Rozhovor s Petrem Zahradníkem: Jistotu nemáme

* Vláda rozhodla o skokovém sblížení sazeb DPH, která má už příští rok činit 17,5 procenta, a to bez výjimky. Když to porovnáte s původním návrhem vlády sjednotit DPH na dvacet procent, je v tom nějaký výrazný rozdíl?

Rozdíl je v tom, že se to sbližování bude dít postupně, byť v intervalu jediného roku, což považuji za radikální. Také jsem od nikoho z vlády nezaslechl, jakým způsobem bude probíhat případná kompenzace pro sociálně a ekonomicky slabší skupiny obyvatelstva. Bude to v pravomoci ministra práce a sociálních věcí a jiných ministrů? Nebo bude vyhlášena povinná valorizace, tedy automatické navyšování platů v závislosti na inflaci, jako to bylo v devadesátých letech? Takový nebo jiný nástroj bych považoval za přiměřený minimálně po startovací dobu důchodové reformy.

* Co přesně NERV vládě ohledně DPH tedy doporučoval?

Zaprvé to bylo právě pomalé sbližování obou sazeb na úroveň 17 až 19 procent. Doporučovali jsme ale, aby se to dělo v delším časovém intervalu. V postkrizové době, kdy je proces ekonomického oživení křehký, by to mohlo trvat pět let i déle.

* Jaká rizika tak rychlé navýšení může přinést?

Rizika jsou spíš politická - vláda nemusí dosáhnout odpovídající podpory společnosti, byť by si to zasloužila více než v případě prvního návrhu navýšení DPH na dvacet procent. Takto se může stát, že budeme o důchodové reformě, na niž mají být výnosy z výběru DPH použité, pořád jenom diskutovat, aniž bychom přijali konečné rozhodnutí, s nímž by se ztotožnil maximální počet lidí.

* A co riziko z pohledu drobných podnikatelů?

Pokud má být penzijní reforma řešena, tak se to neobejde bez nákladů. Je zapotřebí mít stabilní objemný zdroj, ze kterého bude financována. Působí to výchovně i v tom, že se na reformě bude rovnoměrně podílet celá společnost.

* Proč je jednotná sazba lepší než dvě? Česká republika je v tomto ohledu v Evropě, až na Dánsko, výjimečná. Pomocí dvou sazeb vláda může dát najevo, jakou část trhu chce podporovat.

Souhlasím, že by tak bylo možné selektivně podpořit kulturnost, vzdělanost nebo racionalitu stravy ve formě prohibice pro tučné a nezdravé potraviny. Nicméně stejně jako v oblasti zdanění příjmů tak i u zdanění spotřeby je v zájmu nekomplikovanosti a přehlednosti lepší sazba jedna. Podpora literatury, vzdělanosti a dalších statků se dá řešit státními granty, dotacemi a pobídkami.

* Jenže na granty a pobídky nejsou peníze, ministerstva seškrtala své výdaje na minimum. Navíc současná grantová politika jednotlivých ministerstev a institucí je dost pochybná.

Ano, ale ta vládní opatření se činí na dobu relativně dlouhou, a tak doufejme, že se postupně podaří prosadit aspoň nějakou očistu ve veřejných výdajích, čímž by se nějaké finanční prostředky objevit mohly.

* Spolu s dalšími členy NERV jste nedávno zveřejnili strategii konkurenceschopnosti Česka, ve které tvrdíte, že pokud chce zdejší společnost v mezinárodní soutěži obstát, měla by být flexibilní a vzdělaná. Zvýšení DPH na 17,5 procenta přitom povede ke zdražení knih, zhoršení přístupu k informacím a kultuře obecně. Necítíte v tom rozpor?

Přiznávám, že ano. Chápu ale, že vláda je v pozici jakési Sofiiny volby, protože druhou možností, jak vytvořit finanční polštář pro penzijní reformu, je například zvýšení daní z příjmu právnických osob, což by bylo o dost problematičtější.

* Žádal vás premiér Nečas o analýzu toho, jak zvýšená sazba DPH postihne vzdělanost společnosti?

Takto adresně a cíleně jsme požádáni nebyli. Chápu, že zvýšení DPH může samozřejmě změnit chování spotřebitelů, česká společnost je cenově mimořádně citlivá, ale přiznám se, že exaktně to vyčísleno nemám.

* Podle čeho se tedy vláda rozhoduje a z jakých faktů vychází? Znamená to, že NERV píše své návrhy do šuplíku?

