Rozhovor s Jiřím Rusnokem: Od začátku nového roku odstartuje nový důchodový systém

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Začíná pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Pokud možno ničím nerušený poslech vám přeje Petr Hartman. Od začátku nového roku odstartuje nový důchodový systém. Od toho starého se bude lišit především tím, že lidé budou moci vstoupit do takzvaného druhého pilíře. Znamená to, že budou moci na penzi spořit v některém z fondů a budou k tomu moci využít část prostředků, které platí na sociální pojištění. Zároveň k této sumě budou muset přidat další peníze, takzvaně ze svého. Pokud se jim uložená částka patřičně zhodnotí, mohou v důchodu pobírat více peněz než kdyby zůstali pouze u takzvaného systému průběžného, jak je tomu dosud. Pochopitelně záleží na nejrůznějších okolnostech, zda se jim to vyplatí. Zároveň mohou i nadále využívat již existující systém penzijního připojištění se státní podporou. Možností existuje hned několik. Otázkou zůstává, jaká kombinace může člověku zajistit slušný příjem v penzi. Také o tom uslyšíte v dnešním Studiu STOP.

Ve studiu vítám Jiřího Rusnoka, předsedu představenstva ING penzijního fondu a také hlavního ekonoma Československé obchodní banky Martina Kupku. Takže dobrý den.

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
Dobrý den.

Martin KUPKA, hlavní ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Dobrý den.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když budeme hovořit o změnách v důchodovém systému, tak bychom asi měli začít tím, že sice začíná platit takzvaná důchodová reforma, ale pro stávající důchodce i pro ty, kteří tam zamíří ve velmi krátké době, se nic zásadního nemění. Jiří Rusnok.

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
Ano, je to tak, jak říkáte. Důchodová reforma obecně je o budoucích důchodcích. To znamená o důchodcích, kteří přijdou za desítky let do tohoto stavu daného věkem. A i v našem případě by se neměla nijak dotknout stávajících nebo důchodců, kteří přijdou brzy do důchodu. Ale samozřejmě důchodová reforma je také o tom, že se dělají velmi výrazné parametrické změny v prvém pilíři. A ty se samozřejmě dotýkají nás všech, kteří ještě v důchodu nejsme. A tím jsme tedy nějakým způsobem konfrontováni v podstatě trvale.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když bych zůstal u toho současného systému průběžného, tak může vzniknout takový dojem, že se dělá důchodová reforma proto, aby se pomohlo tomu průběžnému systému. Ale toho se to v dohledné době nijak nedotkne. Znamená to, že ty deficity, které tam jsou, se tímto způsobem nijak v té dohledné době neřeší? Martine Kupko.

Martin KUPKA, hlavní ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
No, ono zpravidla když provádíte penzijní reformy, tak to bývá tak, že naopak v tom krátkém horizontu jsou veřejné finance zatíženy ještě více než by byly bez provádění té reformy, protože obvykle nějaké prostředky z toho státního systému, průběžného systému se ztratí. V tomto případě ty tři procentní body, které by lidi odváděli jinak všichni do státního systému, tak začnou převádět do druhého pilíře. Ale z hlediska dlouhodobého, a já úplně souhlasím s tím, co říkal pan Rusnok, že důchodová reforma je především něco, co musíme provádět vzhledem k demografickému vývoji v dlouhém časovém horizontu už jenom proto, abychom byli schopni udržet jakž takž vyrovnané veřejné finance. Tak proto děláme důchodovou reformu, ne kvůli tomu, abychom nějak velmi rychle ulevili rozpočtu.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Ale když se hovoří o tom, že se bude neustále klást důraz na ten první pilíř, na ten průběžný systém, a ten už je v deficitu desítek miliard korun a není příliš perspektiva, že by se to nějak zásadně otočilo, dá se říci, že podstata se nijak zásadně nemění. Že stále se budou hledat peníze, které by bylo potřeba dodat do toho průběžného systému, nebo se bude řešit to, že lidé budou chodit stále později do důchodu, aby pobírali určitou jenom dobu ten důchod případně a tak dále?

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
Podstata se ani v zásadě změnit nějak radikálně a krátkodobě nemůže. Protože podstatou penzijních programů v tom nejobecnějším slova smyslu všude na světě je vždycky to, jak dostat k seniorským již neaktivním generacím potřebné množství zboží a služeb, které k jejich životu potřebují. A to vždycky bude úkol, který bude naplňován nějakým přerozdělením od té stávající aktivní generace, myslím aktivní ve smyslu ekonomickém. A v podstatě jsou jenom dva základní způsoby, jak to udělat. Jeden je ten, že ti pracující rovnou část svého výdělku jaksi odevzdávají na tento účel formou u nás například takzvaného sociálního nebo důchodového, chcete-li, pojištění. Anebo druhá varianta je ta, že pracující si v době své ekonomické aktivity část své spotřeby odkládají do budoucna. A v tom budoucnu, to jest v tom důchodu potom s ní žijí. Čili kombinujete vždy jenom tyto dva modely financování té potřebné části celkové spotřeby zboží a služeb ve společnosti. Na tom se nic nezmění ani do budoucna. Jde o to, jaká váha bude těch jednotlivých způsobů financování. My jsme zvláštní zemí v tom, že u nás dnes, když se podíváme na statistiku rodinných účtů, a je to logicky vysvětlitelné samozřejmě historií, 98 a více příjmů naprosté většiny českých důchodců pochází z toho jednoho jediného zdroje, to jest z toho prvního pilíře. V normálních zemích, v zemích s kontinuálním vývojem, byť jsou třeba výrazně orientovány na ten průběžný systém, jako jsou kontinentální země Německo, Rakousko, je ten poměr tak 85 ku 15. Samozřejmě ve prospěch toho průběžného, ale přece jen těch 15, 20 procent pochází z různých forem úspor na stáří. A jedním z úkolů té reformy je, udělat ten náš systém méně zranitelný. Protože jestliže máme 98 procent příjmů jenom z jednoho zdroje, tak vlastně ty budoucí důchodcovské generace vystavujete značnému riziku. Byť se zdá, že ten státní systém je to nejjistější, nejpevnější. Ale jak nás jaksi realita posledních měsíců a let přesvědčuje, ani stát není nedotknutelná modla, která má vždy peníze. Ta má jenom ty peníze, které vybere od svých daňových poplatníků.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Tomu já rozumím. Ale já jenom poukazuji na to, že i do budoucna systém má být založen především na tom prvním pilíři, na tom průběžném systému, to znamená na výplatě penzí od státu, když to zjednoduším. Ten takzvaný druhý nebo třetí pilíř jsou svým způsobem doplňkové a záleží na lidech, zda dobrovolně se pro něj rozhodnou nebo ne. A z toho, co vy říkáte, pak by to řešení bylo takové, že lidé budou čím dál více v aktivním věku platit do toho průběžného systému, nebo tam bude méně peněz na více lidí, a tím pádem do budoucna ty důchody budou nižší. To pak je otázka, jakým způsobem ti lidé v té penzi budou žít, protože teoreticky pak nebudou mít peníze a záleží na tom, jakým způsobem se to bude řešit.

