Petr Zahradník: Umíme si v České republice vládnout?

Je to již více než 18 let, kdy politická konstelace v parlamentu umožňovala díky dostatečné většině realizovat ambiciózní volební program ekonomických reforem.

Zavzpomínejme si: deklarování směnitelnosti měny pro operace na běžném účtu i vybrané kapitálové transakce, naplnění valné části velmi komplexní privatizace, fiskální reforma, vznik celé řady institucí nutných pro chod ekonomiky moderního typu.

Přestože v letech následujících řada dalších zásadních reformních kroků následovala (privatizace bank a velkých společností, investiční pobídky, záležitosti spojené se vstupem do EU), byly doprovázeny lítým politickým bojem, neboť exekutiva se v lepším případě mohla opřít jen o velmi nepatrnou většinu.

Většina luxusně výrazná

A nynější vláda je po letech opět povinována „darem“ většiny luxusně výrazné. I začátek jejího fungování byl slibný; stejně jako před oněmi 18 lety stojí na seznamu úkolů věci nejvyšší důležitosti – navíc již dlouhou dobu uvědomované jako zásadní, tudíž také nějaký čas odkládané na dobu „příznivější politické konstelace“. Ta je nepochybně tady k řešení tak fatálních problémů, jako je zavedení dlouhodobě udržitelného a spravedlivého penzijního systému; kvalitního a efektivního zdravotnictví, poskytujícího na základě transparentních pravidel a vztahů lékařské služby pacientům zákazníkům, nikoliv bezmocným rukojmím, jejichž osud je závislý na subjektivní vůli lékaře či zdravotnické instituce; vytvoření takového systému vzdělávání, který bude odpovídat podmínkám a potřebám moderní společnosti první poloviny 21. století, stejně jako ekonomické struktury, jež se v maximální míře opírá a je schopna využívat znalostí, schopností, talentů a poznatků lidí, kteří v této společnosti žijí.

Již tento výčet nejzásadnějších témat blízké i vzdálenější budoucnosti, jež by mohl být doplněn ještě pár dalšími prioritními oblastmi prvořadého významu, naznačuje, že pro naplnění a uskutečnění těchto úkolů je zapotřebí dostatečná podpora, pochopitelně podpora občanská, reflektovaná v podobě podpory politické.

Několik zádrhelů

A přestože jsme zřejmě pro naplnění těchto cílů dali v posledních volbách zelenou, jejich praktická realizace začíná zadrhávat.

A zádrhel není jen jeden: lze zřejmě pochopit akci lékařů, kteří na jedné straně hájí své osobní zájmy, na druhé straně pak, již asi méně pochopitelně, brání tomu, aby i do zdravotnictví bylo vneseno zřetelné světlo a průhlednost.

Konzervací stávajících socialistických praktik a penězovodů se zřejmě efektivního zdravotnictví nedobudeme nikdy, stejně jako prodlužováním iluze, že služby tohoto systému jsou nabízeny zdarma.

Již méně lze chápat druhý ze zádrhelů.

A sice fakt, že na jedné straně řada ministrů má vedle silného politického mandátu i docela zřetelnou představu o tom, jak daný cíl naplnit; tato představa se však začíná vždy rozmělňovat, rozřeďovat ve fázi nekonečných diskusí a únavných připomínkových řízení. Jasná linie se rozplývá a vlivem řady představitelů nejrůznějších zájmových skupin do diskusí vtažených se z původních jasných koncepčních kontur stává neforemná, bezbarvá, všeobjímající kompromisní šlichta.

Nulová tolerance

A co již nejen pochopit nelze naprosto, je lhostejnost k pokračování ve stereotypech jednání, jež zavání kriminálními praktikami a jež byly poodhaleny událostmi okolo Státního fondu životního prostředí.

Před několika lety ve zcela jiné souvislosti spatřil světlo světa termín „nulové tolerance“; naprosto nulová tolerance ke všem projevům nekalých kšeftů nabalených jako pijavice na systém veřejných financí je nezbytná podmínka pro realizaci velkolepých cílů, které vláda má.

Ale stavět ambice moderního penzijního, zdravotního, vzdělávacího či výzkumného systému na základech shnilých korupčními praktikami je cesta předem odsouzená k záhubě a ku škodě celé naší společnosti.

Publikováno v HN, 4.1.2011