Nikoli, jen je v relativně krátkém čase zapotřebí učinit opatření, která mají protichůdný dopad. Na jednu stranu musíme spustit penzijní reformu a postarat se o rozpočtovou stabilitu, na druhou stranu podpořit nebo minimálně neohrozit naši konkurenceschopnost. A NERV se vyjádřil v podstatě k oběma věcem. V oblasti konkurenceschopnosti jsme například shledali, že největším problémem u nás je kvalita institucí. Vezměte si třeba Dánsko, to je v podstatě jediná země se sjednocenou DPH na úrovni dvaceti pěti procent a přitom je dlouhodobě považováno za nejkonkurenceschopnější ekonomiku díky tomu, že fungují ty ostatní složky.

* Právě že Česko v takové situaci není, česká vláda se topí v korupčních aférách a peníze ze státního rozpočtu unikají. A v takové situaci chce vláda Petra Nečase vybrat chybějící finance od daňových poplatníků tím nejjednodušším způsobem?

Vláda asi tuší, že boj s korupcí a s projasněním veřejných zakázek má trochu delší časový horizont, zatímco peníze, které by tak v budoucnu získala, potřebuje už teď. Proto asi volí strategii nejpohodlnějšího postupu, jak se k nim dostat. Problém vidím spíš v tom, že vláda zamítla vytvoření druhého kapitálového pilíře důchodové reformy včetně státního penzijního fondu po vzoru Všeobecné zdravotní pojišťovny. Vzhledem k tomu, že s tím vláda nepočítá, nebudou tyto startovací náklady více méně nutné a prostředky, které se vyberou, jsou „jen“ garancí pro případ, že by některý ze tří pilířů důchodové reformy -tedy průběžné platby ve formě sociálního pojištění, spoření v penzijních fondech a důchodové připojištění - nějakým způsobem selhal. Co se ale týká dopadů z pohledu konkurenceschopnosti, tak ty v posledku nemusejí být příliš fatální. My jsme si valnou část devadesátých let ve fázi deregulace cen energie, plynu, telefonních poplatků a všeho možného „užívali“ zvyšování cen o padesát i sto procent. Vedlo to k tomu, že míra inflace se v době těchto opatření zvýšila měsíčně o sedm až osm procent. V současné době se uvažuje o tom, že celkový jednorázový dopad bude maximálně tři procenta.

* O co opíráte tvrzení, že to nebude mít závažné dopady? Vždyť sám přiznáváte, že nemáte žádnou detailní studii, která by takový vývoj analyzovala.

Vycházím z toho, s jakými cenovými nárůsty se musela tato společnost vypořádat už dříve a to v době, kdy trpěla daleko nižší koupěschopností. Žádný úplně tragický dopad to nemělo, naopak.

* Jak je možné, že tu nikdo nemá takovouto analýzu? Kdo jiný než NERV by se měl těmito věcmi zabývat?

NERV je společnost lidí, kde každý má svoji zodpovědnost za určitou oblast. Mohu-li mluvit za sebe, mám na starosti například přípravu budoucí kohezní politiky, což je snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů. V oblasti penzijní reformy a konkurenceschopnosti je to zodpovědnost jiných kolegů.

* Ale oni ty detailní analýzy také nemají. Jak tedy NERV funguje? Zabýváte se jenom tím, oč vás politici požádají?

Je to kombinace obojího - děláme to, o co nás politici požádají, a na druhé straně se snažíme v rámci šesti pracovních skupin určitá témata nabízet.

* Jak často na vaše jednání chodí premiér Nečas nebo ministr financí Kalousek?

Na setkání celého NERV, která se konají jednou měsíčně, chodí pokaždé. Na schůzky jednotlivých pracovních skupin už méně.

* A projednávali jste tam s nimi plošné zvýšení DPH na dvacet procent? Nebo postupné sbližování sazeb DPH na 17,5 procenta, jak se rozhodla vláda o pár dní později?

Takto samo o sobě ne, jen v souvislostech s důchodovou reformou a konkurenceschopností. DPH sama o sobě je totiž jen nástroj, to není klíčový příjem. Zabýváme se konečnými metami, kterých chceme dosáhnout.

* Ale těch konečných met vláda dosahuje na základě nástrojů, které k tomu používá. Jestli je konečnou metou vzdělaná a flexibilní společnost, pak DPH je jedním z důležitých prostředků, jak k takovému cíli společnost motivovat, nebo jí tu cestu naopak ztížit.