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
To je, podívejte se, těch forem moderace, protože žádná z těch opatření není totálním řešením. Totální řešení by bylo asi velmi nehumánní. Těch forem moderace toho problému je řada. My je aplikujeme. Jedna z nich je posouvání toho důchodového věku z toho prvního pilíře stále k vyšším věkovým ročníkům. Čímž vlastně upravujete ten poměr těch plátců a příjemců. Protože kdybyste to neměnil, tak by se vám samozřejmě ten poměr značně posunul v neprospěch těch plátců a musel byste buď radikálně zvýšit to zdanění, čili to takzvané pojištění. Anebo snížit důchody. Nic jiného dělat nemůžete. Čili toto se u nás děje. Samozřejmě to se poukazuje na deficitní účet důchodový. Ten důchodový účet, to je virtuální záležitost. My nemáme žádný oddělený systém nějakého speciálního fondu. Což je dobře. A ten důchodový účet společnosti, která má zralou demografii, to znamená má už poměrně početné skupiny seniorské, nemůžete ufinancovat jenom zdaněním pracujících. To neumí nikde na světě. A i u nás tudíž tím takzvaným deficitem to dofinancováváme z jiných zdrojů. Tento podíl poroste. Ten nutně poroste, protože alternativou k tomu je jenom buď dramatické zvyšování toho pojistného, což by podle mě zahubilo formální trh práce téměř. Anebo pak radikální snižování důchodů, což také nedává příliš dobrý výsledek celkově a není to možné prakticky i z politických důvodů. To, že k tomu doplňujeme ten, ty další pilíře, by mělo, jak jsem řekl, jednak nějakým způsobem zmírnit tu závislost jenom na tom státním pilíři. A pro ty mladé generace, které by se do toho měly zejména zapojit, by to mělo znamenat, že do budoucna už nebudou totálně závislé na tom prvním pilíři a ten první pilíř bude mít určitou úlevu v tomto směru, že už jim nebude platit ten 100 procent toho dnešního důchodu, ale že budou platit o něco méně, řádově o 10 procent, když půjdou do druhého pilíře. Tak také řádově o těch 10 procent pak dostanou nižší ten důchod z toho státního systému a budou ho mít naspořený v tom druhém pilíři.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
To byl Jiří Rusnok. Podle Martina Kupky znamená to, že i když se vymýšlí nejenom u nás, ale i ve světě nejrůznější způsoby důchodové reformy, tak že ten problém zůstává ve stárnutí populace a v tom, že na ty důchody by stát takzvaně potřeboval čím dál tím více peněz a neví, kde je sebrat?

Martin KUPKA, hlavní ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Přesně tak. A já si myslím, že základní problém je opravdu v nepříznivém demografickém vývoji. Ten státní pilíř nemůže utáhnout z důvodů, které pan Rusnok před chvílí uváděl to, aby důchodci mohli žít na nějakém rozumném životním standartu. Aby udržel se poměr průměrného důchodu k průměrné mzdě. A co je potřeba je, aby se dostalo do systému důchodového zabezpečení nikoliv státního, ale obecného, těch prostředků, které potom budou sloužit k udržení životní úrovně důchodců, aby se tam dostalo víc peněz. A je možné k tomu lidi buď nutit tím, že zavedete druhý pilíř třeba ne jenom dobrovolný, ale povinně, anebo je nějakým způsobem přimějete k tomu, aby více než dosud si na důchod šetřili. Je fakt, že u nás lidé si šetří na důchod ve třetím pilíři, ale když se podíváte na to, jaké objemy jsou naspořeny a kolik jim potom efektivně budou vynášet tyto penzijní úspory, přilepšení k důchodu, tak vidíte, že to žádné ohromující číslo nebude. Jinak samozřejmě, co hrozí, se obávám, pokud stát ty prostředky nevymůže "násilím" jakýmsi zákonným opatřením, ani nepřesvědčí lidi k tomu, aby si sami dobrovolně na stáří šetřili, tak při té demografické situaci jaká je a stárnutí populace, tak během těch několika dekád budou růst politické tlaky ze strany těch budoucích důchodců, aby si zvýšili svoji životní úroveň navzdory tomu, že nebudou mít naspořené prostředky a státní důchod jim ty prostředky nedoplní na dostatečnou úroveň. To znamená, že by nás mohlo čekat další zvyšování zadluženosti nebo nějaké jiné nepříjemné momenty s tím spojené.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Tím jsme u toho, že ty problémy, které chce řešit současná změna v České republice, tak jsou založeny ta řešení na bázi dobrovolnosti. To znamená, že není povinný vstup do druhého pilíře. Záleží na tom, zda se člověk rozhodne nebo ne. Je pravděpodobnost, že to nebude masivní zájem o vstup do toho druhého pilíře. Že to bude spíše méně než třetina lidí. A tím pádem dvě třetiny lidí dál zůstanou v tom průběžném systému. Pokud by ten systém se vyvíjel nějakým nepříznivým způsobem a nezajistila alespoň základní minimum pro lidi pak v penzi, tak jsme u toho, že by mohlo dojít k nejrůznějším tlakům k takzvanému morálnímu hazardu. A pak by asi se dalo představit, že ti, kteří si spořili, tak na tom budou nakonec stejně jako ti, kteří si nespořili. Takže není zásadní problém v tom, že ta změna je dobrovolná? Jiří Rusnok.

