Rozhovor s Miroslavem Zámečníkem o konkurenceschopnosti České republiky

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Začíná pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Pokud možno ničím nerušený poslech vám přeje Petr Hartman. Česká republika sestoupila v rámci hodnocení konkurenceschopnosti z 31. na 36. místo. Vyplývá to alespoň z globálního indexu, který každoročně sestavuje světové ekonomické fórum. Nejvíce konkurenceschopnou zemí je podle tohoto žebříčku Švýcarsko, následované Švédskem a Singapurem. Pořadí je sestavováno na základě zkoumání nejrůznějších oblastí, ať už jde o kvalitu veřejných institucí, systém vzdělávání, infrastrukturu, podmínky pro podnikání, kvalitu trhu práce a podobně. Na podobné žebříčky lze nahlížet z nejrůznějších úhlů pohledu. Podstatné je, že by Česká republika měla být konkurenceschopná bez ohledu na nejrůznější statistiky a indexy. Vzhledem k tomu, že se jedná o malou zemi s otevřenou ekonomikou, je z velké míry závislá na vývozu. A bez potřebné konkurenceschopnosti by se tuzemské výrobky a služby jen obtížně prosazovaly na zahraničních trzích a měly by zároveň problémy uspět i v České republice. Jak už zaznělo, nezáleží pochopitelně pouze na fungování jednotlivých firem. Co je konkrétně pro konkurenceschopnost dané země důležité? Právě o tom uslyšíte v dnešním Studiu STOP.

Ve studiu vítám ekonomy Petra Bartoně z Národohospodářské fakulty VŠE v Praze a také ekonoma Miroslava Zámečníka z Národní ekonomické rady vlády. Takže dobrý večer.

Petr BARTOŇ, ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
--------------------
Krásný večer.

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
Dobrý večer.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když budeme hovořit o konkurenceschopnosti České republiky, tak bychom měli začít tím, co vlastně ta konkurenceschopnost znamená. Protože na to existují nejrůznější pohledy. Někdo může konkurenceschopnost měřit, zjednodušeně řečeno, výkonem, to znamená tím, co vyprodukuje, jak je schopná ten produkt uplatnit. Někdo do toho může zahrnovat širší aspekty, ať už se to týká kvality života, životního prostředí, vzdělávání a dalších věcí. Jakou definici konkurenceschopnosti by prosazoval Petr Bartoň?

Petr BARTOŇ, ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
--------------------
Já bych neprosazoval asi žádnou tady, jde čistě o tu definici. Nejsem si jist tak moc, jak jste říkal o té kvalitě života. To asi ta konkurenceschopnost jako nemá za cíl měřit. Samozřejmě navážu na to, co jste říkal v úvodu, záleží na tom, jestli to chceme poměřovat na základě exportu nebo jako domácí výroby. Samozřejmě konkurenceschopnost z pozice exportu je umět vyrábět takové věci, o které je v zahraničí zájem. Což nemusí být zrovna jako montovat ta nejlepší auta, ale dokázat se napasovat na tu budoucnost, kdy jako auta budou vyráběna už opravdu jenom stroji a dokázat vygenerovat to myšlenkové sofistikované, o co bude zájem. Co se týče domácí výroby, tak konkurenceschopnost znamená, že budou lidi rádi využívat služeb České republiky, ať už jejich lidí, nebo její infrastruktury nebo jejího kapitálu pro to, aby tady vyráběli zase věci, služby, kulturu, které ostatní chtějí.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
To byl Petr Bartoň. Podle Miroslava Zámečníka, jaká je podle něj definice konkurenceschopnosti?

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
No, já myslím, že kolega Bartoň to řekl tak krásně živě, že prostě já s tím nemůžu než souhlasit. Těch řezů, těch úhlů, kterými se měří, ať už na základě měkkých dat, to znamená ekonom to nerad vidí, že se někoho zeptáte a je to taková sofistikovaně statisticky upravená dojmologie. Anebo tvrdejch dat, tomu já dávám přednost. Což je například ten žebříček Světové banky Doing Business, který srovnává podmínky pro podnikání a samozřejmě jsou tam vždycky velmi sporné věci. Zejména tam, kde jsou ty měkká kritéria, tak notoricky ...

Petr BARTOŇ, ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
--------------------
Tam si můžete naměřit, co budete chtít.

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
... notoricky známého. Ono to hodně závisí na kultuře v té dané zemi. Někdo o své zemi hovoří vždy jen v dobrém, Češi notoricky prostě spíše jsou velmi kritický, zejména vůči vládním institucím. To už je dlouhá historická danost.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Člověk i když si přečte nějaký článek ze zahraničí nebo koukne na nějaké žebříčky, tak si pak myslí, že pomalu žije v jiné zemi. Protože tam skutečně kolikrát dochází k nejrůznějším posunům a zkreslením. A ono někdy u těch tvrdých dat nemusí být až tak tvrdá. Ono se dost často hovořilo například v souvislosti s Řeckem, že ta data byla hodně měkká spíš než tvrdá.

Petr BARTOŇ, ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
--------------------
Jasně, ale jako jsou to tvrdá data, které vytvářely ...

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
Byly spíš tvrdě zfalšované, že jo.

Petr BARTOŇ, ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
--------------------
Ano, vytvářeli měkcí lidé, kteří se jako nechali svést na tu cestu, že budou něco falšovat. Takže jako to bych přímo nedával za příklad. Ono tvrdá data, samozřejmě máte věci jako nezaměstnanost, jak ji nadefinovat a tak dále. Čili tam jsou nějaké problémy co se týče srovnatelnosti. Ale ta tvrdá data jsou opravdu, zvlášť, když to dělá nějaká jakoby univerzální instituce, tak jako není s nima zas tak velký problém.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když nebudeme mít problém s daty, která byla publikována v souvislosti s globálním indexem, který sestavuje světové ekonomické fórum, tak z něj vyplývá, že Česká republika je na 36. místě momentálně z hlediska konkurenceschopnosti. Což zas nemusí být až tak špatné umístění, protože když se podíváme na ten žebříček, tak tam samozřejmě za Českou republikou je celá řada zemí. Přesto dochází k určitému poklesu, když se to tak řekne, z 31. na 36. místo. Je to jenom drobná statistická odchylka, když to takto řeknu, nebo je to skutečně důvod k znepokojení, že Česká republika se posouvá v žebříčku konkurenceschopnosti trochu níž? Miroslav Zámečník.