Když to obrátíme, tak výnos DPH sice na jedné straně může znevýhodnit přístup k informacím a k literatuře. Na druhé straně ale vytváří lepší finanční zdroj pro to, aby z něj mohly být financovány právě ty instituce, které vzdělání poskytují. Jinými slovy - na základě vyššího výběru DPH můžeme dostat více prostředků na školství, výzkum, vývoj a spolufinancování evropských fondů. To všechno může obtížnou dostupnost informací a kultury kompenzovat. A to díky zvýšení DPH.

* O ničem takovém však vláda nemluví. Nebo snad máte jiné informace?

Nejde o informace. DPH je prostě součástí celkového objemu rozpočtu, a nafoukneli se celkový objem rozpočtu na příjmové straně, pak se může více vydávat. A proč by se v čase, kdy prioritou vlády je konkurenceschopnost, neměly zvýšené příjmy použít právě na oblasti, které ji podpoří?

* Jednak proto, že vláda tvrdí, že veškerý výnos ze zvýšení DPH půjde na důchodovou reformu. A zadruhé proto, že se zdá, že současná vláda žádné dlouhodobé cíle nemá.

Souhlasím, ale co když se časem ukáže, že systém funguje hladce bez toho, že ta finanční rezerva je celá upotřebitelná? Minimální část prostředků finanční rezervy se skutečně může později využít na podporu oblastí, jako je kultura.

* Takový přístup je přece v rozporu s liberálním založením této vlády, a naopak to celé zavání sociálním inženýrstvím. Nejprve vláda vybere desítky miliard od daňových poplatníků, čímž dojde k celkovému zdražení zboží i kulturních statků a sníží se koupěschopnost a spotřeba lidí. To může narušit výnosy firem a živnostníků, což v konečném důsledku snižuje konkurenceschopnost České republiky. Toto riziko chce vláda podstoupit proto, aby za tři roky zjistila, že to možná bylo zbytečné? Takový přístup podporujete?

Neříkám, že ho podporuji, ale obezřetnost je docela namístě, protože vskutku není možné s jistotou dopředu říci, k jakému selhání na startu důchodové reformy dojde. Jsem poměrně obezřetný člověk, a kdybych se měl sám pustit do projektu úměrně náročného důchodové reformě, pak bych si zřejmě nějaký finanční polštář vytvořil. A za předpokladu, že bych ho za pět let nepotřeboval v plném rozsahu, bych uvažoval o tom, jak ho použít na jiný účel, aby mi neležel ladem.

* Vláda stále ještě neví, kolik lidí začne spořit v soukromých penzijních fondech. Nebylo by logičtější počkat, až to bude jasnější, aby mohla lépe vyčíslit, kolik peněz vlastně bude potřebovat?

Tak si představte, co by se stalo, kdyby se těch peněz nedostávalo a v průběhu důchodové reformy by došlo k nějakým problémům. Obávám se, že pak by se vládě vyčítalo, že nemyslela na zadní vrátka.

* Na Slovensku byl finanční polštář pro důchodovou reformu vytvořen z příjmů z privatizace. Proč to nemůže být v Česku podobně? Ten polštář by byl na první dva až tři roky vytvořen třeba z výnosů akcií ČEZ nebo privatizace a až by bylo jasno, kolik lidí bude spořit v penzijních fondech, uvažovalo by se o potřebném zvýšení DPH.

Naprosto souhlasím, ale za předpokladu, že by se celá penzijní reforma řešila v době, kdy se o ní jen planě mluvilo - tedy v době, kdy se privatizovaly velké podniky typu Telecom, Transgas nebo Unipetrol. Dnes už takové možnosti nemáme. A dividendy ČEZ zase podléhají určitému cyklickému vývoji, jejich výše může kolísat. Pro důchodovou reformu prostě kolísavý zdroj není úplně optimální.

* Jistěže výnosy z akcií ČEZ mohou kolísat, ale v jeho případě jde o tak velké množství prostředků, že to nehraje velkou roli. Na rozjezd důchodové reformy by stačily desítky miliard a ne stovky, které chce vláda vybrat od daňových poplatníků.

Zřejmě má ČEZ ještě jiné investiční úmysly a nemáme nikde garantováno, že dividendy budou vždycky tak velkorysé jako v současné době.

* A je v zájmu společnosti, aby ČEZ měl v tuto chvíli jiné investiční úmysly?

