Rozhovor s Jiřím Rusnokem: Rozpočet na rok 2012

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Čím více se o rozpočtu na příští rok mluví, tím více se ztrácí v mlhách. Důvodem jsou nejasné vyhlídky tuzemské a celé evropské ekonomiky. Daňový poplatník tedy nebude mít jasno, co se stane s penězi, které odvádí státu, když bude rozpočet schválen. Průvodcem po možnostech, co se může stát s veřejnými financemi v příštím rode, bude dnešní magazín Zaostřeno na finance, který společně připravují Český rozhlas 6 a Aktuálně.cz. Pořadem provází Petr Holub. Vláda schválila návrh státního rozpočtu na rok 2012 v srpnu. Návrh vycházel z dvou a půlprocentního růstu ekonomiky, který tehdy předpokládalo ministerstvo financí. Vláda spolehla na relativně vysoký růst, i když jí už tehdy experti, průmyslníci a odboráři varovali. V říjnu tedy vyšla další ekonomická předpověď na příští rok, ve které ministerstvo financí předpovídalo růst už pouze o procento. Zároveň ministr Miroslav Kalousek varoval, že další předpovědi mohou být ještě horší. Jednu z nich už publikovala Česká národní banka v takzvaném alternativním scénáři, podle kterého ekonomika poklesne v příštím roce o půl procenta. Rozpočet tedy stojí na nereálném růstu ekonomiky a tedy na nereálných příjmech, protože při menším růstu se vybere méně daní. V případě jednoprocentního růstu o dvacet miliard méně, než stojí v rozpočtu. Navrhnout úpravy rozpočtu podle toho, jak se bude ekonomika v příštím roce vyvíjet, dostala za úkol vládní rada NERV. Jejího člena Jiřího Rusnoka, který je také ředitelem penzijního fondu ING, jsme se ptali, jaké komplikace může stát způsobit rozpočet, který stojí na nereálných příjmech.

Jiří RUSNOK, člen vládní rady NERV, ředitel penzijního fondu ING
--------------------
Tak určitě komplikace to způsobí, protože rozpočet koneckonců je nějaký finanční plán země a pokud ten finanční plán se ukáže být záhy po jeho spuštění jako nereálný, tak samozřejmě to bude vyžadovat určité korekce. A pak to znamená, že ty subjekty, které s tím plánem nějakým způsobem pracují, ať už veřejné, ale vlastně i soukromé, pokud jsou nějakým způsobem napojeny na něj, daňoví poplatníci se dostávají do mnohem větší nejistoty, než jsou obvyklé, protože vlastně ani ten jednoroční plán není dostatečně stabilní a je tady vysoká pravděpodobnost, že se tady bude v průběhu toho roku, na který byl sestaven, muset měnit. Takže určitě z hlediska té nejistoty pro ty účastníky toho hospodářského života, navázaného na rozpočet, je to velký problém, problém z hlediska veřejných financí je v tom, že velmi pravděpodobně, vzhledem k tomu, že ta odchylka je směrem dolů, z hlediska ekonomického růstu to bude znamenat větší deficit než ten, který byl naplánován, anebo alternativně dramatičtější neočekávané vlastně rychlejší snížení některých výdajů, anebo ještě v jistém případě to může znamenat neočekávané zvýšení příjmů, což je v podstatě jenom zvýšení daní. Takže těch důsledků může být celá řada, nicméně pokud nenastane hospodářská katastrofa, což zatím není, řekl bych, ten scénář číslo jedna, tak si myslím, že by to neměly být záležitosti, které by měly nějak dramaticky české veřejné finance dostat do nějaké úplně jiné kvality, než v jaké zhruba se nacházejí dnes.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Já se ještě vrátím k tomu případu tři roky starému. Tehdy byl deficit naplánován na 38 miliard korun. Potom se také říkalo, že se bude rozpočet upravovat, protože příjmy jsou nereálné. Ovšem nakonec rozpočet skončil schodkem 190 miliard. To vlastně připomíná fakt, že pokud sněmovna schválí rozpočet s tím, že se bude později upravovat, tak se vlastně vyřazuje veřejná kontrola nad výší toho schodku a ten pak může neřízeně růst. Jak se dá omezit toto riziko obecně a v tom letošním případě?

