Petr Zahradník: Politika soudržnosti a stíny krize
Kohezní politika EU a využívání jejích fondů, to je bezesporu téma, které v současné době přináší v Česku povětšinou radostné příběhy. Bohužel s občasnými negativními průvodními jevy. Příběh kohezní politiky však bude mít po roce 2013 své pokračování, na něž bychom se měli co nejlépe připravit.
Poučení z chyb
Kohezní politika EU představuje už od konce osmdesátých let významnou přerozdělovací rozvojovou platformu. Ta zajišťuje méně rozvinutým státům a jejich regionům poměrně velkorysý objem prostředků pro jejich rozvoj, jehož by v dané míře nebyly vlastními silami schopny. Precizní popis toho, co kohezní politika EU obnáší, přináší například čerstvě vydaná publikace mladých talentovaných autorů Oldřicha Hájka a Jiřího Novosáka Kohezní politika v širších souvislostech (GEORG 2010, 216 stran). Kniha představuje velmi kompetentní, se znalostí věci zpracovaný text, navíc s ideálním načasováním.
V souvislosti s hodnocením současného období kohezní politiky a přípravou na období nové je velmi důležité poučit se z dopadů, chyb a ne zcela správných nastavení jejího směřování, stejně jako otevřeně vnímat nové výzvy, které debatu o její budoucnosti doprovázejí. V této souvislosti navíc není od věci uvědomit si i širší evropský kontext a místo, které v něm kohezní politika zaujímá jako jeden z mnoha kamínků v komplexní mozaice zvané EU.
Koheze a integrace
Kohezní politiku EU je třeba vnímat jako nástroj, který by měl tmelit a spojovat stále velmi odlišné charaktery členských států unie i jejich regionů. Je současně velmi poučné sdělit, že kohezní politika odráží i hloubku evropské integrace. Pokud by integrace existovala pouze na mělké bázi zóny volného obchodu, nebyla by potřeba soudržnosti tak výrazná; má-li však evropská integrace záběr a kořeny podstatně hlubší, ukazuje se skutečný význam, který má kohezní politika pro Evropu, jež se takto propojuje a harmonizuje.
Brzy bude velmi důležité stanovit pozici České republiky pro její co nejefektivnější účast v budoucím programovacím období po roce 2013. Právě v tomto období lze očekávat některé průlomové novinky, jež bude užitečné konfrontovat s našimi podmínkami a realitou.
Vládní program například hovoří o podstatné redukci počtu operačních programů z nynějších 24 + 2. Současně bychom se měli dočkat výraznějšího zjednodušení všech nutných procedur z pohledu žadatelů a příjemců dotací.
Velmi podstatně se změní přístup k prioritám; příští období by mělo přinést striktní koncentraci na nevelký počet pěti šesti priorit, které budou z fondů EU masivně podporovány na základě podrobně zdůvodněných strategických analýz. Zvýší se důraz na efektivnost a udržitelnost využívání fondů EU; omezí se dotační jednorázové přerozdělení a bude uplatněn návratný nástroj z množiny nového finančního inženýrství. Zásadně by se také měla zvýšit vlastní finanční spoluúčast příjemců.
Příjemci a plátci
Makroekonomicky se bude budoucí období kohezní politiky odehrávat (na rozdíl od současného, jehož start spadal do fáze ekonomické prosperity) stále ve stínu tvrdých postkrizových restrikcí a úspor. Hlas čistých plátců do systému tak bude ještě silnější a my, v zemích čistých příjemců, bychom měli být rádi, že i příští časy kohezní politiky se zdají být z našeho pohledu stále velkorysé.
Publikováno v E15, 5.4.2011
