Rozhovor s Petrem Zahradníkem: ČR a recese

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Česká republika prochází historicky nejdelším obdobím hospodářské recese. Důvodů je celá řada. Z nich nejvážnější je nepochybně světová ekonomická krize týkající se především euroamerického světa. Na celý problém se podíváme z několika zorných úhlů. Nejdřív se pokusíme seznámit vás alespoň se základními čísly.

Barbora KREUZEROVÁ, redaktorka
--------------------
Od roku 1997 nebyla ještě recese tuzemské ekonomiky nikdy tak dlouhá. Hrubý domácí produkt v roce 2012 klesl o 1,2 procenta. Ve čtvrtém čtvrtletí se HDP meziročně snížil dokonce o 1,7 procenta. Česko se meziročním propadem dostalo na 8. nejhorší příčku ze všech zemí Evropské unie. Celá sedmadvacítka přitom za rok 2012 ztratila 3 desetiny procenta. Nejvyšší růst zaznamenalo Lotyšsko, které zrychlilo tempo na 5,6 procenta. Proti českému propadu stojí ale třeba slovenský růst. Čísla slovenské ekonomiky přibližuje tiskový mluvčí tamního statistického úřadu Marián Jánošík.

Marián JÁNOŠÍK, tiskový mluvčí Slovenského statistického úřadu
--------------------
V roce 2012 jsme zaznamenali růst hrubého domácího produktu ve stálých cenách na úrovni 2 procent. Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2012 se hrubý domácí produkt reálně zvýšil o 7 desetin procenta.

Barbora KREUZEROVÁ, redaktorka
--------------------
Na Slovensku zmírnila i inflace. Podle posledních únorových čísel zpomalila na 2,2 procenta. A ceny v zemi tak rostly nejpomaleji za poslední dva roky. Přesto ale podražily například potraviny nebo nealkoholické nápoje. Čím to je, že slovenská ekonomika s eurem roste víc než Česká republika s korunou? Popisuje analytik ČSOB Petr Dufek.

Petr DUFEK, analytik ČSOB
--------------------
V první řadě Slovensko nezažívá fiskální konsolidaci, to znamená nerostla tam daň z přidané hodnoty tak jako v České republice a tudíž ani spotřeba domácností nepropadala tak rychle jako v Česku. Druhým důvodem jsou excelentní výsledky zahraničního obchodu Slovenska. Slovensko je poměrně malou zemí, a tak rozběh výroby dalšího typu automobilů se výrazně podepíše na výsledcích exportu a následně i hrubého domácího produktu.

Barbora KREUZEROVÁ, redaktorka
--------------------
V roce 2012 rostla například ekonomika Německa. A to o 7 desetin procenta. I když v roce 2011 rostla výrazněji, o celá 3 procenta. Podobně na tom je i Polsko. To zpomalilo růst na 2 procenta z víc jak čtyřprocentního růstu o rok dříve. Hůř než Česká republika je na tom třeba Řecko. Jeho ekonomika klesla v roce 2012 o 6,4 procenta. Španělský HDP potom ztratil 1,4 procenta. Recese české ekonomiky by podle některých analytiků měla pokračovat ještě v prvních třech měsících letošního roku. A to kvůli zvýšení DPH. Pak lze ale očekávat mírné oživení.

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
To byla kolegyně Barbora Kreuzerová. A my pokročme dál. Můj profesor na Univerzitě Karlově filozof Jiří Pešek kdysi na přelomu 60. a 70. let říkával: "Vážení kolegové, nejtěžší je odpovědět na otázku, co je to." Tuto otázku v souvislosti s recesí a s tou českou konkrétně jsem položil i ekonomovi Borisi Tomčiakovi ze společnosti Colosseum.

Boris TOMČIAK, ekonom, Colosseum
--------------------
Tak recese, je to přirozený vývoj tržních ekonomik. Můžeme sledovat, že nejdřív je nějaká expanze, po expanzi recese a většinou recese nakonec končí zase expanzí. A není třeba v tom hledat žádné divy. Je to způsobeno přirozeným chováním lidí. Když si vezmeme tu expanzi, tak víme, že když se, když je období blahobytu, tak lidí trošku zleniví a raději odpočívají. A potom když jsou lidé lenivější, tak méně pracují a klesá produktivita práce. A to je ten zlom, kdy potom začíná období horší, ekonomického zpomalování. Samozřejmě ještě je potřeba určitý katalyzátor, který spustí tu recesi, což můžeme sledovat na údajích z posledních let. Byla to například finanční krize ve Spojených státech a prasknutí bubliny na trhu nemovitostí. Ale všeobecně se dá říct, že není třeba mít z recese strach, ale spíš je to opravdu takový přirozený vývoj tržní ekonomiky, který tu, kterou tu máme už od roku 1989.