Jiří RUSNOK, člen vládní rady NERV, ředitel penzijního fondu ING
--------------------
Já myslím, že ten případ roku 2009 je přece jenom odlišný od té současné situace. Tam ta krize nastoupila poměrně z nenadání. Minimálně z hlediska té části Evropy, ve které se my nacházíme. Přece jen to bylo spojeno s tím krachem Lehman Brothers a velice rychlou reakcí finančních trhů, následně ovšem i zásahem do reálné ekonomiky. Pořád v tuto chvíli se zdá, že ta očekávání ve vztahu k té nové fázi té krize jsou mnohem kontinuálnější, bych řekl, to znamená, my tady cítíme nějakou stagnaci po krátkém oživení. A teď jenom nevíme, jestli ta stagnace přejde do recese. A i když přejde do recese, tak spíš ta očekávání jsou taková, že by vlastně ta recese měla být velmi, velmi mírná ve vztahu k tomu, co proběhlo v tom minulém případu, který jste zmiňoval. Nicméně já souhlasím s tím, že samozřejmě každá takováhle změna v průběhu toho finančního rozpočtovacího období je problém, je nepříjemná. Do jisté míry skutečně tu debatu veřejnou nad kontrolou výše toho schodku omezuje, tak samozřejmě větší rozsah úprav toho rozpočtu znamená nový zákon. To znamená, novelu zákona o státním rozpočtu, čili tam nějaký legislativní, demokratický proces prostě by proběhnout měl. Nicméně už to nebude ta plnohodnotná rozprava, která je spojena s přijímáním standardním každého ročního rozpočtu, ale zase bych to neviděl tak zásadně. To riziko tady je, o kterém jste mluvil, ale nemyslím si, že by bylo nějak o tolik vyšší.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Jaké jsou tedy nástroje, které může využít vláda, ať už česká vláda v tomto okamžiku nebo jakákoliv jiná vláda, aby se omezilo riziko, že deficit vyroste výrazně víc než je schváleno ve sněmovně.

Jiří RUSNOK, člen vládní rady NERV, ředitel penzijního fondu ING
--------------------
Tady jsou standardní možnosti. Primárně by se měly podle mého názoru skutečně soustředit na tu stranu výdajů, to znamená, všechno, co je jen trochu zbytné, by se prostě mohlo omezit, odložit v tom daném roce, což není úplně jednoduché při struktuře českého rozpočtu, kdy velká část výdajů je nějakým způsobem navázána na legislativní normy. Ale jestliže má tato vláda velmi pohodlnou většinu v parlamentu, tak při určité pružnosti by měla být schopna i pokud to bude nutné prostě změnit některé zákonné normy tak, aby prostě došlo k těm úsporám na straně výdajů. Strany příjmů se to týká vlastně obdobně. Pokud se ukáže, že by ten rozpočet skutečně eskaloval ten svůj deficit, řekněme, nad úroveň velmi zhruba, já si dovedu představit, že se zvýší deficit toho rozpočtu v rozmezí půl až jedno procento HDP, řádově patnáct, až třicet miliard. To je něco, co si dovedu představit. A za situace, že skutečně se ten ekonomický růst otočí do ekonomického poklesu a řekněme, že oproti původním předpokladům plus dva a půl najednou tady bude předpokládaný růst v uvozovkách negativní, minus jedna až minus dva a půl, tak si dovedu představit a dokonce bych považoval za možná nejlepší variantu se smířit s tím, že hold ten deficit bude vyšší o to půl až jedno procento HDP. A myslím, že by to i trhy nijak jako dramaticky neodsoudily, že by to přijaly s pochopením. Protože ty trhy si velmi dobře uvědomují, že stabilita českých veřejných financí je dána střednědobým a dlouhodobým vývojem, ne tím jednorázovým, ovlivněným takovouto výraznou externí změnou. Ale pokud by to mělo tendenci expandovat ten deficit nad tuto hranici, tak samozřejmě vláda musí zasáhnout. Myslím si, že vláda je schopna bez větších problémů si poradit s částkou do dvaceti miliard, dokonce možná bez změny zákona. Otázka potom je, říkám, kdyby to směřovalo nad tyto úrovně, tak pak by bylo nutné asi zasáhnout a možná i bohužel šáhnout k nějakému zvýšení daní, ale to jsou všechno věci, které bych samozřejmě měl někde na paměti, ale zbytečně bych jaksi s nimi nepředbíhal. Já se spíš obávám, že tady bude jistá forma takové rozpočtové ortodoxie, která může považovat za jediné správné řešení vlastně zachování toho původně plánovaného absolutního schodku. A to ve zcela nových podmínkách. A bude to jistě vysvětlováno tím, že to trhy takhle očekávají a že dostaly tuto informaci, že to musíme za každou cenu splnit. A to si myslím, že to může v krátkém a středním období napáchat více škody než užitku.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Takže pravděpodobné, že ministr Kalousek to přesně takhle zamýšlí, alespoň se v tomto smyslu prozatím vyjadřuje. A hovoří dokonce o několika úsporných alternativách, na které by měl být státní rozpočet připraven. Ty alternativy by se měly připravovat již v těchto týdnech. A použila by se ta nejvhodnější podle toho, jak by vypadala lednová předpověď vývoje české a vůbec evropské ekonomiky. Dá se tedy říci, jak by měly ty jednotlivé alternativy vypadat nebo to je předčasná otázka?

