Rozhovor s Petrem Zahradníkem: Německo a Rakousko otevírá pracovní trh

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Letošního prvního května, na Svátek práce, otevřely osmi členským zemím Evropské unie, které tam vstoupily v roce 2004, svůj pracovní trh konečně také Německo a Rakousko. Dvě země, které se rozhodly vyčerpat původně stanovený přechodný limit sedmi let do poslední sekundy. Dvě země, které sousedí s Českou republikou. Co to pro nás znamená, o tom budeme diskutovat u dnešního kulatého stolu Českého rozhlasu 6 s Hanou Pavlištovou, viceprezidentskou Česko-německé obchodní a průmyslové komory, dobrý den.

Hana PAVLIŠTOVÁ, viceprezidentka Česko-německé obchodní a průmyslové komory
--------------------
Dobrý večer.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
S Petrem Zahradníkem z kanceláře pro Evropskou unii z České spořitelny.

Petr ZAHRADNÍK, kancelář pro Evropskou unii, ekonom České spořitelny
--------------------
Dobrý večer.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
A s Geraldem Schubertem, šéfredaktorem německojazyčného vysílání Českého rozhlasu.

Gerald SCHUBERT, šéfredaktor německojazyčného vysílání Českého rozhlasu
--------------------
Dobrý večer.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Od mikrofonu vás k poslechu vítá Lída Rakušanová. Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, ale také pobaltské státy, Estonsko, Lotyšsko a Litva, těch všech se týká otevření pracovního trhu v Německu a v Rakousku. Znamenat to ale konkrétně bude jen to, že už tam občané těchto zemí, tedy i Češi nebudou muset žádat o pracovní povolení. Pokud si tam seženou práci, nebude už jejich existence rok od roku záviset na úředníkovi s razítkem. Co tomu říká tamní veřejnost, pane Schuberte, bojí se Rakušané přílivu levných pracovních sil z Východu, respektive ze severu?

Gerald SCHUBERT, šéfredaktor německojazyčného vysílání Českého rozhlasu
--------------------
Já si myslím, že moc ne. I když já mám tady k dispozici i průzkumy různé a dalo by se říct, že já mám trošičku dojem, že je to tak, jak to je docela často, že ten názor nebo postoj k té problematice se týká v okamžiku, když se ptáte, protože když tady máte například číslo, že lidi se částečně bojí, ale 95% Rakušanů je přesvědčených, že otevření pracovního trhu prostě je třeba, že je nutné, aby se tam udržoval prostě chod hospodářství, aby se mohli sehnat vůbec specialisté na různé jobby, tak je to trošičku protimluv. Mám tady ještě pár zajímavých čísel. 89% nemá strach sám, že lidi nemají strach, že oni by přišli o práci. Na druhé straně 50% očekávají, že bude velký počet lidí z České republiky nebo ze Slovenska, Slovinska, Maďarska příliv lidí na pracovní trh. A docela nelogické číslo je, že 50% si může představit, že i oni by cestovali do zahraničí pro práci a třetina mladých lidí také. Přičemž je to opravdu nelogický, protože například Česká republika ten princip reciprocity vůbec nezavedla, což znamená, že ten například nejlepší příklad jsem já sám, protože jsem také Rakušan a pracuju v Českém rozhlase a jsme tady už o roku 2001 a od roku 2004, čili od vstupu České republiky do Evropské unie nepotřebuju žádné pracovní povolení. Já mám alespoň dojem, že průzkumy nemají opravdu vypovídající hodnotu. Protože když se tak ptáte, když sledujete diskuse v rakouské politice, v rakouských médiích, tak myslím, že opravdu ty znalosti jsou docela minimální. A já nemám dojem, že lidi mají opravdu strach, že oni jsou přímo dotčeni.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale na druhou stranu politici jak v Rakousku, tak v Německu pořád mluví o tom, že je tady obava z dumpingových cen, že se bojí vlastně tamní občané, že příliv levných pracovních sil sníží cenovou hladinu, mzdovou hladinu, ne cenovou, to by bylo v pořádku, ale mzdovou hladinu v těch zemích. Jak je to v Německu, paní Pavlištová, co říkají vaši němečtí kolegové?

Hana PAVLIŠTOVÁ, viceprezidentka Česko-německé obchodní a průmyslové komory
--------------------
Tak já bych se soustředila na tu příhraniční oblast. To znamená, že hovoříme o Bavorsku a o Sasku. A tam se v podstatě dá říct, že jsou opravdu odlišné názory v obou zemích. Bavorsko ústy ministra hospodářství Zeila prohlásil při jeho návštěvě Prahy na začátku března, že otevírají dveře jak českým pracovníkům, tak i českým investorům. Naopak v Sasku je ta situace trošku komplikovanější. Závisí to samozřejmě s tou místní hospodářskou situací, která je tam samozřejmě odlišná proti kvetoucímu Bavorsku. Tam jsem určité obavy zaznamenala. Jak teda místních lidí, je tam vysoká nezaměstnanost, takže i ti, co jsou zaměstnaní, ti se samozřejmě baví. Je tam poměrně slušná dostupnost z Česka do Saska, aby teda skutečně ta levná pracovní síla tam přišla, ale německá vláda se brání. Německá vláda se brání zaváděním minimálního platu, minimálních, takže ta levná pracovní síla určitě nebude tak levná, jak si možná někdo představoval. Bude muset mít minimální plat. A tím pádem bude jistě, to nebude konkurence pro tu zaměstnanost v tom regionu.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem zaznamenala právě, pokud jde například o to Bavorsko, že tam je velký zájem ze strany hospodářství o kvalifikované odborníky z Východu. Jak z České republiky, tak z Polska, a sice jak inženýry, tak ale i kvalifikované dělníky, vyučené dělníky, zámečníky, strojníky, já nevím, prostě co všechno, mechaniky. A tohle všechno jsou lidé, kteří v Německu chybí a mají dostat zcela normální platy podle kolektivních smluv tamních. Což je samozřejmě násobně víc než tady. Pane Zahradníku, myslíte si, že skutečně může dojít k přílivu prácechtivých Čechů do sousedních zemí Rakouska a Německa?