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Proč si myslíte, že je tentokrát ta recese tak dlouhá? Zejména v naší republice se hovoří o tom, že je vůbec nejdelší v dějinách této moderní ekonomiky.

Boris TOMČIAK, ekonom, Colosseum
--------------------
Tak, my si myslíme, že zásahy státu, které sledujeme v celé Evropě, nejen v České republice, zafixovaly neefektivnosti v ekonomice. My si myslíme, že ty zásahy státu jsou nadměrné. Kdyby nebyly tak velké, tak recese by byla asi hlubší, ale zase by trvala kratší dobu. Podniky a soukromé osoby by se rychle přizpůsobily. Teď když jsou zafixované ty neefektivnosti, tak všichni čekají, co udělá stát, s jakými záchrannými opatřeními přijde. A těm samotným firmám a lidem se nechce uvažovat o nějakých opatřeních, která by je z té recese vytáhla. Všichni čekají na stát.

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Vy jste sám říkal, že recese je přirozená, v jistém smyslu vlastně docela užitečná. Když mluvíme o tom, že je na náš vkus, asi nás všech, příliš dlouhá, což na náladě občanů přirozeně nepřidá, dá se, pane Tomčiaku odhadnout, kdy tohle to poněkud neblahé období skončí?

Boris TOMČIAK, ekonom, Colosseum
--------------------
Tak, úplně přesně se to odhadnout nedá. Můžeme tak rámcově říct, že pokud česká ekonomika je závislá na exportu výrobků na evropské trhy, tedy hlavně do západní Evropy, tak můžeme říci, že recese v České republice skončí, když se začne dařit Evropě. Evropa je také v recesi, když se Evropa, celá Evropa a hlavně západní Evropa dostane do fáze expanze, tak to určitě pomůže celé České republice.

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
A časový horizont nelze stanovit?

Boris TOMČIAK, ekonom, Colosseum
--------------------
Ten časový horizont nelze stanovit, ale podle odhadů Evropské komise by expanze v Evropě mohla nastat už v roce 2014. Měla by být malá, ale snad bude. A takže můžeme říci, že expanze i v České republice by už mohla být od roku 2014.

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Říká ekonom Boris Tomčiak.
Jak jsme slyšeli, je třeba hledat především globální souvislosti. Na ty jsem se zeptal známého českého ekonoma Petra Zahradníka, který je rovněž členem Národní ekonomické rady vlády.

Petr ZAHRADNÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Ano, máte pravdu. Taktéž se domnívám, že se jedná především o krizi té bohaté části světa. A mám pocit, že ty příčiny jsou trojí. Je to symbióza finanční nedisciplinovanosti a finanční nezodpovědnosti, která se projevila v tom, že finanční trhy jaksi automaticky financovaly projekty, které nebyly dlouhodobě životaschopné. Do toho se připojil stát a jeho fiskální nedisciplinovanost, kdy spousta států si zvykla a finanční trhy jim to tolerovaly, žít nad, řekněme, svými možnostmi a jejich míra dluhu skutečně dosáhla krátkodobě neřešitelných úrovní. A potom to je kombinace strukturálních problémů, které se projevují zejména na trhu práce a které jsou dány tím, že právě z toho vyspělého světa se jaksi vyčlenil zpracovatelský průmysl, zejména do těch rozvíjejících se rozvojových zemí. A země nebyly schopny svým obyvatelům nabídnout adekvátní pracovní místa v jiných odvětvích. Tím došlo k značným strukturálním poruchám a kombinace těchto tří faktorů podle mého názoru vedla právě ke krizi, která svojí délkou a hloubkou v podstatě nemá v moderních dějinách obdoby.

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Je v silách takové malé ekonomiky jako je česká podobnému jevu nějak čelit? Anebo musíme počkat, až se to prostě přežene?

Petr ZAHRADNÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Ono paradoxně v případě České republiky a právě nedávná data o HDP to potvrdila, řekl bych, zaplať pánbůh, že ten vliv toho zahraničí je. Protože právě naše ekonomika velmi silně závislá na zpracovatelském průmyslu dodává do zbytku Evropy, a teďko trošku zjednodušuji, právě ty výrobky, které se jinde v podstatě nevyrábějí. A zaplať pánbůh, že tady ta propojenost je, protože v případě České republiky ty faktory útlumu jsou vyloženě tuzemské. A vyplývají za A z velmi obezřetného chování obyvatelstva, které si myslím, že je svým způsobem i racionální a rozumné, byť ty důvody, které k tomu vedou, určitě nejsou pozitivní. Ale zejména pak vyplývají z ohromného útlumu investičních aktivit. Česká republika v současné době se nachází někde na úrovni roku 2004 - 2005 z hlediska objemu investic a ty v té růstové výkonnosti viditelně chybí. Takže z hlediska oné odolnosti české ekonomiky možná zaplať pánbůh, že je takto otevřená, protože kdyby nebyla, tak ten propad ekonomický by byl ještě významnější.

