Petr Zahradník: Jak umíme využívat zdroje

V době končící krize a pozvolného, leč stále křehkého a nejistého hospodářského oživení, je možná dobré vrátit se k některým úvahám, které procházely naší myslí v čase, kdy nám bylo podstatně hůře než dnes. K úvahám, v nichž jsme si předsevzali, jak se polepšíme, jak budeme pokornější a jak se vrátíme „ke kořenům“ a odpustíme si mnohé výstřelky a výmysly, jež jsme v té době dokonce označovali za dekadentní.

Myslím, že v rámci návratu k těmto úvahám by slušelo se blíže zamyslet nad tím, jak umíme využívat i ty nejobyčejnější zdroje k tomu, abychom byli nejen ekonomicky prosperující, ale i společensky vyrovnaní a spokojení.

Nezapomenout na kořeny

V čase ekonomické prosperity, o níž jsme si naivně mysleli, že bude věčná a nekonečná, jsme se uchylovali k úvahám, že pouze v sofistikovaných službách a hightech průmyslu je jediná budoucnost. A trochu zapomínali na to, že i v zemích a ekonomikách, kde služby jsou opravdu nejen sofistikované, ale i velice kvalitní, a kde struktura průmyslu má v sobě zabudován daleko větší podíl zmaterializovaných výsledků vědy, výzkumu a vývoje a kde podíl inovativních firem je rovněž větší než u nás, současně nezapomínají na prostou ekonomickou přirozenost a její genezi.

Pohleďme například do sousedního Rakouska či německé spolkové země Bavorsko.

Vedle skutečně precizních služeb všeho možného charakteru (od turismu až po výzkumné instituce a inovační inkubátory) a mimořádně vyspělého průmyslu zde najdeme v téměř dokonalé kvalitě i podhoubí, zárodky či základnu, jejíž rozvoj k nynější prosperitě vedl – tedy velice intenzivní zemědělství, jež je schopné zužitkovat každý metr čtvereční půdy (a ne, že by ležely tisíce hektarů ladem, tak jako u nás), mimořádně hustou a stále udržovanou síť místních řemesel a lokálních výrobců, jež je založená na využívání toho, co místní ves, městečko či příroda okolo nabízí.

A tyto země, spolu s nimi například Švýcarsko, Lucembursko i severské země dokážou vytvořit úžasnou symbiózu ekonomických odvětví velice tradičních, existujících po staletí ba tisíciletí s těmi, jejichž existence se počítá v jednotkách let, vykážou mimořádnou ziskovost a za pár let se tak inovačně promění, že o nich třeba již nebudeme ani slýchat.

Tyto země jsou schopny této symbiózy dosáhnout nikoliv absolutním. Jak útlumem činností zdánlivě překonaných, ale naopak vysokou mírou produktivity a prosperity těch činností, jež vyžadují rychlost, invenci, neustálou potřebu změny na vysoce konkurenčním trhu.

A vedle těchto dynamických aktivit spíše pomaleji (ale o to jistěji) plyne proud činností s dlouhodobou tradicí, jež představuje nejen ekonomickou, ale i společenskou jistotu.

Jistě, díky mimořádné ziskovosti těch prvně zmíněných, relativní váha zemědělců, rybářů, lesníků, sklářů či drobných řemeslníků a výrobců klesá. Zásadně však neklesá jejich absolutní počet a už vůbec neklesá objem jejich aktivit, které jsou schopny využít opravdu každý zdroj a kapacitu, která se i v té nejmenší vísce nabízí.

Sillicon Valley nemusí být každý

Domnívám se, že v tomto máme ještě značné rezervy, které vyvolávají další, rovněž nepříliš pozitivní implikace. Přes výrazné a viditelné zlepšení v minulých měsících stále ještě neklademe odpovídající důraz (tak jako Bavoři či Rakušané) na to, odkud pocházejí výrobky – především potraviny – a služby, které nakupujeme; preference těch, které pocházejí z našeho regionu, výše popsané symbióze velice prospívají.

Tato symbióza daleko více utuží vztah k zemi, regionu, městu či obci, kde žiji, a projeví se v jejich vzhledu, upravenosti a ochotě se na její údržbě osobně podílet, a nikoliv v lepším případě se alibisticky odvrátit, v horším (a častém) vandalsky ničit to, co vytvořil někdo jiný.

Jsem přesvědčen, že k tomuto chování bychom měli být i citlivě stimulováni – abychom usilovali o využití každého, i sebenepatrnějšího zdroje, který lokální či regionální ekonomika nabízí. Dosud příliš mnoho půdy, již existujících objektů, ale i lidí stojí a leží ladem či ve stavu značně zanedbaném. A také bohužel i příliš mnoho objektům již renovovaným se nedostává odpovídající péče a údržby.
Právě toto zcela očividně kontrastuje například s jinak obdobnými teritorii ve zmíněných Rakousku či Bavorsku.

Každý region nemusí mít ambici stát se druhým Silicon Valley. Musí však mít ambici maximálně efektivně mobilizovat v poctivých aktivitách veškeré dostupné zdroje, a přispět tak nejen k ekonomické a společenské stabilizaci a užitečnosti, ale v důsledku i k protiváze silného, dynamického a pro nás zajisté žádoucího prvku reprezentovaného silnými domácími i globálními korporacemi.

Publikováno v HN, 22.2.2011