Jiří Schwarz: Turecké, nebo řecké?

Pod tureckým hospodářstvím si představujeme zlodějnu, neúspornost a zaostalost. V Německu se hospodářskému rozvratu, plýtvání a dezorganizaci říká „polské hospodářství“. Odpovídají tyto zažité pojmy, která jsou u nás a v Německu srozumitelnými synonymy pro špatně fungující hospodářství, dnešní realitě?

Polsko je nejdynamičtější ekonomikou středoevropského regionu, která úspěšně konverguje s ekonomikami vyspělých evropských zemí. Pojem polské hospodářství už dávno ztratil svůj pejorativní obsah z minulosti.

V Turecku je to podobné. Z istanbulského letiště pravidelná autobusová linka zaveze cizince bezpečně a levně do centra. Řidič nebo strážci pořádku ochotně poradí další cestu. Ubytovací a stravovací zařízení jsou na slušné úrovni s vlídnými cenami. V šestnácti milionovém Istanbulu vládne řád, pořádek a čistota a po setmění je bezpečno. V posledních 20 letech byl ekonomický růst v Turecku značně kolísavý. Téměř 10% růst v jednom roce byl následován obdobným poklesem v následujícím roce, nicméně na evropské poměry vykazovala turecká ekonomika vysoká tempa růstu, která byla přerušena v roce 2008. V roce 2010 HDP Turecka opět rostl 9% ročním tempem. Řecká ekonomika, která od roku 2000 rostla rychleji, než byl průměr EU, od roku 2009 zaznamenává hospodářský pokles. Nezaměstnanost je od minulého roku v Řecku vyšší než v Turecku. Dlouhodobým problémem tureckého hospodářství byla poměrně vysoká míra inflace. Až v roce 2004 se turecké centrální bance podařilo snížit inflaci na jednocifernou hodnotu a od té doby dále klesá. V roce 2010 byla roční míra inflace 6,3 procenta. Produktivita práce rostla v posledním desetiletí v Turecku podstatně rychleji než v Řecku. Zatímco turecké veřejné finance s dluhem dosahujícím 45 % HDP lze v evropských poměrech pokládat za konsolidované, Řecko s dluhem dosahujícím 180 % svého HDP by už vloni zbankrotovalo, kdyby nepožádalo mezinárodní finanční instituce o pomoc, resp. o ochranu před svými věřiteli. Je zřejmé, že v současnosti už obsah pojmu turecké hospodářství odpovídající drancování spíše než budování a rozkvětu, který se v našem slovníku usídlil po mnohasetletém období rozpínavosti osmanské říše v Evropě, pozbyl platnosti.

Řecká ekonomika se proti turecké může pyšnit podstatně nižší mírou inflace. Jednociferné hodnoty dosáhla už v roce 1995 hnána k monetární disciplíně vidinou členství v budoucí eurozóně. Dosažení tohoto cíle jednorázovým splněním maastrichtských kritérií, jichž Řecko dosáhlo spíše „kreativním účetnictvím“ a „flexibilní statistikou“ než skutečným ekonomickým výkonem a fiskální disciplínou, se ukazuje být Pyrrhovým vítězstvím. Řecko na rozdíl od Turecka nemůže „pracovat“ s vlastní měnou ve jménu zachování své konkurenceschopnosti a ekonomického růstu, jak nyní činí Turecko s tureckou lirou, aby snížilo svůj obchodní deficit a obnovilo svou vnější ekonomickou rovnováhu.

V Řecku je nepořádek a Řekové dlouhodobě žijí nad možnosti dané vlastním ekonomickým výkonem. V Řecku neexistuje komplexní katastr nemovitostí, starobní důchod pobírají lidé často dlouho po smrti, občané se masově vyhýbají placení daní a stávkují více než evropští šampioni v této oblasti Francouzi. Přitom v chudém zemědělském kraji Thesalie jezdí více luxusních vozů Porsche Cayenne v přepočtu na obyvatele než v Londýně či New Yorku. Nebo vrátný v řecké státní společnosti Hellenic Petroleum pobírá pravidelně měsíčně v přepočtu 182 tisíc korun, což je více než vrátní v Německu či Nizozemsku, kteří pracují v roce o 30 dní více. Je zřejmé, že pro drancování v Evropě je dnes daleko příhodnějším pojmem řecké hospodářství.

Publikováno v LN, 5.12.2011