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
Tak, evidentně jsou dvě oblasti, kde to cítíme všichni. A bohužel přicházejí už i velmi tvrdá data, která jsou zneklidňující. Já bych zmínil notoricky známou oblast kvality institucí, což souvisí i s korupcí, kde prostě čím dál tím víc jsou prostě indicie, které jsou neopomenutelné. To už není jenom o percepci, o té dojmologii, o tom, že lidé v Česku ty respondenti, kteří dělají pro světové ekonomické fórum, jsou asi kritičtější nežli někde jinde, protože nejsme na úrovni subsaharské Afriky, nebo alespoň většiny zemí ne. Jsou i země, které se vládnou poměrně čistě i v subsaharské Africe. Ale tady už jako ty žerty skončily a druhá věc, o níž jsme si ještě před 15 lety mysleli, že je všechno v pořádku, tak to jsou ty srovnávací studie PISA, prostě to je věc týkající se kvality základního vzdělávání a tam se začínáme povážlivě propadat. Prostě české děti v 15 letech dopadají velmi špatně při interpretaci textu. To je, oni sice dovedou číst, psát a počítat, ale v zásadě tomu textu přestávají rozumět a tohle jsou věci, které samozřejmě o 15 let budou velmi rozhodovat o tom, jak konkurenceschopná bude ekonomika. Takže když mi řeknete, co je tvrdý údaj, který mě nejvíce zneklidňuje v poslední době, tak určitě je to to vzdělávání.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Petr Bartoň.

Petr BARTOŇ, ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
--------------------
Já bych jenom 2 poznámky. Podle mě se nejedná tak moc jako o český propad, jako spíše, že my někde stagnujeme a halt nějakých 5, 6 zemí nás přeskočilo. U nás nesledujeme nějaký dramatický vývoj. Dokonce bych si myslel, že i s tou korupcí, že to také může být do značné míry tím, že jako už se o tom otevřeněji mluví, jako když to srovnáme dneska tu míru takzvané korupce s těmi jako transformačními lety, kde se, jak říkal Voskovec s Werichem jako když se to tehdá tvořilo, to byly aspoň provize, že jo. Takže ono to dneska prostě je víc na povrchu. Dneska o tom se méně lidí bojí o tom mluvit, takže to taky může bejt částečně tou precepcí. Nevím. To je notoricky hrozně těžká věc nasledovat opravdu těmi tvrdými daty, která jako, protože to nikdo z vlastní definice nepřizná, že jo. Čili tam bohužel právě u té korupce musíte jít na tu precepci, nebo na to, jak to lidi vnímají. Ale myslím si, že to zas tak nebude tak tragické. Myslím ve smyslu toho zhoršení. Ano. Míra korupce je tragická. Ale nevidím zas tak moc, že by to tohle bylo příčinou toho poklesu. A druhá poznámka, co se týče toho vzdělání. Já si myslím, pan kolega se zaměřil na interpretaci textu, to my si samozřejmě, tady zase si přihřeju polívčičku, se snažíme na vysokejch školách právě tohle hodně měnit. Protože v době google my nepotřebujeme ty lidi učit ta data. Oni mají ten google v tom mobilu a když budou potřebovat něco vědět, nějakej reálnej údaj, tak si to prostě během minuty našrotí. Čili ...

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Pokud jim nevypne síť nebo nedojde Internet.

Petr BARTOŇ, ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
--------------------
Jasně, tak počkaj, dají si pivo a vygooglují si to za chvilku. Čili tam opravdu se teďka hodně zaměřujeme. Vidíme, že opravdu ty lidi přicházejí, zvlášť s porovnáním třeba se středoškoláky, co jsem měl možnost pozorovat v zahraničí, tak opravdu u nás schopnost kritické práce s textem je téměř nulová. Ale tam bych to nedával přímo jako roli tomu základnímu školství, protože bohužel jako většina lidí se nebude živit tím, že bude kriticky pracovat s textem. V tom základním školství, co bych hlavně viděl jako potenciální možnost, která se v podstatě nezměnila od doby revoluce, je taková ekonomická gramotnost. My učíme děti prvoky, láčkovce, zase je to určitě super vědět, ale kolik lidí se prvoky, láčkovci bude zabývat později? Každý, kdo vyjde základní školu, to znamená každý člověk, bude muset pochopit, co to je úrok, co to je, když si vemu půjčku, kolik to budu splácet. Co to je inflace. Když se podíváte dneska ve sdělovacích prostředcích, i když takzvaně pracují s tvrdými daty, tak to nikdy neočistí o inflaci. Jo, taková základní věc. Takže takováhle věc prostě těm lidem bohužel ten komunismus k tomu nepotřeboval vychovávat, ale k takovým těm základním instrumentům, jako aspoň ten úrok, protože to souvisí s tou konkurenceschopností. Do té doby, kdy lidi se budou neudržitelně zadlužovat, potom je budou vymáhat ty dluhy a tak dále, tak potom jak mají bejt produktivní a jak se mají jako dívat do budoucna, když jediný, co sledují je, že se dostali do dluhu a teďka kde to splatím?

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
Já bych jenom z legrace dodal, že ta finanční gramotnost evidentně bude problém i v zemích, který komunismus nikdy nepoznaly. Protože finanční krize přišla z USA, mocně se zahnízdila v Irsku a Británii a tam myslím, že prostě tenhle, jako je to evidentně, skoro bych řekl, globální problém. Přinejmenším se velmi úzce týká, já s kolegou samozřejmě souhlasím, já bych řekl, že prostě je 5 minut po dvanácté. Česko naštěstí tomu uniklo, že ty domácnosti se nepředlužily ve významném měřítku. Ale ty lidi musejí začít uvažovat, že když jim něco nabízí, tak to není jenom o RPSN. Prostě musí začít přemejšlet v rámci svého rodinného rozpočtu a ty školy to musí ty děti učit. A na velmi praktických příkladech je naučit pracovat s rozpočtovým omezením, jak by řekl ekonom, jo.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Kdybych měl chvíli zůstat ještě u toho globálního indexu, tak tam možná, když se někdo na něj podívá, na to pořadí, tak si může říkat, k čemu vlastně takový globální index je dobrý, když například Čína je až 27., a přitom o Číně se mluví jako o dravé ekonomice, která má ambici stát se jednou z nejsilnějších na světě pomalu. Převzít tu štafetu po Spojených státech amerických a přitom je 22., Česká republika 36., to není až tak daleko od sebe. Jak lze vnímat tento zdánlivý paradox?