Možné to je. Bude zapotřebí masivně investovat do obnovy stávajících elektráren a do oblasti jaderné energetiky. A to zejména za předpokladu, že na evropské úrovni dojde k vytvoření společné politiky rozrůzňování energetických zdrojů. Takový investiční nárok bude sám o sobě daleko větší než součet dividend ČEZ za několik let.

Hromosvod pro penzisty

* Jak bude vlastně důchodová reforma probíhat a proč je její start nutný právě teď?

Celý proces se děje teď, protože důchodovou reformu nelze uskutečnit ze dne na den. Věková struktura české společnosti zhoršuje udržitelnost prvního pilíře - průběžného vyplácení důchodů z plateb sociálního pojištění. Jinými slovy, kdybychom v důchodové reformě spoléhali pouze na tento první pilíř, bude zapotřebí do něj poměrně významným způsobem navyšovat příspěvky, které jsou dnes u nás druhé nejvyšší v Evropské unii. V budoucnu by tvořily třeba až šedesát procent našich výplat. Proto je potřeba vnést do důchodového systému jiný prvek, který nebude založen na momentálním přerozdělování „sociálních daní“. Jde o to vytvořit finanční investici nebo založit určitý vklad, který si na sebe po určité době vydělá a nakonec každému vkladateli přinese větší efekt, než pokud by se spoléhal jenom na stát. Penzijní fondy totiž uložené peníze investují na světových trzích, a tak se vklady zhodnotí spolu s tím, jak poroste světová ekonomika.

* V čem spočívá vaše jistota, že akciové trhy budou vždycky růst? Co když přijde velká krize a lidé o svoje úspory přijdou?

Jistotu nemáme nikdy, ale nebudeme ji mít ani v případě stávajícího veřejného pilíře. V Evropě nemáme příliš mnoho příkladů, kdy by penzijní fondy krachovaly. Když se podíváme na velmi dlouhé časové řady - a můžeme do toho započítat i období krize -, tak za téměř celé dvacáté století a první dekádu století jednadvacátého existovala jenom tři nebo čtyři pětiletí, kdy akciové trhy byly vysoce záporné. V případě dluhopisů dokonce snad téměř nenajdeme pětiletí, které by nepřineslo nějaký výnos. Chápu, že standardní poučení říká, že minulá výkonnost není zárukou výkonnosti budoucí, ale míra selhání nebo míra rizika udržitelnosti veřejného pilíře důchodového systému není od soukromých pilířů výrazně odlišná.

* Například ekonom Robert Shiller z Yaleovy univerzity v USA spočítal, že v letech 1890 až 1990 rostla hodnota na burze průměrně jen o jedno a půl procenta za rok. Je to slušná úroveň k zajištění výhodnosti soukromého penzijního pojištění?

Tato hodnota platí zejména pro dluhopisy, v případě akciového trhu je průměrný roční výnos podstatně vyšší. Existuje ale možnost velmi pružného přebíhání mezi jednotlivými strategiemi. Ale jde ještě o jednu věc - penzijní reforma bude mít jeden významný sekundární efekt v tom, že lidé začnou přemýšlet o své budoucnosti a uvědomí si svoji odpovědnost. Zatím automaticky předpokládají, že dostanou státní penzi, která jim v důchodu pokryje životní náklady, a vůbec se nezajímají o to, jak je státní penze vysoká, čím je ovlivněna a tak dále. Je to samozřejmě dáno minulostí - přibližně devadesát pět procent penzistů je na státní penzi existenčně závislých. Proto si myslím, že penzijní reforma přispěje výrazným způsobem i k jistému rozrůznění této závislosti a zvýšení osobní odpovědnosti lidí.

* Jak ale chcete společnost k takovému chování motivovat? Na jedné straně člověk chápe, že stát nemá peníze na financování důchodového systému, ale na druhou stranu vidí, že vláda neřeší vážné problémy s korupcí. Stát zkrátka selhává ve své základní funkci a svá selhání a chyby přenáší na společnost.

Samozřejmě že když se spustí penzijní reforma, nemělo by se rezignovat na boj s korupcí, vyjasnění systému průběhu veřejných zakázek a tak dále. Ale to jsou spojené nádoby - pokud se podaří vytvořit odpovědné prostředí, ve kterém se česká společnost bude mít na pozoru, korupce bude ustupovat.

* Jaké řešení reformy penzí vlastně NERV nabídl a co z toho vláda opomíjí, a vy to považujete za podstatné?

