Rozhovor s Miroslavem Zámečníkem: Českému zdravotnictví hrozí kolaps

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Českému zdravotnictví hrozí kolaps. Do konce roku totiž v rámci akce Děkujeme, odcházíme podalo výpověď více než 3 800 lékařů a některým nemocnicím proto hrozí, že budou zavřeny. Kraje v těchto dnech hledají řešení, jak lidem zdravotní péči po hromadném odchodu lékařů zajistit. Opravdu ve zdravotnickém systému nejsou peníze na to, aby stát lékařům přidal a mají se vůbec odcházející doktoři kde uplatnit? Do jaké míry by mohla potřebné finanční prostředky do zdravotnictví přinést připravovaná reforma, kterou chce ministr zdravotnictví Leoš Heger letos odstartovat. Tak právě na tyto otázky bude hledat odpověď i dnešní Studio Česko. Příjemný poslech vám přeje Naďa Bělovská. A mými hosty jsou 2 ekonomové, kteří se právě financování zdravotnictví dlouhodobě věnovali a věnují. Já ve studiu vítám Alenu Maaytová z Vysoké školy ekonomické v Praze, které o úskalích finančních toků do zdravotnictví přednáší. Hezké odpoledne.

Alena MAAYTOVÁ, ekonom, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
I vám pěkné odpoledne.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
A také bývalého experta Světové banky na zdravotnictví a dnes člena Národní ekonomické rady vlády Miroslava Zámečníka. Hezký den.

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Hezký den.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Pane Zámečníku, začněme právě u lékařů. Považujete vy jejich požadavky na zvýšení platu na 70 tisíc korun měsíčně za tu základní pracovní dobu za opodstatněné?

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
No, tak teď je samozřejmě dobře položená otázka. Zdá se, lékaři ty vyšší platy zaslouží, to bych jaksi nezpochybňoval, že v mnoha případech, zejména u těch mladších ročníků, jsou samozřejmě ty platy velmi tristní, když to srovnáme s jejich formálním vzděláním a jako v mnoha případech pracovním nasazením, tak to je úplně jedna věc a druhá věc je, zda na to ten systém peníze má a kde je hledat. Pokud jde o tu formu, tak tu s tou velmi nesouhlasím. Já myslím, že ani z hlediska umělecké úrovně prostě nechat se takhle stáhnout, prostě mě to přijde téměř odpudivé.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Vy chápete požadavky lékařů, paní Maaytová?

Alena MAAYTOVÁ, ekonom, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Já ty požadavky lékařů chápu. Můžeme se bavit o formě, jestli to bylo dobře nebo nebylo dobře prezentováno. Velmi často se argumentuje průměrnou mzdou, která je u lékařů a argumentuje se poměrně vysokými čísly. Já si myslím, že by bylo solidní, aby jsme si přepočítali tu průměrnou mzdu na hodinovou průměrnou mzdu a pak asi málokdo by byl ochoten za tak nízkou průměrnou hodinovou mzdu vykonávat tak velmi komplikované a složité povolání. No, a navíc si myslím, že v žebříčku lidských hodnot je zdraví na jednom z prvních míst a že lidé jaksi práci lékařů považují za velmi důležitou a myslím si, že alespoň část populace by souhlasila s tím, aby se lékařům platy skutečně zvedly a nejenom těm nejmladším. Jejich nástupní plat je skutečně velmi nízký.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Ministr zdravotnictví Leoš Heger tvrdí, že peníze na zvýšení platů lékařů v rozpočtu vláda nemá. Pane Zámečníku, vy jste členem Národní ekonomické rady vlády. Skutečně podle vás peníze na zvýšení lékařských platů tedy nejsou nebo daly by se někde najít?

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Teď se, já bych trochu od toho poodstoupil tím, ta otázka, jestli se bavíme o 6 miliardách, tak najít ve více než 1 bilionu korun 6 miliard, to samozřejmě je triviální úkol, který slušně fungující ministerstvo financí umí vyřešit asi tak do 40 minut.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Proč je tedy tak složité ho splnit?

