Petr Zahradník: Když manažery šikanuje cizinecká policie

Po velmi intenzivní diskusi s řadou mimořádně schopných a nám přínosných cizinců, jejichž náhled na danou věc je více než radikální, by se dalo napsat: činnost cizinecké policie u nás je přímým škůdcem konkurenceschopnosti a podrývačem atraktivnosti investičního prostředí v České republice.

Jelikož nemám rád povrchní, jednostranné a pomíjivé soudy, zkoušel jsem se nad příběhem lidí, s nimiž jsem diskutoval, zamyslet a na vlastní oči se o popisované situaci přesvědčit.

Chápu přitom plně, že do naší země se vedle slušných a poctivých, pozitivně naladěných cizinců snaží infiltrovat možná podstatně více vykuků, kteří se snaží parazitovat například na našem sociálním systému, či zjevných zločinců a mafiánů, tušících zde úrodnou půdu beztrestnosti pro své zvrhlé aktivity.

A je plně legitimním důvodem, ba primární povinností cizinecké policie slušného člověka od těchto kreatur ochránit tak, že jim pobyt zde zkrátka neumožní.

Vzhledem k tomu, že o jejich páchání slýcháme dnes a denně v médiích a nejrůznější existence vidíme při pouhém letmém pohledu po městských ulicích (a to ještě nemluvím o těch, jež jsou raději trvale skryti), tak v této její nejvlastnější roli cizinecká policie nejen těžce selhává. Ale prostředky, jež jí poctivý daňový poplatník hradí, trestuhodně promrhává, neřku-li loupí.

Ztráta důstojnosti

Jaká je však ona „daná věc“ z úvodu, v níž je cizinecká policie naopak velice přičinlivá, kterou však škodí ještě více? Tou je neuvěřitelně hrubé, nekompetentní a jakékoliv noblesy a důstojnosti prosté jednání s těmi, o něž bychom měli všichni stát a radovat se, že tu jsou. Manažeři a specialisté významných globálních firem a mezinárodních institucí, přinášejících sem kapitál, zkušenosti, nadhled.

Špičkoví vědci ve výzkumných ústavech, kterých též potřebujeme jako soli. Kdyby lidí z této skupiny bylo u nás desetkrát více, možná stejněkrát rychleji bychom se v kritériích konkurenceschopnosti blížili těm, na které kdesi ze zadu a uctivé vzdálenosti hledíme. Opakovanou příležitost komunikovat s cizineckou policií ponižujícím způsobem považují tyto osobnosti za přímý impuls k tomu, jak je od nás co nejrychleji vypudit.

Vystát si x-hodinovou frontu a držet řeč s unylým, nepříjemným a zatuchlým úřadou, jenž sotva ovládá svoji mateřštinu (natož aby vyluzoval náznak toho, že by třeba existoval ještě jazyk anglický), by alespoň mne osobně vedla k tomu, abych z takové země skutečně hned druhý den zmizel a už se tam nikdy neobjevil.

Zvláštní parta

A my přitom potřebujeme pravý opak; aby ti, co zde již jsou, svým vlivem a referencemi přilákali další. Cizinecká policie je však tomu velmi silně uvědomovanou překážkou. Při hledání toho, v čem Česká republika na poli konkurenceschopnosti zaostává a nedrží krok, se jako nejpříšernější faktor uvádí často kvalita institucí – s tím snad lze souhlasit, ale současně je dobré i tyto instituce pojmenovat – jedním z nejvážnějších kandidátů této adresnosti je totiž nepochybně parta, jež si u nás poněkud nemístně říká cizinecká policie.

Publikováno v HN, 26.4.2011