Petr ZAHRADNÍK, kancelář pro Evropskou unii, ekonom České spořitelny
--------------------
Já si myslím, že pokud ta předcházející diskuse to možná implicitně potvrdila, pokud mohou existovat nějaké obavy právě v Německu nebo v Rakousku nebo, řekněme, na tom saském trhu, kde, řekněme, ta situace je trošku jiná než na tom bavorském, tak si myslím, že nikoliv právě z České republiky. Že Češi jsou možná ti poslední, kteří zavalí tamní trhy práce. Ukázalo se to už právě těsně po roce 2004, kdy Češi v podstatě díky řadě okolností, díky tomu, že třeba eurová mzda v České republice byla poměrně výrazně nejvyšší v rámci celé té osmičky, s výjimkou Slovinska, samozřejmě, o které tady hovoříme, že koneckonců i náš trh práce tehdy nabízel docela slušné uplatnění. Že my jsme měli v podstatě nejnižší míru nezaměstnanosti ve všech těch srovnávaných zemích, takže nebyl výrazný důvod hledat si jakési druhé řešení v případě odlivu nebo odchodu do zahraničí. A koneckonců mám pocit, že to vychází i z jakési národní povahy, že možná preferujeme po nějaké zevrubné kalkulaci, když si člověk vypočítá, jak je na tom nejenom s příjmem, ale s náklady v České republice a následně právě v těch zemích, které sice opticky nabízejí lepší mzdu, ale samozřejmě za daleko větších životních nákladů, zejména v oblasti služeb. Takže Češi nejsou těmi, kteří, řekněme, by to riziko představovali nejvíce. Já si myslím, že k tomu budou asi spíše inklinovat Poláci, Slováci též ukázali, že jsou daleko mobilnější a občané baltských států. Když se podíváme, jakou strukturu měla, řekněme, zaměstnanost v těch prvních třech zemích, které od samého roku 2004 otevřely volně trh práce, Velká Británie, Irsko a Švédsko, tak to byli právě především Poláci, Slováci a lidé z baltských zemí, které, řekněme, velmi výrazným způsobem naplňovali ty počty lidí ze střední a východní Evropy. A moc se to netýkalo České republiky. Takže mám pocit, že v tomto zůstane setrvalý stav, byť samozřejmě geograficky Rakousko i Německo jsou nám nejblíže. Ale jak bylo občas i komentováno. Ti, kteří měli zájem, tak už tak učinili. Možná podotkněme, že po tom roce 2004 tam byl princip takzvaný 2+3+2, mluvíme o létech, což je právě těch sedm let. A i v rámci těch sedmi let se ty administrativní předpoklady nebo podmínky v Německu a Rakousku vůči občanům z České republiky a ostatních zemí, výrazným způsobem zjednodušily. Mluvím rovněž z vlastní zkušenosti. Zaměstnance, řekněme, rakouské finanční skupiny a pro řadu kolegů to bylo velice jednoduché po roce 2004 získat v Rakousku pracovní povolení. Takže myslím si, že exodus určitě z české strany nenastane.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Pavlištová.

Hana PAVLIŠTOVÁ, viceprezidentka Česko-německé obchodní a průmyslové komory
--------------------
Já bych možná ještě doplnila, že je tam také jazykový problém. Protože my jsme si dělali průzkum jako česko-německá obchodní a průmyslová komora, tak výrazně ubylo lidí se znalostí němčiny. Němčina se ani příliš nevyučuje na školách a je velmi podceňována. A právě u těch dělnických profesí by se samozřejmě znalost jazyka požadovala a tu náš dělník nemá. Takže v tom vidím velký problém a možná bych ještě zmínila, naše komora dělá patnáct let už takzvanou průzkum konjunktury, kde se ptá cirka 100 podniků v České republice, převážně německých investorů a letos jsme zařadili teda otázku, jestli se obávají odlivu pracovních sil. A 85% těch dotazovaných sdělilo, že se neobává. Naopak většina dotazovaných plánuje v letošním roce navyšování, přibírání nových pracovníků. Protože přece jenom, po té krizi jsme z nejhoršího venku a plánuje se, že budeme naopak potřebovat pracovní síly. A budou se samozřejmě nabízet odpovídající podmínky. Takže si také myslím, že Češi nebudou tak spěchat do toho zahraničí.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Češi nebudou spěchat, ale na druhou stranu viděli jsme tady velkou iniciativu lékařů Děkujeme,odcházíme. A to skoro už vypadalo velmi nahnutě, že tedy skutečně odejdou. Pak se s velkým nasazením ministr zdravotnictví tomu zabránil, ovšem nevypadá to,že natrvalo, protože momentálně se zase ukazuje,že ty peníze chybí a že ty oni zřejmě budou nějakým způsobem opakovat tuto hrozbu. Ale teď si představte, že mladí inženýři, lidi, kteří vyjdou ze školy, že mají v podstatě perspektivu dostat z fleku v tom Německu například 4 tisíce euro hrubého. Tak to si myslím, že je dost velké lákadlo pro mladé lidi. Navíc s tou znalostí jazyka to máte, paní Pavlištová, samozřejmě naprostou pravdu. A tady máme člena NERVu, orgánu, který vlastně doporučil českému školství, aby se soustředilo na angličtinu, což je takové docela zvláštní v souvislosti tady s tímto německým prostředím, které máme vedle. A kde by se teda lidé mohli uplatnit. To jsem moc nepochopila, musím se přiznat. Pane Zahradníku, vy jste to pochopil?

