iRozhlas: Chovají se pohrdavě a arogantně, popisuje jednání Trumpovy administrativy s EU ministr Dvořák

Jak vnímáte poslední vzkaz Donalda Trumpa ohledně cel? Na jedné straně říká, že by mohl pozastavit cla na auta, na druhé straně, že zavede clo na polovodiče.
Myslím, že evidentně pokračuje trend vytváření ať už úmyslného, záměrného nebo nechtěného chaosu. Ten podle mého názoru už jenom narůstá.

Doufejme, že posléze přijde období uklidnění, kdy se začnou škody sčítat a napravovat. Dosavadní naprosto nevypočitatelné kroky americké administrativy a prezidenta Trumpa rozhodně nepovzbuzují světovou ekonomiku. Škodí, působí na trhy, působí na burzy. Působí na výrobce, kteří nevědí, v jakém prostředí mohou nebo nemohou pracovat a jaké to bude za půl roku, za rok.

Tohle všechno jsou faktory, které nesmírně škodí celosvětové ekonomice, americké zejména. Věřím, ale možná jsem jenom zbytečným optimistou, že po těch chaotických a nesmyslných krocích přichází období, kdy bude potřeba schopnost a ochota sednout si ke stolu, jednat rozumně.

Jak jste vzhledem k tomu zatím spokojený s postupem eurokomisaře pro obchod Marošem Šefčovičem, který zrovna včera o clech jednal s americkými představiteli ve Washingtonu?
Maroš Šefčovič je zkušený diplomat. Rozhodně dělá svoji práci profesionálně.

Problém je v tom, že Amerika nám opakovaně, a ne poprvé dává jasně najevo, že Evropská unie není pro Spojené státy partnerem.

Chovají se pohrdavě, arogantně, ruší schůzky nebo je vůbec neabsolvují. Zažila to Kaja Kallasová, zažil to teď Maroš Šefčovič.

To jsou velmi nepříjemné vzkazy, které to jednání rozhodně neusnadňují. Uvidíme, jak to půjde dál.

Jestli Maroš Šefčovič byl na včerejších schůzkách schopen aspoň předložit návrhy Evropské unie, které v nějaké formě doputují k ministru financí nebo k prezidentu Trumpovi, to není jisté, ale je to velmi pravděpodobné.

Chci říct, že na takové jednání musí být vůle na obou stranách. A v tuhle chvíli ji stále nevidíme.

Neznáme podrobnosti ze včerejšího jednání mezi eurokomisařem Šefčovičem a americkými představiteli. Ale píše se o tom, že Komise se bude chtít se Spojenými státy dohodnout třeba na tom, že od nich bude nakupovat víc zkapalněného plynu (LNG). Je to správný postup?
Je to trošku vydírání, protože požadavek nakupovat více LNG přišel z americké strany a Evropa na něj přitakává.

Jsme v situaci, kdy tak jako tak musíme řešit náhradní zdroje. Za vysychající nebo spíše uzavírané potrubí z Ruska musíme hledat nové zdroje fosilních paliv. LNG je nepochybně jedním z nich.

Technicky ani ekonomicky to není nesmyslné, není to vyloučené. Na druhou stranu spojit tyhle věci není ani fér, ani rozumné, ani praktické.

Já vám zvednu cla, pokud si ode mě nekoupíte víc zboží. Takto nemůže světová a globální ekonomika fungovat, a nemůže tak fungovat ani bilaterální vztah mezi dvěma subjekty.

Teď si nejsem jistý, jestli byste zvedl ruku pro to, aby Evropská unie začala od Spojených států nakupovat víc zkapalněného plynu, aby si naklonila Donalda Trumpa a nečelila vyšším clům.
To je záludná otázka. Odpovím politicky: musel bych znát spoustu parametrů, například základní objemy a ceny dodávaných paliv.

Je jasné, že fosilní paliva LNG jsou citlivé na cenovou hladinu. To znamená, že do určité míry a do určité cenové hladiny to má smysl. Ale pokud bychom se dostali do situace, že budeme povinni odebírat za jakoukoliv cenu, tak to je samozřejmě stav, kterému je potřeba se bránit a nepřipustit ho.

Pokud by smlouva byla korektní a férová, dobře. Domlouváme dlouholetý kontrakt na takový objem za takové ceny, plus minus nějaké rozpětí v důsledku výkyvu trhů, o tom se dá určitě uvažovat. Protože zdroje stejně potřebujeme.

Strategie Donalda Trumpa je ale jednat pod tlakem a my bychom se měli být schopni bránit.

Hodnotové základy s USA

Slíbil jste mi politickou odpověď a tu jste mi také dal. Myslíte, že se evropská sedmadvacítka na postupu vůči těm hrozícím nebo už zavedeným americkým clům dokáže shodnout?
Velmi bych si to přál, nicméně si musíme uvědomit, že evropská sedmadvacítka je trošku evropskou šestadvacítkou plus jeden.

Je otázka, do jaké míry se ten jeden trouble maker bude zase pokoušet situaci použít k tomu, aby prosadil některé svoje vlastní zájmy nebo respektive odstranil některé překážky či trable, které v tuto chvíli s Bruselem má.

Myslíte Maďarsko?
Myslím Maďarsko. Ale obecně si myslím, že Evropa a Evropská unie si velmi jasně uvědomuje, v jaké je situaci. Ten enormní tlak na bližší integraci, na užší spolupráci, na společný postup je evidentní a zatím funguje.

Jak by měla Evropská unie reagovat na už eskalující obchodní válku mezi Spojenými státy a Čínou? Ze strany Číny v téhle souvislosti zaznělo, že by Evropa a Čína měly Trumpem vyvolané obchodní válce čelit společně.
To je podle mého názoru trošku vyhánění čerta ďáblem. Čína se nepochybně bude v tuhle chvíli snažit využít situaci tak, jak je. Využít zhoršených transatlantických vztahů, vztahů mezi Evropou a Amerikou.

Bude nabízet hory doly a bude nabízet velmi výhodné kontrakty. Nesmíme zapomenout, že Čína má svoje vlastní mocenské zájmy a svoje vlastní zájmy v Evropě.

Takže abychom náhodou v tom záchranném balíčku nekoupili také malého ďáblíka. To je podle mého názoru v tuhle chvíli hodně riskantní operace. Každý takový krok by se musel velmi pečlivě zvažovat.

Já za sebe předesílám, že bych zrovna velkým příznivcem nahrazení Ameriky Čínou jako spojencem nebyl. Protože, krom obchodních záležitostí, ať se nám to líbí, nebo ne, máme s Amerikou stále společné hodnotové základy. I když je Amerika v tuhle chvíli neuznává. Co kromě byznysu ale máme společného s Čínou, to nevím.

Článek v originále najdete zde.