Rozhovor s Tomášem Sedláčkem: MMF nedáváme dar, je to půjčka na jistotu

* HN: Měli bychom se podílet na pomoci eurozóně?

Především těch 90 miliard korun není dar, i když se o tom u nás tak mluví. Je to půjčka Mezinárodnímu měnovému fondu, která je mnohem jistější, než například půjčka Německu. Pokud věříme, že by nám to neměl fond vrátit, tak věříme v jeho bankrot. V takovém případě ale jsou nám všechny rezervy úplně na nic. Nechápu, jak někdo může mluvit o bianko šeku. Navíc nepůjčujeme Evropě, ale washingtonské instituci, které se nikdy nestalo, že by peníze nevrátila, protože za ní stojí silné státy jako USA.

* HN: Není ale 90 miliard z devizových rezerv České národní banky nad naše možnosti?

Ty peníze v ní ale zůstanou. ČNB má jisté procento rezerv v akciích. A tato půjčka je nejjistější možností, jaká existuje. Ta částka představuje asi deset procent jejích devizových rezerv. Je otázka, zda to bude tříletá, nebo pětiletá půjčka. A kdyby došlo k tomu, že je budeme nutně potřebovat, lze je podle všeho vrátit přes noc. Také si tím koupíme jistou ochranu přímo od MMF. Je to víceméně bezriziková úvaha.

* HN: Kolik nás bude půjčka ve skutečnosti stát?

Úroková sazba MMF je opravdu o něco nižší. Oproti sazbě u Bundesbanky je to asi desetina procenta. Jediné, co zaplatíme, je ten rozdíl v úrocích.

* HN: Máme přesto půjčovat v situaci vysokého zadlužení a špatného stavu veřejných rozpočtů?

To může říct každý. I Němci mohou říct, že je to příliš vysoká částka. Jenže pokud převáží postoj, že je bližší košile než kabát, tak všichni zmrzneme. Zima, která přichází, prostě na košili není. Co potřebujeme, je společný kabát, který si tímto kupujeme. I v přírodě je běžné, že se zvířata v dobách krize semknou dohromady.

* HN: Pro Evropu jsou to necelá dvě procenta z celkové částky. Jaký je pak význam půjčky?

Je to gesto, ale také pomoc úměrná velikosti naší ekonomiky. Pokud chceme přispět víc, klidně můžeme. Požádali nás ale o tuto částku a je to zcela v pořádku.

* HN: Je možné, že se z prostředků jen zaplatí úroky z dluhopisů a hlavní problém zůstane?

Je to záplata a je otázka, jestli vydrží. My si tím vlastně kupujeme čas, aby ekonomiky nezbankrotovaly a měly dva tři roky na to, dát se dohromady. V tomto smyslu Řecko Evropu předběhlo. Pokud se budeme dál chovat stejně, skončíme jako oni. Je to opravdu o využití posledních zdrojů, abychom se dali do pořádku.

* HN: Mezinárodní měnový fond tedy bude dohlížet na národní ekonomiky? Má na to zkušenosti a lidi?

Má na to zuby. Rozhodně větší než Evropská komise. A je to přímo jeho úkol, aby prováděl restrukturalizace. Fond ví, jak kousat. Další výhodou je, že lidi přestanou nadávat na Evropu, protože tam bude jezdit člověk z MMF a říkat jim, co mají a nemají dělat.

* HN: Nevadí, že nikdo zatím nevysvětlil, na co přesně prostředky z půjčky státy použijí?

Je pravda, že je to celé šité horkou jehlou. Ta situace taková je, a my nevíme, jestli nás to zachrání. Nic chytřejšího ale nikoho nenapadlo. Tady může Česká republika sehrát významnou roli, když máme tolik geniálních nápadů. Evropa není o mocenském boji, ale o myšlenkách. Pokud mají malá Belgie, malé Finsko nebo středně velká Česká republika řešení, tak sem s ním. Ale nic konstruktivního jsem od nikoho neslyšel. Jediné, co tady slyšíte, je ne, nevím, nechci, neumím. Což není zrovna nápomocné.