Petr ZAHRADNÍK, kancelář pro Evropskou unii, ekonom České spořitelny
--------------------
Já jsem to pochopil z toho důvodu, že angličtina je asi jakýmsi esperantem, která pomůže nejenom, řekněme, intenzivnější vazbě vůči, řekněme, i našim sousedům. Já opět ze zkušenosti právě v oné rakouské finanční skupině bylo řečeno, že prostě komunikačním jazykem je angličtina. Dokonce je zajímavé, že když se baví v některých situacích dva rakouští manažeři, tak spolu hovoří anglicky, což je možná lehce zajímavé, ale je to tak. Na druhou stranu si nemyslím, že právě země naší velikosti a naší míry otevřenosti by se měla spoléhat pouze na jeden jazyk, když se podíváme do možná trošku extrémního příkladu Lucemburska, ale koneckonců i do Nizozemska nebo i do Belgie nebo mnohdy do severských zemí, tak je automatické, že lidé, zejména kvalifikovaní lidé v těchto zemích mluví dvěma, třemi světovými jazyky. Takže já mám pocit, že důraz na angličtinu není v žádném rozporu s tím, že by se měla podceňovat němčina. Ale přece jenom univerzálnost použití angličtiny i vůči třeba mimoevropským teritoriím a i v rámci, řekněme, latinské jazykové oblasti v Evropě si myslím, že ta angličtina je přece jenom, řekněme, praktičtějším jazykem než němčina. Ale zejména lidé, kteří preferují právě ten regionální nebo středoevropský aspekt, samozřejmě,že by měli preferovat i odpovídající znalost německého jazyka.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Schuberte, vy jste přišel do České republiky, naučil jste se skvěle česky. Jakou jste měl motivaci sem vlastně jít? Vy jste o tom mluvil na začátku, že jste příkladem toho, že se tedy také obráceně koná ten pohyb. Proč jste sem šel?

Gerald SCHUBERT, šéfredaktor německojazyčného vysílání Českého rozhlasu
--------------------
Jak jsem řekl, to bylo opravdu už před vstupem České republiky do EU, protože jsem přišel do Prahy v roce 2001 a důvod byl, zní to teď s odstupem času trošičku možná občas pateticky, ale tehdy jsem to tak opravdu vnímal, protože když padla železná opona, mně bylo 21 a zajímal se strašně o politiku a změny v Československu a takzvaném východním bloku jsem sledoval s obrovským zájmem. A já jsem právě studoval média, publicistiku se to jmenuje ve Vídni, a jsem si myslel, že teď je asi na čase, abych se aspoň značil naučit jeden jazyk z těch v uvozovkách nových sousedů, protože sousedé jsme byli vždycky, ale ...

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Nově přístupných.

Gerald SCHUBERT, šéfredaktor německojazyčného vysílání Českého rozhlasu
--------------------
Ano, a tak jsem začal ve Vídni, jsem se zabýval češtinou a v roce 2001, když jsem pak dostudoval ve Vídni, mezitím jsem dělal různé jiné věci, ale pak jsem se rozhodl, že prostě přijdu do České republiky, abych nepřišel zase o češtinu, abych se češtinu ještě vylepšil. A přišel jsem na rok a teď je to letos deset let.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano. A to je právě to,že si můžeme třeba říct, dobře, naši lidé půjdou na Západ do Německa, řekněme, do Rakouska, ale také do celé té západní Evropy. Tam se něčemu přiučí, něco se tam naučí, bude to fajn, přijdou domů, budou bohatší o ty zkušenosti a my tady z toho budeme mít vlastně užitek. To je ta klasická poučka, to je ten klasický optimistický pohled. Ale co když se nevrátí? Viz tady Schubert?

Petr ZAHRADNÍK, kancelář pro Evropskou unii, ekonom České spořitelny
--------------------
Mohu-li, já si myslím, že když se nevrátí a třeba například se postará o to,že zesílí vazby mezi, řekněme, tou novou domovinou a rodnou zemí, postará se o to, že se stane, řekněme, jakýmsi tmelem pro investice, pro výrobní spolupráci mezi tou novou zemí a starou. Tak je to velmi kuprospěchu a jeho přínos těm vzájemným vazbám a koneckonců v obecnějším slova smyslu jakémusi panevropismu je velice prospěšný. Takže já mám pocit, že člověk může být patriot a může být prospěšný i své zemi žít desítky, stovky nebo tisíce kilometrů od své vlasti. Mám pocit,že dokonce i v případě řady, nebo spíš některých českých občanů to tak platí a platí to už velmi dlouhou dobu, že ti lidé opravdu žijí dlouhodobě v zahraničí, ale přitom jejich přínos pro různé ekonomické nebo investiční příležitosti v České republice je tisíckrát větší než řada těch, kteří nevytáhli paty z rodné vísky.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
To máte pravdu. Určitě je to tak, krajanské podhoubí po celém světě je tím vlastně známo. Přesto, vidíme v Rakousku hlavně, ale také v Německu, že politici to téma uchopili a zdá se mi,že sbírají jakoby snadné politické body u voličů. Je to tak, pane Schuberte, nebo se pletu?

