dělat něco, o čem víme, že je to potřeba.

* HN: Jako například co?

Například dálnice mezi Hradcem a Olomoucí je už sto let naprojektovaná, takže nejde o stavbu, která by z hlediska budoucnosti byla omylem. Nebo třeba program typu Zelená úsporám. Ať hejtmané dají seznam škol, u nichž mají garanci, že se budou využívat dalších dvacet let, a které potřebují zateplit a opravit střechu. To je investice, která se rychle vrátí. Dělají ji domácí zaměstnanci, dávají se tam domácí výrobky, není potřeba vykupovat pozemky ani stavební povolení.

* HN: Proč na to Kalousek neslyší?

Já nevím. Chápu, že na začátku každý ministr financí má tendenci bránit tu hromádku. Tomu rozumím, protože zbytek vlády utratí cokoliv, co dostane. To, co chybí české rozpočtové politice, je takové to jemné ladění.

* HN: Jak hodnotíte podporu zahraničních investic? Dává smysl, když veškeré zisky putují do zahraničí?

Samozřejmě že jsme závislostí na vnějším světě a tím, že je většina české ekonomiky v cizích rukou, vystaveni dvojitému tlaku – konjunktury a odlivu kapitálu. Ale zahraniční investice – teď s výjimkou automobilek – drží naši ekonomiku nad vodou. Potřebujeme, aby se tady reinvestovalo, ale to je záležitost spojená se vzdělaností pracovní síly, technickými dovednostmi, věcmi, o nichž se dvacet let mluví, a nic se nedělá. Dlouhodobě ale Česko jako místo pro investice znevýhodňuje, že nejsme v euru. To je evidentní, podívejte se na strukturu zahraničního obchodu se zeměmi eurozóny – největší podíl ze všech zemí EU má jeden nečlen eurozóny. A tím je Česko.

* HN: Přesto se zdá, že si v Česku zahraniční investoři dělají to, co by si doma nikdy nedovolili...

Dividendu odvádí tam, kde jsou doma. To se prostě nedá srovnávat. Měli bychom se snažit o renesanci domácího kapitálu. Tím nemyslím českého, domácí je každý, kdo má tady sídlo. Pravice nebo levice, vyhrává pragmatismus

* HN: Není schizofrenní radit v NERV vládě a prezidentu Zemanovi současně?

Já to tak necítím. Role v NERV je taková dobrovolnická, stejně jako u Zemana. Ani tam není žádný zásadní ideologický rozpor mezi tím, o čem mluví prezident, a v tom, co já osobně radím v NERV. Mám pocit, že každé přiblížení stanovisek je pro tuto zemi prospěšné. Podívejte se na realitu. Každá vláda musela dělat pragmatické kroky, které vyžadovala doba bez ohledu na ideologie.

* HN: Jak bude vypadat práce Zemanova týmu?

Zatím jsme ve fázi zrodu. Prezident jmenoval poradce či externí konzultanty. Máme se sejít v nejbližším možném termínu, což znamená asi někdy v červnu, a stanovit si agendu.

* HN: Co by z toho mělo vzejít? Nový ekonomický program prezidenta?

Měla by vzniknout opatření, která bude prezident vnášet do debaty s vládou a u nichž se bude snažit, aby se uchytila.

* HN: Nemáte pocit, že si prezident snaží vymezit stejné funkce, jaké přísluší premiérovi?

Nic takového se neděje. Že budeme mít prezidenta, který se bude víc vyjadřovat k praktickým věcem, to se čekalo a to se také děje. Ale nic to nemění na ústavním pořádku této země. A potom je to jen o osobnostech, které tyto funkce vykonávají, do jaké míry jsou schopné je obhájit.

* HN: Máte nějakou vizi, kam by tato země měla směřovat?

Postrádám tady od politiků trvalé ujišťování obyvatelstva, že oni jsou od toho, aby spravovali náš společný dům včetně společného majetku. Že jsou tady dočasně jako správci a je v zájmu nás všech, aby pravidla ve společnosti platila pro všechny. Protože jen to je dlouhodobě udržitelné. Jestli jedni budou mít větší a větší pocit křivdy a nějakým způsobem oprávněný, potom je společnost méně efektivní. V tom vidím největší problém. My jsme na jednu stranu velmi šikovní a kreativní, ale na druhou stranu si pořád pěstujeme nějaké balkánské návyky, které deformují kvalitu a výkonnost.

* HN: Ale to si pěstujeme už od těch nejvyšších pater politiky.

To je právě ten největší problém. Podle mne to začíná na špatně postaveném systému politických stran, na systému jejich financování. Byl bych raději, aby dostávali dvakrát víc z rozpočtu, ale byly by hlídané a nesměly by dostávat peníze od firem. Problém je v tom, že politické strany stále hledí na stát jako na kořist, která zabezpečí jejich vlastní existenci. To je základ zla.

Publikováno v HN, 17.5.2013