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
Ano, je. Je to zásadní problém. Když se podíváte na to, co doporučovaly různé odborné komise, tak všechny jednoznačně zdůraznily, že ten nový druhý pilíř má být povinný pro specificky vymezené věkové skupiny, to znamená v podstatě pro ty mladší věkové ročníky. A je to úplně logické. Je to prostě věc, která se dá snadno odvodit například z toho, když se podíváte na první pilíř. První pilíř je taky povinný a nikoho to nepřekvapuje. Kdyby byl nepovinný, což si teoreticky jistě lze představit, tak prostě tady mimo jiné je obrovský problém v tom, že prostě, to jsou zase empiricky dokázané záležitosti. Jistá část společnosti je prostě dlouhodobě nezodpovědná. Prostě nemyslí na to, co bude za 20, 30, 40, 50 let. A tito lidé by se prostě nepojistili takzvaně, neplatili by nic a řekli by, mě to nezajímá, já si to zajistím sám. Ale samozřejmě na konci života, protože jen pro posluchače 90 procent lidí se důchodu dožije u nás. Žen více než 90 a mužů o něco méně než 90. Takže naprostá většina. A potom musí z něčeho žít. Když vememe, že v průměru v Česku se žije v důchodu zase unisexově vzato, čili průměr ženy - muži, kolem 20 let, tak při velmi jednoduché matematice potřebujete zhruba 2 miliony, více, spíše 2,5 milionu korun k velmi prostému životu materiálně vzato, abyste prostě těch 20 let přežil. Jo, čili to jsou prostě velké peníze, když to násobíte počty lidí. A prostě ty peníze někde musí vzít se. Čili ano, ta nedobrovolnost, respektive ta dobrovolnost dnes stávající je podle mě jedna z fatálních chyb prostě toho systému, protože on má být jenom doplněním toho základního sociálního zabezpečení provozovaného na průběžném financování, ničím jiným není. To není žádné nové dobrovolné penzijní připojištění. To už tady máme. To je pro ty, kteří vydělávají víc, chtějí si zabezpečit víc, mají jiné preference, to je v pořádku. Ale prostě my jsme chtěli konečně změnit nějakým způsobem strukturu financování alespoň mírně toho základního zabezpečení. A při této konstrukci systémové se domnívám, že toho cíle nebude bohužel dosaženo. Navrhovali jsme i alternativu ještě v NERVu, která byla mezivarianta používaná ve světě, to byl takzvaný automatický vstup. Dám příklad. Máte systém, kde každý v odpovídající věkové skupině je automaticky zapsán a má pouze nějaký čas, třeba rok, dva na to, že může aktivně říct, já nechci být účasten. To se používá ve Spojených státech ve druhém pilíři, na Novém Zélandu, ale i v mnoha dalších zemích tenhle ten model funguje. Obvykle 85 procent lidí v tom zůstane.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Podle Martina Kupky, jaký potom má smysl vznik takzvaného druhého pilíře, když zde už máme dobrovolné důchodové připojištění se státní podporou, zda nebylo lepší než vytvářet druhý dobrovolný systém nějak zkvalitnit ten stávající, například nějak zvýšit státní podporu nebo nějak změnit podmínky, aby to víc motivovalo lidi dobrovolně vstupovat?

Martin KUPKA, hlavní ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Já si myslím, že je pravda, že tak, jak důchodová reforma byla schválena a vstoupí do života, tak má daleko k dokonalosti. Určitě ty rozdíly mezi třetím a druhým pilířem mohly vypadat jinak. Já bych se přidal k tomu, co zaznělo, že si myslím také, že ten druhý pilíř měl být povinný. A potom byste měl už rázem rozdíl mezi třetím a druhým pilířem poměrně výrazný. Ale současně, když jsem řekl, že podle mého názoru ta reforma má daleko k dokonalosti, tak si myslím, že je dobře, že projde. Nechtějme hned mít úplně dokonalý výsledek. Víme, kolik let to trvalo než vůbec politické strany byly schopny dojít k nějakému kompromisu. Berme to jako první krok, který když bude platit legislativně, tak je to něco, s čím se dá potom pracovat dále. A je to lepší si myslím než to zamést někam pod stůl, říct, že to není dokonalé a začínat od nuly znova. Jak se bude dále vyvíjet politická situace, jak se k té reformě penzijní postaví příští vláda, to je samozřejmě otázka. Buďme rádi za to, že byť nedokonalá, tak alespoň nějaká penzijní reforma bude provedena. Už proto, protože si myslím, že díky ní si třeba i lidé, kteří si vůbec neuvědomovali nebo nepřipouštěli otázku potřeby zabezpečit se na důchod, tak z různých stran jsa bombardováni médii a státem, tak se nad tou otázkou zamyslí. I když třeba nevstoupí do druhého pilíře, tak třeba začnou o něco více spořit ve třetím pilíři. A jak říkám, tam jde hlavně o to, aby se do systému dostalo víc peněz a není až tak fatální, jestli přes první, přes druhý nebo přes třetí pilíř.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Tady je problém v tom, že lidé, kteří se nad tím zamýšlejí a kteří počítají s tím, že se potřebují zabezpečit na stáří, tak to mohou řešit jiným způsobem. Nemusí pouze přes penzijní fondy, ať už v druhém nebo třetím pilíři. Mohou si spořit jiným způsobem. Samozřejmě v tom druhém pilíři je ta výhoda, že mohou část těch prostředků z toho sociálního pojištění přesměrovat tam, takže nebudou muset platit do toho průběžného a bude to, když to zjednoduším, určeno pro ně. Ale tam je otázka u toho druhého pilíře, jak dlouho budou platit ta pravidla, protože politici hovoří o tom, že je mohou změnit. Přitom vstup do toho druhého pilíře je nevratný, protože z něj vystoupit jen tak nelze. Možná to bude nejlépe vědět Jiří Rusnok. Záleží také na tom, kolik lidí tam vstoupí, aby ten systém měl nějaký smysl, aby lépe fungoval?

