Rozhovor s Janem Procházkou: Úřady musí začít soutěžit

Ekonomičtí experti začali pracovat na tom, jak Česko proměnit ve výkonný stát. Prvním krokem je podle nich začít porovnávat, v jak velkých prostorách který úřad sídlí a kolik to stojí. „Pak můžeme pokračovat celou řadou dalších ukazatelů typu náklady na telefon, internet či právní služby nebo personalistiku,“ popisuje v rozhovoru pro HN Jan Procházka, spoluautor nové analýzy Národní ekonomické rady vlády a šéf pojišťovny Egap. Když se totiž náklady na úředníky začaly v jednotlivých oblastech poměřovat třeba ve Velké Británii, najednou prý nikdo nechtěl vypadat jako ten drahý.

* HN: O efektivitě úřadů se v Česku mluví léta, jak vás napadlo začít počítat zrovna metry čtvereční v kancelářích?

Vycházeli jsme ze dvou věcí. Jednak z toho, že se na ty rezervy, které v systému jsou, konečně musíme zaměřit, a pak z toho, že jejich odstraňování nesmí být šílená operace, která zatíží rozpočet. Analýza správy budov toto splňuje. Veškerá data, která jsou k poměřování potřeba, jsou totiž běžně k dispozici. Teď je ale na vládě, jakým způsobem k tomu přistoupí.

* HN: Není trochu problém, že už na to má nynější kabinet jen rok?

My jsme nepolitický orgán a našli jsme skutečné úspory, které by měl využít každý. Protože jestli ukážeme, že někdo platí za minutu volání zbytečně několikanásobně více než někdo jiný, a nepromítne se to do praxe, asi o tom dále ani nemá cenu mluvit.

* HN: A jak to bude v praxi? Pokud se nastaví přiměřený počet metrů kanceláře na hlavu a víc se z rozpočtu platit nebude, začnou se státní úřady rychle stěhovat? Jak to bylo ve světě?

Rychlá reakce to asi nebude, nejdříve bude třeba počítat s nějakým přechodným obdobím, nakonec k tomu ale dojde. Nechci vyvolávat plané naděje, že na ulici leží miliardy, ale v případě zemí, na které odkazujeme - Británie, Kanada, Německo, Nový Zéland - skutečné úspory ještě předčily očekávání. A výhodou efektivního využívání nemovitostí je, že to je každoroční efekt, ne jen jednorázový jako v případě prodeje majetku.

* HN: V analýze píšete, že pak se bude pokračovat dál. To rozpracujete také?

Zatím jsme se soustředili na tuto první fázi, protože nejde rozjet všechno naráz. Smysl to ale určitě má. Kouzlo toho, že začnete něco porovnávat a zveřejňovat, je v tom, že ti, kteří z toho srovnání nevycházejí nejlíp, se budou cítit špatně a budou se chtít zlepšit.

* HN: Myslíte, že v Česku, kde se často tají informace navzdory soudním rozsudkům, se podaří zveřejnit, jak je který úřad v přepočtu na hlavu výkonný a kolik nás ve kterých položkách stojí?

V Británii to tak je. Podíváte se na internetovou stránku, najdete si třeba tabulku hasičských zbrojnic a zjistíte si, jestli ta vaše skončila mezi deseti procenty nejlepších nebo nejhorších. Je to podobný model jako rozklikávací rozpočet, o němž už se u nás také mluví.

* HN: Úspory ve státní správě se tady až dosud nedařily také proto, že se spojovaly s propouštěním. Čekáte, že to touto cestou půjde lépe?

Většinou to bylo tak, že i když se lidé jedněmi dveřmi propustili, druhými se zase vrátili. V naší analýze není o propouštění ani slovo. Když si to vezmeme třeba na příkladu Německa, nemusíme centrálně řešit počet lidí, ale jen stanovíme, že třeba referent má vzhledem k celostátnímu mediánu či průměru devět metrů čtverečních životního prostoru a ministr má čtyřicet šest metrů. A tam, kde to nebude vycházet, budou muset buď hodně sestěhovávat, nebo nevyjdou s penězi.

* HN: Vy sám jste nedávno přešel z komerční sféry do státní. Překvapilo vás něco ve světě úředníků?

Trochu jsem se toho obával, ale v Egapu to funguje spíše jako v klasické firmě a výkonnostní ukazatele, které se sledují, tady má nastaveny úplně každý, včetně třeba sekretářek.

Publikováno v HN, 11.4.2013