Tomáš Sedláček: Steve Jobs a kritika milovaného kapitalismu

Člověka musí do jisté míry zarazit dvě zajímavé, na první pohled tak trošku nekompatibilní události „ulice“ současné doby, které se udály nedávno a hýbou světem. Ta první jsou protesty na Wall Streetu, které se rozšiřují po celém světě a jsou - alespoň na první pohled - kritické vůči současnému kapitalismu. Na druhé straně tady máme úmrtí Steva Jobse, miliardáře a jednoho z opravdových kapitánů průmyslu, kteří se stali de facto jeho symbolem. A přesto: Steve Jobs byl a je milován a jeho odchod z tohoto světa vyvolal nekonečný soucit. Reakce ulice, stejné ulice, která o kousek vedle bojkotuje kapitalismus, byla velice sympatizující a skutečně dojemná. Známé jsou fotografie, které obletěly celý svět, kde lidé na ulici kladou květiny a děkovné dopisy před obchody Applu. Ano, před obchody.

Láska a nenávist Jak to číst? Očividně tedy nenávist a kritika, která čiší z Occupy Wall Street, není tak jednoznačná a namířená na kapitalismus jako takový, ale na některé jeho formy. Pocit „něco je špatně, ale nevím přesně co“ a výkřik „prosím, něco s tím někdo dělejte, já sám nevím co“ je zcela legitimní, protože je dokonalým vystižením aspektu „expertní společnosti“. Pokud se ekonomové a vědci dlouho tvářili, že mají situaci pod kontrolou a že přesně vědí, co se děje, tak pouze sklízí, co zaseli. Jinými slovy, je jejich zodpovědností přijít s řešením.

Zde je tedy třeba si všimnout jisté naší náchylnosti k ideologickému extremismu: buď za všechny neduhy světa může kapitalismus, prvotní čtení Occupy Wall Street, a na druhou stranu pocit, že všechny neduhy světa dokáže vyléčit trh nejlépe neregulovaný, což je zase vyznění hnutí Tea Party.

V obou směrech trh přeceňujeme. Trh umí být dobrý i zlý, jeho dopady rovněž. Koneckonců ani oblíbené Jobsovy iPhony či iPady nejsou bezchybné a stejně tak jako kapitalismus se musí vylepšovat, aby vyhovovaly. Kapitalismus není shůry (ani z pekla) daný systém, se kterým nelze nic dělat.

Pokud trh produkuje dobré produkty (tak vnímají protestující Steva Jobse), nikoho nezajímá, kolik na tom vydělal a zda něco z toho dal na charitu. Jinými slovy, nikdo nemá problém s poctivým kapitalismem.

Nemorální jistota Vezměme si jeden příklad za všechny. A to jsou státní záchranné balíčky (států, podniků, finančních institucí). Víme, že stát vše vykoupí, ty nejtoxičtější, nejvíce riskantní a přeceněné investice - proč do nich tedy neinvestovat a nevyhánět jejich úrokové sazby a pojistné ceny ještě víc? Místo známého termínu morální hazard (tedy situace, kdy podnikám na úkor nákladů někoho jiného, tedy já si nechám výnos a náklady zaplatí, vykoupí, někdo jiný) je třeba pomaličku začít používat výstižnější termín, se kterým přichází Laurence Kotlikoff, profesor Bostonské univerzity, totiž termín nemorální jistota. Podnikatelé a investoři nyní mají nemorální jistotu, že se zachraňovat bude, dokud je z čeho, ať své investice zpackají, jak umí nebo (ne)chtějí (tedy vědomě či nevědomě).

A tady je ta tenká červená linie: Steve Jobs za svá rozhodnutí platil sám, Wall Street to nakonec udělal tak, že za ně platí někdo jiný. Finanční sektor, který tak nadával na stát, je dnes bez státu nepředstavitelný a dokonce by se dalo i říci, že je od státu neoddělitelný. Stát dnes dýchá pro trhy, a dýchat pro ně bude, než mu dojde dech. I to je všem jasné. Teď jde o to, abychom změnili respirační systém dříve, než přijde poslední (vz)dech. Trhy dnes bez státu samy dýchat nemohou.

Odchod Steva Jobse je velice smutnou událostí. Odchod trhu by však byl ještě smutnější.

Publikováno v HN, 13.10.2011