Petr Zahradník: Rakovina evropských veřejných financí
Když už si evropské instituce nevědí rady s tím, jak se chovají národní státy dlouhodobě nedisciplinovaně a neudržitelně, měl by přijít – myslíme-li to vážně se společným ekonomickým prostředím v EU – trest. Cukr již nefunguje, trpělivost došla, na řadu přichází bič.
Zdá se však, že stávající bohorovnost, přezíravost, dojem, že se nic neděje – klídek, je vystřídán pokusy potrestat každého za všechno, pokud jen kousíček vyčuhuje či se jinak odlišuje od průměru – v zájmu obnovy pokleslé disciplíny. Je asi docela namístě, že se Rada EU dohodla na tom, že fiskální hříšníci by měli již konečně být opravdově trestáni za své prohřešky. Máme v unii i jiné typy černých pasažérů, jejichž doménou je například vysoký deficit běžného účtu jejich platební bilance (tři z nich nedávno dovedla neschopnost tento deficit financovat až k nutnosti přijmout od MMF stabilizační pomoc, což se věru od členské země EU neočekává...). Ani takováto země ekonomické situaci unie v současnosti samozřejmě neprospívá. A pak jsou hříšníci, již doslova ignorují přijímání společné legislativy například o vnitřním trhu mezi své právní normy. Snad i ty je možné potrestat.
Například tím, že budou mít pozastaven přístup k evropským fondům či jim budou po dobu jejich hříšného chování trošku pozastavena jejich členská práva do doby, než se napraví.
To všechno snad lze respektovat, protože nastalý stav veřejných financí napříč unií představuje rakovinu, která doslova paralyzuje průběh rychlejšího oživení po krizi.
Nelze se ani divit; pokud některou zemi brzdí veřejný dluhový balík blížící se 100 procentům jejího HDP, a pokud kvůli němu nese náklady dluhové služby ve výši 25 procent ročních rozpočtových výdajů, je dosti zřejmé, že na rozvojové či infrastrukturní projekty podporující její dlouhodobou konkurenceschopnost již jaksi nezbude.
A je stejně tak zjevné, že ve vzniklé situaci při potřebě vrátit deficit do normálu již jen výdajové úspory nestačí, a bude nutné – minimálně po přechodnou dobu – zvýšit daně. Ty omezí ziskovost, povedou k potřebě šetřit, omezí se soukromé investice či mzdy a poptávka zůstane zmražena. Tento vývoj bude doprovázen růstem úrokových sazeb – odrážejících zvýšenou míru rizikovosti daného teritoria – a past či léčka paralýzy zdravého ekonomického rozmachu po přestálé krizi je dokonána.
Že se EU naplnění tohoto neblahého scénáře snaží předejít tím, že preventivní opatření mohou nabýt podoby i velice zpřísněných sankcí, aby si každý dal opravdový pozor, aby se takto nechoval a disciplínu dodržoval, je proto v nynější konstelaci pochopitelné.
Že se však mezi návrhy objevil i ten, který by v rámci strukturálních nerovnováh trestal s hříšníky i ty úspěšné, tahající doslova jiné z bryndy například tím, že jsou úspěšní vývozci do mimoevropských teritorií s významnými přebytky svých běžných účtů (například Německo či Švédsko), tak nad tím již zůstává rozum stát.
Publikováno v HN, 14.12.2010