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
Optimální by bylo, kdyby byl povinný a povinný by měl být podle mého názoru pro specificky vymezené mladší věkové skupiny, čili od těch nově příchozích na trh práce po, řekněme, 35 let. To je jedno, 30, 40. To je věc už spíše technická. Nicméně souhlasím s tím, co říká kolega Kupka, že nic lidské není dokonalé a že je dobře, že reforma startuje. Vždycky se dá zlepšit. Dá se také zničit samozřejmě. A teď v podstatě bude na nás, jaksi na občanech a na našich reprezentantech, kteří budou za to zodpovědní, zda půjdeme tou či onou cestou. Já považuju za poměrně nešťastné, pokud skutečně opozice přistoupí k tomu, že začne jakoby "ty kola dějin", teď v uvozovkách dvakrát, "otáčet zpátky". Protože v té oblasti takovýchto dlouhodobě fungujících působících systémů to vždycky působí velkou paseku a vytváří to nové nespravedlnosti a problémy. To, že se ze systému nedá vystoupit, tady se dovolávám toho, co už jsem řekl. Z prvního pilíře taky nemůžete vystoupit. To je prostě součást nějaké společensky dohodnuté solidární koncepce, kdy v nějakém příslušném věku a statusu ekonomickém jsem povinen se toho zúčastnit. To bych asi ...

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Já jsem to myslel z toho úhlu pohledu, že lidé, když zvažují, zda tam vstoupit, že to bude také jeden z faktorů, který budou zvažovat. A že když se přidají ty ostatní, že je to může odradit, ta nejistota ...

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
Ale tady je třeba právě lidem vysvětlovat, a v tom samozřejmě vláda udělala strašně málo, je třeba vysvětlovat, že toto je doplněk stávajícího sociálního zabezpečení, který má jeho odolnost v čase vzhledem k demografickému a jinému vývoji prostě zlepšit, jo. Čili to není žádný nový finanční nástroj, který si můžete na tom trhu vybírat v té samoobsluze, co se vám líbí. To je prostě něco specifického. To by nemělo konkurovat si jakoby s jinými dobrovolnými nástroji, kterých je jistě celá řada. Ale ty mají jiné účely. Ty mají sloužit pro lidi, kteří potřebují něco víc než je to základní zabezpečení spojené se státem. Ta nedohoda nad nějakým generelním směrem společenská, to je prostě neštěstí. Nicméně nejsme v tom sami, bohužel je to, bych řekl, mainstream ve světě. Jsou jen ostrovy pozitivní deviace, kde dohoda je, těch zemí několik je. A bohužel ten zbytek jde tvrdohlavě hlavou proti zdi, protože to, co už říkal Martin Kupka, já tvrdím, že jsou tady jenom dvě velké výzvy, zejména před Evropou, ale možná spíše celým vyspělým světem. Ta velká je, větší možná je stárnutí populace, a to není jen o důchodech. A ta druhá je ekologie. Žádné jiné výzvy já pro moderní demokracii prostě nevidím. Zásadní. A jestliže k jedné z těch výzev se stavíme jako tak benevolentně, že si to budeme měnit tak nějak konjunkturálně, jak se komu zrovna líbí, to je nepochopení vývoje a je to neštěstí.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Vy jste představitel jednoho z významných penzijních fondů a právě vy jste oznámili, že se druhého pilíře nezúčastníte, že je v něm celá řada právě neznámých z hlediska budoucnosti. Jak to může ale motivovat lidi k tomu, aby oni do toho vstupovali. To jsem myslel právě tu nemožnost vystoupení, že tam se mohou zásadním způsobem měnit podmínky, které mohou pak z toho výhodného systému udělat relativně nevýhodný.

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
Já tomu rozumím. Já lidem nevyčítám tu jejich nejistotu. Protože oni dostávají velmi nejistotu budící informace, že jo. Lidé se rozhodují podle informací. A ty informace, které se na ně valí, jsou informace, které je znejisťují. A ty samozřejmě tu základní elementární jistotu musí dávat zákonodárci. Musí dávat politická reprezentace. My jako firma, která mimo jiné působí v této oblasti, v tomto směru plníme jen státní objednávku. Státní zakázku. My se ucházíme o státní zakázku a my jsme si vyhodnotili čistě jenom my jako jedna firma, že o tuto státní zakázku se nebudeme ucházet. Protože stejně tak jako když se ucházíte o stavbu dálnice nebo PPP projekt, a to je svého druhu PPP projekt, tak prostě posuzujete všechna rizika, jo. Tak jak je posuzuje ten objednavatel, tak je posuzuje samozřejmě ten dodavatel. A my jsme posoudili toto riziko jako příliš velké pro nás vzhledem k okolnostem, které to doprovází.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Všechna rizika budou také zvažovat ti zodpovědní občané, kteří uvažují o vstupu do druhého pilíře. Těm, kterým už bylo 35 let, tak na to rozhodnutí budou mít první půlrok příštího roku. Pak musí udělat ten nezvratný krok. Podle Martina Kupky, co při tom rozhodování by mělo hrát důležitou roli? Protože objevují se nejrůznější výpočty, pro koho je to výhodné, není. Ale ty se velmi zásadně liší. A je fakt, že jsou založeny na určitých předpokladech, jakým způsobem například se bude vyvíjet výše penze v tom prvním pilíři, jak se dá očekávat zhodnocení u těch fondů a tak dále. Takže tam je celá řada neznámých.