Gerald SCHUBERT, šéfredaktor německojazyčného vysílání Českého rozhlasu
--------------------
Ne, je to bohužel tak. Když jsem na začátku mluvil o postojích Rakušanů, tam jsem mluvil o postojích normálních lidí a jsem se díval trošičku na čísla těch různých průzkumů, ale když sledujete diskuse například v rakouském parlamentu nebo když sledujete různé tiskové zprávy, které teď v posledních týdnech rozesílaly různé politické strany, tak ten obraz je bohužel, to máte pravdu, trošičku jiný. Říkám to, jak to je. V Rakousku je to zcela jednoznačné, že hlavně strana svobodných, čili FPÖ je proti otevírání pracovního trhu. Myslím si, že teď bych nekritizoval ten samotný fakt, že jsou proti, protože to se dalo očekávat, to není žádné překvapení vůbec, protože je to strana nacionalistická a to mně opravdu nepřekvapilo. Spíš mě překvapilo to, že ta diskuse se nevede poctivě. V parlamentu jsem viděl v rakouské národní radě, se to jmenuje, jsem viděl různé vystoupení, kde politici té strany opravdu prezentovali to téma tak, jak by se to dalo jen tak jednoduchým zákonem změnit, přičemž to je všechno součástí přístupních smluv z roku 2003. Mluvili jsme tady o tom systému, jak to bylo nastaveno, že nejprve dva roky, pak se to vyhodnocuje, pak další tři roky bude se to vyhodnocovat dál a pak maximálně ještě další dva roky, a pak je konec. Prostě ty lhůty se nedají jen tak prodloužit. A to je ten problém, že se to v Rakousku diskutovalo tak ne úplně poctivě, bych řekl, hlavně ze strany svobodných.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, Evropa na druhé straně stárne, mladých kvalifikovaných sil, hlavně v těch prosperujících zemích Evropy je nedostatek. Jenom v Bavorsku, to je odhad Asociace bavorského hospodářství, vlastně bude chybět do čtyř let asi půl milionu pracovních sil. A oni už mají programy, jak zpátky do pracovního procesu dostat dlouhodobě nezaměstnané nebo matky s dětmi. Prostě tam ta iniciativa je hodně všestranná, ale samozřejmě taky velice doufají a soustřeďují se na nábor pracovníků tady v České republice, Polsku a podobně. Budou jim chybět pracovní síly ve zdravotnictví, ale nejen tam, také v technických a přírodovědných oborech. Je to v Rakousku podobné, pane Schuberte, nebo vy tam v Rakousku máte dost pracovníků? Já vím, že samozřejmě hotelierství, tak tam určitě budou chybět. To už teď se ví. A potom klasika zdravotnictví.

Gerald SCHUBERT, šéfredaktor německojazyčného vysílání Českého rozhlasu
--------------------
Ano, ale tady už byly zmíněny vlastně různé kvóty. Kvóty, které Rakousko mělo už před dnešním dnem a ani ty kvóty Češi nevyčerpali. Čili já si myslím, že i tam, kde pracovníci dosud už částečně chyběli, možná, že teď bude pro toho či onoho trošičku jednodušší normálně se přestěhovat do Rakouska nebo aspoň jezdit na sezónní práce. Ale většinou si myslím, platí, že ty, co chtěli někam jet do zahraničí, například vůbec do Evropy, ti už dávno jsou v Anglii nebo ve Francii. A ti, co konkrétně chtěli do Německa nebo do Rakouska, hlavně do jobbů v těch oblastech, o kterých jste mluvila, ti tam taky už dávno jsou. Nebo jsou sezónní pracovníci, kteří se zase vracejí zpátky do České republiky a zase do Rakouska. Tam si myslím, že i tím se moc dnešním dnem nemění. Řekl to jeden rakouský sociolog Reine Müns, to celé hezky, on řekl, že první květen, že to je termín politický, ale nic víc. To není termín, který opravdu něco mění v tom každodenním životě lidí.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale v tom každodenním životě lidí, dovedu si představit, že aspoň jako psychologická komponenta to bylo dost podstatné, když například ten otec rodiny, který někde v západních Čechách jezdil každý den na druhou stranu hranice pracovat a už to dělal dvacet let, ale každý rok si musel přinést to čerstvé razítko, tak já vím, že to nebyla legrace, že celá rodina s hrůzou očekávala, jestli to razítko dostane nebo ne, paní Pavlištová.

Hana Hana PAVLIŠTOVÁ, viceprezidentka Česko-německé obchodní a průmyslové komory
--------------------
Já si myslím, že tam jsou dva momenty. Jeden je ten, že opravdu sledujeme aktivity právě ze strany bavorské vlády, ministra hospodářství, že tady jsou už skutečně v Čechách zastoupeni, jsou tam lidé, kteří hovoří česky a lákají nejenom ty investory do toho Bavorska, ale lákají i potencionální zájemce o práci. Což je úplně něco jiného než bylo předtím. Takže si myslím, že by se především u mladších ročníků dalo skutečně vyvolat i nějaký větší posun v této věci. Protože jenom se podívejme na vysokoškolské studenty. Ti vyjedou dvakrát, třikrát za studiem do zahraničí, sbírají zahraniční zkušenosti a jsou skutečně otevřeni těm zahraničním zkušenostem. A teď bych navázala na pana Zahradníka, nejsem si ale u těchhle ročníků úplně jistá, že budou držet ten patriotismus. A že tam jsou většinou ty cíle přece jenom spíše finančně motivační, než získávání těch zkušeností. A ani si nejsem jistá, že se vrátí. Ale to samozřejmě uvidíme za pět, za deset let. Takže je tady skutečně aktivní posun v tom,že se snaží ty okolní státy získávat. Nevím, jak je to v Rakousku, tam ty informace nemám, ale tady právě západní Čechy, tam je několik kanceláří, bavorské ministerstvo hospodářství má organizační složku, která se jmenuje Byen Invest, ta je vyloženě založená na tom, aby získala investory do Bavorska. A má pro ně tak excelentní podmínky, kdy za jedno euro založíte v Bavorsku bez problémů firmu a ještě získáte všechny podpůrné programy, kterých bavorská vláda nabízí opravdu neskutečné množství. Takže tam si myslím, že i ta investorská část, že by mohla být posílená.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je to tedy v Rakousku v tomto ohledu, má rakouská vláda také takovéhle lákadla?