Petr BARTOŇ, ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
--------------------
To je právě kouzlo indexu. Neboli tohle je index různých aspektů, které potom nasázíte do jednoho koše, nějak to pronásobíte s určitými vahami a vyjde vám jedno číslo. To znamená, můžete mít zemi, příklad Čína, která všechno táhne na základě jednoho, dvou aspektů, z těch 10, 20, které ten index měří. A dokáže na něm bejt obrovsky účinná. Teďka se nechci dostat do debaty, do jaké míry to je tím podhodnocením čínské měny a tak dále. Ale jako, jo, můžete mít ekonomiku, která bude takzvaně konkurenceschopná, aspoň na základě těchto dvou faktorů, levná měna a takové to sovětské "nas mnogo". A přitom bude získávat nízké známky v těch ostatních oblastech konkurenceschopnosti, a to ji potom bude v tom indexu strhávat, jo, jakože třeba Čína, co se týče investic, jako nedovedu si představit americkou společnost, která by tam chtěla investovat v nějaké velké míře co se týče cokoliv, jako třeba duševního vlastnictví. To je naprosto jako nemyslitelné v Číně si takovýhle obchod něco jako, jakoby založit, jo. Čili tam ta konkurenceschopnost v určitých sektorech může být, ale potom zase selhává v ostatních.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Dá se z toho vyvodit, že Čína z dlouhodobějšího hlediska nebude schopna konkurence, když to takto řeknu? Když v tom žebříčku z těch různých úhlů pohledu nemusí držet krok s těmi nejlepšími?

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
Já to říkám tak jako s jistým zalíbením, protože mě zajímá ta ekonomická historie, ale Čína byla s nepatrnými epizodami vždycky největší světová ekonomika. Je třeba si na to zvyknout. To neznamená, že bude mít kvalitní instituce, prostě když se díváte na imperiální Čínu různé dynastie vynikaly v různých směrech, různí panovníci. A tak dál. Prostě to, co bude Čínu evidentně brzdit tím, čím víc je sofistikovanější, je právě to uspořádání té země. Stačí velmi výrazné ochlazení ekonomického růstu a kdo jezdil do Tuniska, taky neměl nejmenší ponětí, co se v tý zemi děje. Prostě je vidět mrakodrapy v Pudongu, to může zastírat problémy vnitrozemí, kde prostě Evropani málo jezdí, vůbec nevědí, přitom tam žije pár set milionů lidí. Prostě stačí velká neúroda, prostě zhoršení směnnejch relací mezi venkovem a městem, nějakej neuváženej krok, jako ta Čína už je dneska dost sofistikovaná země. A její lídršip, cokoliv si o něm myslíme, jako je už dneska dobře vzdělán a jako technokrati jsou to jistě kompetentní. Ale je to země, která má tisíc a jeden problém. To prostě to pobřežní pásmo neříká o Číně zdaleka všechno. Srovnávat to s vyspělou zemí, mně to přijde skoro absurdní. Jo, prostě to je vytírat si zrak tím, že jsou tam rychlodráhy a nevidět, to je stejný jako prostě sovětskej kosmickej program a zemljanky, jako jo.

Petr BARTOŇ, ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
--------------------
Kolega se podíval do minulosti a já bych se podíval zase obratem do budoucnosti. Dneska Čína tyje z toho, že pořád ještě většina našich výdajů, i v těch vyspělých kapitalistických zemích, dáváme jakoby na věci. Na spotřebu, do fyzických, do produkovaných věcí. Tam samozřejmě tohle se krásně vyrábí. A díky lodím se to dá dopravovat do celého světa. Ale jak si vemete jakákoliv data o struktuře těch výdajů, tak není v dohlednu konec trendu, že čím dál více ty domácnosti vydávají právě na nehmotné věci. Nejenom na kulturu, ale prostě na věci, které nejsou jakoby fyzicky vyprodukovatelné a někam dopravitelné. To znamená sektor služeb. A jako nevím, máme 3 sektory, ten první se narodil před 10 tisíci lety, druhý, ten průmyslový, řekněme, před 200 lety a ten třetí jako už tady bude asi na věky věkův. A nevíme jakoby čtvrtý sektor, že by byl. Možná se něco vytvoří, že jo, nějaký čtvrtý sektor s mimozemskými civilizacemi, co víme. Ale tam právě ta relativní výhoda té Číny bude do budoucna klesat. Nemyslím v příštích 5, 10 letech. Ale dívám se opravdu do budoucna, 20, 30, 40 let, kdy otázku uspokojení fyzických potřeb, jako mýdlo a něco nad hlavou, nějaký ty cihly a tak dále, bude opravdu otázkou, řekněme, 20 procent našich jako běžných výdajů. A zbytek budeme cpát do těch nehmotných věcí. A tam potom ta relativní výhoda té Číny bude klesat.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když už Miroslav Zámečník zmínil Tunisko, tak je zajímavé, že právě ještě před těmi nepokoji byl zkoumán ten žebříček, ten index a tam Tunisko obsadilo 32. místo, tak je to asi také ukázka toho, že sice v indexu relativně můžete být vysoko a pak přijde nějaký vnitropolitický nebo vnitřní problém, když to takto řeknu, sociální napětí a tak dále a ...

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
No, to je právě ta otázka, jakej tam máte statistickej byas toho, kdo jsou ti respondenti. No, tak když to byli Alibabovi rodinní příslušníci, no, tak se určitě Tunisko hezky vychválili. Jako teď se dozvídáme o tom, jak ta země byla tím přadenem těch rodinných vztahů a známých a přátel totálně propojená, že fakticky jako normální člověk, který by neměl nějaký zvláštní vztah k té vládnoucí hierarchii, byl vcelku bez šance. No, takže jako můžeme, jako teď se tomu je snadný vysmívat jo, ale ...

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Já se tomu nevysmívám, já jenom chci ilustrovat na příkladu Tuniska, jak je to relativní, že stačí zdánlivě něco, co si ještě málokdo byl schopen představit. Že dojde k nějakým nepokojům, ke změně vlády, k revoluci, když to takto řeknu.

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
No, tak mě spíš zaujalo, že alespoň mocnosti jsou poměrně dobře informovány, jako ty WikiLeaks, ty zprávy z americký ambasády vypadají, že jsou poměrně jaksi přesný a jsou následně potvrzený. Teď je samozřejmě Tunisko je jedna věc, ale ten Egypt může být opravdu nedozírný.

Petr BARTOŇ, ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
--------------------
V té konkurenceschopnosti to může, navážu, co říkal kolega o Číně. Tam opravdu tohle může být měřítko té dvojakosti té ekonomiky. Že máte ten jakoby otevřený sektor někde podél toho pobřeží a tohle může být známkou těch podmínek, které jsou třeba pro zahraniční investory včetně třeba daňových prázdnin a tak dále. Čili ta konkurenceschopnost v těchhle sektorech, které jsou otevřené a jsou takzvaně oficiální a jsou otevřené té mezinárodní konkurenci, tam opravdu může být relativně vysoké to hodnocení. Je otázka právě toho pozadí, toho venkova, toho, co stojí za stou fasádou, za tou Potěmkinovou vesnicí. A to nemusí být dokonale měřeno právě v těchto indexech, jo, čili kdybychom potom to vyvážili třeba množstvím obyvatel, jo, že třeba 20 procent lidí dělá tady v tomhle otevřeným, 80 procent v tom strašným zkorumpovaným prostředí, no, tak samozřejmě potom kdybychom vyvážili ty relativní podmínky, těmito vahami, no, tak by to značně kleslo.

