Jiří Schwarz: Studenti mají dva roky výhod za nic. Proč?
Pokud by se podařilo zákonem stanovenou finanční podporu vysokoškolského studia zkrátit na dobu standardní délky studia, podařilo by se snížit rozpočtové výdaje na vysoké školy přibližně o dvě miliardy korun.
Znalostní společnost se v EU, a tedy i v České republice, měří produkcí vysokoškoláků s akademickým titulem.
Akreditační komise během desetiletí udělila akreditaci desítkám soukromých vysokých škol, které se společně se sílícími veřejnými vysokými školami (měřeno počtem studentů) staly urychlovačem podílu vysokoškoláků v populaci. Už v roce 2014 nám z populačního ročníku „vyrobí“ 59 procent absolventů s vysokoškolským diplomem.
Tento podíl je nepřiměřeně vysoký i pro národ Jana Ámose Komenského a vůbec neodpovídá strukturálním potřebám našeho trhu práce.
Společenské náklady vysokoškolské diplomomanie jsou vysoké, společenské efekty pochybné!
Jedno omezení, vynucující si reformu, nás ovšem tlačí. Je jím vysoký deficit státního rozpočtu a potřeba redukovat zbytečné výdaje.
Jedním z nich je sedmiletá platba státu na standardní dobu vysokoškolského studia na veřejných vysokých školách trvajícího zpravidla pět let. Každý student si za peníze daňových poplatníků libovolně může o čtyři semestry prodloužit své studium. Státní rozpočtovou velkorysost velká část studentů využívá a čerpá výhody spojené se studiem často o dva roky déle, než by musela. Sníženou intenzitu studia kompenzují studenti zvýšenou intenzitou práce často u svých budoucích zaměstnavatelů. Tato situace vyhovuje nejen vysokoškolákům, kteří déle pobírají státní dotaci na ubytování, stravu, jízdné a zdravotní pojištění, firmám, které je zaměstnávají za nižší příjem než absolventy, ale také vysokým školám, které dostávají dotace na studenty, kteří namísto výuky vydělávají v zaměstnání. Za plánovaný pětiletý výkon platí náš státní rozpočet sedm let!
Pokud by se podařilo zákonem stanovenou finanční podporu vysokoškolského studia zkrátit na dobu standardní délky studia, která je s výjimkou lékařských fakult pětiletá, podařilo by se snížit rozpočtové výdaje na vysoké školy přibližně o dvě miliardy korun. Tato významná rozpočtová úspora by vedla nejen k pozitivní změně v přístupu studentů ke studiu, ale také by odstranila některé „polštáře“ v rozpočtech veřejných vysokých škol.
Za těchto okolností by i jednání ministra školství s reprezentacemi akademiků měla jinou podobu. Ministr si pravděpodobně mylně myslel, že zavedením vícezdrojového financování pomůže vysokým školám, které každoročně žádají navýšení svých příjmů ze státního rozpočtu. Ne, začátek reformy je zapotřebí dobře připravit, a to nejlépe zastavením plateb za ne-výkony.
Publikováno v LN, 21.2.2012