Gerald SCHUBERT, šéfredaktor německojazyčného vysílání Českého rozhlasu
--------------------
Teď já nevím o ničem, co by bylo tak systematický program, jak jsme teď slyšeli, jak to funguje v Bavorsku, ale určitě jsou nejrůznější přeshraniční iniciativy anebo přeshraniční, řekněme, konsorcia, kde třeba, teď například spolková vláda, ale vláda jednotlivých spolkových zemí kolem toho docela hodně organizují, různé informační akce a tak dále. A i různé programy, které jsou na různých místech programy, podpory pro investování a tak dále. Myslím, že ale co se hlavně řešilo na spolkové úrovni, to je zase ten problém, že parlament cítil potřebu vzít lidem strach. A to například částečně i právem, protože možná, že by opravdu hrozilo, že by opravdu začali tady cizinci pracovat za nižší mzdy, než byli vlastně zvyklí Rakušané. A tam se zavedlo teď například právě příležitostně otevření pracovního trhu takzvanej /nesrozumitelné/, to je vlastně zákon proti mzdovým dumpingům. A myslím, že to byla docela důležitá záležitost, aby ti lidi z toho neměli strach. Teď se bude víc kontrolovat, jestli opravdu ty mzdy nebudou nižší, než to staví kolektivní smlouvy a tak dále a tak dále. Tak to je určitý pokrok.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Na druhé straně, pane Zahradníku, my asi všichni si dovedeme představit, že se takovéto cíle, jako je právě jakási minimální mzda, že se to dá docela dobře obcházet.

Petr ZAHRADNÍK, kancelář pro Evropskou unii, ekonom České spořitelny
--------------------
Bohužel ano. Ale mám pocit, že právě v zemích jako Rakousko nebo Německo, respektive Bavorsko ta míra obcházení, ta, řekněme, podnikatelská nebo vůbec obecná ekonomická etika je na daleko vyšší úrovni než v České republice. Takže dokážu si představit, že zaměstnavatelé v těchto zemích budou, řekněme, jakýmisi etickými nárazníky pro to, aby k takovýmto jevům nedocházelo masově. Protože přiznejme si právě zejména, řekněme, v těch středních příjmových profesích ten rozptyl mezi průměrnou mzdou v České republice a právě jak v Rakousku, tak v Bavorsku je poměrně značný. Na těch nejvyšších, řekněme, manažerských pozicích je obvyklé, že, řekněme, je jakási univerzální mzda, která existuje bez ohledu na to, kde ten člověk tu práci vykonává. Ale v případě těch profesí, o kterých se bavíme, to znamená, řekněme, nějakého středního technického personálu, případně samozřejmě i vysoce kvalifikovaných lékařů tam ta diference je podstatná. A hovoříme-li, že například v České republice stále průměrná mzda se pohybuje někde na úrovni zhruba 35 ani ne 40% průměrné mzdy v Rakousku nebo v Bavorsku, připusťme, že ještě před oněmi nějakými dvaceti lety se průměrná mzda u nás výrazným způsobem přiblížila těm rakouským nebo bavorským, kdy jsme se pohybovali někde pod deseti procenty na samém počátku devadesátých let, tak přesto ten mzdový faktor tam je značný. Tím samozřejmě i pokušení vyplácet nějaké ty dumpingové mzdy, ale opravdu si myslím, že etika rakouských a bavorských zaměstnavatelů je někde jinde v porovnání s tím, co vidíme třeba v českém stavebnictví, za jakých podmínek jsou zaměstnáváni třeba dělníci z bývalého Sovětského svazu. Myslím si, že toto nebude v případě uvolnění pracovních sil obvyklým případem, spíše, řekl bych, jednotlivostí.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Fakt je, že se Češi cítili dotčeni tím, že právě Rakousko a Německo vyčerpaly ty lhůty do posledního okamžiku, narozdíl od řady jiných zemí, které od nich postupně upustily v Evropě. Přesto je zvláštní, že teď najednou to bavorské hospodářství například, o kterém jsme tady teď před chvílí, paní Pavlištová, mluvili, bylo tak evidentně otevřené tomu si ty české pracovníky přitáhnou a investory. Jakou pověst mají Češi vlastně v Bavorsku?

Hana PAVLIŠTOVÁ, viceprezidentka Česko-německé obchodní a průmyslové komory
--------------------
Tak já předpokládám, že dobrou. Jsou to i moje osobní zkušenosti, kdy jsem pracovala pro bavorské firmy v minulosti. Takže samozřejmě jsou čeští pracovníci vítáni. Jak pro svoji píli a pracovitost, tak samozřejmě i pro takovou univerzálnost, protože to se, myslím, můžeme pyšnit tím, že jsme schopni nastoupit do různých situací a na to klasický německý pracovník není úplně zvyklý. Ten je zvyklý na to,že má svoji úlohu a tu plní. A jakmile tam přijdou nějaké jiné momenty, tak je s tím problém. Ale je potřeba si taky připomenout to, že samozřejmě před tím, kdy zavíralo Německo ten pracovní trh, ta situace tam byla úplně jiná. Bavorsko nemělo takovou potřebu pracovních sil a teď ji najednou pociťuje. Takže samozřejmě se snaží ten problém řešit. A je to samozřejmě výborné, ale také se domnívám, že to nebude tím, že by zaplnili Češi všechny ty pracovní místa. Určitě to bude příležitost pro ty ostatní země a bude to příležitost velmi dobrá.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, to máte pravdu. Protože v Polsku už dneska dělá sousední Sasko nábory mezi mladými lidmi a nabízí jim učňovské obory. A to se chystá například bavorská asociace hospodářská dělat také v České republice. A v tom Polsku už se to rozbíhá, už mají pilotní projekt připravený a čtyřiadvacet mladých Poláků od druhého května začne prostě se už připravovat, budou se učit v Německu. Bude to startovat čtyřměsíčním kurzem němčiny. Tam musejí dohnat to, co v té škole, kde preferovali angličtinu, předpokládám, podobně jako tady, takže první čtyři měsíce intenzivně němčina a potom už konkrétní obory. A to opravdu nejrůznější, od elektroniky, přes pokrývače, přes řezníky až po kadeřníky, kosmetičky a podobně. To všechno se budou mít možnost učit v Německu a budou přitom dostávat až 650 euro měsíčně. Což je taky teda, myslím, dost zásadní rozdíl proti tomu, v jaké situaci by jako učni byli ve své vlastní zemi. A polští politici jsou z toho poměrně vyděšeni. Říkají, že tady jim Němci vlastně přetahují nejnadanější mladé lidi. A že budou proti tomu muset něco dělat. Ale co? Ve chvíli, kdy jsou otevřené hranice, se moc toho dělat nedá. Jedině spoléhat, já nevím na co?