Bylo to například založení státního penzijního fondu na způsob Všeobecné zdravotní pojišťovny, jak už jsem o tom mluvil. Nevím a nechápu, proč to vláda nepřijala. Státní fond měl být určen budoucím penzistům, kteří se domnívají, že nejsou schopni se dobře rozhodnout o výběru penzijního fondu. Měla to být taková jistota, hromosvod. V současné době se mluví o deseti až dvanácti soukromých fondech, což je pro rozhodnutí, komu svěřit své úspory na důchod, docela velké číslo. Proto si myslím, že by bylo dobré mít veřejný servis právě pro lidi, kteří se těžko rozhodují.

* Vysvětlili vám Miroslav Kalousek nebo Petr Nečas, proč tento návrh ignorovali?

Neptal jsem se jich, ale z mého pohledu by to byl jednoznačně stabilizační prvek. Nejdříve mě napadlo, že to vláda odmítá proto, že by to některým penzijním fondům ukusovalo z porce koláče, s nímž už počítaly. Jenže šéf Asociace penzijních fondů ČR Jiří Rusnok byl velice silným zastáncem vytvoření státního fondu, takže toto asi bude omyl. Druhou možností je, že nemůžeme vyloučit, že penzijní fondy slíbí jistotu desetinásobku, kterou známe z kuponové privatizace, a budou se na základě nějakých výhod snažit získat klienty ve svůj prospěch.

* ČSSD dnes otevřeně mluví o tom, že pokud vyhraje volby, důchodovou reformu zruší. Tvrdí, že stát se zbavuje odpovědnosti za penze svých občanů a přenáší ji na soukromé fondy. Vladimír Špidla říká, že stačí navýšit prostředky do průběžného penzijního systému. Řešíte v NERV i takovou možnost?

Hovořili jsme o parametrech, které by byly co nejvíce politicky konsenzuální. A řešili jsme i to, aby v našem návrhu nebyly křiklavé nebo provokující prvky, které by mohly budoucí penzisty odradit. Vladimír Špidla má pravdu, že je možné díky parametrickým změnám neustále navyšovat podíl prostředků, které do důchodového systému půjdou. Ale pak už nebudeme druhou zemí s největšími odvody do sociální oblasti, ale daleko předběhneme i první Francii a slízneme si to nakonec právě ztrátou konkurenceschopnosti.

* Jestliže ČSSD od svého záměru necouvne, má vůbec smysl reformu dělat?

Vypovědět penzijní reformu je velice obtížné. A koneckonců v případě Slovenska jsme byli svědky jen víceméně kosmetických úprav například v oblasti DPH i penzijní reformy samotné. Zároveň by určitě mělo platit, že penzijní reforma není předmětem politické soutěže a měla by o ní panovat maximální shoda, aby nedocházelo k žádným radikálním zvratům. Podle mých informací ale Bohuslav Sobotka i Michal Hašek potvrdili, že v případě jejich vítězství by penzijní reforma nebo její základní parametry měly zůstat více méně zachovány.

* Máte pocit, že vláda dostatečně vysvětluje, proč potřebujeme důchodovou reformu, jak ji chce provést a zda se snaží o kompromis s opozicí?

To není jen věc této vlády, o důchodové reformě se mluví více než deset let. Ale je pravda, že se vůbec nemluví o dopadech zvýšení DPH na nejrůznější oblasti, třeba právě kulturu, jak jste připomněli vy. Je sice dost obtížné to kvantifikovat, ale kdyby se plastickým způsobem ukázalo, kolik každý účastník penzijního systému může - při nějakých očekávaných výnosových měrách - na penzijní reformě vydělat, bylo by to skvělé. Vláda ale nic takového nedělá.

* Váš kolega Miroslav Zámečník před několika dny řekl, že se obává, že důchodová reforma nedopadne dobře právě proto, že kabinet opomíjí návrhy NERV. Dokonce prý přemýšlí o tom, že celý projekt opustí. Smýšlíte podobně?

Nemám tak vyhrocené obavy, ale samozřejmě že cítím pochybnosti. Kromě státního fondu bych zmínil jako další důvod právě absenci nějaké vysvětlovací kampaně. Ale na druhou stranu si nejsem jistý, jestli bych kvůli těmto dvěma věcem rezignoval na celý projekt.

Pro mě je to laboratoř

* Proč jste vlastně vstoupil do NERV za vlády Mirka Topolánka a proč jste tam zůstal i za vlády za Petra Nečase? Plníte si tím osobní ambice?