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Ne. tady jde o něco úplně jiného. Tady jde jaksi o to, jestli ta vláda na požadavky tohohle typu přistoupí a já jsem přesvědčen, že z hlediska jaksi taktického a strategického vláda, která má reformní mandát, na takový požadavek přistoupit nemůže a ministr financí musí odkázat při hledání těch peněz pana ministra zdravotnictví do jeho vlastního resortu.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
To je tedy otázka té koncepce, řekněme, strategie, ale pokud by šlo o to hledání peněz, tak by se podle vás našly někde v rozpočtu?

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Tak já už jsem, myslím, jsem to řekl úplně jednoznačně. 6 miliard ve víc jak 1 bilionu není nic.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Našly by se právě v rozpočtu nebo třeba v rezervách pojišťoven, protože o těch se hodně mluví a hodně se argumentuje tím, že pojišťovny mají v rezervách až 14 až 15 miliard korun a že právě ty by mohly být použity na platy lékařů.

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Jako použití rezerv na účtech zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven na platy lékařů, tam žádná taková přímá linka neexistuje. Podle mě se to nedá dělat takhle přímočaře. To co se dá udělat a co jsme ostatně měli udělat už před lety, je zavést tu třetí vrstvu přerozdělení. U nás se vybrané pojistné přerozděluje, sice ze 100 procent, ale na základě parametrů věku a pohlaví, prostě z toho jsou určité skupiny věkové, muži, ženy, rozděleno a podle toho se to vybrané pojistné přerozděluje. Jiná věc je, že se můžou ukázat poměrně významné rozdíly mezi pojišťovnami například v tom, kolik která pojišťovna má chronických pacientů a lépe to vnáší jakousi spravedlnost a srovnává to hřiště z hlediska postavení na trhu jednotlivých pojišťoven, ale jakože by tohle byl zrovna ten zdroj, který se použije na platy. Já bych strašně rád viděl, aby mi někdo ukázal nějakou právně a ekonomicky elegantní cestu, jak by toho chtěl dosáhnout. Něco jinýho je přerozdělení. To musíme zavést.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Když ale říkáte, že ty peníze by se určitě daly najít v tom 1 bilionu, tak kde konkrétně?

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Ne, já jsem teď nemluvil o 1 bilionu, já jsem mluvil o těch, o těch řekněme 300 miliardách, které jsou ve zdravotním systému a tam nepochybně taky se dá najít 6 miliard a přinejmenším bych trval na tom, že kdyby se udělaly rigorózně nákupní procesy na bázi elektronických aukcí, tak ta úspora tam je a dá se to dát do mezd. Jako ať si každý šáhne do svědomí, jaký způsobem pokrývá nákup spotřebního materiálu léků, potravin, tepla, plynu, čehokoli plus jakým způsobem se zadávají zakázky v případě investic do zdravotnických technologií. Těch peněz tam bude víc než těch 6 miliard.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Paní Maaytová, kde vidíte rezervy vy? Souhlasíte právě třeba s těmi veřejnými zakázkami?

Alena MAAYTOVÁ, ekonom, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
No, to záleží, kde ty rezervy. Jestli z pohledu celkového státního rozpočtu nebo jestli z pohledu zdravotních pojišťoven. Pokud by to bylo z pohledu celkového státního rozpočtu, tak tam si myslím, že hlavním problémem je netrasparentnost při zadávání veřejných zakázek. O tom se dlouhodobě mluví, takže tam by se určitě peníze našly, ale druhou otázkou je také to, že v České republice jsou, nevím jestli nadstandardně vyšší nebo mezinárodně srovnatelné, ale existují určité daňové úniky. To znamená nehledat zdroje jenom na straně výdajů přerozdělování, ale i na straně jaksi zvyšování příjmů. A pokud bysme se podívali na rozpočet ve zdravotnictví, tak jak říkal pan kolega, tak je nepochybně nutné, možné souhlasit s tím, že v oblasti veřejných zakázek ve zdravotnictví je ten samý problém, který je na celostátní úrovni v oblasti státního rozpočtu a myslím si, že bolavým místem českého zdravotnictví je léková politika. To znamená, já se domnívám, myslím si, že určité finanční prostředky je možno nalézt i v oblasti lékové politiky.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Když mluvíte o zvyšování příjmů nebo o možnosti zvyšování příjmů rozpočtu, tak myslíte tím třeba zvyšování sazby zdravotního pojištění?

