Tomáš Sedláček: Ekonomika lehká jako elfí krok

Hovořím-li o vizi, nemluvím zde o volebních programech a vládních prohlášeních, které mají mít trvanlivost maximálně do čtyř let, většinou ovšem "po hlasování vyhoďte". Vize je cosi delšího, obecnějšího - něco, na čem by měla být mnohem širší než jen koaliční shoda. Něco, v čem bychom měli mít jasno. Bez vize nikdy nebudeme pořádně vědět, jak dělat dennodenní, aktuální politiku. Bez vize nám zůstane jen tele-vize, a koukat ještě navíc budeme jako to příslovečné tele, které neví, která (a kdo a proč ho) bije.

Místo koncepcí máme spíše anti-koncepce, vymezování se vůči druhým, neplodné boje, ze kterých leda bolí ruce, neb žádná práce není únavnější než ta zbytečná. Jen kolik procent energie trávíme právě oněmi anti-koncepcemi, při kterých se nic nepočne, popřípadě se brzy po početí potratí?

I kdybychom měli vlády sestavené ze samých nobelistů, čistých jak dvanáct apoštolů, nehnuli bychom se z místa, pokud by ti u vlády pokaždé rozdupali to, co ti před nimi v dobré víře postavili. Jsme posedlí reformami (jejichž nutnost je čím dát tím více do nebe bijící), ale jsme jimi posedlí přesně jen do okamžiku, kdy se mají prakticky provést. Nechápu, proč nelze arénu politické diskuse rozdělit na dvě oblasti: na oblasti, kde se musí a bude hledat shoda, a na oblasti, kde je naopak nutná neshoda. Zkráceně, všechny strany například chtějí jednoduchý a efektivní daňový systém - ten tedy pojďme postavit dohromady. A postavme jej tak, aby v něm byl prostor daně zvyšovat a snižovat dle libosti zrovna vládnoucí levice nebo pravice. Jeden systém, který lze kalibrovat. Tedy měnit bez neustálých reforem.

Ale zpět k budoucnosti. Představuji si lehce našlapující elfí ekonomiku spíše než industriální Mordor (kde jistě rostl HDP rychleji než v Roklince), který těží z těžení (stromů a kovů), a vytěžené nikdy nevrátí. Představuji si nás plně integrované do těch nejvyspělejších struktur západní Evropy, protože otevřenost Evropě a světu je něco, co naší ekonomice i mentalitě očividně sluší a prospívá, ač se mnozí snažili strašit rozpuštěním se v přesném opaku.

Strašení před zlými cizinci, kteří nám jen chtějí vybrakovat naše rodinné stříbro, vysát daňové podpory nebo nám ukrást naši pečlivě střeženou národní identitu, se ukázaly být naprosto mimo mísu. Představuji si tedy místo současného českého mononároda národ multikulturní, kde budeme zvyklí na to, že ne všichni vypadají fádně bíle a mluví stejně (jak jazykově, tak myšlenkově). Prahu si představuji jako skutečnou metropoli, kde se budou mísit jazyky a zkušenosti špičkových umělců, podnikatelů, intelektuálů a studentů. VIZE 2031

Představuji si vysoce kvalitní zdravotnictví, které nabídneme našim sousedům, protože se můžeme stát léčebnou Evropy. Představuji si intelektuály a kantory, kteří svou vzdělanou originalitou a kreativitou budou moci nabídnout něco světové veřejnosti. I v tomto jsme ušli kus cesty a ta představa nereálná není - mnoho našich kantorů i studentů zurčí světem stejně tak jako naopak. Představuji si naše města s minimem aut a maximem (elektro)kol.

Řečeno s Masarykem, představuji si zemi, kde se lidé nebojí a nekradou. Nebojí se Evropy, ale naopak ji považují za svou vlastní a konstruktivně se nápady podílejí na jejím vedení (místo ukřivděně-paranoidního pocitu, že "oni" nás furt nějak trápí a omezují). Chtěl bych v Evropě zanechat tak hlubokou stopu, aby byla EU bez České republiky jen těžko představitelná.

Další díl seriálu: Ve společnosti cítím hněv, píše Václav Cílek - čtěte ZDE

Koneckonců nebýt čtyřiceti let reálného socialismu, jistě bychom právě my byli zakládajícím členem EU a spolutvořili její hlavní myšlenkový motor. (Dnes mám pocit, že hrajeme roli "brzdy", a ještě se cítíme být hrdě užitečnými.) Chtěl bych hluboce integrovanou, obchodně, kulturně, politicky i lidsky propojenou Evropu. Přitom mám pocit, že mnoho našich vrcholných politiků si spíše přeje Evropu rozpadlou, bez eura, koordinace, bez étosu, ducha či směru - tak mi mnohdy zní jejich škarohlídské anti-koncepce a ne-vize.

Tedy vzkaz pro naše vrcholové: nebojte se, nebuďte paranoidní, nikdo po nás (naší identitě) nejde... což bohužel platí i v případě korupčníků, po kterých také nikdo nejde. A právě o toto dvé, co se naší budoucnosti týče, jde.

Publikováno v HN, 10.6.2011