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Poslední otázka pro ekonoma Petra Zahradníka. Naše ekonomika, jíž jste vlastně teď dal docela dobrou známku, je významně závislá na německé. Jak se tento vliv projevuje právě v těchto krizových letech?

Petr ZAHRADNÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Já si myslím, že se projevuje dvojím způsobem. Německo je zcela určitě nejvýznamnější součástí té vnější poptávky, která se zaplať pánbůh v současné době nezastavila. Takže je to v podstatě jistý odběratel. Kdyby se ta závislost na Německu, řekněme, zvýšila v tom smyslu, že budeme do Německa dovážet, vyvážet, pardon, finální výrobky, nikoliv polotovary, respektive součástky, tak jak to je v současné době, tak si myslím, že bychom z toho mohli ještě více profitovat. A druhá věc je daná jakousi podnikatelskou nebo institucionální kulturou v Německu, která zaplať pánbůh se aspoň do těch exportně orientovaných odvětví přenáší a kterou by celá česká ekonomika, ba společnost podle mého názoru potřebovala jako sůl. A čím větší otevřenost specielně na to Německo, tím si myslím, že by existovala vyšší míra kultivace nejenom ekonomických vztahů, ale i společenských vztahů k České republice.

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Říká Petr Zahradník. Děkujeme a na slyšenou.

Petr ZAHRADNÍK, ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Nápodobně. Děkuji a na shledanou.

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Recepty, jak vyjít z recese, jsou v zásadě dva. Úspory, o něž se pokouší současná Nečasova vláda, anebo naopak investiční pobídky, k nimž patrně přijdou a přistoupí sociální demokraté až se v příštím roce po parlamentních volbách logicky dostanou k moci. Nejdřív se podívejme na ten úsporný systém, a to s kolegou Petrem Holubem.

Petr HOLUB, redaktor
--------------------
Cesta úspor nebo sanace státního rozpočtu, to je vyzkoušená metoda, která v mnoha zemích funguje. Je samozřejmě otázka, jestli v těch těžkých krizových dobách není příliš riskantní. Ale obecně se dá říct, že by fungovat i v těchto podmínkách mohla. Ovšem ten její výsledek se projeví vlastně až v době ekonomického oživení. Takže je jasné, že vláda pokud ta cesta přinese nějaké pozitivní výsledky, tak už se toho nedožije.

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Až se dostanou k moci sociální demokraté, což se zdá téměř nepochybné, vydají se patrně nějakou jinou cestou, cestou investičních pobídek, vůbec investic do ekonomiky a tak dále a tak podobně. To se očekává. Ale nepovede to ještě k většímu zadlužení státu?

Petr HOLUB, redaktor
--------------------
Sociální demokraté mohou zvolit také už vyzkoušenou cestu, jak podpořit pomocí některých ale rozumně vybraných vládních investic ekonomiku. A ono přitom není třeba se víc zadlužit. Pokud se všechny ty výdaje, které by měly tu ekonomiku zvednout, vyrovnají zvýšením příjmů státního rozpočtu, tak vlastně k vyššímu zadlužení nedojde. A ten růst ekonomiky dokonce může snížit státní dluh. Takže i to je nakonec legitimní cesta, u obou ovšem platí jedno pravidlo. Musí se udělat dobře. V obou případech to může dopadnout i špatně.

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
Kdybys měl ty dvě metody porovnat, co by tě tak napadlo, Petře?

Petr HOLUB, redaktor
--------------------
Já si myslím, že právě v dobách recese je asi méně riskantní ta, řekněme, levicová metoda. To znamená najít cestu, jak rozumně podpořit ekonomiku z prostředků státního rozpočtu. Protože minimálně to odstraní jedno hlavní riziko, pokud je ekonomika v recesi, tak to znamená, že jí chybí poptávka. Ale ve chvíli, kdy šetřím, tak tu poptávku ještě snižuji a mohu se dostat do větších potíží. Takže logičtější je cesta uměřené státní podpory ekonomiky.

Libor DVOŘÁK, moderátor
--------------------
To byl kolega Petr Holub.

ČRo Plus, 13.3.2013