Petr Zahradník: Pomáhat a chránit aneb Proč jsou peníze pro policii plýtváním

Dnes žijeme v době, která velí nejen k úsporám a pokusům o snížení dluhů, ale také k pečlivému zvažování, na jaký účel a s jakým efektem vynaložím peníze. O to silněji by tento princip měl platit ve vztahu k penězům veřejným. Ty totiž nejsou moje, ale svěřil mi je daňový poplatník pro to, abych mu zajistil veřejnou službu. Pro ně by transparentnost a užitečné vynaložení měly být psaným i nepsaným zákonem číslo jedna.

Bohužel tomu tak není a bolavých vředů při plýtvání a zneužívání veřejných zdrojů bychom ve vteřině nalezli řadu. Zdá se mi však, že přesto jeden ze vředů, jež tyjí z veřejných prostředků v rámci státní administrativy poměrně značně, je mezi ostatními nelichotivým přeborníkem – policie.

Předplácím-li si prostřednictvím určité zálohy nějakou službu, předpokládám, že dopravce mne v rámci možností důstojně a komfortně přepraví z místa A do místa B (samozřejmě s jistým rizikem nehody). Hoteliér mne nechá za stejných podmínek přespat (s rizikem kapajícího kohoutku ve vaně, který mne bude rušit ve spánku) a šéf restaurace mi nabídne stravu (s rizikem, že mi nemusí zcela chutnat). Předplatím-li si ze svých daní služby policie, též vnímám jisté riziko, které může ovlivnit výši a kvalitu plnění. Nedávno zveřejněné případy i statistická čísla však dokazují, že riziko totálního selhání je v případě policie nesrovnatelně větší než u jiných placených služeb.

Mohu se v případě tohoto poskytovatele poměrně lehce dočkat například toho, že její konkrétní služebník je buď loupežník, který přepadává banky, anebo násilník s fašizoidními a xenofobními sklony, jež dává na odiv svým kolegům a soutěží s nimi, kdo bude při výslechu drsnější (až jim občas nějaký vyšetřovaný zemře).

Můžeme se konečně dočkat i toho, že příslušník tohoto sboru v oficiální uniformě melouchaří pro privátní korporace za příjem do své privátní kapsy. Lze též poukázat na tucty příkladů spolčení se policistů přímo se zločinci či flagrantního zneužívání postavení veřejného činitele.

O činnosti cizinecké policie jako otevřené škodné řadě zahraničních manažerů či vědců u nás snad ani nemá smysl ztrácet čas. Řečí velkých čísel je ročně policisty pácháno mnoho set trestných činů a mnoho tisíc usvědčených přestupků, nemluvě již o těch – zejména v silničním provozu – které usvědčené nejsou, ale může je spatřit každý daňový poplatník a jen bezmocně nad nimi mávnout rukou. To páše sbor – za nemalé veřejné peníze – který má být jedním ze strážců bezpečnosti, zákonnosti a spravedlnosti v této zemi.

I kdyby to dělal za své, zasloužil by si nejtvrdší odsouzení a potrestání – tento národ mu to však ještě platí.

Tento obraz je navíc zasazen do kontur arogantní a nabubřelé policejní generality, která svým klientem – daňovým poplatníkem – těžce pohrdá a dává mu to všemožně najevo při jakékoliv přímé či mediální komunikaci s ním, jak obtížný hmyz pro ni představuje.

Táži se sám sebe, na co tak asi ti bezejmenní velitelé mohou být za tohoto stavu tak sebevědomí. Navíc se nás tato galerka snaží přesvědčit, že onen obraz je pouze výsledek selhání jednotlivce, nikoliv chyba systému.

Pravý opak zdá se být pravdou – začínám nabývat dojmu, že uvedené příklady s početným policejním obsazením jsou pouze vrcholky ledovce, v němž se skrývá ještě větší podsvětní příšeří. A že řádný, poctivý a lidsky vnímavý policista, známý ze snad autentických legend první republiky, je spíše vzácným zbožím uprostřed shnilého balastu. Kdyby tomu bylo tak, že zločin v policii je věcí pár neřádných jedinců, jistěže by si s nimi ona fiktivní drtivá poctivá většina, které by ničili pověst a stavovskou čest, věděla rady a ze svých řad by ji rázně vyhodila.

V tomto stavu a s touto personální výbavou je i nynější objem prostředků, na kterých parazitují zmínění lidé, až příliš moc. Pokud k nápravě stavu nestačí jejich vlastní vedení, měl by své slovo jasně říci i platící národ, který má zřejmě jinou představu o tom, jak je nakládáno s jeho penězi. Národ by se tak neměl nechat vysmívat a urážet jinak zajisté ušlechtilým heslem Pomáhat a chránit a ze svých peněz sponzorovat či přímo dotovat otevřený zločin páchaný pachateli korporace s názvem Policie ČR.

Publikováno v HN, 17.8.2011