Petra Zahradník: Česko se snadno může stát dopravně logistickou periferií Evropy

Mezi klíčovými slovy tohoto dokumentu nalezneme: vysokorychlostní transevropská železniční síť, multimodální terminály a logistická centra, efektivní propojenost klíčových přístavů, digitalizace řízení dopravních systémů, zavádění nových systémů bezpečnosti, nové technologie motorů a pohonných hmot, propojenost center, chytrá mobilita apod.

Česká republika je svojí geografickou polohou téměř předurčena k tomu, aby v modernosti dopravních systémů a technologií či v mobilitě (jak o ní hovoří Strategie Evropa 2020, která slovo doprava téměř nepoužívá) udávala tón. A to ku prospěchu sebe sama, neboť je hříchem nevyužívat přirozený předpoklad předurčený právě pro tuto ekonomickou činnost. Zvláště za stavu, kdy jinými podobnými předpoklady naše země přílišně neoplývá.

Pokud trendy v oblasti rozvoje dopravy nyní promrháme, ostatní okolo se o jejich realizaci rádi postarají, o čemž může svědčit například nynější snaha o vymanění tras vysokorychlostních transevropských železnic z mapy České republiky a navzdory přirozené logice trasování přemístění do jiných vlivových sfér. A vypadá to tak, že „pouze“ z toho důvodu, že pro naše zodpovědné orgány nebyla tato priorita „dost dobrá“, a nevyvíjely tudíž v její prospěch dostatečnou, či dokonce vůbec nějakou aktivitu.

Kultivace dopravy v evropském pojímání již dávno neznamená naplňování poněkud zastydle stereotypních cílů typu modernizace silnic druhé a třetí třídy, oprava nádraží (i ta je v našem podání značně průšvihová) či výstavba cyklostezek. Nemá tím být řečeno, že vše toto není nutné. Má tím však být řečeno, že to samo o sobě určitě nestačí.

A být propojen, být mobilní, znamená v nynější Evropě mít klíčovou konkurenční výhodu pro značnou část podnikatelského sektoru, jehož výstupy ve většině směřují odběratelům mimo naše území. Chytře vymyšlený systém mezinárodního dopravního tranzitu je vhodným nástrojem k využití naší polohové renty, kterou v Evropě disponuje málokdo, aniž by se z naší země učinilo nákladové nádraží.

Moderní dopravní systém či systém mobility se též vyznačuje tím, že jeho realizace nenastane mávnutím proutku ze dne na den, ale naopak je značně zdlouhavá. Nejde zdaleka pouze o pořízení dané stavby. Jde o celkovou projektovou přípravu a značně náročné administrativní náležitosti, s nimiž se musí počítat již dnes s ohledem na dokončenou realitu, které se můžeme nynější optikou dočkat někdy v roce 2030.

Tedy: Buď budeme schopni právě nyní pružně reagovat a přizpůsobit se - a někdy za dvacet let budou moci i naši cestující využívat železnic, jejichž komfort, ale i rychlost přepravy je srovnatelná s letadly (bereme-li v úvahu podstatně delší nutnou čekací dobu na letištích). Naši podnikatelé pak budou moci využívat systému logistiky, jež jim výrazně usnadní masivní přesun zboží zahraničnímu i tuzemskému zákazníkovi. Anebo toto vše využijí naši sousedé a my v centru Evropy svojí netečností vytvoříme dopravně logistickou periferii.

Zatím k tomu máme slušně nakročeno. Základní finanční zdroj pro dopravní infrastrukturu se pro letošek zkrátil o třetinu; financování dopravních projektů z fondů EU bude v příštím období méně velkorysé a mezi našimi prioritami nenacházíme přílišný průnik s těmi z Bílé knihy Evropské komise.

I prostý cestující vlakem či letadlem velmi rychle shledává, že se mu akční rádius destinací, jichž může snadno a bez komplikací řady přestupů dosáhnout z tuzemských východišť, povážlivě scvrkává. Riziko izolace naší mobility je značné a otálení nad jejím posílením nás k němu nebezpečně přibližuje.

Publikováno v 12.7.2011