Jiří RUSNOK, člen vládní rady NERV, ředitel penzijního fondu ING
--------------------
Tak určitě můžeme přemýšlet nahlas o možných scénářích vývoje. Ten jakoby v tuto chvíli meenstreamový prostě scénář ten výrazný pokles ekonomického růstu někam ke stagnaci, čili mluvme o ekonomickém vývoji z hlediska růstu reálného HDP někde mezi nula a jedním procentem plus, to je podle mého scénář, kde v kontextu českého veřejného sektoru a veřejných financí bych možná ani nic zásadního nedělal, samozřejmě s tím, že by vláda jaksi zase obnovila své úsporné chování a snažila by se prostě maximálně kompenzovat tyto výpadky, protože to je výpadek v řádu patnácti až dvaceti miliard na straně příjmů, což je zvladatelné podle mého soudu prostě úsporným hospodařením. A pak jsou scénáře horší, kde se můžeme samozřejmě bavit o nějakém jemném rozlišování nějakého scénáře do minus, nevím, dva až tři jako za scénář ještě přijatelný a pak je nějaká katastrofa minus pět a více. Ale ta kalibrace je velmi spekulativní a vlastně myslím si, že v lednu nebudeme ještě dost dobře vědět, jak se to nakonec vyvine. A proto já bych prostě spíš to viděl dneska v těch dvou scénářích, stagnace, to je to, co jsem popsal před chvílí, a potom je pokles, kde rozsah toho poklesu bych zatím nespecifikoval. U toho poklesu je bezesporu nutné asi už potom připravovat nějaká zásadní opatření, která by se vlastně implementovala do změny toho zákona o státním rozpočtu, samozřejmě komplikace v českém politickém systému je to, že zatímco rozpočet projednává jenom sněmovna, tak ostatní zákony musí projednat i Senát. A podepsat je prezident. A to jistě bude komplikovat to rychlé přijímání nějakých změn v zákonech, které by byly nutné, jak už jsem popsal dříve. Ale mně se pořád zdá, že ty základní scénáře jsou v podstatě dva, v zásadě stagnace a potom pokles, kde ovšem je nějaký subscénář, menší pokles a velký pokles.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Dají se už v tuto chvíli vytipovat nějaké zásahy do rozpočtu, ať už do té výdajové nebo příjmové stránky, které by nakonec ten větší než třicemiliardový výpadek vyřešily?