Alena MAAYTOVÁ, ekonom, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Já si myslím, aby nebyly, aby byl skutečně realizován výběr daní. To znamená, aby nedocházelo k úniku výběru daní ze spotřební, z daně z přidané hodnoty. Pokud by to bylo u toho zdravotnictví, tak tam by se to týkalo buď platby za státní pojištěnce, ale to může nastat velká diskuze jak, anebo potom třeba u osob samostatně výdělečně činných.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Pokud se ještě vrátíme k těm lékařům, v jaké jsou situaci? Mohou téměř 4 tisíce z nich podle vás najít práci buď v soukromém sektoru, jak si představují nebo v zahraničí, pane Zámečníku?

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
V zahraničí jestli 10 procent z nich umí plynně německy a anglicky, tak já jim půjdu všem fyzicky gratulovat tak, aby dokázali vyšetřit pacienta a plynně s ním hovořit, to bych opravdu rád viděl, jaké procento z těch lékařů, kteří dali výpověď, skutečně může odjet do zahraničí a má na to jaksi jazykovou kvalifikaci takovou, aby mu nebránila výkonu povolání. To je jedna věc a druhá věc samozřejmě je jaksi, s kým by chtěli uzavřít smlouvu o výkonu té profese?

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Ale oni tvrdí, že například s privátními ordinacemi.

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Jako ambulantních lékařů, ambulantních lékařů tady máme dost a dost. Tam já myslím, že pojišťovny by ty nové smlouvy neotevíraly a jaksi mohou se realokovat mezi jednotlivými nemocnicemi. Teď já z hlediska toho, jaká je migrace v České republice, hledání, dojíždění do vedlejšího města a tak dále, mě to úplně postrádá smysl. Já chápu, že existuje nespokojenost, ale jaksi ...

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Vy tedy očekáváte, že lékaři si víceméně místa vymění?

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Já myslím, že se tahle kampaň ukáže být záležitostí, za kterou se prostě budeme všichni stydět, protože tímhle způsobem nevzdělanější z hlediska délky formálního vzdělání jako profesní skupina vyjednávat prostě nemá. Já uznám ten nárok, jako můžeme se podívat na mezinárodní srovnání, prostě lidi který dělají v akutní lůžkové péči, nejsou v Česku evidentně přeplacený v mezinárodním srovnání, jiná věc je, že ve střední Evropě, v té postkomunistické části jsou ty platy slušnější v Česku, než-li s výjimkou Slovinska ve všech ostatních státech. Docela přesně to kopíruje, jak ty země jsou ekonomicky vyspělé. Samozřejmě Česko, které má na hranicích Německo a Rakousko, což jsou veleúspěšné evropské ekonomiky, jsou taky nesrovnatelně bohatší, tak tam vždycky bude existovat nějaké pnutí a tlak na to dorovnávat tu platovou hladinu. Nicméně jak říkám, reálný migrační potenciál lékařů je zlomkem těch, kteří se tváří, že podali výpověď. Já myslím, že nejrozumnější co může udělat, je ji stáhnout a snažit se dojednat na nějakém rozumném kalendáři, ať už s ministerstvem, zdravotníma pojišťovnama, hlavně se svýma nemocnicema.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Paní Maaytová, vy souhlasíte s tím, že lékaři nemají kam jít a že jsou ve špatné vyjednávací pozici?

Alena MAAYTOVÁ, ekonom, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
No, to bych se asi neodvážila úplně tvrdit. Já nemám představu o tom, jaká je věková struktura těch osob, které tu výpověď podali. Já jsem se dívala, jaká je věková struktura lékařů třeba v českých nemocnicích. Tam je poměrně velké množství lékařů, kteří jsou v blízkém předdůchodovém věku, pokud to řeknu takhle velmi zjednodušeně, tak je možné, že s ohledem na blízký důchod jaksi pro ně je tohle určitým způsobem třeba nějaké morální řešení. S jazykovými schopnostmi věřím panu Zámečníkovi, že to ví dobře. Já si myslím, že u mladých lékařů znalost minimálně angličtiny a němčiny bude poměrně slušná.

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Němčiny, němčiny v žádném případě.