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
My tu Čínu jako zatlumujeme, možná to zní jako příliš kriticky. Je třeba říct jednu věc, jo. Čína měla za posledních 30 let nejrychlejší ekonomický růst, jaký jakákoli země v dějinách kdy měla. Vytáhla z absolutní chudoby, opravdu prostě stovky milionů lidí, to je ten úkol, kterej třeba Indii teprve čeká. Prostě je to úplně nesrovnatelné například s Indií, která je také považována za nějakého světového pretendenta na to stát se nějakou významnou velmocí. Zase jenom upozorním, že v časech Ludvíka XIV. prostě Ludvík byl chudák proti mugalskému císaři Urangzebovi, takže jako ti Indové se taky vrátí do něčeho, co jaksi z hlediska velmocenské politiky znali. Ta predikce a validita tohohle jako je to určitě zajímavé, musíte se potom dívat, odklápět ty karty, co se sleduje, co se tím míní, jaké jsou definice. Ale ten případ toho Tuniska je dobrý, protože on, on prostě nedovede tenhle ranking dát dobrý predektor, jak já říkám, já jsem v těžkém podezření, že to, co není na tvrdejch datech, tak je ovlivnitelný. Zejména výběrem respondentů.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Posloucháte pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Posloucháte diskusi, která se týká konkurenceschopnosti nejenom České republiky. Hosty ve studiu jsou ekonomové Petr Bartoň z Národohospodářské fakulty VŠE v Praze a ekonom Miroslav Zámečník z Národní ekonomické rady vlády. Kdybych měl zamířit do Evropy, do Evropské unie, tak v souvislosti s rozvíjejícími se ekonomikami typu Číny, Indie a podobně se hovoří o tom, že stará Evropa, když to takto řeknu, je znevýhodněná v tom, že je zpohodlnělá, že má přebujelý sociální systém a další věci. A že tím pádem to má těžké a bude to mít těžké konkurovat Číně, Indii nebo, já nevím, Malajsii, Singapuru a těmto zemím. Souhlasí s tím Petr Bartoň? Nebo je to až příliš zjednodušené tvrzení?

Petr BARTOŇ, ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
--------------------
No, oboje. Samozřejmě souhlasím a samozřejmě je to zjednodušené. Není to jenom sociální systém. Já bych ale hlavně to položil do té roviny, já jako ekonom jsem nikdy, a proto jsem jako chvilku jsem koketoval, že bych si přistudoval něco ze zahraničních vztahů nebo z mezinárodních vztahů. A jako ekonom jsem tam nikdy nedokázal přijít za tu bariéru toho konceptu, že jako státy si konkurují. A země si konkurují. Já jako ekonom vím, že jako země si nijak nemůžou konkurovat. Jako můžou si konkurovat, že jako budou si přetahovat lidi, pojďte za náma, máme tady hezčí životní prostředí. A pojďte k nám bydlet. To je tak jako může ovlivnit stát. Ale v tom byznysu to jsou konkrétní firmy, které si budou konkurovat. A teďka ty, otázka vazby mezi tou firmou a tím, tím státem. Samozřejmě dneska vememe, já nevím, takovou krásnou tradiční, říkal jste o staré Evropě, stará evropská firma, nějakej Volkswagen. Nebo BMW. Jako je to německá firma, není to německá firma, ona když bude chtít a bude to hrozný, tak se prostě přesídlí i ten domicil si dá někam úplně jinde, totálně přesídlí výrobu, nevím. Jako samozřejmě ty sociální systémy tady jsou brzdou, hlavně nemožnost lehce, to se, zase se vracím k té ekonomické gramotnosti. To povědomí, že jako když uděláme těžší někoho vyhodit, jako z práce, tak tím mu zajistíme jakoby lepší život. A my jako ekonomové a třeba i děti na základních školách, kdyby měly tu ekonomickou gramotnost, kdyby je to někdo učil, tak ví, že to naopak těm lidem zhorší ten život. Protože čím někomu uděláte těžším někoho vyhodit, no, tak on ho potom nenajme už na začátku. Aby se vyhnul těm nákladům toho vyhazování, jo. Čili to jsou přesně otázky, které souvisí, není to nutně jenom otázka míry přerozdělování. Jo, jako to přerozdělování samozřejmě bych byl poslední, kterej by řekl, jako přerozdělujme do aleluja. Ale když se podíváte na míru přerozdělování a třeba nějak to korolujete, dáváte do vztahů s konkurenceschopností, není to jednoznačná věc. Jako jednodimenzionální. Že když přestaneme rozdělovat, tak se staneme konkurenceschopnějšími. Ta přerozdělování třeba například strašně závisí na tom, jestli to je centrální nebo místní. Když si vezmete Švédsko, tak je to vysoce konkurenceschopná země. Vyprodukovala několik svých jakoby národních šampionů s ne zas tak velkou podporou toho centrálního státu. Mají tam obrovskou míru přerozdělování. Ale hlavní věc je, že to přerozdělování je na lokální úrovni. Protože lokálně vy víte, jestli chcete přerozdělovat, že si chcete postavit bazén novej, nebo kde spravit tu silnici. To je takový, taková míra přerozdělování. Anebo kdo je ten opravdu konkrétně potřebnej. Na tý místní úrovni. Ten centrální stát to nebude vědět, jo. Čili nejenom ta velikost, nebo míra přerozdělování, ale taky, kdo dělá to přerozdělovací rozhodnutí. Je to ten, kdo má informace na té místní úrovni? Nebo je to centrální úředník v Praze, kterej teďka rozhoduje o nějaké rodině v Bruntále?

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Mimochode, když Petr Bartoň zmínil Švédsko, tak to je na druhém místě v žebříčku, nebo v tom indexu globálním.