Jiří RUSNOK, člen vládní rady NERV, ředitel penzijního fondu ING
--------------------
To se jistě dají, nicméně moje znalost detailů toho rozpočtu není taková, abych tady mohl v tomto nějak zásadně jaksi radit a bylo to seriózní. Já myslím, že ministr financí a respektive celá vláda vědí nejlépe, kde mají určité možnosti pro ten scénář, řekněme, stagnačí, kdy by to vlastně podle mě nevyžadovalo změnu zákonů, kde by prostě byli schopni ušetřit. Já to nechci předjímat. Samozřejmě ideální je, když jsou to, řekl bych, výdaje, které dále nějak zásadně nepodvazují ten ekonomický růst, zejména krátkodobě a střednědobě. Ale je to často složité to skloubit v našich podmínkách, kdy spotřební výdaje charakteru, myslím, teď sociálních transferů a dalších jsou spíše dány zákonem a jejich změna je složitější. Zatímco ty výdaje investičního charakteru jsou v tomto ohledu méně mandatorní a jakoby snadněji se na nich škrtá. Tam si myslím, že vláda si s tím poradí. U toho velkého problému, to znamená už pokles, větší pokles ekonomického růstu, kdy bude potřeba skutečně měnit asi i zákony, tak bude muset prostě vláda přijít s tím, v kterých položkách by případně omezila ty výdaje. Nebude to úplně jednoduché, protože řada těch věcí se nedá ze dne na den změnit. Prostě jestliže se rozhodne o nějaké dávce, že se má snížit nějaký sociální transfer, tak to s ohledem na ty legislativní lhůty a jaksi možnosti implementační se obávám, že by se potom spíš týkalo až roku 2013. Krátkodobě by asi spíše šly angažovat vyšší nějaké příjmy na straně daňových příjmů, kde samozřejmě, kdyby bylo hodně zle, tak si dovedu představit nějaké posuny v sazbách daně z přidané hodnoty, případně nějakých spotřebních daní. To jsou věci, které se dají poměrně rychle spustit a vlastně implementovat i v průběhu roku. U těch daní příjmových je to složitější, v průběhu roku to dost dobře nejde. Stejně tak jako u těch daní, které by si to asi střednědobě zasloužily, to různé majetkové daně typu daň z nemovitosti, převodu nemovitostí a tak dále. Takže nakonec to skončí u těch rychle mobilizovatelných kroků. Tak jako tradičně. Asi to nic zvláštní, nic nového nebude. Svým způsobem ani propouštění ve státní správě vlastně pokud to bude v průběhu roku, toho moc nevyřeší, protože se musí vyplácet odstupné. Já stále pevně věřím, že ten pokles bude spíše stagnace jenom, z hlediska ekonomického růstu. A že vlastně žádné unáhlené kroky pro ten rok 2012 nebude potřeba dělat, protož dost dobře ani je udělat nejsme schopni a neumíme.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Ještě jenom poslední dotaz k těm konkrétnostem. Když se člověk podívá na to, co dělaly východoevropské země, které byly víc postiženy tou minulou recesí, tak tam právě se zvyšovaly daně, především DPH. A snižovaly důchody, například v Pobaltí. Myslíte si, že se Česko může dostat do takové situace, že by sáhlo k něčemu tak neslýchanému v českých poměrech, jako je například snížení důchodů o pět procent?

Jiří RUSNOK, člen vládní rady NERV, ředitel penzijního fondu ING
--------------------
Já myslím, že v nejbližší době nic takového u nás nehrozí. To by skutečně musela nastat nějaká celoevropská hospodářská katastrofa. A pak by jistě i u nás musely takové věci přijít jaksi do debaty. Ale určitě se to netýká roku 2012. A to ostatní dneska prognózovat si netroufnu. Teoreticky se to nikdy nedá vyloučit. A je dobře, že jste to zmínil. Že ani tato záležitost není, řekl bych, jaksi od boha, prostě, když nejsou peníze, tak se musí skutečně šetřit. A pobaltské státy nám to velice dobře předvedly. Ale myslím si, že k tomu máme hodně daleko. Kdyby bylo hodně zle, tak určitě nejprve se prostě zastaví valorizace, to je první krok, která v podstatě běží automaticky. A určitě by i jakákoliv vláda s ohledem už na tu sociální citlivost a politickou právě jaksi citlivost, senzitivitu tohoto kroku by asi toto velmi, velmi zvažovala. Takže myslím si, že to je něco, co u nás připadá do úvahy jen velmi teoreticky, kdyby se skutečně Evropa prostě ekonomicky začala hroutit a mělo to fatální dopad na české veřejné finance. Ale nemyslím si, že to je něco, co je, pravděpodobnost v tuto chvíli, takovýchto vývojů, takovéhoto vývoje vidím jako naprosto minimální. A to spíš střednědobě.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Vysvětluje člen vládní rady NERV Jiří Rusnok. Naposled vycházel státní rozpočet z nereálných příjmů v roce 2009 a tehdy se proti očekávání jeho schodek zvýšil o 150 miliard korun. S přáním, ať se stejný příběh neopakuje v roce 2012, se dnes loučí magazín Zaostřeno na finance, který Český rozhlas 6 připravuje společně s Aktuálně.cz. Techniku měla na starosti Valerie Racmanová a od mikrofonu se loučí Petr Holub.

ČRo 6, 9.11.2011