Martin KUPKA, hlavní ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Tak, já myslím, že spočítat s jistotou se to nedá nikdy. Vždycky vycházíte z nějakých předpokladů modelových. Už proto si myslím, aby byly posluchači vždycky obezřetní, pokud za nimi někdo přijde a teď jim tam začne ukazovat různé grafy a říkat jim, kolik vydělají za 20 let. Prostě to tak může být a být to nemusí. Ale pokud budeme vycházet z toho, že situace světové ekonomiky se bude podobat trochu té, jakou známe, řekněme, z druhé poloviny 20. století, pokud budeme věřit tomu, že jsou investiční instrumenty, které dokáží zhodnotit investici víc než státní dluhopisy, tak si myslím, že bude platit, že výhodnější obecně bude účastnit se druhého pilíře tím více, čím je věk vašeho vstupu do toho druhého pilíře nižší. To znamená čím déle jakoby v tom druhém pilíři budete. Protože pak je šance, že výnosy těch výnosnějších instrumentů přes to delší období, byť budou třeba kolísat z roku na rok, tak akumulovaná hodnota by mohla být lepší než pokud byste volili nějaké velmi konzervativní investice. A druhý faktor je faktor vašeho příjmu, protože ten stávající systém průběžný, a to se dá snadno ukazovat, vlivem toho, jak jsou lidé de facto daněni do tohoto příjmu, tak je méně výhodný pro vysokopříjmové kategorie než pro nízkopříjmové. Já se vrátím k tomu, co říkal pan Rusnok. Ono to je v pořádku, že to tak je, protože ten systém je solidární ze své definice. Ale vy jste se mě ptal, pro koho to bude výhodnější více, pro koho méně ...

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Takže když člověk odhadne, že během dalších 20 let bude mít neustále slušný nebo vyšší a vyšší příjem ...

Martin KUPKA, hlavní ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Pokud budete mít, řekněme, a teď se nechci dopustit nějakého doporučení. Pokud budete patřit k těm, kdo mají zřetelně nadstandardní příjmy a jste mladý, tak si myslím, že je pro vás vstup do druhého pilíře, se všemi těmi otazníky, nevíme, jak bude ten druhý pilíř za dva roky vypadat, nevíme, jak se k němu bude chovat stát, nevíme opravdu ani to, jak se bude vyvíjet evropská ekonomika, takže těch nejistot je tam mnoho, ale jak jsem říkal, za předpokladu nějakých podmínek, které známe, řekněme, z té druhé poloviny 20. století, tak pro ty vysokopříjmové kategorie a mladší ročníky by měl být ten druhý pilíř nebo vstup do druhého pilíře ve finále výhodnější než zůstávat v pilíři průběžném.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když si člověk bude věřit, že dalších 20 nebo 25 let bude mít ty vyšší příjmy.

Martin KUPKA, hlavní ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Ano, samozřejmě.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Jiří Rusnok.

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
Já bych souhlasil a ještě bych to doplnil, že není to fatálně závislé jenom na těch vyšších příjmech. Já bych řekl, že obecně pro mladší věkové kategorie je to správné rozhodnutí, na kterém nemohou prodělat. Vycházím z toho, že oni tím si vytvářejí budoucí situaci svého důchodového zabezpečení mnohem lépe diverzifikovanou než je ta dnešní. Oni prostě budou mít část svého důchodu odpovídající svým soukromým de facto úsporám na jejich individuálním účtu. A to jim nikdo nemůže vzít, dokud tady bude nějaký právní stát, tak prostě jsou to jejich peníze.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Ale v Maďarsku je například právní stát a tam ty peníze byly využity jiným způsobem.

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
Já bych o tom pochyboval, jestli v Maďarsku funguje právní stát. To si dovolím vyjádřit. Protože jestliže ústavní soud dostane okleštěny pravomoci ve smyslu, že se nesmí zabývat věcmi sociálními, ekonomickými, daňovými do té doby, dokud Maďarsko se nevrátí svým dluhem pod 60 procent HDP, tak se na mě nezlobte, to není právní stát. Jo, čili maďarský příklad považuju za extrémní. A nepředpokládám, že by v české realitě nastal. Nastat může to, co se děje na Slovensku ...

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
A stalo se to tak v členském státu Evropské unie, ve střední Evropě ...

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
Bohužel, bohužel. Tomu já jako nepolitik dodávám pouze bohužel. Mě to překvapuje, jo. Ale je to tak. Notabene tam samozřejmě ten maďarský příklad bychom museli do detailu, oni jakoby za to dostali slib, že jim bude vyplacen plný státní důchod. Čili oni de facto jakoby nebyli obráni o peníze a za něj dostali formu příslibu nějakou ekvivalenci. Ovšem my si samozřejmě jako lidé poučení asi o tom něco můžeme myslet. Co asi za tím státním příslibem jednou může být. To je jiná věc. Rozhodně žijme tedy v iluzi, že zůstáváme v právním státu. A potom ty peníze, které ten člověk má v tom druhém pilíři, ať se bude dít cokoliv tady, tak jsou jeho. Podle všech právních analýz od prvního momentu, kdy tam přistanou na tom účtu, je to jeho soukromý majetek. Čili i kdyby, nedej bože, se musely přesouvat potom někam jinam, tak pořád jsou to jeho peníze, které se mu prostě neztratí. U těch mladých je to důležité ještě proto, že pro ně ten příslib, co jednou dostanou ze státního důchodu, je velmi vzdálený. A všichni víme, že vzhledem k demografii prostě dostanou méně než je jim dnes slibováno. Tudíž to porovnání se nesmí dělat mechanicky. Pouze s tím, že někdo si vypočte, aha, tolik dostanu důchod z prvního pilíře. Ano, ale za předpokladu, že půjdu zítra do toho prvního, do toho důchodu starobního z prvního pilíře. Ale je-li mi 30 let, tak do něj půjdu za 35 let. Takže souhlasím a dodávám jenom, že myslím si, že pro mladé lidi cirka do těch 35, 40 je to téměř vždy výhodné.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
V současné době stále ještě možná doznívá v lidech určitá nedůvěra svěření financí investičním fondům nebo důchodovým fondům. Tam jsou dva pohledy. Pokud budou přísně sešněrovány pravidly, tak to zhodnocení může být velmi malé a není dostatečně atraktivní. Pokud ta pravidla jsou volnější a ty možnosti zhodnocení jsou lepší, tak tam samozřejmě nastupuje vyšší riziko. Jak je to tedy podle vás vyváženo, aby, jak vy jste říkal, ty peníze, které si spoří v těch důchodových fondech, vlastně nepřišly vniveč. Protože asi s nimi ty fondy budou pracovat, aby ty peníze zhodnotily.