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
Ta Skandinávie je vůbec zajímavá. Trošku Češi mají smůlu, že kulturně tam necítějí moc afinitu. Jako my, jestli se něčím necháváme inspirovat, tak jsou to ty země německy mluvící, tam my vidíme vzory. A určitě pokud se díváme na technickou kompetenci, tak Německo je fenomén. Ale když se díváme na, na inovace třeba zrovna na trhu práce, když se díváme na školství, tak ty inspirující vzory najdeme víc ve Finsku, víc v Dánsku nežli v Německu. Tam prostě najdete řešení, který se snažej, a docela, docela, bych řekl, elegantně jaksi zkombinovat nějakou evropskou míru sociální ochrany s tím, že velmi dobře rozumějí tomu, co říkal kolega Bartoň. Jo, že prostě, je prostě to je infantilismus předpokládat, že když chráníte pracovní místo, tak že se tím něčemu pomůže. Jediný, čemu se tím opravdu dá pomoct je, že ta firma přestane bejt konkurenceschopná. Protože je zatížená. A pokud jsou to velké nadnárodní koncerny, tak uvažujou o relokaci. Mimochodem tahle debata, my jak tady nemáme žádnýho národního šampiona, pokud pominu teda jednu utilitu, a to není ten klasický případ, jo, prostě kdybysme měli národní šampiony, který jsou, jaksi maj opravdu hluboký český kořeny a jsou vlastněný českým kapitálem, taková jako 19. století nějaký emiloškodovský nebo baťovskej princip, tak ta debata třeba v Německu mezi vládou a zaměstnavateli je velmi, velmi ostrá. Teď v poslední době bych jenom připomenul jednu věc, která se týká zdanění práce, které je v Německu vysoké, ovšem u nás taky. A je tady rozdíl v ekonomické vyspělosti mezi Německem a Českem. A ta debata vyústila v to, že prostě zaměstnavatelé si prosadili, že pakliže bude chtít vláda ještě někdy zvyšovat zdravotní pojištění, tak už si to zaplatěj zaměstnanci a už nebude žádná spoluúčast zaměstnavatelů. Protože v opačném případě už ta konkurenceschopnost bude narušená a oni začnou hledat pracovní sílu někde jinde. Prostě v tom jaksi ta vláda evidentně v Německu je schopná dělat reformy, které docela fungují, jináč by to nepřežili tak dobře, jak to přežili. A paradoxně to dělali sociální demokrati teda, když musím říct.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když Miroslav Zámečník zmínil Německo, tak se hovoří o tom, že česká ekonomika je velmi výrazně závislá na tom, jak se daří německé ekonomice. Je to pro konkurenceschopnost České republiky dobře, nebo je to naopak zápor?

Petr BARTOŇ, ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
--------------------
Tomuhle se v ekonomice říká takzvaná, nebo syndrom banánové republiky. A když se podíváte na obecně ekonomii rozvoje, nebo vývoje ekonomického, tak samozřejmě se vždycky říkalo, zkoncentrujte se na to, v čem jste dobří. To znamená, když potom světová banka radila v 50., 60. letech nově vznikajícím zemím, na co se mají specializovat, no, tak ti řekli, podívejte se, rostou vám tady jako kakao nebo kávovníky, tak prostě specializujte se na tohle a ostatní věci nevyrábějte a dovážejte to za ty peníze, které utržíte z prodeje kávy, kakaa. Což jako samozřejmě může fungovat do té doby, kdy to nezačnou dělat v té vaší komunitě úplně všichni. Potom samozřejmě, jakmile všichni začnou vyvážet kávu, nebo princip banánové republiky ve smyslu všichni teďka vyrábíme banány, světový trh banánový se zahltí, cena klesne a potom vy jste se přespecializoval do jedné oblasti, která je úžasná, může vás uživit, dokavad tam neklesnou ceny. A potom máte obrovské náklady na tu transformaci. Pro nás dneska třeba ty dodávky do toho autoprůmyslu v tom Německu jsou ekvivalentem těch banánů. V těch debatách, co tady byly o šrotovném, tak se vždycky říkalo, zaplať pánbůh za německé šrotovné, my z něho hrozně tyjeme, protože naše firmy o to víc dodávají do toho autoprůmyslu v tom Německu. To je samozřejmě, pokud se německému autoprůmyslu daří, tak je to úžasná věc. My z toho můžeme týt. Ale pokud se všichni přespecializujeme na tohle a potom najednou se v Německu přestanou vyrábět auta, jako že se jednou, zase, vemu to kukátko, 50, 60 let. Německo bude ne kvůli sociálním výdajům, ale v principu bude příliš drahá země, i její pracovníci budou příliš sofistikovaní na to, aby vyráběli auta. A ta auta se opravdu budou vyrábět potom v Indii, v Číně a tak dále, jo. Prostě 50, 60 let. No, tak potom, pokud se dneska přespecializujeme do tohohle, tak potom najednou budeme na úbytě, protože řekneme a co teď? Jako vyschly poptávky po našich dodávkách do německého autoprůmyslu a co budeme dělat teďka? Čili, tady je otázka, co s těmi teďka s těmi, s těmi prostředky, které nám plynou z toho vývozu do Německa, co s tím budeme dělat. Ale pozor, zase, není to Česká republika, která jako vyváží do Německa. Jsou to ty konkrétní firmy. Čili to není, jako že Česká republika z toho má příjmy, kvůli tomu, že české firmy jako vyvážejí do toho německého autoprůmyslu. A Česká republika státně má přerozdělit a někde teďka zakládat nějaká specializovaná technologická pracoviště, přeškolovat lidi a tak dále. Jo, ta Česká republika z toho nemá sama o sobě ty prostředky. Čili jde o to, aby i ty firmy samy a třeba i ten místní boom, který oni vyprodukují tím, že se jim daří a prodávají do toho Německa, aby tam došlo k tomu přizpůsobení a tady si myslím, že právě to, že ten stát těmi investičními pobídkami a ostatními věcmi právě nás udržuje v přílišné specializaci do jednoho sektoru. Když se podíváte na ty pobídky, nebo na ty projekty zahraničních investic do Česka, právě pobídnuté těmi slavnými investičními pobídkami, tak to jsou většinou opravdu v pár sektorech, který nemusí mít v Evropě budoucnost.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Pohled Miroslava Zámečníka na oslabování nebo posilování konkurenceschopnosti České republiky v souvislosti se závislostí na Německu?

