Petr Zahradník: Kdo bude další?

Po měsících klidu, nastalého v zimním období po uklidnění irské rány, přišla na řadu třetí země vyžadující pomoc a stabilizační podporu, aby vůbec byla schopna dál pokud možno normálně fungovat. Řecko, Irsko a nyní i Portugalsko představují v zásadě tři modelové případy průšvihových států. Pod společným jmenovatelem neudržitelné a nefinancovatelné míry deficitu a zhoubného nárůstu veřejného dluhu se skrývají různé příčiny.

Ty řecké spočívají především v neuvěřitelných položkách financovaných na vrub veřejných výdajů pro účely zcela neproduktivní, neefektivní a v zásadě nežádoucí. To v Irsku tento problém vůbec nebyl – veřejný sektor byl již dávno očištěn a fungoval velmi efektivně, až na to, že zodpovědné dozorčí a regulační orgány nedokázaly včas zastavit neudržitelný a realitě neodpovídající boom nezodpovědného chování finančních institucí a jejich klientů, vyústivší v kolaps řady z nich a ve skutečně kolosální veřejné výdaje na jejich záchranu. Společným jmenovatelem Řecka i Irska však bylo, že v průběhu uplynulé dekády představovaly dvě nejrychleji rostoucí ekonomiky z podmnožiny EU-15.

To však neplatilo pro Portugalsko: bývalý vzorný žák EU s vysokým růstem a zlepšujícími se institucemi z 90. let se v minulém desetiletí značně zhoršil, když toto období pro zemi představovalo faktickou stagnaci; problémem Portugalska tak je a byl mimořádně slabý reálný ekonomický výkon, který se projevil v tom, že nedokázal dostatečně naplnit příjmovou stranu rozpočtu (při logické neochotě redukovat stranu výdajovou, jež však zdaleka nebyla napěchována takovými zvěrstvy jako v Řecku), a takto generoval nadměrný deficit. Portugalsko v tomto ohledu není na první pohled průšvihář jako jeho oba zmiňovaní „kolegové“; jeho míra veřejného dluhu je o nějakých 20 procentních bodů pod irskou a snad 60 bodů pod řeckou. Jeho „hřích“ spočívá v nedostatečné výkonnosti ekonomiky, jejíž dopady znervózněly investory, kteří zemi vystavili nelichotivé vysvědčení v podobě raketového nárůstu úrokových sazeb, jež jí výrazně zhoršily podmínky dluhového financování.

Vidíme tak, že pod stejným pláštíkem nalézáme různé diagnózy, které mohou znejistit investorské pohledy na to, která země může být další „na tapetě“; neduhů se objevuje celá řada: mimořádně vysoká míra nezaměstnanosti ve Španělsku, vyžadující stejně mimořádný podíl výdajů na její kompenzaci a zmírnění, významně přispívající ke zhoršujícímu se vývoji veřejných financí, v kombinaci s riziky v tamním bankovním a finančním sektoru. A kdo dál? Belgie a Itálie – další z negativních „stálic“ v případě mimořádně vysoké míry veřejného zadlužení, doprovázenou politicky nestabilním prostředím. Někdo další by asi na „short listu“ nyní býti neměl; přestože bychom si přáli, aby tím dalším už nebyl nikdo, je na druhou stranu možné, že do pasti ještě někdo další spadne – menu horkých kandidátů tímto bylo představeno.

Publikováno v LN, 19.4.2011