Rozměr osobních ambic je mnohočetný. Osobní ambicí třeba může být vyšplhat se někam v politickém systému, a zrovna toto mohu zcela určitě škrtnout. Stejně tak otázku nějaké prestiže. Nazval bych to spíš ambicí typu čisté profesní zvědavosti. Zkrátka a dobře mě baví dávat si do souvislosti věci, na které bych jinak přišel komplikovaněji nebo bych si je vůbec neuvědomil. Pro mě je to laboratoř nebo pozorovatelna, která obohacuje můj profesní život. A věřím, že to tak i zůstane.

* Necítíte spolu se svými kolegy, že vás současná vláda zneužívá? NERV něco navrhne, vláda z toho vyzobe drobky, dolepí k tomu další kousky a ve finále se zaštítí vašimi jmény.

Můžeme být zdrojem jistého alibi, to přiznávám. Ale vycházím z toho, že ne každý názor má šanci být prosazen na sto procent, zejména pokud je ten názor prosazován v politice.

* Za kterého premiéra jste měl pocit, že se více pracuje s vašimi návrhy?

Dnes jsme rozděleni do šesti pracovních skupin a každá z nich si žije svým autonomním životem. V první fázi za Topolánkovy a následně i Fischerovy éry to byla spíš taková „nalejvárna“ - všichni jsme se vyjadřovali ad hoc k jednomu zvolenému tématu, takže rozsah debaty i výstupu byl daleko užší. Řekl bych, že stávající model je koncepčnější, už se nezabýváme věcmi, které přináší každodenní politický život, ale snažíme se nastínit dlouhodobější koncepce.

* Není problém této dlouhodobé koncepce v tom, že ji vytvářejí v naprosté převaze ekonomové? Chybějí mezi vámi sociologové, ekologové a další odborníci. A také mezi vámi není jediná žena. To hodně omezuje vaše vidění světa a tenhle zúžený pohled se pak promítá do vašich návrhů.

Ženy v NERV postrádáme a rádi bychom to změnili. Ale ekology a sociology mezi námi najdete. Chápeme, že koncept udržitelného růstu předpokládá rovnostranný trojúhelník „ekonomična, sociálna a ekologična“. Přesto jsme ale hlavně ekonomická rada, takže by mezi námi ekonomové měli být zastoupeni dominantně. Naše výhoda je, že si můžeme přibírat různé hosty, čehož jsme využili právě v případě důchodové reformy, kdy jsme pozvali sociology, protože penze se týkají i demografického vývoje.

* Proč by měl NERV být zastoupen dominantně ekonomy? Třeba bývalý dánský premiér Anders Fogh Rasmussen vytvořil podobný úřad, který zahrnoval i politology, filozofy a další. Vedlo to k tomu, že dánská společnost má dlouhodobé vize, s nimiž se pojí nejen „technicky“ založené strategie, ale i jistý humanitní étos. Na rozdíl od NERV tak nejde o monokulturu, ale rozmanitější společenství, které přináší pestřejší inspirace.

Na druhou stranu má vláda i jiné poradní orgány, kde je profesní i genderová rozmanitost určitě větší. Třeba Rada pro vědu a výzkum, která je dnes trošku „rozhašená“, byla dříve v plném složení velmi silná a vlivná. Nebo Akademie věd ČR.

* Je dnes v zájmu České republiky připojit se k návrhům francouzského prezidenta a německé kancléřky na vytvoření evropské ekonomické vlády?

Přiznám se, že mně je ten návrh sympatický. Evropské země by se měly chovat nejen fiskálně, ale i ekonomicky udržitelně a disciplinovaně, o tom není pochyb.

* Vláda však tvrdí, že se na tomto vývoji nebudeme podílet. Děláme chybu, nebo je to dobrá vyčkávací taktika?

Označit to jednoduše za chybu bych si netroufl. Ale pokud se pro takový systém opravdu vytvoří silnější konsenzus, pak by nebylo prozíravé zůstat mimo nebo být ve skupině několika málo odmítavců.

* Premiér Nečas se vás na to ptal?

Ano. Musím ale říci, že v dané chvíli nebylo úplně snadné vystihnout, co si o tom myslí, protože z tváře hráče pokeru nejsem schopen něco výraznějšího identifikovat.

* A ze slov to šlo?

Ze slov „Děkuji za odpověď“ člověk taky úplně rozumný není.

Publikováno v Respektu, 14.3.2011