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
To je nakousnutý jako jedno z absolutně jako nejdůležitějších témat, který Češi mají. I jedna věc je, že ta vzájemná provázanost, jo, ono to totiž není, my jsme jeden z největších, jako my jsme, tuším, 12. nebo 13. největší obchodní partner Německa v celosvětovým měřítku. A když se podíváte na exportní výkonnost Český republiky, já jsem si s tím trochu hrál jako, tak my jsme ve skutečnosti jako někde těsně za Bavorskem. Kdybysme byli spolková země, jo. Ta země je hodně orientovaná na vývoz. Kolega Bartoň má evidentně pravdu v tom, že jsme jako všechno nasvědčuje tomu, že jsme přespecializovaný. Druhá věc je, že to stojí jakoby na dvou velmi silných nohou, a to je ten automotive v tom širokým slova smyslu a druhá je jako elektrotechnika, ale to není prostě žádná super hitech, tady se prostě nic velkýho nevymýšlí, tady se nedesignuje příští generace čipů. Tady se prostě dělá asembláž, prostě při té asembláži to je přesně ta věc, kdy prostě potřebujete mít nějakou výrobu v Evropě, ale až se zlepší situace někde dál na východ od nás a zlepší se, prostě zjednoduší se logistika, tak typicky prostě ty montážní práce to bude první věc, která půjde pryč. A Češi teď hrajou o čas přesně. Ale to je, hlavní výzva je na firemní úrovni. Jenom bych teda skepticky upozornil, že většina těch firem, který táhnou v Česku vývoz, jako nejsou vlastněný Čechama a jejich, to nejsou plnohodnotný firmy. Když se podíváte, to jsou fakticky buď dělají asemblážní práce nebo vyrábějí komponenty. Strašně málo z nich má výrobní hloubku. To jsou konvoje, kde prostě přijede korejská automobilka, za ní jede konvoj subdodavatelů, který si tady založejí shopy, jako já teď netvrdím, že jsme mohli dělat něco jinýho, ale úplně vřele souhlasím s kolegou Bartoněm, že jestli v tom budeme pokračovat, tak, tak se nám to může ošklivě vymstít. My prostě musíme dostat nějakou větší míru sofistikovanosti než ji máme dneska. A to prostě je výzva a i pro, i pro český byznys. Ale je to i výzva pro tu vládu, jo, prostě ta tady musí vytvořit podmínky pro to, aby, aby se tady podnikalo opravdu dobře. Jinými slovy, aby se tady podnikalo dobře sofistikovaným lidem. Prostě to jsou potom ty měkký parametry kvality života. Namnoze související s bezpečnostní takovou tou pouliční bezpečností, že je tady prostě příjemný žít, kulturní země, s dobrým životním prostředím a tak. Jako ty Čechy jsou potenciálně velmi atraktivní příjemná země. Když si to srovnáte se vším, co na týhle planetě existuje, tak tohle je evidentně jako mezi těma TOP 25 destinacemi pro to, kde by člověk chtěl žít. A my si to prostě v některejch směrech strašně kazíme. A ta kvalita toho života pro tu jaksi krustu těch lidí, který jsou globální a mají, mají náklady obětovaný příležitosti. Bude velmi důležitej faktor, jo, jaký jsou tady školy, jako kolik lidí je tady triligních a prostě celá ta hloubka tý kultury, což je třeba věc, kterou prostě jiný země, který budou mít super zpracovatelskej průmysl a vybijou celou planetu, jak budou konkurenceschopný, no, tak tohle udělat neumějí.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Když hovoříme o tom, že by se mělo něco změnit. Tak jakým způsobem se to dá změnit? Protože když někdo podniká, tak podniká s přesvědčením, že chce dosahovat určitého zisku. A pokud je přesvědčen o tom, že formou dodávek, subdodávek právě pro automobilový průmysl je to pro něj nejvýhodnější, nejefektivnější, tak těžko někdo ho může přinutit, aby začal dělat něco jiného, pokud se sám nerozhodne, pokud nevyhodnotí podmínky, že to je pro něj lepší.

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
Spousta firem v Japonsku jsou malý a střední firmy, který dělají velmi vysoký technologie, který se pak jako prostě malinký součástky, ale jsou v tom nejlepší na celým světě. Prostě drobný věci, kde mají tržní podíl jako v daným sortimentu, v daným segmentu, třeba 40, 50 procent. A samozřejmě mají tomu odpovídající ekonomický marže. To není o koncernech, jo. Prostě ale mít tuhle představu, že já tedy nejsem jenom aseblér, komu dají výkres, já to tady prostě nějakým způsobem vylisuju a zase pošlu ven, že prostě chci bejt ten, kdo to rýsuje, chci bejt ten, kdo prostě dělá ten design. A hejbe se nahoru. To je prostě věc, která rozhodne o budoucnosti týhle země.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Tomu rozumím, já jsem nemyslel koncerny, já jsem myslel obecně, jak vůbec motivovat nebo inspirovat ty lidi, aby šli touto cestou? Aby nešli tou, zdánlivě ...

Petr BARTOŇ, ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
--------------------
Když už znova jsme nakousli ty koncerny, já bych rád připomněl, že tohle je velice česká věc. Protože nejslavnější český ekonom, který, nebo ne český, ale v Česku se narodivší, rodák z Třešti, Josef Alois Šumpetr je přesně ten, kterej se proslavil tím, co říkal kolega Zámečník. Nejsou to ty velké firmy, které mají nějakou jako výsadní postavení na tom trhu. Ty nemají zas tak moc velkou inovaci, motivaci inovovat. Jo, a jsou to právě to malé podhoubí, které jediná možnost, jak přežít, je vymyslím něco, nějakou super malou věc, a tím se prosadím na trhu. A to je přesně to, čím on se, čím on se proslavil. Už jako v 19. století, není to nějaká moderní teorie. A v tom hlavním ekonomickým proudu, nebo v tom hlavním proudu ekonomické teorie bývá často upozaděn. Čili jako jenom bych rád jako připomněl, že v tomhle je to taková jako tradičně česká, česká myšlenka. Co se týče toho, co dělat, já bych rád, samozřejmě těch věcí je spousta. Ale rád bych, jak vy jste zmiňoval, že první je Švýcarsko v té konkurenceschopnosti. Podle mě jednou z nejvíc opomíjených, anebo největších rezerv toho potenciálního, jak být jako Švýcarsko, je právě, navážu na to, co jsem říkal před chviličkou, v té lokalizovanosti. Ve smyslu u nás není vůbec žádná. Ta konkurenceschopnost, není vůbec žádná konkurence třeba daňová. Mezi jednotlivými oblastmi. Ta konkurenceschopnost je obrovský rozdíl konkurenceschopnosti Prahy versus těch marginálních okresů někde podél hranic, kde samozřejmě to, co by tam je mělo uživit, a velice dobře, bude na hony vzdáleno tím, čím si bude žít Praha. A stejně tak jako teďka vidíme, že není možné v Evropské unii mít jednu nějakou úrokovou míru platnou pro všechny, tak stejně tak je trošku absurdní mít úplně stejný, nejenom sazbu daní, ale i strukturu daní na celém území. Protože to, co je optimální, je, ekonom dokáže pracovat s termínem optimálních daní. A není jako vůbec nutné, nebo není důvod se domnívat, proč by nějaká optimální velikost daně nebo struktura daní byla stejná v Praze, jako někde v nějakém okrese s velkou nezaměstnaností. A tohle to Švýcarsko má strašně dobře ořešeno. Právě proto, že ty jednotlivé kantony si dokáží navzájem konkurovat tou daňovou, tou daňovou strukturou. Pozor, všichni ti, kteří teďka, posluchači si možná řeknou, no jo, ale když si všichni můžou stanovit svoji vlastní daň, no, tak všichni jako budou se navzájem podkopávat a potom jako kdo zaplatí ty školy a kdo zaplatí ty bazény a kdo zaplatí ty úklidy těch chodníků? Ale na to Švýcarsku to je jasně vidět, že to není takzvaná jako, jako závod k nule, nebo závod do pekel. Že tam jde často o to, že si dokážou konkurovat nejenom tou úrovní, ale i tou strukturou daní. Proč nepřilákat někoho, aby podnikal v mé oblasti tím, že mu snížím daň, nemyslím teďka jednotlivé firmě, to je potom jakoby korupce, jako jinými slovy, jo, když jedné firmě změřím korupci. Ale vidím, že u nás mám spoustu, já nevím, nezaměstnaných sklářů. No, tak udělám nějakou změnu daňové sazby pro konkrétní oblast. Ale to vědí ty lidi na tom místním, na té místní úrovni. Jo, čili větší samostatnost o rozhodování nejenom vybírání, o struktuře vybírání, ale i určení těch daní na tu místní úroveň, aby tady byla nějaká konkurence mezi jednotlivými okresy, kraji, to už je jedno, na jaké úrovni to stanovíme. Ta by rozhodně přispěla k té konkurenceschopnosti. Protože by se lidi začali dívat jako, dneska prostě ten, ten Bruntál nemá šanci tu Prahu přebít. Infrastrukturou a tak dále. Může, mohl by ji přebít tím, že bude kompenzovat to, co má Praha lépe v nějaké jiné rovině.