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
Především platí to, že ty peníze nejsou v žádném momentě penězi té správcovské společnosti. Ta správcovská společnost je spravuje na základě jakéhosi pověření od toho klienta. A v každém momentě je stále jejich vlastníkem ten podílník toho fondu, to znamená ten účastník. To je sice formálně právní jaksi záležitost, nicméně velmi důležitá. Vůbec bych ji nepodceňoval. Tento model investiční správy je vyzkoušený ve světě po desítky let. I u nás má dvacetiletou v zásadě téměř historii. A funguje velmi spolehlivě. A v zásadě nedochází k tomu, že by, že by jaksi došlo k nějaké defraudaci, nebo nějakému prostě zneužití těch peněz těch účastníků. Samozřejmě, že když si vyberu velmi rizikový typ investice a vyberu si ty "nejagresivnější" portfolia v nějakém dynamickém fondu akciovém, tak musím počítat s volatilitou hodnoty té své úspory. Těch svých tedy uspořených peněz. Jo, to znamená může mi hodnota klesat samozřejmě v závislosti na tom, jak klesá hodnota těch podkladových aktiv. Podle toho se musím orientovat. Je-li mi 50, tak asi musím být opatrný, nakolik chci investovat tyto prostředky pouze tímto způsobem a nakolik se smířím s nižším výnosem pravděpodobným, ale přece jen nějakou větší bezpečností a půjdu do nějakých investic. Takže do nějakých konzervativnějších investic. Takže musí každý zvolit tam nakonec zákony jsou velmi přísné, každý bude muset vyplnit dotazník investiční, čili sdělit ty své znalosti toho problému, preference, podle toho by mu mělo být nabídnuto to výsledné portfolio. Takže já myslím, že po té stránce bezpečnosti investování je to ošetřeno kvalitně, je to standardní řešení. Vyzkoušené ve světě, vyzkoušené všude kolem nás. A když se podívám kolem sebe do těch zemí, které už se pustily do reforem, neslyšel jsem o tom, že by nějaké fondy takzvaně krachovaly a prostě peníze lidem nezhodnotily nebo něco takového. Ano, pokud jsou svázány nějakou krátkodobou garancí, tak samozřejmě nebudou zhodnocovat ty peníze nijak extra, jo. Ale pokud nejsou, třeba polské penzijní fondy nejsou, tak zhodnocují velmi slušně a vydělávají těm lidem reálné peníze. Takže tady si myslím, že žádná obava dramatická v tomto směru není na místě. A ta fatální nedůvěra vůbec vůči jaksi vlastně, to je totální nedůvěra vůči finančnímu světu. Té rozumím obecně. Na druhou stranu dokud ta společnost se bude řídit tím, že používá peníze jako jaksi zdroj uchování hodnoty a mimo jiné platební prostředek, tak se s tím nějak budeme muset vyrovnat, no.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když jsme právě u té nedůvěry, tak tam možná také se objevují takové ty námitky toho, že když člověk svěří určité finance nějakému fondu, tak samozřejmě to není zadarmo. A nakolik například jsou obavy, aby mu tu výnosnost sníží to, že bude muset něco tomu fondu platit za to, že vlastně mu ty peníze spravuje, zhodnocuje a podobně. Martin Kupka.

Martin KUPKA, hlavní ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Tak, samozřejmě žádná služba nebývá zadarmo, takže ani v tomto případě nebude ten fond poskytovat své služby zdarma. Na druhou stranu jsou nějaké limity, za které nelze jít. Koneckonců funguje i konkurence mezi, mezi fondy. Ale myslím si, že jedna věc je dobré, aby na ni nezapomínali budoucí investoři, že díky tomu, že své prostředky vloží do fondu a nespoří si je a neinvestují si je sami, tak se mohou nadít mnohem lepšího rozložení rizika těch investic, mohou si sáhnout na takové investice, které by díky třeba i zase omezenému množství prostředků, které sami mají k dispozici, si nikdy pořídit nemohli. Takže oni sice na jednu stranu je pravda, že tomu fondu zaplatí, na druhé straně dosáhnou lepší kvality, lepšího rozložení, menšího rizika. A i toho, že někdo bude nejenom nad těmi jejich prostředky samozřejmě, ale nad prostředky celé té skupiny investorů do toho kterého fondu bude sedět od rána do večera a přemýšlet, jak ty prostředky zhodnotit. Na což běžný člověk, který musí chodit do zaměstnání, nemá čas a nemá na to ani kvalifikaci.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
V souvislosti právě se vznikem druhého pilíře důchodové reformy se hodně kritizovalo, alespoň například z úst odborů to zaznívalo, nebo představitelů odborů, že je to krok zbytečný a že je dělaný hlavně proto, aby na tom vydělaly ty různé penzijní fondy. Nakolik podle Jiřího Rusnoka za stávajících podmínek je to lukrativní byznys pro ně? Protože se neočekává masivní vstup lidí do toho druhého pilíře.