Alena MAAYTOVÁ, ekonom, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
U jazykových znalostí u té mladší skupiny, že by jim být problém neměl.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Dobře. Dobře. Já se ještě vrátím k plánům ministra zdravotnictví Leoše Hegera, protože ten naznačil, že by mohl odchody lékařů využít k tomu, že by zrušil některá nadbytečná nemocniční oddělení a zařízení a přeměnil by je na akutní péče, na léčebny pro dlouhodobě nemocné vlastně. Přivítal byste takový krok? Je to u nás potřeba?

Alena MAAYTOVÁ, ekonom, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
No, tak pokud by to bylo převedení na léčebny, takzvané LDNky pro dlouhodobě nemocné, tak vzhledem k tomu, jaký je demografický vývoj, tak je nepochybné, že to Česká republika bude potřebovat. Otázka jestli máme nadbytek akutních lůžek, či nemáme. Pokud se budeme porovnávat s Německem a s Rakouskem, tak zjistíme, že jich máme na tisíc obyvatel méně než třeba v jiných evropských zemích. Pokud se budeme porovnávat s průměrem EU, tak jich máme zase více. To je otázka jenom toho srovnání. Možná bysme mohli využít znalosti ukazatele, který říká, jaká je využitelnost těch lůžek v průběhu roku a u těch léčeben pro dlouhodobě nemocné a u následné ošetřovatelské péče je to přes 300 dnů v roce, když to u řady oddělení v nemocnicích je ta doba využití třeba 250 dnů v roce. Někde o něco vyšší, někde o něco nižší. To se liší v závislosti na kraji, v závislosti na typu nemocnice a v závislosti jaksi oddělení. Či-li odpověď zní, myslím si, že lůžka pro dlouhodobě nemocné budou nutná, jestli je rozumný převod z akutních na tento typ lůžek, to si netroufám říct, to by bylo vhodné sednout si k tomu a opravdu důsledně to spočítat a zjistit, jestli by to bylo výhodné či nikoliv.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Pane Zámečníku, vy si myslíte, že je u nás přebytek nemocničních zařízení a že je tady prostor k tomu, aby byla převedena na tato zařízené dlouhodobé péče?

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
No, tak já souhlasím s kolegyní, to je vcelku evidentní, že ta sociálně-zdravotní lůžka a prostě následná péče, vůbec péče o seniory je věc, která je poddimenzovaná. On taky ten systém, jak byl v Česku nastaven, byl nastaven jaksi systémem věcné dávky a dlouhých pořadníků na domovy důchodců a tak dál. Tam je evidentní neuspokojivá poptávka ...

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Měli by být ale tato zařízení právě připravena z těch nemocnic?

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
A je zcela evidentní kde jinde to hledat než tam, kde je přebytek. Ta mezinárodní srovnání jsou. Česko má trojnásobek akutních lůžek, než-li třeba Itálie, mnohem víc než-li Finsko, řada těch zemí ale samozřejmě tam ty sociálně-zdravotní lůžka jsou jednak rigorózně klasifikovaná. Ono to souvisí s tím, jak se provádí úhrada. U nás velmi dlouhou dobu lůžka, která fakticky jsou obsazována pacienty, kde je velmi vysoký ten sociální komponent, byla, když to řeknu "zadarmo" z hlediska konečného uživatele, nikoliv tak lůžka v zařízeních sociální péče, domovy seniorů a tak dál, kde vlastně krom kapesného ten člověk musí dát za poskytované služby valnou část svého důchodu, což samozřejmě neplatilo v této situaci a je to prostě řešení kapacitního problému a nejednodušší řešení kapacitního problému je ubrat na akutních lůžkách, přidat ta akutní lůžka na tu následnou sociální zdravotní péči.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Ten problém ale může být v tom, že ty počty lékařů na odchodu jsou velmi různé v jednotlivých krajích. Někde by tedy mohla být zrušena většina nemocnic a mohlo by pak možná dojít k situaci, že v rozumném dosahu zkrátka pro lidi nebude žádná nemocnici k dispozici? Toho se nebojíte?

