Vladimír Bezděk: Nenechme se opíjet při reformě důchodů

Vláda se posunula v hledání shody nad důchodovou reformou. Pro diskusi, která se rozpoutala, je typické, že vůbec neřeší, proč a kam má reforma dojít.

Místo toho jsme zaplaveni výkřiky o tom, že se připravuje loupež století a proč chleba zůstane v desetiprocentní DPH, ale rohlíky ne.

Podívejme se nejprve na to, jak je ale současný návrh konzistentní s doporučením NERV z prosince loňského roku.

Co chtěl NERV

Pozice NERV vycházela ze čtyř základních cílů, kterých by reforma měla dosáhnout:

1. Diverzifikace zdrojů financování stáří. Příjmy dnešních penzistů pocházejí z 94 procent od státu. To je nebezpečné pro stát i pro občany, zejména ty s nižšími příjmy.

Proto jsme doporučili malé, ale povinné spoření na stáří.

Rozloží to lépe rizika, neboť není pravda, že spoření je »nebezpečné« a průběžně financovaný systém »bezpečný«.

2. Fiskální udržitelnost: průběžně financovaný systém v dnešních parametrech povede k deficitům čtyř procent HDP ročně (150 miliard korun v dnešních cenách). Třetina budoucích důchodů tak není kryta zdroji.

Proto jsme navrhli více než deset úprav parametrů průběžného systému.

3. Rozložit mezigenerační břemeno. Čím později se k reformě postavíme čelem, tím více to příští generace plátců daní, ale i budoucích penzistů, takzvaně odskáčou.

Proto jsme navrhli malé, ale povinné spoření na penzi, úpravy parametrů průběžného systému a také snížení pojistné sazby, respektive daně z práce a sjednocení sazeb DPH na úrovni devatenácti procent.

4. Zlepšit ekvivalenci, tedy vztah mezi tím, co člověk celoživotně do důchodového systému zaplatí a co z něj v penzi dostane. Tímto směrem mířil jak návrh povinného spoření, tak snížení pojistného (kompenzované sjednocením sazeb DPH).

Je naprosto legitimní, že jedna věc jsou odborná doporučení a věc druhá je politická prosaditelnost.

Bude-li výsledkem politického kompromisu dobrovolné spoření s dvouprocentním spolufinancováním - namísto spoření povinného -, budiž. Skutečně chudým lidem to sice tolik nepomůže, ale přesto značná část populace snad i tak pochopí, že vsadit ve stáří vše na jednu kartu není nejmoudřejší.

Spekulace ze zákona

Tlačme však na naši politickou reprezentaci, ať se jasně vyjádří k dalším důležitým parametrům reformy. Jak to bude s valorizací důchodů? (NERV navrhoval postupný přechod na cenovou valorizaci.)

Proč mají prostředky ve spořicím pilíři spravovat jen reformované fondy? (NERV navrhoval i investiční společnosti a banky, neboť větší konkurence zlepší nabídku pro klienta).

Bude dodrženo doporučení NERV, aby správci aktiv neznali identitu svých klientů a ti mohli mezi správci během roku i několikrát migrovat? (Zlevní to systém, což klientovi zvýší výnos z jeho prostředků).

Nenechme se opít manipulací. To, že lidé budou mít možnost i v rámci (kvazi)povinného důchodového systému si něco málo spořit na svou penzi, není krádež.

Naopak, peníze by se alespoň částečně vrátily k zaměstnancům a podnikatelům.

Nebo opravdu chceme, aby nám - tak jako je to dosud - stát zákonem nařizoval v povinném systému vsadit vše na jednu kartu, a tedy ze zákona spekulovat?

Publikováno na Ekonom.IHned.cz, 24.2.2011