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
My jak jsme, řekl bych, už nějakou dobu v takový lehký depresi, jo, tak věci, jako které se týkají Česka, vidíme spíš hodně kriticky. Tahle země má samozřejmě ne malý šance, ale vyžaduje to nějaký úsilí. A já bych to uvedl na jednom příkladu. Když jste dobrej v módě, v designu, tak jsou 4, maximálně 5 měst na týhle planetě, kde máte být. Když jste dobrej ve Freingenerigu strojařským, tak zase je prostě pár zemí, který to dělají opravdu dobře. A když jste dobrý v biotechnologiích, zase prostě najdete na mapě místa, kde to je prostě přesně, kde se to koncentruje, kde vzniká ta hloubka, kde vzniká ten intelektuální kvas. No, a Češi musejí mít nějakou ambici. A ono to taky jako, rozumíte, v těch nanotechnologiích, teď nejde o to jako prostě mít ten jenom nanospider, ale mít je všechny ty aplikace a dosáhnout toho, že to odvětví bude mít skutečně hloubku a bude v mezinárodní, protože ta budoucnost toho oboru je úžasná. Obdobný věci jsou biotechnologie, tkáňový inženýrství a ty klastry tady by mohly vzniknout a mohly by hrát opravdu velkou roli. A to za sebou táhne jako spousty chytrých lidí, ale, prostě, jak říká kolega Bartoň, jako to se nedá dělat na sílu. To se nedá dělat tím, že postavíte kempus někde prostě, kde v životě nedostanete nikoho, prostě on si tam koupí chatu, ale prostě přeci tam jako nebude se pokoušet s výhledem do březovýho háje, vymejšlet jako příští generaci nějakýho technologickýho průlomovýho oboru. To jsou prostě věci, který zase je třeba dělat s rozumem. U nás se mimochodem jako na tyhle kampusy jako a inkubátory už jako nalilo dost peněz a s několika výjimkama vypadá, že se třeba chytá Brno. Praha by mohla být velmi dobrá, kdyby byla soustředěná, kdyby na školy myslela víc než na Blanky, který vedou v podstatě z dopravního hlediska od nikud nikam, tak prostě i ta alokece těch investic, tam, kde jsou, kde je nějaká komparativní výhoda, kde je na co to opřít, to se samozřejmě dá udělat a investovat do škol. To jsou prostě dvě věci, který mi přijdou jako absolutně rozhodující a vůbec nejsme bez šanci. Prostě začněme si aspoň trochu slušně korektně vládnout. A pečovat o kvalitu svejch institucí a podnikatelskýho prostředí. A jako nejsme schopni s tím hnout o nejmíň 10 příček nahoru.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Já bych se možná ještě zastavil u jednoho. Pro někoho možná paradox, a to ten, že svět je čím dál tím více propojenější, že máme nadnárodní firmy, že zažíváme globalizaci, že skutečně není problém přesunout výrobu z jednoho místa světa na druhý, když to takto řeknu. A pak odtamtud, když jsou ty lepší podmínky, přesouvat zase zpátky ty výrobky. Ale co zde zaznělo, tak paradoxně ta budoucnost konkurenceschopnosti České republiky může být v tom, spíš v té lokálnosti. A v té individualizaci, když to takto řeknu, než v tom světovém propojování.

Petr BARTOŇ, ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
--------------------
Ono to má souvislost. Ono to ta globalizace je jedna z nejhezčích charakteristik. Ale u té globalizace je právě proto, že tím, jak se propojily ty světy, tak odstranili jsme ty problémy té výroby, jako že, že každej si budeme vyrábět svoje vlastní auta a budeme je spotřebovávat sami u sebe. To znamená budeme často to vyrábět neefektivně, protože na to nemáme prostředky. Takže to se, tím se obrovsky ušetřilo na té globální úrovni. A o to spíše můžeme dneska investovat do toho, do té individualizace. A zase, opravdu, zase stejně jako budoucnost patří v těch nehmotných věcech, tak i v těch hmotných věcech bude budoucnost patřit té individualizaci. Ty tam jsou doby toho modelu T pana Forda, který on slavně říkal, můžete mít auto jakékoliv barvy, pokud bude černá. A dneska, když se podíváte i na ta auta, když tady pořád debatujeme o tom autoprůmyslu. Dneska prostě najedete na Internet a tam si naklikáte, jakou to má mít barvu, jaký to má mít, jo prostě do toho stromečku, který tam mají zavěsit voňavého si to naklikáte, jak to přesně má být a potom, když přijdete do Škodovky, tak tam ti robůtci, každý auto je úplně jiný na tý lince než to před ním a než to za ním. A tohle má opravdu budoucnost ve smyslu ano, v té individualizaci té výroby, že ano, bude tady vždycky nějaké podhoubí těch jako jedné značky toaletního papíru, takového toho univerzálního, toho nejjednoduššího. A nad tím obrovské spektrum těch, těch nejrůznějších rozrůzněností. Čili ano, v tomhle, v tomhle je budoucnost a potom, to potom není paradox. Jo, ano, přesně v té globalizaci, jenom ten, který se stane specifickým a dokáže tomu člověk ne mu dát 1 kartáček na zuby a prostě vyčisti si zuby, ale jaký máš zuby a přesně na tvoje zuby jsem ti tady napasoval ten kartáček. Tohle opravdu bude mít budoucnost. To není otázka toho, jak vytvořit 10 různejch kartáčků za 10 vteřin. To už je potom opravdu otázka robotů a toho fyzického kapitálu. Otázka je, jak to vymyslet, aby se těch 10 různých kartáčků za 10 vteřin dalo vyrobit. A proto oba dva tady narážíme na tu budoucnost. Ano, v individualizaci výroby, ale ne ve vyrábění. Spíše ve vymýšlení, jak vyrábět.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Na závěr ale si musíme položit otázku, zda tento pohled a tento způsob přemýšlení v České republice převažuje? Ať už mezi odbornou veřejností, ať už mezi politiky, nebo je to spíše výjimka? Protože tam by alespoň šlo čerpat ten optimismus do budoucna.