Petr ZAHRADNÍK, kancelář pro Evropskou unii, ekonom České spořitelny
--------------------
Já souhlasím s tím, že ten takzvaný brein drein tady může určitě fungovat. Jakési přelákávání nebo vyčerpávání mozků. Na druhou stranu v případě toho Polska opravdu si myslím, že ty, řekněme, fundamentální důvody jsou úplně jiné než v případě České republiky. V Polsku je průměrná mzda o více než 20% nižší než je v České republice. A přibližně dvojnásobná míra nezaměstnanosti. Takže tam samozřejmě situace na tamním trhu práce téměř svádí k tomu tu zemi opustit. Připomeňme si i bez ohledu na to, že Polsko je jediná země, která nebyla zasažena v Evropské unii recesí. Tak přesto všechno ta míra nezaměstnanosti je velká, ale bohužel tam asi dochází k tomu, že ti lidé, kteří půjdou se školit a trénovat do Německa, asi nejsou ti nezaměstnaní. A obávám se, že i ti, kteří odejdou z polského trhu práce do Německa, tak nebudou nahrazeni právě těmi, kteří jsou v tom stavu nezaměstnaných. Tak tam bych viděl asi poměrně výraznou strukturální poruchu, že to může, řekněme, v regionálním kontextu, a to bude platit nejenom pro Polsko, ale i u nás, ty nejvýznamnější talenty jaksi odvést. A díky těm nejrůznějším motivacím, jimž nejsme schopni ani v Polsku ani v České republice konkurovat, tak v podstatě o tyto lidi tyto země přijdou. Na druhou stranu, když jsme se bavili výše o nějakých rizicích a reputacích, tak já mám obavu, že, jak pan Schubert na začátku hovořil o tom, že o průzkumech veřejného mínění, že možná ten rakouský nebo bavorský respondent ani tak nevnímá záležitost, řekněme, vlastního uvolnění trhu práce, ale že to třeba jaksi implicitně vnímá společně se schengenem a víme, že přestože i v době, kdy Česká republika a ostatní země vstupovaly do schengenu, tak podobné obavy jsme slýchávali stran našich sousedů též. A že nám úplně ne dobrou reklamu, a tam si myslím, že může být určité racio i pro ty argumenty, které jsou vznášeny FPÖ v parlamentu, že někteří čeští, polští, slovenští a jiní občané se zkrátka na té druhé straně hranice nechovají úplně příkladně. Že toto může znedůvěryhodňovat vůbec celý tento proces. Ti, co tam pracují a co tam se budou chystat pracovat, o ty bych starost neměl. A ti, s odpuštěním, gauneři a lumpové, kteří nepracují ani na jedné straně a jediné, co pášou, tak tam pášou kriminální aktivity. Tak ti nám asi velmi výrazným způsobem, řekněme, znehodnocují tu reputaci. A to může vést ke všemu tomu, co, řekněme, i na té bavorské nebo rakouské straně je komentováno jaksi negativně.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Na druhé straně, ano, pan Schubert ....

Gerald SCHUBERT, šéfredaktor německojazyčného vysílání Českého rozhlasu
--------------------
Já jsem jenom chtěl dodat něco, což je asi docela zajímavé, abychom si vyjasnili ty dimenze. Teď rakouský institut pro hospodářské nebo průzkum v oblasti hospodářské má docela zajímavou studii, podle které teď se očekává z nových zemí EU zhruba 11 až 16 tisíc nových pracovníků. Ale musíme si uvědomit to, že už teď je v Rakousku nebo pracuje v Rakousku zhruba 86 tisíc Němců a z těch Němců, to je velká část, jsou lidi z bývalé NDR. Čili to je vlastně také, řekněme, v uvozovkách nová členská země Evropské unie, o které se málokdy mluví. A tam samozřejmě nejsou jazykové bariéry a já si myslím, že kdyby nebyly jazykové bariéry, že občas to víme všichni, že to může být bariéra samozřejmě na pracovním trhu, to evokuje spoustu předsudků, klišé a tak dále. To stereotypy, to je opravdu problém, to já uznávám, ale kdyby nebyly ty jazykové bariéry, tak myslím, že ani Rakušané by dneska nevnímali Čechy nebo Maďary nebo Slováky jinak než Němci, který už také dávno v Rakousku jsou a pracují a nejsou s tím žádné problémy.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak pokud já mohu posoudit Bavorsko, tak to má tak hlubokou tradici vlastně dneska už cizojazyčných pracovníků, kteří tam přišli a neuměli opravdu se v tom jazyce vůbec orientovat. Ale pak to prostě nějak šlo. Tak si myslím, že tohle tedy, s tímhle Češi problém mít nebudou. Nakonec i šéf bavorské asociace hospodářské, se kterým jsem dělala interview Bertram Brosald, teď nedávno jsem s ním mluvila, tak ten dokonce říkal, že Češi platí, a to mě docela překvapilo, za jazykově nadané a odborně velmi přizpůsobivé pracovníky. To tady jste, paní Pavlištová, potvrdila. Ale hlavně on říkal, že jsme si mentálně blízko, že vlastně pro Bavory je výhodné se soustředit na nábor Čechů spíš než třeba Poláků, protože je tady určitá mentální příbuznost. To bude zřejmě v tom Rakousku podobné. Ale tam je taky mentální příbuznost s Maďary předpokládám a se Slovinci. Podle toho, z kterého kouta se to vezme. A v každém případě i to Bavorsko se chystá tady mladé lidi lákat do učňovských oborů a já jenom koukám, jak to tady nikomu asi v té politické sféře nedochází, protože to bych považovala za dost alarmující věc, ano, paní Pavlištová.