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
No, podle mého názoru je to charita. V tuto chvíli z hlediska českých penzijních správcovských společností to vypadá spíše na charitu. A už to, co říkali tehdy kritici a odbory asi v čele, tak bylo prostě, to je krásný symbol, že jo, v Čechách, když někomu řeknete, on chce na vás vydělat, tak se z toho udělá úžasný politický symbol. Prostě při té regulaci, která na to je nasazena, zejména regulaci cenové, protože jsou tam velmi striktně stanoveny právě limity poplatkové a velmi striktně stanoveno jaksi rozmezí těch poplatků, nemůžeme si žádné poplatky vymyslet nové, přidat k tomu, nic prostě, tak je to po, pokud ta investice nebude dlouhodobá, tak bohužel ti investoři jsou ve velkém riziku, že o část svých investovaných peněz přijdou. Ty poplatky, které jsou ve druhém pilíři jsou tak nízké, že prakticky je nenajdete kolem nás v podobných zemích tak nízké poplatky nenajdete. Rozhodně ne na začátku nikdy takhle nízké nebyly. Takže v tomto ohledu ti kritici nemají pravdu. Nemají pravdu. A někdy to tak vypadá, jako že stát tyhle věci dělá zadarmo. Víte, stát kdyby měl ty peníze investovat, reálně, ne jenom, že přijme a vydá, což je dnešní průběžný systém, který je o něčem jiném, a někdy slýcháme srovnání, že to stojí 1,5 procenta vybraných peněz, kolik za to chtějí ty správcové, to srovnáváme hrušky s jablky. Protože je něco jiného se starat dlouhodobě o peníze, které musíte investovat a uchovat jejich hodnotu, což není dneska vůbec jednoduchá věc. Ale něco jiného je vybrat peníze a zítra je rozdat. V tomto ohledu ta kritika je nefér a je i neodborná.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Ono to totiž mohlo působit tak, že těm fondům budou přihrávat ta tři procenta, která se vyvedou z toho průběžného systému. Ale zde už to zaznělo, to jsou peníze těch, kteří si spoří a fondy nevydělají ani na tom zhodnocení, ale vydělají pouze na těch poplatcích. Nebo na něčem jiném?

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
Tam je sice poplatek ze zhodnocení, ovšem to zhodnocení je definováno velmi přísně na bázi v podstatě jaksi historicky nejvyššího výnosu, to znamená vy u volatilnějších investic, kde bývá třeba vyšší zhodnocení, jste velmi často v situaci, kdy prostě třeba po několik let můžete růst, ale vy nedosahujete pořád té historicky nejvyšší úrovně, která byla někde v minulosti. Tak se chovají prostě akcie. A nedostanete nic z toho zhodnocení. A ten poplatek ze zhodnocení je v některých fondech, není ve všech, a je 10 procent. Do 10 procent toho zhodnocení. Jo, to znamená, že vy když vyděláte 100 korun, tak ten fond si může z toho vzít 10 korun za to, že vám těch 100 korun vydělal, jo.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Ještě za určitých podmínek.

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
A ještě za podmínek, že to bylo na historicky nejvyšší úrovni hodnoty té vaší, toho vašeho podílu. Jo, takže to je velmi omezené a poměrně velmi přísné. Samozřejmě, že pokud by se dala tomu šance a trvalo to delší dobu, a nashromáždily se tam nějaké zajímavé objemy aktiv, tak v jistém momentě to začne mít poměrně zajímavé výnosy celý ten vehikl pro ty správce. Ale to říkám, to je otázka prostě musí tam být desítky až možná stovky miliard. A vždycky jako stát máte možnost prostě s tou poplatkovou strukturou, která je daná zákonem, pracovat. Čili zase to není nic fatálního, není třeba lidi strašit, protože svým způsobem stát má v rukou nejsilnější možné nástroje na stanovení jakéhosi přiměřeného zisku za tu správu.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Fondy si poplatky nestanoví, je to stanoveno zákonem a nemohou žádné zavádět.

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
Přesně tak. A čistě zákonem. Ničím jiným. Dohlíží to Česká národní banka a z toho prostě neuniknete. To není, nejsme v roce, já nevím, 90 nebo něco takového, kdy asi byly různé věci možné tady. Ale v tomto ohledu ta kritika je skutečně nefér.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když se budeme bavit o té budoucnosti a o té jistotě a nejistotě, jak by to mohlo fungovat v případě, že by například opoziční politici splnili své sliby a kdyby se dostali k moci, tak například druhý pilíř zrušili, když se zde rozběhne ten druhý pilíř, bude trvat, já nevím, rok a půl, možná dva, kdyby byly řádné volby někdy v létě 2014, tak než by proběhl ten legislativní proces, tak můžeme počítat tak zhruba 2 roky. Co by to znamenalo pro takovouto reformu, kdyby došlo skutečně k tomu zrušení, Martine Kupko?

Martin KUPKA, hlavní ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
No, kdyby byl zrušen ten penzijní systém, tak pro tu reformu, která by byla zavedena, by to znamenalo konec, jestli tomu dobře rozumím. Ale myslím si, že by to bylo velice nešťastné pro jakoukoliv další reformu, kterou bychom chtěli zavádět jako Česká republika. A znova bych rád zopakoval, že ta demografie je neúprosná. Takže my těch voleb před sebou moc nemáme, není tam žádné kouzelné řešení, které by nikoho nic nestálo. Nikoho by nebolelo. A my jsme se vysmekli z toho zhoršujícího se poměru osob výdělečně činných k počtu osob nevýdělečně činných, prostě to, to je objektivní situace 30 let dopředu spočítatelná. Takže pokud bychom teď nějakým divokým způsobem ukončili tu stávající penzijní reformu, tak se obávám, že pokud bychom byli schopni se dohodnout na nějaké příští, tak za A ty náklady jakékoliv další reformy, která by přišla za 10 nebo za 15 let by byly mnohem větší ještě než jsou ty náklady té reformy dnešní, která už se dělá tak trošku za 5 minut 12. To za prvé. Za druhé si myslím, že důvěra veřejnosti a ochota se účastnit té další penzijní reformy by byla zase ještě o poznání menší. Protože by si všichni vzpomněli, co se stalo v roce 2014 a že to nedopadlo a myslím si, že ten odstrašující příklad, který si všimněme, si myslím, že už i tuto společnost zasáhl a my jsme o tom koneckonců hovořili, kdo si ještě nevšiml, kdo uvažuje o penzijní reformě toho, co se stalo v Maďarsku, to, co se stalo na Slovensku a co se stalo v Polsku a nebere to vůbec v potaz. Já si myslím, že nějakým způsobem o tom každý uvažuje. Ale věříme zatím všichni, že u nás ty věci jsou trochu jinak. Že se chovají vlády bez ohledu na to, jestli jsou trochu víc doprava, nebo trochu víc doleva, že se chovají slušně. A pokud bychom tuto elementární důvěru narušili, tak si myslím, že by to bylo velmi špatné.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Podle Jiřího Rusnoka, kdyby nedošlo k té extrémní situaci, že by skutečně ten druhý pilíř byl zrušen, tak jaké úpravy tam jsou možné a co by to pro ten systém, pro jeho fungování mohlo znamenat? Ať už pozitivně nebo negativně.