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
Já teda musím říct, že, že to povědomí o tom, že se něco musí stát a musí se stát něco ...

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Ale spíše tímhle směrem ...

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
... ne zcela zanedbatelného tímhle směrem. Já jsem viděl už velmi dobrou analýzu, kterou udělalo ministerstvo průmyslu a obchodu, kde si načrtly ty věci, které, které se z České republiky vyvážejí a kde jakoby je síla České republiky? Udělali si koncentraci těch výrobků, zjistili, že jich je, já nevím, prostě několik desítek. A objemově nejvýznamnějších položek v jemným detailu, jako pneumatiky pryžové s ocelovým kordem radiální, jo, pro osobní automobily. Jo, tahle míra detailů a vybrali si prostě ty, těch prvních několik desítek položek. No, a jaksi ten problém je v tom, že drtivá většina těch položek je vyráběna zahraničními subjekty, který sem přišly na základě investičních pobídek a samozřejmě ta jejich geografická poloha. Jsou tady prostě komparativní výhody. Jenomže, když se na to podíváte, a to je prostě, říkám, to je prostě ta povzbudivá věc, když se na to podívají na ministerstvu průmyslu, tak mají stejnej pocit jako já, že tohle prostě nemůže trvat věčně. A že se opravdu musíme posunout směrem k institucím, směrem k vědě, směrem k školství. Prostě udělá tuhle zemi opravdu atraktivní. A jako je to, je to možný, je to dosažitelný, je třeba o tom začít opravdu přemýšlet. A v mezidobí, to je úplně jiná dimenze, protože máme tady to, to co zde existuje, tak i to je třeba kultivovat a jaksi neničit a bedlivě sledovat. A při legislativě, zda prostě nejprůmyslovější země v Evropě se může zatěžovat dodatečnými náklady a regulatorikou. Protože ono jako když jste post industriální země, což je hodně zemí na západ od naší hranice, tak jako ten dopad některejch politik je úplně jinej než na zemi, která prostě tu fázi má před sebou, ona ji musí projít. Doufejme, že úspěšně. Ale zároveň, jsme jako prostě v pravidlech moštárny, no, co tě živí, synku, jo prostě a za tím je to ten zpracovatelskej průmyslu. A jako otočit se k němu zády a říct, že prostě výzkumný centra budou víc sexy, to je, to je prostě úplná, úplnej nesmysl. Musíte udělat obojí, a tam je to náročné. Musíte hodně přemýšlet o tom, jak tu zemi prostě zlepšit svými podmínkami. Ne říct, že prostě teď tady budeme prostě kopat kanál Labe - Odra - Dunaj, což je myšlenka ze 17. století, no.

Petr BARTOŇ, ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
--------------------
Já bych jenom, jenom krátce navázal na tu, na tu, já bych se nebál míry inovativnosti českých lidí. Když se podívám, zase to jenom navážu v rychlosti, na to, co jsme říkali o tom, pokud se to vyplatí samo o sobě to dělat, no, tak to budeme dělat. Problém je, když se to vyplatí jenom kvůli tomu, že to někdo zasponzoruje. A když se podívám na míru inovativnosti, jak jsou Češi schopni vymyslet projekty jenom kvůli tomu, aby to zasponzorovala Evropská unie. Já když to pozoruju, tak jako mě přijde, že nemám na to samozřejmě tvrdá data. Zase, je to jenom moje precepce. A mám pocit, že 40 procent českýho průmyslu nebo české aktivity dneska je vymyslet něco, na co dostanu nějakou, nějakej grant. Jsou tady nespočetně firem, který se specializujou v tom vymýšlení, nebo vyplňování těch dotazníků. A potom je opravdu jenom otázka, co bysme tak mohli dělat, aby se to na nějaký existující program Evropské unie dalo napasovat. A tam je taková míra invence, že v momentě, kdy tohle vyprší, jako že to jednou vyprší, doufejme dřív než později, ale jednou tohle skončí, tak jako není jinam, kam by se tahle invence, když jsem schopen vymyslet paradůvody něco vyrábět, tak samozřejmě najednou na invence se vrhne na ty opravdu produktivní, no, a tím pádem bude směřována tím produktivním způsobem. Takže bych se v tomhle směru vůbec nebránil.

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
To je hluboce uspokojující perspektiva. Takže jako za předpokladu, že příliv peněz, který zdemoralizoval celou zemi, protože ty nejbystřejší se vrhli právě na, na ty programy financované z Evropské unie, tak ono to pochopitelně jednou skončí a teď ...

Petr BARTOŇ, ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
--------------------
Ale oni si tím vypěstovali právě tu inovativnost, jo.

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
Ale, samozřejmě, no, tak jako kolem toho vznikla ...

Petr BARTOŇ, ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
--------------------
To je pozitivní vedlejší produkt.

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
... kolem toho vzniknul celej ekosystém, který jako, jako člověk v něm není, a tak se na něj dívá jako na mraveniště. A kolikrát to není moc hezká podívaná. Ale tohle jednou skončí a bude se muset začít normálně pracovat jako a čím míň rent, čím míň subvencí se prostě nabízí, který opravdu dávaj úplně špatný podněty. Tak já souhlasím s panem Bartoněm. Já osobně jaksi sofistikovanější zemi z hlediska hledání těch schémat, jak se k těm rentám dostat, já fakt neznám. Češi jsou, v tomhle jsou neuvěřitelný. Je teda strašlivý neštěstí, že tu energii nedovedou orientovat takovým jako tvůrčím produktivnějším způsobem.

Petr BARTOŇ, ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
--------------------
Ale jsme v pionýrském období. Naučíme se to ještě líp hledat a ještě být inovativnější a potom se to konečně vrhne tím správným směrem.

Petr HARTMAN, moderátor
--------------------
Tak uvidíme, jakým směrem se uvažování o konkurenceschopnosti České republiky bude vyvíjet. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Hosty byli ekonomové Petr Bartoň z Národohospodářské fakulty VŠE v Praze a Miroslav Zámečník z Národní ekonomické rady vlády. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou.

Petr BARTOŇ, ekonom, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze
--------------------
Krásný inovativně strávený večer.

Miroslav ZÁMEČNÍK, ekonom, Národní ekonomická rada vlády
--------------------
Hezký večer.

ČRo 6, Studio STOP, 1.2.2011