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
No, obava, jako vždycky existuje riziko, že samozřejmě na úrovni jednotlivého zařízení jaksi strategicky se dá snadno vytipovat profese a skladba profesí, které tu nemocnici v podstatě by dokázaly ochromit, to není žádná věda a já nepracuju v nemocnici, al dovedu si živě představit, jakože když se ti lidi rozhodnou, že způsobí prostě kolaps, tak ho samozřejmě dovedou naplnit. Teď je tady druhá otázka etická, jestli tohle je něco, co jaksi přejdeme jen tak kvůli tomu, že se chce dosáhnout zvýšení platu, přičemž z té nemocnice se nechce odejít. To si řekněme. To jako z těch bloků to zcela jednoznačně vyplývá. Kdo sleduje tu diskuzi o tom, když se prostě baví lidé uvnitř profese, tak to vůbec není o tom, že by někam dojížděli, že by šli do privátního sektoru, to proboha samozřejmě vědí, že prostě to uplatnění bude velmi obtížné. Ale je to prostě normální jednání z pozice síly vyjednávání o tom, že prostě ne zůstaneme tady, akorát prostě si vymůžeme lepší finanční ohodnocení.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Nicméně moje otázka se vztahovala k tomu, jestli byste tedy podpořil, aby byla nemocniční zařízení, pokud by z nich lékaři odešli, použít je k tomu, aby z nich byly udělány léčebny pro dlouhodobě nemocné.

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
To v každém případě. Tam jako všichni zřizovatelé nemocnic by měli uvažovat strategicky, to co se tady neudělalo opravdu minimálně od roku 97, kdy ta koncepce byla přichystána, ale pak byla záhy opuštěná, jinými slovy omezit počet smluv se zařízeními akutní, lůžkové péče a koncentrovat tu péči, mimochodem to je ve velkým zájmu pacienta a ten zbytek převézt na sociální lůžka.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme se podívat na reformu, kterou ministerstvo zdravotnictví připravuje. Ta kromě zvýšení poplatků za hospitalizaci v nemocnici z 60 na 100 korun by měla umožnit také třeba legální přeplácení za nadstandardní péči. Leoš Heger chce novelou zákaz připlácení zrušit a pacienti by se tak mohli třeba připlácet za materiál nebo za endoprotézu, za lepší péči, dokázala by tato změna, paní Maaytová, nalít do zdravotnictví podstatnou částku?

Alena MAAYTOVÁ, ekonom, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Já si myslím, že spíš než to, jestli by dokázala nalít podstatnou částku do zdravotnictví, je otázka toho, co to je standard a co to je nadstandardní péče a v tom se neshodnou lékaři. Někteří lékaři vám budou tvrdit, že poskytují pouze standardní zdravotní péči a někteří vám budou tvrdit, že používají nadstandardní materiál. To je základní jaksi otázka a tu má hluboký morální aspekt. Pokud povolíme a řekneme, bude nadstandardní péče a budeme s ní potom moci volně manipulovat, může dojít k problémům, že někteří lidé nebudou schopni dosáhnout na některý tip zdravotní péče. Či-li podle mě zásadní otázka je, nejprve vygenerovat co to je standardní zdravotní péče, na to musí najít jaksi soulad hlavně lékaři, ekonomové jim v tom mohou poradit, jestli na to je dostatečné množství finančních prostředků, ale jinak povolením nadstandardu, povolení k připojištění, to vám i sami lékaři řeknou, že mnohdy ten pacient je potom vnímán jako zdroj finančních prostředků a mnohdy si na něm řada zákroků dělá třeba zbytečně navíc. Abych to zkrátila, důležité je říci, co je standardní zdravotní péče a měl by do toho určitým způsobem zasáhnout i pacient, který ze zdravotního pojištění zdravotní péči platí.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Nadstandardní zdravotní péče může být přece jasně lepší materiál nebo například služba lékaře v situaci, kdy za běžných okolností neposkytuje.

Alena MAAYTOVÁ, ekonom, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
No, já za nadstandard považuji to, že ten pacient si bude vybírat ze 4 nebo z 5 jídel, že bude sám v pokoji, že bude mít přístup k počítači, že pokud to přeženu, bude mít velmi hodnotné vybavení toho pokoje, ale to je právě ten problém toho, jestli povolíme jakoby nadstandard i v samotné zdravotní péči? To se potom dostáváme trochu jakoby někam jinam. Ten kdo bude mít více peněz, si bude moci dovolit lepší zdravotní péči. Já jsem pro. Ať si dovolí lepší jaksi vybavení zařízení, ale ne lepší zdravotní péči.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Nefunguje to svým způsobem tímto způsobem už tak i dnes, protože já mám informace o tom, že například není problém zaplatit si porodníka, kterému dáte zhruba 10 až 15 tisíc, taková je cena na trhu, jak jsem byla informována a ten pak s vámi v průběhu celého vašeho porodu a tyto peníze samozřejmě jsou černé peníze, které neprochází zdravotnickým systémem, jsou dávány takzvaně do obálky nebo do kapsy, tak není to tak, že právě připlácení za nadstandardní zdravotní péči by takovéto kroky pomohl odstranit?

