Rozhovor s Miroslavem Zámečníkem: Levné zdravotnictví jsme už měli

* Úspory se dnes hledají všude. Často se hovoří o preventivní medicíně. Vyplatí se?

Prevence znamená do budoucna velkou nákladovou úsporu, byť krátkodobě je spojena se zvýšenými náklady. Prohlídky se vyplatí nejen jednotlivci, ale celé společnosti. Ve vyspělých systémech bývá prevence téměř vždy bezplatná a za její opomíjení mohou následovat sankce, například zvýšená spolu účast. Zároveň bývají pojištěnci nejen upozorňováni na význam preventivních prohlídek, ale i motivováni pozitivně přiznáním bonusů. Spektrum marketingových nástrojů, motivujících čerpání preventivní péče, je velmi široké.

* Na čem závisí úspěšnost těchto programů?

Záleží na jejich obsahu, nákladnosti a způsobu, jak se pojištěncům prezentují. Některé programy primární prevence jsou založeny na finančně nenákladné diagnostice a technologii a zahrnují vysoký počet vyšetřených. Jsou relativně levné. Mám na mysli například detekci kolonorektálního karcinomu. Zájem pojištěnců může ovlivnit i taková drobnost, jako když do obálky s testovacím kitem a návodem k použití vložíte zpětnou ofrankovanou obálku. V USA se tak zvýšila zpětná odezva až pětinásobně.

* Efektivita vydávaných prostředků úzce souvisí rovněž se sledováním pacientů s chronickými onemocněními. Jak se jim ve srovnání se zahraničím věnují naše pojišťovny?

Několik z nich léčebné programy pro chroniky připravuje a jsou už dost daleko - spustit by je mohly už v příštím roce. K většímu zájmu o péči o chronicky nemocné lze motivovat jak pojišťovny, tak pojištěnce.

Otazník visí již nad kategoriemi, podle nichž se pojistné rozděluje. U nás je to podle věku a pohlaví, kdežto třeba v Německu nebo Nizozemsku podle morbidity. Tamější pojišťovny jsou prostřednictvím bonifikací silněji zainteresovány, aby se dobře staraly o své chronicky nemocné, a současně si pečlivě hlídají, za co platí a jaký to přináší efekt. Účast na programech pro chronicky nemocné je tam dobrovolná a lidé jsou motivováni volitelnými tarify. Zodpovědného chování pojištěnců se dosahuje jednak pozitivními nástroji, jako je bodová dotace či zlevňování pojistek, nebo restriktivně zvyšováním spotřebních daní na zboží negativně ovlivňující zdraví, jako je tabák nebo alkohol. Zdravotnictví je zčásti financováno i z výnosu z těchto daní, například ve Francii nebo Itálii.

* Přestože v Německu činí nemocenská násobně víc než u nás, není zneužívána. Napomáhají tomu propracované preventivní programy?

Je to jen jeden z faktorů. Hlavní příčina spočívá pravděpodobně v propojení nemocenského a zdravotního pojištění v osobě praktického lékaře. Vystavuje neschopenky a komunikuje s pojišťovnami, přičemž existují i veřejnoprávní pojišťovny, které mají vlastní síť lékařů, třeba Knappschaft. Naproti tomu Česká republika, Skandinávie a další země, které mají krátké „karenční“ lhůty a spoléhají na disciplinovanost občanů, evidují pracovní neschopnost několikrát vyšší než státy, které se zaměřují na informační a finanční propojení nemocenského a zdravotního pojištění.

* V souvislosti se zamýšlenou zdravotní reformou se objevují úvahy, že lze na fungování systému moderního zdravotnictví ušetřit. Co o těchto názorech soudíte?

Vždy říkám, že levné zdravotnictví jsme už měli. Je iluzí si myslet, že všeobecně dostupné zdravotnictví na solidní evropské úrovni dlouhodobě udržíme za méně peněz, než vydáváme nyní. To však neznamená, že by strukturální změny nepřinesly úspory. Značné prostředky by se daly ušetřit snížením počtu nemocnic, soustředěním specializované péče do několika špičkových center i na nákupu drahých technologií. Například Slováci mají jen jedno národní onkologické středisko, zatímco v Česku je onkologická péče soustředěna do osmnácti specializovaných pracovišť. Nechci tvrdit, že Slovensko nám má být vzorem, ale koncentrace technologicky i personálně náročné péče je i cestou ke zlepšení kvality a medicínských výsledků.

Publikováno v Pralamentních listech, 22.11.2010