Hana PAVLIŠTOVÁ, viceprezidentka Česko-německé obchodní a průmyslové komory
--------------------
To je zcela určitě alarmující, protože právě naše česko-německá obchodní a průmyslová komora to je jedno z hlavních témat, učňovské školství pro nás, protože samozřejmě řada německých investorů, která sem přišla, před patnácti lety sem přišla za kvalitní technickou pracovní sílou. A tenkrát tu skutečně ti pracovníci byli. Ale od té doby se řada věcí, především ve vzdělávání, změnila. Takže my neustále diskutujeme se zástupci ministerstva školství i jiných odborných asociací, aby v tomhle nastal výrazný posun a zlepšení, abychom se vrátili v podstatě k tomu učňovskému školství, jak tady bylo, protože dneska se nikdo nechce vyučit zámečníkem, soustružníkem, všichni chtějí být manažeři, takže máme spoustu středních škol, ze kterých vycházejí různí manažeři na různé činnosti, ale nemáme právě tyhle technické pracovníky. Takže určitě budeme mít jako komora obavy, protože dneska už tady vlastně ti lidé chybí. A budeme mít obavy, pokud by to mělo být takto, že se vyškolí v sousedních zemích tito mladí lidé a už se sem nevrátí. Ale samozřejmě v kontextu tomu, že by se vyškolili, sebrali zkušenosti a vrátili se, tak by to bylo vynikající.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem se právě chtěla zeptat, protože vím, že právě němečtí investoři, kteří tady již působí, řekněme, ti už, já nevím, těch dvacet let nebo skoro dvacet let, tak že si stěžují na nedostatek kvalifikovaných pracovních sil i tady. A teď ještě by se jim měly nějakým způsobem odlít. Na druhou stranu jsem si říkala teď, když nedávno bylo to vyjednávání o platy, o kolektivní smlouvu ve Škodovce, tak vlastně proběhlo docela klidně. Najednou tady byl výsledek a ten výsledek byl určitě pro odbory tamní velmi příznivý, tak jsem si říkala, jestli už se neprojevuje tento posun, tento, ta vidina, ta perspektiva otevření pracovního trhu, že si prostě ..., ano, paní Pavlištová.

Hana PAVLIŠTOVÁ, viceprezidentka Česko-německé obchodní a průmyslové komory
--------------------
Já bych na to navázala. Já jsem shodou okolností byla na oslavách dvacet let vstupu německého investora do Škody Auto Mladá Boleslav. A já si myslím, že to je naprosto netypický příklad. Protože tam samozřejmě vyjednávají odbory od začátku. A i odbory byly tenkrát jedním z těch hnacích motorů, proč se zvolil právě Volkswagen, protože to tam právě ten šéf odborářů vyprávěl ve svém vstupu, že vlastně viděl, jak dobře tyhle ty věci fungují ve Volkswagenu. Takže to byla jedna z motivací, proč právě Volkswagen. A takže si myslím, že právě v tomto podniku to všechno funguje trošku jinak, že je to takový modelový příklad, jak by to mělo být všude jinde, ale že tak to bohužel u ostatních německých investorů úplně není. A jinak teda, že tady o tom mluvíme, jak je člověk někdy hrdý na to, že je Čech, tak tam jsem opravdu strašně byla hrdá na ty české konstruktéry, kteří opravdu tam samozřejmě je spousta německých, vysoce postavených manažerů, ale co se týká právě konstrukcí výroby, tak tam to v podstatě drží opravdu zvučná česká jména technických oborů. A když jsme tam teda slavili těch dvacet let, tak jsem na to byla opravdu pyšná, co ta Škodovka dokázala a s těmi Čechy.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan Zahradník.

