Tomáš Sedláček: Co jsou peníze aneb filozofie peněz

Co jsou to peníze? Vypadá to jako hodně divná otázka, a je-li navíc položená ekonomům, přivede je často do rozpaků. My totiž bereme peníze jako dané, že již existují, že platí a že mají svou hodnotu - pak už dokážeme měřit jejich kupní sílu, změnu jejich hodnoty (inflaci), či jak jejich tvorbu zrychlit nebo přibrzdit (například úrokovou sazbou). Ale co to vlastně ty peníze jsou, odkud se berou, to je tak trochu záhada.

Proč nás lákají potištěné papírky

Jak je možné, že jakýmsi potištěným pomačkaným papírkům přisuzujeme takovou hodnotu? Proč kvůli nim vstává pekař brzy ráno? A proč nemá prodavačka v kloboučnictví právo ani možnost vám říct: „To ne, ty papírky já neuznávám, já za ten klobouk chci něco hodnotného - třeba vajíčka, nebo cigarety - ale tyhle barevné papírky, ty si, pane, strčte za klobouk.“

Peníze jsou zvláštní. Za prvé nenesou skoro žádnou vlastnost samotného svého nositele, jak píše Niall Ferguson. Ať už je to papír, zlato nebo plastová karta. Koneckonců první zaznamenaný nositel platidla byla hlína - prvním platidlem, které je archeologicky známo, byly hliněné destičky s dlužními úpisy, které začaly kolovat. V tomto smyslu se kruh uzavírá -hlína bez nápisu neměla žádnou hodnotu. Šlo vlastně o slib někoho, který se na prvním platidle cenil. Dnes jsme na tom podobně: přes velkou historickou okliku, kdy peníze byly „nošeny“ drahými kovy, jsme se dnes vrátili zase „k hlíně“ - tedy peníze jsou neseny „bezcenným“ papírem nebo ještě přesvědčivěji magnetickým zápisem, ovládaným podpisovým vzorem, kódem nebo plastovou debetní/ kreditní kartou. Skoro by se chtělo nadneseně říci, že peníze (stejně jako člověk) z prachu (hlíny) povstaly a v prach se obrátily.

To ale vůbec nevadí, naopak je nám, dle mého soudu, lépe s virtuálními penězi než s těmi z drahých kovů. Peníze nejsou - a nikdy nebudou - kovem. Jsou spíš jakýmsi symbolem důvěry, na které jsme se shodli.

Dá se namítnout, že zlata je poměrně málo, a to vytváří jeho hodnotu. Stejné je to ale s penězi. Můžeme sice vytisknout třikrát víc bankovek, ale tím jejich hodnotu neztrojnásobíme. A navíc, jen to, že je něčeho málo, neznamená, že to je hodnotné. Hezkým příkladem jsou černé perly. Ty byly kdysi dávno považovány za odpad perel bílých. A přestože jich bylo málo, neměly skoro žádnou hodnotu. A pak se to změnilo: šikovný obchodník udělal šikovnou kampaň a najednou byly černé perly ceněny více než bílé. Jinými slovy, hodnotu lze vytvořit, vyfabrikovat.

Peníze a důvěra

To, že peníze mají hodně co do činění s důvěrou, je patrné již z mnoha nápověd: kredit, tedy z latinského credo, značí „já věřím“; kreditka je tedy doslovně jakási „věrovka“. V češtině přece hovoříme o věřitelích - tedy těch, co věří. Hovoříme o úvěrech, tedy cosi, co stojí u naší víry. Na amerických dolarech se slovo víra objevuje též: In God We Trust.

A mimochodem je též užitečné si všimnout, jak jsou bankovky a mince posety různými insigniemi nebo symboly hodnoty a víry, které mají svou symbolickou moc jaksi propůjčit právě mincím a bankovkám. Vše je korunováno podpisem guvernéra, který musí zejména být důvěryhodný a jakýmsi způsobem za hodnotu bankovek ručí a hlídá stabilitu měny.

A na závěr: bankovky - ač se po nich můžeme plahočit celý život - nám vlastně ani nepatří, nemáme právo mince či bankovky třeba ničit.

A poslední zajímavost. Jádro, prostředek peněz je, jaksi řečeno s Jacquesem Lacanem, samo o sobě duté. A možná právě proto, že samy nemají žádnou hodnotu, dokážou nejlépe zobrazit cenu všeho.

Publikováno v HN, 3.2.2011