CZ PRES: zahájení Společné evropské platformy pro začleňování Romů
„klíčovým úkolem naší evropské společnosti při snaze zabraňovat sociálnímu vyloučení a chudobě, v níž se nacházejí celé romské enklávy v mnohých zemích, bude nalézt společný ethos jako základ pro realizaci politik začleňování těchto komunit. Společnost musí též obnovit a dále posilovat vzájemnou důvěru v možnost společného života a možnost zajištění rovných příležitostí pro všechny. Ztracená důvěra často plodí prohlubující se neporozumění, posiluje extremismus a přináší sociální segregaci. Cestou k dosažení vzájemné důvěry musí být jistá deklarace dobré vůle,“ řekl Michael Kocáb v průběhu prvního setkání Společné evropské platformy pro začleňování Romů, která proběhla v Praze.
Vážený pane komisaři, pane ministře, dámy a pánové,
Dovolte mi, abych Vás jménem českého předsednictví v Radě Evropské unie přivítal na zahájení konference, která je první akcí Platformy Evropské unie pro začleňování Romů. Vláda České republiky chce touto akcí přispět k tomu, abychom společně hledali cestu k nápravě neutěšené situace, v níž se Romové v řadě zemí Evropské unie nacházejí.
Dovolte mi na úvod ocenit, že tato společná iniciativa Komise a Rady EU nalezla odezvu též v členských státech. Ve spolupráci s partnery na úrovni jednotlivých evropských vlád jsme se zabývali zejména vizí Evropy soudržné, Evropy hodnot jako je svoboda, rovnost, základní práva pro všechny, ale také poznání, pochopení a solidarita. Chceme další rozvoj evropské romské platformy postavit právě na těchto hodnotách a na pomoci největší národnostní entitě Evropy bez vlastního státu, aby našla příležitosti, jak se aktivně podílet na rozvoji našeho společného domova.
Obecně lze říci, že ve většině členských zemí EU – s několika čestnými výjimkami – měli Romové pramalý prospěch z právě uplynulých dvou desetiletí relativní prosperity a hospodářského růstu. Platí to zejména o nových členských zemích, kde se po pádu komunistických diktatur odehrály – z větší části nezbytné – strukturální reformy. Současně vzrostly rozdíly v příjmech mezi lidmi s vyšší a nižší kvalifikací. Troufám si tvrdit, že pro většinu občanů těchto zemí přinesla nově nabytá politická svoboda nové příležitosti k seberealizaci ve společnosti a k dosažení úspěchu. Pro většinu Romů tomu tak nebylo: byli prvními, kdo ztratili špatně placená pracovní místa, a posledními, kdo je v době nedávného růstu evropských ekonomik znovu získal. Navíc, mnozí lidé, kteří už byli docela úspěšně integrováni do společnosti, se ocitli v postavení dlouhodobě nezaměstnaných.
K marginalizaci a sociálnímu vyloučení Romů přispěla často bohužel neprozíravá politika států samotných. Například v České republice platný zákon o nabývání a pozbývání státního občanství učinil z řady Romů na našem území „ilegály“, neboť se pro nedostatek informací o přidělení českého občanství nepřihlásili, i když strávili většinu života na území ČR a za Čechy se považovali. Mnozí byli nadlouho připraveni o legální zdroje příjmu a ocitli se v závislosti na lichvářích a na lidech z kriminálního podsvětí.
K tomu všemu se v České republice – ale i v jiných státech – vynořily v souvislosti s nově získanou svobodou i síly, které ji chtěly využít k tomu, aby Romy ze společnosti vyloučily. Nemám přitom na mysli jen otevřené zastánce extrémní pravice typu neonacistů, ale také různé zástupce samospráv, kteří nejprve horlivě sestěhovávali sociálně slabé lidi do ghett, a když se situace v těchto "enklávách chudoby" stala neúnosnou, označili jejich obyvatele za "nepřizpůsobivé“, aniž by se pokusili jim v jejich situaci zásadně pomoci. S následky takových přístupů, a dokonce i s jejich recidivami, se setkáváme dodnes. Jak dokazuje výzkum publikovaný před třemi lety sociologem Gabalem, existuje dnes v České republice velké množství takových zón sociálního vyloučení, které vznikly v posledním desetiletí – a to často za aktivního přispění samospráv. Přes existenci různých programů a metodických návodů jednotlivých ministerstev se jejich přenos na regionální a obecní úroveň zatím nedaří.