Petr ZAHRADNÍK, kancelář pro Evropskou unii, ekonom České spořitelny
--------------------
Já bych dodal k tomu, k té situaci na trhu práce, že určitě si myslím, že rozvoj učňovských oborů je velmi žádoucí, zvlášť pokud klíčoví zaměstnavatelé tyto absolventy poptávají. Na druhou stranu si myslím, že ten charakter výchovy se musí změnit. Já si myslím, že asi nestačí v současné době, aby to učňovské školství bylo toliko orientováno na, řekněme, manuelně mimořádně zručné, ale současně ne příliš, řekněme, invenční řemeslníky, ale že možná Finsko může být v tomto ohledu vzorem, kde se velmi výrazným způsobem zvýšil podíl nejenom vysokoškolsky, ale i velmi kvalifikovaně a kompetentně středoškolsky vzdělaných absolventů. A že to je jakýsi přerod od těch klasických, řekněme, absolventů učňovských škol v jakési poloinženýry, lidi, kteří jsou nejenom, řekněme, zcela zruční a kompetentní v té profesi, ale právě mají třeba už i jazykové znalosti, umějí si uvědomit širší souvislosti a tak dále. Takže není to asi pouhé kopírování dlouholeté tradice učňovského školství u nás, založené někdy před dvěma sty lety nebo kdy, ale je to možná i inovace jdoucí směrem právě třeba k tomu finskému nebo severskému modelu. Já neříkám, že by se měla Česká republika měla během roku přeměnit. Ale na druhou stranu si myslím, že pouhá reprodukce toho učňovského školství, byť bylo sebevýkonnější, uvědomme si, že to učňovské školství u nás bylo postavené v časech, kdy, nebo rozvíjelo se v časech, kdy průmysl se podílel na HDP nějakými 65%. Teďko má rozsah poloviční. HDP i České republiky tvoří služby. A mám pocit, že tomu prostě musí být ten charakter toho učňovského školství přizpůsoben se všemi poznámkami, které zde byly ohledně právě poptávky zaměstnavatelů po těch absolventech učňovských škol zcela souhlasím, ale návrat k tomu, co zde bylo z hlediska rozsahu učňovského školství před rokem 90, prostě možný není podle mého názoru.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
To já mám také obavu, že to tak je, protože pokud vidím to, co se děje například v Bavorsku, tak vím, že mezi mými známými je například jeden nástrojař z České republiky přišlý tedy a ten si musel v průběhu tedy své činnosti tam dodělat celou řadu kvalifikačních předpokladů pro to, aby, právě v oborech jako IT a podobně, aby splnil to, co od něj jeho zaměstnavatelé očekávají. Jak to s učňovským školstvím v Rakousku, pane Schuberte?

Gerald SCHUBERT, šéfredaktor německojazyčného vysílání Českého rozhlasu
--------------------
Teď nemám, tím, že tady už jsem deset let v České republice, nevím, nemám čísla k tomu. Ale co vám můžu říct, je jedna věc, že když se teď diskutovalo o otevření pracovního trhu, tak se docela často mluvilo i o tom, že lidi nemusí mít strach právě kvůli tomu, že zahraniční pracovník, který přišel do toho Rakouska, anebo přijde do Rakouska, aby tady sehnal práci nebo v Rakousku sehnal práci, tak sežene jenom jobb, který prostě je. A já si myslím, že tak úplně, jak jsme tady slyšeli, že už všichni chtějí být manažeři a už nikdo nechce být řemeslník, myslím, že tak to v Rakousku tak úplně neplatí, protože přesto přece Rakousko je docela i regionálně, teritoriálně členěné. Ve Vídni to vypadá úplně jinak než například v Tyrolsku nebo ve Falberku nebo ve Štýrsku. A čili ty předpoklady jsou regionální opravdu rozlišné, bych řekl, ale fakt je, že když někdo, když někde chybí řemeslní, tak tento jobb může ode dneška sehnat kdokoliv i z těch nových členských zemí Evropské unii, které přistoupily v roce 2004. A to si myslím, že je dobré pro celý pracovní trh a pro celé hospodářství v naší střední Evropě tady.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
To je krásná tečka, kterou bychom mohli uzavřít. Chcete k tomu ještě někdo něco dodat?

Petr ZAHRADNÍK, kancelář pro Evropskou unii, ekonom České spořitelny
--------------------
Jestli mohu, já si myslím, že to, co tady diskutujeme v oblasti trhu práce, je pořád ilustrace toho, jak přirozeným způsobem se tento vyvíjel právě v Bavorsku a Rakousku, jak, řekněme, v malých, následně větších, mnohdy regionálních firem se vytvářel jakýsi střední stav, který v případě těch, řekněme, úspěšných přešel do velkých korporací celosvětového jména. A jak strašným způsobem těch 40 let komunismu uškodilo i českému trhu práce, že pořád prostě ten přirozený vývoj dohání. My se té přirozenosti jaksi blížíme, ale ještě nejsme na té situaci nebo v té fázi, kterou se může pochlubit právě ten rakouský nebo bavorský trh práce. Snažíme se všemožně. Těch dvacet let bylo velmi prospěšných, ale ještě je v tomto ohledu dosti co dotahovat. A právě ta otevřenost trhu práce, si myslím, že je jednou z velmi přirozených cest, jak toho optimálnímu stavu dosíci relativně brzo. A je to určitě lepší řešení, než se zamykat v národních nebo regionálních hranicích, otevřenost nejenom trhu práce, ale vůbec všech výrobních faktorů v Evropské unii je podle mého názoru největší ekonomické plus, které ekonomická integrace přinesla. A tento krok nelze než nepřivítat v současné době.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, jsme jeden region střední Evropa, nemusíme mít strach.

Petr ZAHRADNÍK, kancelář pro Evropskou unii, ekonom České spořitelny
--------------------
Ale musíme být připraveni.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to byl dnešní kulatý stůl Českého rozhlasu 6. Já děkuji Haně Pavlištové, viceprezidentce Česko-německé obchodní a průmyslové komory.

Hana PAVLIŠTOVÁ, viceprezidentka Česko-německé obchodní a průmyslové komory
--------------------
Já děkuji za pozvání.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Petru Zahradníkovi z kanceláře pro Evropskou unii České spořitelny.

Petr ZAHRADNÍK, kancelář pro Evropskou unii, ekonom České spořitelny
--------------------
Děkuji.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
A Geraldu Schubertovi, šéfredaktorovi německojazyčného vysílání Českého rozhlasu.

Gerald SCHUBERT, šéfredaktor německojazyčného vysílání Českého rozhlasu
--------------------
Děkuji.

Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka
--------------------
Od mikrofonu se s vámi loučí Lída Rakušanová.

Zdroj: ČRo 6, 6. 5. 2011