Petr Zahradník: Jediný vyrovnaný rozpočet v EU
Evropská komise svým návrhem budoucí víceleté finanční perspektivy Evropské unie na období 2014-2020 mohla vzbudit řadu překvapení.
Předpokládalo se, že se v něm projeví souboj tradičního přístupu k využívání unijních rozpočtových výdajů s moderním pojetím preferujícím podporu konkurenceschopnosti unie. Nepochybně alespoň prozatím zvítězila modernost, byť tento dílčí výsledek bude ještě výrazně testován jak radou, tak parlamentem.
Co se zřejmě nečekalo je fakt, že v relativním vyjádření rozpočet EU zeštíhlí (z nynějších 1,06 % na 1 % unijního HDP). Pro nás to sama o sobě není moc dobrá zpráva, neboť pro nedostatečně rozvinuté země, k nimž stále patříme a které mohou z rozpočtu EU financovat některé své podpůrné projekty k přiblížení se unijnímu průměru, bude ve společné kase na tento účel méně.
Podíváme-li se však blíže, čeho se ono zeštíhlení bude týkat, máme větší důvod k jásotu. Pro nás nejpodstatnější kohezní politika, z níž jsou financovány především projekty v méně rozvinutých regionech, se stane spolehlivě největší položkou evropského rozpočtu. Příjemci v oblasti výzkumu a vývoje, kultivace podnikání, rozvoje infrastruktury (nejen dopravní, ale i energetické), vzdělávání, regionálního rozvoje či lepšího fungování institucí se mohou radovat. Ovšem prostředky kohezní politiky se budou uvolňovat za podstatně přísnějších podmínek než dosud. Budou podmíněny splněním řady kvalifikačních předpokladů (tzv. kondicionalit); bude se daleko přísněji sledovat jejich skutečný přínos a dopad, ale i tematicky by se měly daleko více zaměřit na oblasti, které silněji a viditelněji přispějí ekonomické prosperitě. Namísto oprav náměstí a návsí a stavění dětských hřišť (vše bezesporu přínosné a užitečné) dojde k mnohem silnějšímu zaměření na aktivity zvyšující přímo bohatství daného regionu.
Naopak výdaje na zemědělství by měly doznat redukce úměrné významu tohoto sektoru pro unijní HDP (jež činí méně než 3 %). Proti tomu budou jistě protestovat země, které nejvíce profitují z příspěvků využívaných v rámci společné zemědělské politiky (Francie, Polsko a některé další).
Určitou novinkou je snaha vytvořit tzv. přímé infrastrukturní fondy. Dnes Česká republika hodně získává tím, že zejména dopravní infrastruktura je u nás z fondů EU velmi štědře podporována. Pokud by tyto fondy vznikly na celounijní, nikoliv národní úrovni, přišli bychom o dost peněz, respektive by nám dalo více práce, jak je do naší země nasměrovat.
Souhrnně jde návrh budoucího rozpočtu EU a jeho víceletého rámce dobrým směrem. Vlastně jediný vyrovnaný rozpočet v EU nám signalizuje, jak je rozpočtová disciplína nutná; navíc se snaží preferovat podporu kvalitativně náročnějších projektů. Díky nim by měly být ekonomicky silnější nejen Evropská unie jako celek v globální soutěži, ale i jednotlivé členské státy. Ty by ovšem měly za podporu z rozpočtu EU příště podat odpovídající a měřitelný výkon.
Publikováno v HN, 1. 7. 2011