Taková politika je ale neobyčejně krátkozraká. Zahánět Romy do stále hlubší chudoby a do stále většího vyloučení přeci vede pouze ke kumulaci sociálních problémů. Není v zájmu daňových poplatníků, je-li určitá část společnosti prakticky závislá na sociálních dávkách, místo aby sama přispívala k tvorbě společného bohatství. A je zřejmé, že běžným občanům může těžko prospět, jsou-li jejich sousedé prakticky vyřazeni z legální výdělečné činnosti a zatlačeni do zoufalé situace. Některá města v naší zemi uplatňují navíc téměř výhradně represivní přístup k sociálně vyloučeným Romům, známý jako „nulová tolerance“. Ten ale není z dlouhodobého hlediska rozhodně k užitku většinové společnosti, negativně ovlivňuje vnímání chudoby a situaci lidí v těžké situaci jen zhoršuje. Neexistuje žádná země na světě, kde se prokázalo, že chudé lidi pozitivně motivuje, jestliže dále chudnou a jsou vytlačování do zón beznaděje. Právě naopak!
Proto považuji za velice důležité, že dnes v Praze začíná iniciativa, která si klade za cíl mimo jiné usnadnění výměny příkladů dobré praxe mezi členskými zeměmi a která chce ukázat, že politika pro Romy a s Romy má smysl.
A výslovně říkám s Romy, jak totiž víme, “o nás – bez nás” nefunguje. Od paternalistického přístupu s leitmotivem „My víme nejlíp, co je pro Romy dobré.“ je třeba přejit k dialogu a kooperaci. A to nejen se zástupci romských občanských aktivit, kteří jsou pro nás již dlouho plnohodnotnými partnery, ale i s lidmi, kteří v enklávách sociálního vyloučení skutečně žijí.
Společné základní principy, které navrhuje české předsednictví s podporou Evropské komise (a nástupnických předsednictví švédského a španělského), jsou v podstatě velmi jednoduché, naleznete je zde v příloze. Přesto se odvažuji říci, že kdyby byly obecně dodržovány, mnohé z dnešních problémů Romů by byly o hodně menší.
Jedním z těchto principů je, že politika musí dávat lidem šanci, a ne je zahánět do stále většího vyloučení, jak už o tom byla řeč. K dalším patří zásada, že jednotlivé politiky, ať už se týkají vzdělávání, zaměstnávání nebo bydlení, musí být konkrétně zaměřeny na Romy a brát v úvahu jejich kulturní specifika. Přitom by ale neměly vést k paralelnímu školství, ani k paralelnímu trhu práce s pracovními místy financovanými z časově omezených projektů, ani k paralelnímu bydlení. Měly by, jak zdůrazňuje Evropská komise a jak ukazuje zejména příklad Španělska, směřovat vždy k začlenění Romů do „hlavního proudu“ života společnosti.
Dovolte mi nyní poděkovat Vám všem za aktivní přístup, který prokazujete tím, že jste naši konferenci v takto hojném počtu navštívili. Předně bych rád bych v této souvislosti uvítal účast zástupců švédského a španělského předsednictví, jež budou následovat po předsednictví českém. Spolu s organizátory vítám, že spolupracovali na závěrech této konference: společných principech romské inkluze v rámci EU a způsobech práce Platformy, a podporují je. Jsem proto přesvědčen, že Platforma pro začleňování Romů se bude i po "střídání stráží" zdárně rozvíjet.
Naším společným záměrem je, dámy a pánové, Evropa integrující odlišnosti, soudržná na základě společných hodnot svobody, demokracie, právního státu, sociální solidarity, rozvoje poznání, ale také veřejné angažovanosti občanů Unie, pestrosti kultury a životního stylu. Jedním z důležitých nástrojů naší společné práce bude zvětšovat povědomí Evropy o romské kultuře a dějinách. Vždyť právě Romové jsou nejpočetnější národnostní menšinou na území Evropské unie a rozvoj jejích komunit a kultury je v zájmu nás všech a celého Společenství.
Přeji Vám všem dělnou atmosféru při jednání, plodné a věcné závěry konference a také příjemný pobyt v Praze.
Děkuji za pozornost.