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
Tak, já si přeju taky to, aby se žádné dramatické obraty nekonaly. Protože souhlasím s tím, že to ničemu dobrému neprospěje. A především to naruší jakoukoliv důvěru obyvatelstva v jaksi dobré úmysly vlády. Do budoucna i pro jiné případy. To nemusí být jenom oblast penzí, to může být nějaké spoření na zdravotní péči nebo sociální péči ...

Martin KUPKA, hlavní ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Vzdělání ...

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
... ve stáří, vzdělání a tak dále. Zlepšit se vždycky ten systém dá. A dokonce i evolučně. Jo, to znamená vy můžete do budoucna prostě říct, že třeba lidé vstupující na trh práce už budou vstupovat povinně například. A zlepšíte to, protože od jistého věkového ročníku vlastně jedete už v čistém systému, kde všichni mají kombinaci PSU go, čili toho průběžného se spořením. To je příklad. Můžete uvažovat o tom, že byste postupně, pokud to cash flow státu umožní, prostě zvýšil to procento toho opt-outu. Tím urychlujete ten přechod na kombinovaný systém v čase, že jo. Určitě zlepšit se to vždycky dá.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Ale když právě se díváme na to pohledem sociální demokracie, která má k tomu výhrady, tak kdyby nechtěla to zrušit, jakým způsobem třeba to může upravit tak, aby to více odpovídalo představám této strany?

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
No, já se obávám, že upravit, že tam moc velký prostor manévrovací není. Vy můžete v zásadě, tam jde o to, že jakákoliv vláda budoucí a bude pod tlakem prostě jaksi toho deficitu, běžného deficitu ve svých veřejných financích a bude hledat jakékoliv příjmy, že jo. To znamená tak proto také se dějou tyhle ty věci v okolí. A to bude zřejmě model i u nás. Samozřejmě u nás to zas tak fiskálně zajímavé není, protože ty 3 procenta nepředstavují něco obrovského, co by vytrhlo trn z paty zásadně. Ale pak, pak už vlastně zbývá jen ten prostor mezi nulou a třemi procenty. A pak je otázka, kam až to lze snižovat z těch 3 procent, aby to ještě dávalo nějaký smysl i technicky vzato a ekonomicky. Protože taky to má nějaký provozní, že jo, prostě průběh a nějaké náklady, tak když tam bude směřovat jedno procento, tak asi je otázka, jestli se to má udržovat takový systém, jo.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Například tu není perspektiva toho, že by nějak se ten druhý a třetí pilíř propojily? Že by třeba tak uvažovali někteří politici?

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
No, tak asi uvažuje někdo, kdo říká, nebojte se, my vám to sice zrušíme, ale peníze si převedete do třetího pilíře. Což teda není nějaké propojení, to je jenom nějaká operace jednorázová. Ty dva pilíře nemají se propojovat podle mého názoru, protože oba dva slouží něčemu jinému. Ten třetí pilíř je dobrovolné, dneska se to i tak jmenuje, připojištění, řekněme, doplňkové spoření na stáří se to bude nově jmenovat, doplňkové penzijní spoření, abych byl přesný. A to je prostě pro ty lidi, kteří se nechtějí spokojit s tím základním důchodem od státu, který, jak známo, není nijak vysoký. A nebude do budoucna, naopak spíše relativně nižší. A chtějí si spořit ještě něco navíc a stát jim v tom pomáhá. Dává jim k tomu určité insentivy. Ten druhý pilíř, ten měl doplnit jenom to základní zabezpečení o spořící složku. Ale je to pořád součást toho povinného zabezpečení. Tak, tak to všude ve světě je. Tak se s tím všude ve světě pracuje. Jde jenom o formy. Jestliže v Holandsku je to formálně nepovinné, formálně, ale 98 procent zaměstnanců v tom figuruje, protože se tak vyvinul kontinuálně ten systém a celá ta jaksi kolem něho nastavená kultura, tak to funguje vlastně ekonomicky vzato přesně tak, jak má. Jo, to znamená každý, kdo je ekonomicky aktivní, má nějaké spoření, u nich tedy spojené s jeho zaměstnáním a s tou profesí, ve které se pohybuje. Stejně tak ve Švýcarsku, stejně tak v Austrálii, stejně tak ve Skandinávii, v Dánsku, Švédsku. Víte, to je zajímavé, že sociální demokracie nepřichází s žádným konstruktivním konceptem. Oni vždycky básní o Švédsku, a já s jistou relativizací říkám, ano, je tam řada inspirativních věcí. Ale když slyšíte, u penzí to neslyšíte, že by mluvili o Švédsku. Ve Švédsku je povinné spoření. Zhruba v poměru jako máme my. Oni mají 18,5 celkově na starobní důchody a 16 první pilíř, 2,5 druhý pilíř. Jo, my když odečteme invalidní důchody, z toho 28 procentního zdanění, tak je to tak 22 procent. A z těch 22, 21 budeme 3 procenta dávat do třetího, do druhého pilíře, omlouvám se, do druhého pilíře. A to je úplně přesně ten model, jo.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Tak uvidíme, jak model v České republice bude fungovat. Kolik lidí vstoupí do takzvaného druhého pilíře, jak dlouho ten druhý pilíř bude fungovat a za jakých podmínek. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Hosty byli Jiří Rusnok, předseda představenstva ING penzijního fondu a Martin Kupka, hlavní ekonom Československé obchodní banky. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou.

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
Děkuji.

Martin KUPKA, hlavní ekonom, Československá obchodní banka
--------------------
Na slyšenou.

Jiří RUSNOK, předseda představenstva ING penzijního fondu
--------------------
Na slyšenou.

ČRo 6, Studio STOP, 20.11.2012