Petr Zahradník: Nemocná eurozóna: díl druhý - irský

Výchozí definiční předpoklady, na jejichž základě má být zajištěna dlouhodobá funkčnost eurozóny, doznaly v minulých dvou týdnech dalšího negativního odhalení. Infekce, jež funkčnost těchto předpokladů otupuje a důvěru investorů v eurozónu paralyzuje, se po měsících relativního uklidnění přesunula z jihu Evropy na irský ostrov. O jakých definičních předpokladech je řeč? Především o hladkosti fungování jednotného trhu v Evropě a o dodržování základních pravidel fiskální disciplíny. Samozřejmě též o ekonomické blízkosti jejích jednotlivých účastníků z pohledu vyspělosti.

A nutno dodat, že krize zatřásla právě funkčností jednotného trhu (kdy řada zemí se stáhla do svých národních hranic a dala přednost zájmu svému na úkor společného), fiskální disciplínou (jejíž bezprecedentně strašlivý rozsah narušuje nyní nejvíce ekonomickou kvalitu eurozóny a podlamuje její budoucí konkurenceschopnost) i ekonomickým sbližováním (když došlo k tak propastným reálným ekonomickým poklesům, které řadu zemí jak z výšin evropského žebříčku, tak z jeho dolních příček torpédovaly o mnoho roků ekonomického vývoje zpět v pořadí relativní ekonomické vyspělosti unie).

Díky aktuální identifikaci irského „příspěvku“ tomuto stavu eurozóny se opětovně zatáhla mračna viděná pohledem investorů, finančních manažerů a všech dalších aktérů, jež se chtějí právě na evropské půdě opřít o jednotný trh, fiskálně zdravé prostředí a vzájemnou ekonomickou blízkost v celém unijním teritoriu.

To však na druhé straně vůbec neznamená, že právě díky momentálnímu stavu, jež - pravda - oněm výchozím definičním předpokladům nyní opravdu neodpovídá, by se měl dlouhodobě připravovaný i dlouhodobě zamýšlený projekt eurozóny při prvním vážném škobrtnutí vzdát a rozpadnout. Test, podle jehož výsledků by se tak mělo stát, by měl být daleko vážnější a přísnější.

Lze si zajisté představit, že nyní stále značně silný a patrně nadhodnocený kurz její měny oslabí úměrně problémům, které její někteří členové vykazují. A irský přídavek tomuto oslabení by měl být opravdu vydatný. Vždyť tato země může být směle považována v celistvém uvažování za největší reálně ekonomickou a finanční oběť krize.

Z dynamického keltského tygra 90. let a končící dekády se téměř obratem stala ekonomika, která nejvíce ztratila v relativním vyjádření v rámci celé EU; relativně fiskálně disciplinovaná země z předkrizového období se za tři roky proměnila v jednoho z největších dluhových hříšníků (přičemž nyní konkretizovaný odhad letošního deficitu veřejných financí ve výši 32 procent HDP se zdá být údajem z jiné planety, či možná spíše z pekla). Reálný ekonomický propad na tom má jistě svůj podíl, ale největší porce dluhu se vytvořila díky záchranné akci finančního sektoru, financované irským daňovým poplatníkem. Irsko se současně stalo zemí s jednou z nejvyšších měr nezaměstnanosti, atakující hranici 15 procent. Takže v posledních dvou letech - všechno špatně. Přestože je to ekonomika velikostně malá, stala se v uplynulém dvacetiletí symbolem ostrůvku prosperity, modernity a konkurenceschopnosti v evropském kontextu. Nelze se tedy divit, že momentální tristní stav tohoto symbolu vyvolává tak negativní reakce a odezvu.

Ani to všechno však podle mého názoru nestačí na to dostatečně si obhájit potřebnost a smysl rozpadu eurozóny. Naopak, v podmínkách šestnácti národních měn namísto dnešního eura by v krizových podmínkách nastal takový měnový chaos nekonečného počtu soubojů a válek v podobě soutěživých devalvací, měnových restrikcí a obdobných opatření, že situace by byla ještě zamotanější. A navíc, s rozpadem eura by bylo obtížné dosáhnout stability i na jednotném trhu samém, unie by ztratila i klíčová politická pojítka a šedesátileté úsilí o vybudování společného prostoru na našem kontinentě by vešlo vniveč.

Soustřeďme se na ony výchozí definiční předpoklady pro fungování eurozóny. Chce opravdu Evropa jednotný trh bez překážek? Myslí to s obnovením fiskální disciplíny vážně? Má v úmyslu ekonomicky a strukturálně se sblížit a odstranit mnohdy propastné rozdíly mezi jejími zeměmi a regiony?

Pokud na všechny tyto otázky odpovíme kladně, měli bychom se spíše pustit do tvrdé práce a tyto podmínky vytvořit. Přispět k tomu, aby zbývající bariéry jednotného trhu padly a ten reálně a přirozeně fungoval v celé své šíři; aby neskutečná dluhová břemena doznala radikální redukce a aby propastné rozdíly mezi zeměmi byly zmírněny. V tom případě je živná půda pro euro připravena a měla by mu být dána šance, aby dlouhodobě plnilo svoji funkci.

Pokud však Evropa odpoví na libovolnou z těchto otázek záporně, nemá údržba nejen eura, ale i celého nynějšího scénáře své integrace smysl - ke smůle Evropy samé. Pevně věřím, že i pro dlouhodobou schopnost Evropy důstojně přežít naše odpovědi záporné nebudou.

Publikováno v HN, 2.12.2010