* HN: Dala by se situace řešit prostřednictvím inflace?

To je možnost poslední instance. A tu si ještě nechejme. Inflace není nic jiného než zdanění bez zastoupení. Zprvu to vypadá lákavě, ale později to může ekonomiku roztrhat. Přesouvá energii z budoucnosti do současnosti, ale pak ty náklady zase pocítíte. Nevidím proto ještě důvod použít inflační řešení, které ostatně nikdo nechce. Ani znehodnocení eura vše nevyléčí. Nejde to tak snadno, to je další mýtus.

* HN: Mohli bychom jít cestou odstřižení nejzadluženějších zemí od eurozóny?

Jenže to je rozpad Evropy. Krása společné unie a měny je v její velikosti. Proč se bojíme Číny, a ne Singapuru nebo Jižní Koreje? Protože jsou malé. Čína je „strašidelná“, protože je velká a jednotná. A my to vyřešíme tak, že se rozpadneme. To nedává smysl. Evropa nebude konkurenceschopná s dvaceti sedmi měnami, ani se čtyřmi. Pokud odstřihneme Řecko, tak přijdeme o peníze, které tam máme. Jediný důvod, proč to udělat, je totiž možnost devalvace, která může proběhnout jen tak, že se nesplatí půjčky investorům. A přesně to nechceme. Řecko by potom během pár dní následovaly Itálie, Maďarsko a další. To povede k dominovému efektu státních bankrotů. Kdyby se rozpadla unie, bude to stát na jednoho občana několikanásobně víc než jakákoliv dosud poskytnutá pomoc.

* HN: Pokud se vytvoří vícerychlostní unie, měla by být Česká republika v jejím užším jádru?

Česká republika by měla být vždy v závěsu za Německem. To není žádná ideologie, vyplývá to z našich obchodních vztahů. Stačí se podívat na mapu a na náš dovoz a vývoz. My nemůžeme být s Británií jinak než symbolicky. Prospěje nám držet se integračního jádra představovaného dnes Francií a Německem. Ekonomicky je to nejbezpečnější cesta, všechno ostatní má obrovský otazník. Ještě tady pochopitelně máme Rusko, tak to můžeme zkusit s Ruskem...

* HN: Co říkáte na názor, že v užší integraci nebudeme dostatečně flexibilní, abychom mohli růst?

Naopak, budeme. Typicky se to stalo Irsku, které bylo chudičkou zemí. Chudoba, o jaké se nám tady ani za nejhlubšího komunismu nesnilo. A přesto, nebo právě díky strukturám EU a později euru tam předběhli Británii, která se na ně dívala vždy spatra. Politická integrace nebrzdí prudký růst jedné ekonomiky, neznamená, že bychom měli všichni růst stejně. Naopak, jednou z klíčových myšlenek Evropské unie je, abychom spolu byli bohatší a šikovní mohli jít nahoru.

* HN: Co by navržená rozpočtová pravidla znamenala pro českou ekonomiku?

Jen se podaří prosadit to, co jsme jako NERV a mnozí před námi prosazovali dávno. Tedy pravidlo, podle kterého budou vláda a konkrétní ministři rozpočtově odpovědní.

* HN: Ale kde a komu při rozpočtových úsporách brát?

Naše ekonomika rostla a roste z dluhu. Diskuse, jestli porosteme o procento nebo 0,9 procenta HDP, je velmi vtipná. Rosteme jen na dluh a svou budoucnost už jsme utratili. Je to hrubý dluhový, ne domácí produkt. Musíme nejprve snížit výdajovou stránku nějakou sociálně a oborově citlivou dohodou. Ale začněme s korupcí. Jednak jsou to nemalé částky, které se rozkrádají, a má to také negativní vliv na náladu lidí. Nechci podnikat v zemi, kde jsou úplatky systematickou běžností, jak se mnohdy říká. Další věc jsou v systému skryté neefektivity, což je úkol pro jednotlivé ministry. Jakmile se úspory vyčerpají, tak je čas na zvýšení daní. Je to smutné, ale nelze dále tisknout dluh.

Publikováno v HN, 15.12.2011