Alena MAAYTOVÁ, ekonom, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Ale vy si nebudete připlácet nadstandardní zdravotní péči. V tom co říkáte, vy si platíte přítomnost nějakého lékaře. Přítomnost nějakého lékaře.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Ano, to by se dalo přece označit jasně za nadstandardní zdravotní péči. Není to tak?

Alena MAAYTOVÁ, ekonom, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
No, ...

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Pane Zámečníku, vy to vidíte?

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Takhle funguje Rakousko třeba. Já velmi pečlivě vnímám, to co říká paní kolegyně. Musíme si při tom definování standardu dát opravdu pozor, aby nedošlo ke zhoršení dostupnosti. Ten systém, když mu vytvoříte skuliny a je samozřejmě ekonomicky atraktivní nabízet nadstandard a ta zdravotnická zařízení k tomu budou fakticky nucena, pokud chtějí mít lepší ekonomiku a lépe placené lékaře, tak samozřejmě každé volné nedobře řešené místo, každá díra, každá skulina bude okamžitě vyplněna a paní kolegyně má pravdu. Může to být k tíži těch, který si to nemůžou dovolit. Takže tady musíme být, já jsem velmi rigorózní ve spoustě věcí, ale tady jako bych apeloval na to, když se budeme bavit o tom, co je standard, tak velmi pečlivě, velmi pečlivě se nad tím zamyslet a ono se to dá dělat postupně, například u elektivních výkonů, výběr materiálů a tak dál, to jsou prostě věci, jestli budete mít normální nebo potahovaný /nesrozumitelné/, to jsou prostě věci, které lze zpoplatnit. To co zlepšuje komfort pro toho pacienta a co prostě je něco víc než lege artis, tak tam samozřejmě to zpoplatnění jde, takže udělejme to postupně, dělejme to tam, kde to definování standardu a nadstandardu je relativně jednoduché a dobře proveditelné, dobře odlišitelné a postupujme jaksi postupně. Jinými slovy teprve tehdy, když je definováno co je standard v daném oboru, při daném typu zákroku, tak povolme nadstandard, ale to je prostě tažení, které může trvat 5, 6 let, ale začít můžeme hned tam, kde je to připraveno, nachystáno a takové obory, kde se to dá definovat poměrně dobře. To je dejme tomu ortopedie, prostě jiné obory, kardio, to by se podle mě dalo, dalo udělat dobře.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Paní Maaytová, ještě na závěr, postrádáte v té připravované reformě nějaké zásadní kroky, které by mohly výrazně zefektivnit náš zdravotnický systém?

Alena MAAYTOVÁ, ekonom, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
No, to jestli postrádám nějaké kroky? Já jsem z té reformy viděla jenom velmi málo, či-li je z mé strany trochu nekorektní říct, co tam postrádám. Já si spíš myslím, že ta změna bude muset být jak na příjmové, tak na výdajové straně a na začátku jsem zmiňovala hlavně ta léková politika.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Říká Alena Maaytová, která přednáší financování zdravotnictví na Vysoké škole ekonomické v Praze a mým hostem byl také Miroslav Zámečník, člen Národní ekonomické rady vlády a bývalý expert Světové banky na zdravotnictví. Děkuji vám za návštěvu ve studiu. Na slyšenou.

Alena MAAYTOVÁ, ekonom, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Na slyšenou.

Miroslav ZÁMEČNÍK, člen Národní ekonomické rady vlády
--------------------
Díky. Nashle.

Naďa BĚLOVSKÁ, moderátorka
--------------------
Další Studio Česko uslyšíte ve stejnou dobu, tedy v půl 4 zítra, kdy se kolegyně Martina Mašková bude věnovat dalšímu palčivému problému, a to penzijní reformě. Od mikrofonu se pro tuto chvíli loučí a pěkné odpoledne přeje Naďa Bělovská.

ČRo Rádio Česko, 4.1.2011