EN

Vláda České republiky

Vladimír Dlouhý v Macháčkově výměně

Ing. Vladimír Dlouhý, CSc.

Otázka: Jsou hospodářské recepty Margaret Thatcherové stále platné?

Ing. Vladimír Dlouhý, CSc.Na otázku odpovídám, že samozřejmě základní myšlenky jsou platné a dokazuje to praxe – žádná následující britská vláda neopustila základní koncept hospodářské politiky Margaret Thatcherové, který znamenal takovou revoluci ve srovnání s téměř socialistickým britským státem v 70. letech. To platí i pro nemalou skupinu zemí evropského kontinentu, ať mají u moci levici či pravici. Krize let 2007–8 byla důsledkem konkrétních chyb monetární politiky Fedu, příliš optimistického dojmu, že finanční a kapitálové trhy se po prasknutí cenových bublin rychle přizpůsobí bez velkých sociálních nákladů, a zadluženosti, zděděné z minulosti, na základě sociální politiky, která byla ne podle, ale proti názoru baronky Thatcherové. Jan Macháček se pak zásadně mýlí v jedné věci. Doba největší pýchy ekonomů, když se domnívali, že „vědí všechno“, byla keynesiánská 60. léta, charakterizovaná makroekonomickým „fine tuning“ a slepou vírou v obecnou platnost Philipsovy křivky. A byli to právě intelektuální kritici keynesiánství (Friedman a monetaristé, Lucas a Sargent z nové klasické makroekonomie, Patrick Minford či Edward Prescott a další), kteří vyzývali k mnohem větší pokoře.

Reagan a Thatcherová se tohoto intelektuálního podnětu chopili politicky a opřeni o víru v trh a svobodné rozhodování člověka (chtělo by se říct opřené o zdravý selský rozum), prosadili zásadní obrat v poválečné hospodářské politice jak v Evropě, tak v USA (a vlastně na celém světě). Naopak, šlo o návrat k pokoře a přesvědčení, že akademici, politici, onen „stát“ vlastně vědí o hospodářském systému málo. Pokud na to pak o 20 let později další generace ekonomů a politiků zapomněla, není to vina baronky Thatcherové.

Obecněji jde o otázky názoru, přesvědčení nebo snad mohu použít i ošklivé slovo ideologie. Stoupenci Margaret Thatcherové jsou prostě přesvědčeni – bez ohledu na módní názorové vlny či hospodářský cyklus –, že stát má do hospodářského chodu zemí zasahovat co nejméně. Jsou přesvědčeni, že majetková nerovnost není nic špatného, není-li doprovázena korupcí a obecněji zneužíváním zákonů a politické moci. Věří ve schopnost svobodného jednotlivce. Jakékoliv elity (politické, univerzitní, kulturní) nemají právo společnost řídit, usměrňovat a regulovat, pouze spravovat na základě demokratické volby.

Nic jistě není platné naprosto obecně. Po tak hluboké krizi, jakou prožíváme dnes, je jasné, že úloha státu v některých oblastech hospodářské a sociální politiky musí vzrůst. Margaret Thatcherová se v řadě konkrétních rozhodnutí mýlila a je to jen přirozené. Reprezentovala však zásadní změnu nejen ve vlastní zemi, ale pro celý svět. Taková změna není silná tím, že by prezentovala něco navždy obecně platného, ale že dává nový směr, novou víru a novou naději. A to baronka Thatcherová mnoha lidem ve světě dala.

 

Publikováno v HN, 15.4.2013