Rozhovor s Tomášem Sedláčkem: Život v Praze je zábavnější než jinde

* Když sleduje ekonom, jak se Praha chystá na Vánoce a halí se do svátečního, jímá ho obyčejné dojetí, nebo spíš začne přemítat, kolik to stojí a že to je v době krize jenom zbytečné plýtvání?

Mně to nadávání na Vánoce přijde poslední dobou roztomilé. Kdysi jsme svítící, ozdobené ulice Západu záviděli, teď zase roupama nevíme co by. Myslím, že pro nás Čechy by byl největší trest nemít na co nadávat.

* Třeba lidem prostě jenom vadí, že se z Vánoc staly v poslední době hlavně svátky nakupování...

Že nám to vadí, o něčem svědčí: že přece jen věříme ve svátost svátku a také poznáme – a protiví se nám – míchání svatého a profánního. Ale jámámdárky rád, a protože si je už nevyrábíme, je třeba je koupit. Je jen naše chyba a volba, když si ze svátku míru a pokoje uděláme stres a boj.

* Takže na sobě nesledujete profesionální deformaci, že byste všechno přepočítával na peníze?

Po pár letech studia zjistíte, že se všechno převést na peníze nedá nebo to není radno. Vlastně ani na kalkul nelze vše převádět. Jsou oblasti, třeba přátelství a rodina, kde právě nechceme byt přesní, efektivní, kalkulující nebo racionální. Dokonce děláme rituály, abychom tuto exaktnost smazali.

* Jako například?

Chceme si darovat dary zhruba stejné hodnoty, ale nesmí to být přesně. Proto například to škrtání cen na dárcích, proto zvaní na rundy, proto spropitné. V osobních vztazích chceme dát najevo, že nám na ceně nezáleží. Na ceně je, v osobní rovině, cosi nesvatého.

* Může člověk, který rozumí ekonomii, teď vůbec v poklidu slavit Vánoce? Nebrání vám hospodářský vývoj v tom, abyste se těšil na stromeček, dárky, sníh a Ježíška...? Tak zaprvé – na Ježíše, já tu infantilizaci Spasitele nemám rád. Dělá se z toho karikatura, které opravdu mohou věřit jenom děti, v tom případě jsou ale blíž pravdě než my dospělí. Ale jinak v tom žádný konflikt nevidím. Proč taky?

* Protože člověk chce vnímat nějakou radost a naději, ale v přívalu špatných zpráv to moc nejde. Fáze ekonomické recese a konjunktury se sice střídají, ale to je – zvlášť před Vánocemi – docela chabá útěcha. Takže mi zkuste poradit, co si má člověk namluvit, aby měl Vánoce spokojenější?

Má si hlavně přestat namlouvat, že je nespokojený.

* A mají lidé z Prahy v takové mizerné době aspoň nějaký důvod, proč se cítit dobře? Všichni si přece stěžují, že je v hlavním městě všechno drahé a bude ještě o kus hůř…

V mizerné době? Někdo snad umřel hlady? Jsou prázdné hospody? Mrznou tady lidi? Takovou „mizernou dobu“ jsme si před deseti nebo dvaceti lety ani nevysnili. Nerozumím tomu, jak si my, patřící k nejbohatším lidem tohoto světa v nejbohatší době dějin, můžeme pořád tak stěžovat.

* A máte pro to nějaké vysvětlení?

Je to tím, s kým se srovnáváme. Srovnejme se s někým na východ od nás a najednou je po mizerii. Anebo klidně i se Západem: kolik lidí si tam může dovolit chodit pravidelně na pivo do hospod? Myslím, že život v Praze je lepší a zajímavější než jinde. Člověk totiž nechce žít v bohatém městě, ale ve městě zábavném.

* Vy hodně cestujete po světě, teď třeba máte za sebou návštěvu Londýna a Moskvy. Když se pak vracíte domů do Prahy, těšíte se, nebo trpíte takovým tím českým pocitem, že za hranicemi je všechno lepší?

Cestuji, abych se těšil na návrat, abych citoval Chestertona. Já Prahu miluju, a to tak, že moc. Žádné město není takové laskavé a jemné. Vadí mi jen, jak nám všechno vadí, že jsme takoví bručouni, pořád je něco špatně a občas, zdá se mi, podceňujeme roli deodorantů. Ale nejvíc mi náladu – ale to myslím, že nám všem – kazí krádeže vysokých i nízkých politiků nebo úředníků. Snad už to skončí, vždyť toho bylo dost.

* Takže co je v Praze lepšího než jinde?

Vzduch. A je tu také mnohem víc čisto – Londýn nebo Kodaň jsou proti Praze špinavá města, co se odpadků týká. Hodně se zvedla taky gastronomie, máme tu plno skvělých restaurací. A lidé se víc usmívají, i když pořád nesměle.

* Až budete v duchu rekapitulovat letošní rok, na co budete rád vzpomínat? Stalo se něco, co budete i v poněkud bídném roce 2011 považovat za úspěch?

Cítím velikou naději v pražském „převratu“ a nové koalici, která slibuje konec mafiánů a zlodějů. Tak snad už konečně! Už jim ani nechci říkat tuneláři, korupčníci nebo kmotři, to mi přijde nějak příliš roztomilé.

* Těšíte se jako ekonom na rok 2012, nebo ho berete spíš jako období, které je potřeba – lidově řečeno – nějak překlepat?

Žádný čas není moudré jen překlepat! Proboha, je to rok života, za který můžeme plno věcí zažít a napravit.

* Jak to myslíte?

Na světové úrovni se dějí nekonečně zajímavé věci, tektonické změny. Příští rok bude rozhodující v tom smyslu, jakým směrem se vydáme. Jestli se rozpadneme a budeme se zase nenávidět, nebo jestli začneme přemýšlet jako Evropani navzdory některým „lokálním hrdinům“ maloměšťanského charakteru. Chtěli jsme zpátky do Evropy a jsme v ní, ale ukazuje se, ze to někteří mysleli jenom a pouze vypočítavě: když Evropa pomáhá nám, tak je všechno v pořádku, ale když potřebuje pomoc ona, tak jsme „za hrdiny“.

* Co se s tím dá dělat?

Pražané jsou podle mého soudu Evropané, to jen někteří naši politici zamrzli v národním obrození předminulého století a zkoušejí si ventilovat ty svoje paranoidní představy. Tady je na místě vzkaz: Nikdo po nás nejde!

Publikováno v MF Dnes, 6.12.2011